Tepláky z Lidlu a závislost na čokoládě

O životě

O tom, jak se mi změnil život během 5 let.

10. 10. 2013

Ráno vstanu, dám si sprchu a mezitím se mi uvaří vajíčko k snídani. Protáhnu se, udělám pozdrav slunci a dám si snídani. Namaluju obličej, vyberu ohoz a jdu do práce. Jdu dvě zastávky pěšky, po ránu se mi provětrá hlava. Sedím nad papíry, řeším a připravuju. Dám si sváču – půlku bílého jogurtu a jablko. Jdu na poradu. Přinesu si práci. A vytahuji v kuchyňce krabičku s obědem (připravila jsem si je dopředu na několik dní, zamrazila a postupně vytahuji) – a jejej, dneska kuře. Dělám si k tomu salát. Po obědě dám rychlé kafčo a mám schůzky s klienty. Jde to – už to dobře umím, někteří se na mě těší, u některých zvládneme jejich obavy a vyřešíme, co jen jde. Po posledním se vrhám zpět na rozdělanou práci, papíry, texty. Kouknu na hodiny – a ano, už bych měla jít. V 19.00 mi začíná power jóga, před sálem se setkávám s kámoškou, pak jdem do sauny a řešíme, co se dá. Přicházím domů a říkám si, jaktože jsem sama?

O den později

Ráno vstanu a jde to stejně jako včera. Jen s tím rozdílem, že mám jen dva důležité klienty, zbytek dne úřaduji. Šéf: „Johano, to se Vám povedlo. Pojedete do Osla místo mě?“ Jdu domů, kus pěšky. Po cestě se stavím v obchodě a koupím si kalhoty. Přicházím domů, jdu si zaběhat. Dám si sprchu a večeři. Salát s tuňákem. A rozhlížím se – jsem tu nějak sama. Zavolám kamarádce. Pokecáme. Moc to ale moji náladu nevylepšilo. Jsem pořád sama.

O pár dní později

Ráno rychle vstanu, snídaně, rychle vyčistím zuby a kartáček vložím do kufru. Spěchám – dnes jedu celou cestu až na letiště. Jsem tam včas. Ano, jiná zem je krásná. Odpoledne už sedíme v konferenční místnosti. No, jde to. Společná večeře? Tak dobře. Poté se jdu sama projít – je tu bezpečno a miluju se procházet mezi davem jiných lidí. Přicházím na pokoj – je tu konvice a výběr čajů a káv, a tak si ještě uvařím čaj a ještě jednou prolétnu, co nás čeká zítra dopoledne.

Následující den

Ráno se protáhnu a jdu na přichystanou snídani. Skvělé. Dokonce meloun! Výborné. Skvěle naladěná absolvuji dopolední maraton, pohovoříme o dalších plánech. Jdu si pro kufr. Na letišti se koukám… něco přivezu mámě? Ano, a i ségře, vybírám dva hrníčky. V letadle házím očka – že by nějaký možný objev? Marně. Všichni, podobně jako já za pár minut, čučí do noťasů. Večer se sejdu s kamarádkou na víno. „Jak bylo?“ „To víš, bylo to rychlé… a hoodně světlé.“ A řešíme, jak jsme staré a samy…

Je sobota

Dnes se dostávám z postele rychle – je krásně a já jdu do svého fitka. První si zaběhám, pak se trochu protáhnu a pak dám ještě power jógu. A pak saunu. A pak si dám oběd. A koupím si halenku a sukni. A taky lodičky. Příští týden máme večer schůzku na projektu, tak ať trochu vypadám. Večer si čtu příběhy druhých lidí „Jsem závislá na čokoládě“ a říkám si, kdo to jenom o sobě může říct? Co to je za nesmysl? Co je to za člověka? Být závislá na čokoládě? Prý „…uklidňuje mě, sotva si dám kousek…ale pak musím ještě další…nemůžu být bez čokolády ani jeden den.“ Cože??? Achjo. Jsou přece i jiné možnosti – co si tak zaběhat? Otevírám jinou stránku na netu a raději si pustím hudbu a jdu si prostudovávat projekt, co příští týden budeme začínat.

O pár týdnů později

Odpoledne. No ano, mohla bych jít na večeři. Hatí mi plány. Dobře, dnes nepůjdu na power jogu. Volám kámošce – OK, taky dneska nestíhám… Dám si salát z červené řepy s kozím sýrem a kávu bez cukru a bez mléka (kdo by po 15 hodině do sebe ládoval cukr a mléko, že?). Chci procházet tenhle problém, co se nám tam projevil. A jéje, to je dobrý nápad – zítra to dokončíme v práci. A děkuji, už je pozdě, půjdu. Doprovodit? Dobře. Nemám to daleko. Je hezký večer. A ticho je příjemné.

Nazítří

Ráno mě čeká před poradou káva – bez cukru a bez mléka. Krabičku s obědem nechávám v ledničce na zítra. Do přírody? Ano, chodívám. Ráda. No, tak je to ostuda, ale na tomhle místě jsem ještě nebyla, i když je to kousek… Jestli bych se tam chtěla podívat? V sobotu? Hm. Tak jo.

O pár měsíců později

Ráno vstanu. Dávám si rychlou sprchu, nachystám dvě misky, nasypu musli, dodám bílý jogurt. Dávám a dostávám pusu. Dobré ráno!

O pár měsíců později

Ráno vstanu a zkusím to. Vezmu test. A vyčkávám. A! Nevěřím vlastním očím. A proto potřebuji ještě jedny – koukej, co vidíš?

O dalších pár měsíců

Ráno je mi zle, celou noc nespím. Procházím se, dávám sprchu, volám porodní asistentce. Uf. Uf. Uf. „Vstávej, vypadá to, že někam pojedem dva a přijedem tři.“ A jede kolotoč – doktor a další doktor a neonatolog. To půjde! Někdo nádherný je s námi – kouká obrovskýma očima a pláče! I manžel pláče. Já se směju! Povedlo se…Radost vydrží i další dny, s infuzí, antibiotiky, transfuzemi. Ale nakonec přece jen odjedeme domů.

O pár týdnů

Ráno… už je ráno? Nebo je ještě noc? Co je vlastně za den? Aha, asi ještě není sobota. Manžel se holí. A malinké děťátko se po nočním ládování a houpání ještě tulí k peřince. Vstávám opatrně, trochu se protáhnu – i dnes mě ta pánev a kyčle bolí. Udělám pár kroků. Ale jde to. Jdu do kuchyně a chystám snídani. Stále se ještě zadýchávám…. A malý uzlíček se už probouzí a žádá mňamku. Už jdu mazlíčku.

O pár týdnů


Ráno vstanu, malý ještě spinká. Hodím rychlou sprchu. Pořád se zadýchávám, ale už je to lepší. Stále mě ale bolí kyčle a pánev. Malý se probudí, přebalím, zavojtím, nakojím, pochovám – ale velký blink, převleču, dám na postýlky, podívej, tady jsou kolečka a tady slon. Umyju nádobí, zametu a vytřu. Vezmu z postýlky, znovu zavojtím, přebalím, nakojím, navleču, dám do kočárku a jedem na procházku. Přebalím, zavojtím, nakojím, dám do postýlky, uvařím. Přebalím, zavojtím, nakojím, obleču, dáme ještě jednu prochajdu. Přebalím, zavojtím, koukej – v postýlce je zase slon a taky pejsánek! Vykoupu, zavojtím, obleču. Při kojení usíná, manžel se připlíží, jak malý už spinká. Jdem si ještě popovídat, za chvíli se brouček budí a odcházím za ním.

Další den

Po probuzení malého začíná kolotoč – přebalím, zavojtím, nakrmím, procházka, uklízím… Ani mi nechybí neustále zvonící mobil. Ale volaj kámošky. Můžem přijít?

Další týdny

Přebalím, zavojtím, nakojím, procházka, úklid, praní, žehlení, vaření. „Ahoooj! Ráda Tě vidím! Vypadáš dobře! Ano, zase letím do Madridu, už jsem z těch cest utahaná. Celou sobotu jsem prospala. Nepůjdeš se mnou příští týden na sobotní detox? Aha, asi ne…“

Za 6 měsíců

„Omlouvám se, šéfe. Nemohu se vrátit do práce. Nějak mě ty mateřské povinnosti pohltily. Chci se ještě věnovat dítěti. Bohužel se ani necítím stále fyzicky dobře.“

„Johano, je to škoda. Myslíte to vážně? Jsou chůvy! Dobře tedy, na všech vašich projektech již jsou další lidé. Mělo to být přechodně, ale… Všechno funguje, jak má. Mám náhradu.“ Setkávám se s jedním – kouká na mě. „A nechceš se ještě vracet, ne?“ Jdu domů a mám slzy v očích. Ovládnu se. Doma beru mého mazlíčka uzlíčka od babičky – kouká se, brumlá a touží po mňamce. Jsem šťastná. Nemyslím na to, co bylo.

Za další měsíce

Ráno – dnes se budem učit chodit! Ťap ťap! Tady je koníček! Jak dělá koníček? Jak dělá pejsánek? Jsem sama. Manžel přijíždí v 20.00, malý je vykoupaný, usnul u prsu a spinká! V postýlce! „Jak se máš?“ „Dobrý – unavený. Je toho nějak hodně. Ještě musím něco dělat.“ Tak já si zacvičím. Večer se zkouším dostat zpátky do kondice. Kondice? No, chce se mi smát. Aspoň do nějakého uspokojivého stavu – zatím je to jen velmi jemná jóga a protahování. Znovu slyším brečení – a jdu za malým. V noci pak překládám. Nevydržím bez práce-tak aspoň překládám…

O pár týdnů později

„Ahoj! Jej, promiň, ale dneska mi to nevyjde. Mám v práci stres, však víš… Sejdem se jindy?“ Otočím kočárek a jedu z parku domů. Kavárna s kámoškou se dneska nekoná.

O pár týdnů později

„Johano, chtěj pokračovat s Vámi… Z domu byste tu práci zvládla. Jeden malý projekt.“ Dobře. Jsem ráda, že někdo chce jen mě. A tak se do toho pouštím. Naplno. Dělám v noci. Telekonference, když dítě spí. Jde to velmi dobře…

O pár měsíců později

Ráno musíme jet do nemocnice. Podepíšu reverz, chci jet domů. „Neblázněte, zůstaňte tu aspoň do večera – dáme vám antibiotika, měla jste minule komplikace, ať se nedostanete zase do stejných potíží. Když nebudete krvácet moc, tak vás večer pustím. Ale musíte zítra přijít.“ Měli jsme být čtyři… Jsem v depce. Kašlu na čaj, kašlu na práci, kašlu na všecko… „What should we do?,“ Ptám se manžela. Continue…

O pár týdnů později

„Ahoj! Jej, promiň, ale dneska nepřijedu. Měla jsem toho v práci hodně, jsem nepříjemná, radši si pojedu domů dát vínko. “

O pár měsíců později

„Tady máte tablety. Měla byste být v klidu a šetřit se. Moc se nanamáhejte. Nic těžkého nenoste- Měla byste ležet. A nestresovat se.“ Já se stresuju. A radši se teda omezuju. Práci ukončuju. Chodím s malým ven, ale jen krátké trasy. Jezdí mi pomáhat máma. Víc ležím. Svaly jsou už zase dávno fuč. Nějak mi v šatníku chybí oblečení… Máma mi přiveze z Lidlu tepláky. Udělaly mi velkou radost! Jak je mi pohodlně…

Souběžně

„Ahoj! V sobotu bude super dopoledne, bude i bikram! – nepůjdeš? Jo aha, nemůžeš. Jééé znovu těhotná? Gratuluju. Někdy se stavím.“

O pár měsíců později

Jsme čtyři! „Budete muset zůstat dýl. Druhátko má žloutenku.“ Chybí mi malý. Chybí mi manžel. Jak vidím druhátko pod UV, je mi ještě smutno. Hormony mi dávaj zabrat. Ostatní maminky odcházej domů. A kdo mi to přinesl bonbóny? Jééé, čokoláda. Jeden kousek uklidní.

O pár týdnů později

Malý spinká po pohádce o traktoru Tomovi, který zachránil ovečky od zlého vlka. Přikrývám jej dekou a beru lahvičku s čajem. Manžel houpá miminko v obýváku. Rychle uklidím spoušť, druhátko vykoupu, nakojím a usínám s ním. V noci – „Mamí! Chci přikrýt!“ „Aááá!“ Přebalím, nakojím. „Mám žízeň!“ „Aááá!“ Přebalím, nakojím. Ve tři v noci nesu poblinkané věci do pračky. Mám strašný hlad. Vezmu si rohlík a sýr… je to ráno nebo večer? Smí se v tuto dobu jíst cukr? No, asi je ráno.

O pár měsíců později

Kojím a povídám pohádku. První usíná, druhátko ještě cucá a za chvíli usíná také. Dávám do postýlky Jdu uklidit, vytřu, žehlím. „Áaaa“ Přebalím, nakojím. První divně dýchá – jejda, má horečku. Dávám Nurofen, po chvíli převlíkám. „Mamííí, chce se mi blinkat.“ Pochovám. „Už je mi lépe.“ Dávám do postýlky. Druhátko se budí, pláče a nic nechce. Přebalím, pohoupám, dávám do postýlky. Jdu dožehlit. Přeměřím teplotu, dávám Panadol, „napij se čajíčku.“ Druhátko začíná natahovat.

Následují dny

„Mamíí, chce se mi blinkat.“ „Mamíí chci spinkat, ale s Tebou.“ Druhátko si chce ale hrát. Nechce být v postýlce. „Áaaa.“ V půl třetí ráno se jdu napít. A beru si kousek čokolády. Fakticky to uklidňuje. Cítím se klidněj a jdu si lehnout za dětma….

O pár měsíců

A tak. „Mamííí – ona mi bere tužku, mamíí.“ „Aááá“. Dvojzvučný křik a praní se o plyšového pejska. „Já chci pití jak má ona!“ „Ona je malinká, Ty už nepotřebuješ lahvičku, Ty umíš pít z hrnečku!“ „Ja chci lahvičku! AaaaaaÁaaa“ – v překladu: „Já chci hrneček!“

V rytmu dnů si ani neuvědomuji, že nějak často jím čokoládu. Denně. Kousek čokolády a cítím se klidnějc a líp. A musím si vzít další. Nemůžu bez ní být. Uklízím skříň a své sukýnky, halenky dávám dozadu. Vpředu jsou tepláky, trička, džíny… Vzadu je taková, jaká jsem byla, a vpředu, jaká jsem teď. Závislá na čokoládě, bez kámošek, bez aktivit, bez zvonícího telefonu, bez vize, že se vrátím do stejné práce, kterou jsme měla tak ráda a v které jsem byla úspěšná a v které mi tak často klepali po ramenou, co svedu.

Vzadu ve skříni je můj bývalý život. Jaký je ale teď? Jsem s dvěma dětma, které jsou skvělé a jsem s nimi šťastná. Mám manžela, který mě má rád. I když je workoholik. A jaký bude můj další život? Kdo jsem? Jsem v novém světě a novém životě a zatím v něm neumím moc žít. Už chápu paradox závislosti – pomáhá na jednu stranu nějak vykompenzovat situace, které jsou nové nebo se kterýma jsme se zatím nenaučili žít – na druhou stranu vyvolává nové a další situace, které je třeba kompenzovat.

Chodit v teplákách z Lidlu (ať jsou pohodlné jakkoliv) a cítit, jak jsou mé boky širší a širší, vpouští do očí slzy a vyvolává další potřebu vzít si. Jsem vůbec dobrá matka, když jsem zdeptaná z toho, jak vypadám a nejsem pořádně v té mateřské roli doma? Když si píšu deníček místo, abych vymýšlela hry pro děti? Když si beru i teď, se dvěma dětma překlady a občas vychytávám deadliny?

Já jsem šťastná, že mám děti a že s nima jsem! Ale ještě nejsem – po těch třech letech asi na život matky aklimatizovaná? Jsem dobrá nebo aspoň uspokojivá matka, když jsem závislá na čokoládě, nosím tepláky, po porodech mi zbyla nějaká kila a nejsem to zatím schopná překonat? Nemám v sobě sílu vzdát se tak úplně obyčejné věci, jak je čokoláda – tuk, cukr a kakao…

Váš příspěvek
ocean.mama
Kecalka 297 příspěvků 03.02.19 00:32

Moc pekne cteni ;)

yse
Zasloužilá kecalka 807 příspěvků 03.02.19 01:35

Povedeny denicek. Jo a kdyby nas nekdo varoval jaky je zivot s detmi, tak bychom stejne neverily :pankac:

beruska9
Extra třída :D 11253 příspěvků 03.02.19 06:29

Pekne. A k zaveru - detem je uplne jedno, jestli je matka v teplacich a cpe se cokoladou :srdce: Ale taky mam pocit, ze jsem se v tom materstvi trosku ztratila, taky jsem doma neco pres 3 roky, tak uvidime, jak se to nakonec vyvrbi vsechno

Alušáček
Závislačka 3823 příspěvků 03.02.19 07:23

Moc hezky napsáno :palec: Den bez kousku čokolády si neumím predstavit :oops: :lol:

Uživatel je onlineTichošlápek
Neúnavná pisatelka 15103 příspěvků 03.02.19 08:35

Pěkně napsané a čtivé :) jen ten konec - děti nás neposuzují naší vlastní optikou, jsi skvělá matka v teplacich i v kostymku

dagmarkaa
Neúnavná pisatelka 19327 příspěvků 03.02.19 08:40

Deníček se krásně četl :kytka:

finduska
Neúnavná pisatelka 17127 příspěvků 03.02.19 08:50

Bezva denicek :mrgreen: urcite si skvela matka.Jen proc myslis,ze v obdobi materstvi nemůžeš na jogu?Nebo si zaběhat? Ať manžel na hodinku vezme děti ven ;) A bude hned zase lépe :mrgreen:

anupati
Kelišová 7022 příspěvků 03.02.19 09:16

Bohužel jsem byla závislá ještě za bezdětna…Sakra,ani na ty děti se nemůžu vymluvit :think: :mrgreen: Pěkně napsáno :palec:

anupati
Kelišová 7022 příspěvků 03.02.19 09:18

@finduska Já myslím,že někdo, kdo jel v opravdu velkých obrátkách tohle řešení vnímá jak…kapku v moři,ktera nic nemeni. Obzvlast jestli manžel denně chodí v 20 večer a nechce řešit chůvu. A tu já bych zas řešila,každý týden dvakrát trénink něčeho.Pravidelně.

LJTT
Povídálka 28 příspěvků 03.02.19 09:33

Skvele napsane

Veveří
Ukecaná baba ;) 2285 příspěvků 03.02.19 09:35

Výborné čtení…že života :kytka:

Lainaire8
Závislačka 2872 příspěvků 03.02.19 09:40

Chce to být trošku sobec ;) já se vymakala nejvíc po 2 dětech… teď se má narodit třetí a doufám, že to zase půjde.. :palec:

finduska
Neúnavná pisatelka 17127 příspěvků 03.02.19 09:56

@anupati tak ja myslela třeba i ten vikend.V denicku byla i sobota na tu jogu.Je fakt,ze v tomhle mam vyhodu ,ze manzel jezdi odpoledne domu.U nas je spíš problem sladit to časově.Doted to slo.Po porodu s mimcem to bude trosku divocejsi,ale o to vetsi sranda.8letak ma krouzky krome stredy kazdy den(3 druhy ze sve vlastni volby :roll: :roll: ) manzel 2krat tydne :lol: :lol: a ja mam ty stredy :lol: :lol: a chci se tedy vrátit k behu brzy,at si v zari strihnu zavod :P

tatu
Kecalka 482 příspěvků 03.02.19 10:04

Krasne napsano! Jako bych cetla svuj pribeh, pred 5ti lety. Je treba to vydrzet, v okamziku kdy budou obe deti ve skolce se vse zacne pomalu zlepsovat. Ja zacala v te dobe podnikat, nechtela jsem se vracet do korporatu, zachutnala mi ta volnost a vitr ve vlasech a taky jsem nechtela detem uplne zmizet. Podnikani vyslo a vyslo i treti detatko, se kterym sla prace dobre dohromady. Mam tedy opradu dost napilno, ale jsem moc stastna. S detmi odpocivam od prace a pri praci si oddechnu od deti. :P

Lu1234
Kecalka 439 příspěvků 1 inzerát 03.02.19 10:09

Skvělý. Čtení se mi moc líbilo. Děkuju.
Někdy mám stejné pocity. I v mojí skříni jsou pouzdrové sukně a saka velikosti 34. Asi už je nechám dceři na maškarní.
Taky často přemýšlím o tom, jaká jsem byla a jestli ještě někdy zažiju to a to… Vlastně je mi doma dobře, ale určité věci mi chybí. Pracovní akce, jednání s klienty. Chození na plesy, na večeře. A často přemýšlím, co bude dál, po dětech. Jestli hledat po létech doma práci v oboru, snažit se naskočit do vlaku, který ujel. Nebo zabojovat a postavit se na vlastní nohy v úplně jiném oboru, s nejistým výsledkem. Máte to někdo podobně?

xammy
Zasloužilá kecalka 799 příspěvků 03.02.19 10:19

Skvělý deníček, moc se mi líbil.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 03.02.19 10:34

Kdyz jsem byla s malou na materske hodne mi pomohlo proste zacit cvicit HIIT, je to na 25min a hodne mne to motivovalo dodrzet i stravu.
Pak jsem sla do prace..narocne prace v jejich 14mesicich.. ehm cviceni nula, cokolada,cokolada a decka dve denne alkoholu.
No vypadam jak vypadam(kazdy mesic zvazuji jestli na tu liposukci ano nebo ne, prsa si nemohu zatim nechat udelat nakolik by mne to vyradilo z provozu a jeste jedno ditko bych chtela).
Clovek se musi dat do mentalni pohody, aby se zbavil zavislosti a mit trochu cas si i zacvicit.
Ja si zacinam myslet, ze nektere veci v zivote se musi nejak prezit.Ze ve finale si reknem za par let jak to bylo krasne, ale ted to clovek musi nejak jenom prezit.
No a taky nekdy clovek si musi rict svoje limity. Ja take nana este studovala druhou VS na materske a kazdy druhy mesic vymyslela dovolenou atd. Proste nekdy je potreba asi spomalit, jinak clovek pak zere, chlasta nebo je troska.
Doufam, ze to preziju ve zdravi a ta pneumatika pujde taky pryc.
Drzim nam palce :kytka:

ROMA-Z
Kecalka 115 příspěvků 8 inzerátů 03.02.19 10:46

Krásně napsané a velmi čtivé, člověk se v tom najde

Půáček
Kecalka 318 příspěvků 03.02.19 14:14

Vážně skvělý deníček :palec: nechces si najit fitko s kidsclubem? Ja chodím 2× někdy i 3× tydne a je to to nejlepší, co pro sebe můžu udělat…začala jsem chodit, když bylo dětem 3 a půl a 1 a půl a i když začátky byly těžké, teď jsou tam spokojeni doba dva. Občas se dokonce tváří nepříjemně, že už je čas jít domů :lol:

M-77
Kecalka 123 příspěvků 03.02.19 14:22

Ahoj vsem-moc dekuji za komentare… Potrebovala jsem se nejak „odrazit“…a tak jsem premyslela a napsala denicek. Ten posun je obrovsky-driv jsem bxla wotkoholik,cestovala a udrzovala se v pevnych zasadach,kdy co jist a v pravidelnem cviceni. To vse vzalo za sve. Ted hledam,jak fungovat. A jak vlastne zit. Jak nekdo pisete zapojit manzela. Mame se radi,ale on je absolutne neprakticky a neni schopny mi ani pomoct doma a byt sam s dvemi detmi je pro nej neco jako cesta na Mars. Ted,jak.bude starsi ve skolce zkusim jogu s hlidanim deti. Nevim,jak to zvladne. Dalsi potiz je v tom,ze potize po porodech a v tehotenstvich vedly k tomu,ze mam vsecky mozne „blbe“ neduhy-diastazu,atd.A tak i cviceni musim prvni nejak rozumne zacit…a to.mi prijde,ze nedelam nic.. .Presne,jak nekdo psal-kapka v mori…

Jahudka82
Závislačka 2866 příspěvků 2 inzeráty 03.02.19 15:36

:palec: Pekne napsane, ty dialogy tomu davaji stavu :potlesk: A autorko bud uplne v klidu, na tepláky a mikiny v Lidlu jsem nedavno koukala taky, ale na rodicaku musim hodne pocitat a taky mam ve skrini par věcí, cekajicich az do nich zhubnu…jo, leda na svatyho Dyndy, dost veci uz jsem vyradila na charitu…na velikost 38, co jsem mivala pred dětma, muzu rovnou zapomenout, co bych dala i za 40…a porad je lepsi byt zavisla na cokosce nez na jiných a mene zdravych legalnich drogach…taky neni cokolada jako cokolada, hořká je zdravejsi;-) Jo a pokud ti chybi cviceni a nemas hlídání, tak se mrkni jestli v okoli nemas cviceni typu strollering nebo fit mami - cvici a beha se s kočárky venku, v parte, a ve vic lidech se spis hecnes:) A dite mas s sebou v kocarku, klidne muzes vzit i to druhe, pokud ti tam vydrzi tu hodku, jeste nechodi do skolky a mimco bude treba spinkat…:) Ja chodila s prvnim na stroll. a ted s 2.jsem objevila fit mami, oboji najdes na netu, kde vsude se cvici, ale ja uz mam to starsi ve skolce, takze je to jednodussi a s pár holkama se známe i ze cvičení pro deti, ktere jeste donedavna vedla stejna lektorka jako to pro maminy. Cestou ze cvica pokecame, kdyz je chut a cas, dame kafe v kavarne s detskym koutkem a jeste se i projdeme domu pesky. A dopoledne prijemne utece, dostanes se mezi lidi…i kdyz jenom stejne „postizene“ matky…;) Obdivuju teda to prekladani po nocich! :palec:

Karleon
Kelišová 5663 příspěvků 03.02.19 15:41

Situace je jasná, aktuálně pracuješ na dvou největších projektech ve tvém životě, na které neexistuje návod ani šablona. Nic víc už v životě dokázat nemůžeš a vůbec nezáleží na tom, jestli máš na sobě kostýmek nebo tepláky.

Hanka1
Neúnavná pisatelka 15249 příspěvků 03.02.19 15:46

Co znamená výraz zavojtit? 8o zabalit do zavinovačky? :think:

Jahudka82
Závislačka 2866 příspěvků 2 inzeráty 03.02.19 15:49

@M-77 Hele muj se do roka mladsi do pece moc taky nezapojoval, ale o to vic se venoval starsimu, se kterym uz ve 4-5 letech, kdyz se mala narodila a byla hodne malinka jeste, dala podnikat spousta věcí, coz mi taky pomohlo, nerikej ze by manzel nezvládl postarat se o to starsi aspon, kdybys sla cvicit v dobe, kdy to mensi spi, vecer bys ulozila mimino a starsi by snad zvládl vykoupat a precist pohadku…já od roka te mladsi chodim jeden vecer v tydnu na kurz tance a tatka nema problem postarat se klidne o oba, malou nakrmi, uspí, jen mu pro ni musim pripravit pyzamko a aby mel po ruce a nemusel lovit plenku, krem na zadek, osusku. Uz jsem byla i na par akcich z prace sama - on by to taky zvladl, kdyby si musel poradit sam - co kdybys musela nedejbože do nemocnice,na sluzebku, pracovni veceri…babicky nefungujou nebo jsou daleko? Nase teda obe taky radsi zatim hlidaji toho starsiho, ale jako mimino ho teda hlidaly daleko vic nez ted malou…mely asi vic casu…a asi i energie…mala je divoska, takze max.povozi v kocarku, abych mohla k dr. typu zubar, gynda, kde to s detma moc nejde. Ale pres leto,kdyz mohla mala spát v kocarku nekde na zahrádce, jsme si zasli s muzem na jidlo, na festak, různé kulturní akce, nastesti mame docela kocarovy deti :lol: Vsechno jde… by mi taky jeblo, byt jen sama s detma porad!

M-77
Kecalka 123 příspěvků 03.02.19 16:54

@Hanka1 Zavojtit-mineno zacvicit Vojtovu metodu ;) Hodne to pomohlo na vyvoj pohybu. Ted je starsi sportovec (klep klep klep na drevo…)

Příspěvek upraven 03.02.19 v 16:59

nettie
Kelišová 5520 příspěvků 03.02.19 17:00

@Hanka1 Zavojtit=zacvičit Vojtovu metodu.

Pěkný, netradičně pojatý deník. Moc dobře se čte. Tvoje pocity chápu, ale jak už bylo napsáno, vydrž. Ono si to sedne. Mám teď čtvrté dítě a užívám si ho, protože po zkušenostech s prvními třemi vím, že všechno hrozně rychle uteče.

M-77
Kecalka 123 příspěvků 03.02.19 17:41

@Jahudka82 No,manzel v kritickych situacich hlida-napr. kdyz jedu s jednim na pohotovost. Trebas cviceni jsme spolu resili,kdyz jsme jeste meli jen prvni. To mi ale rekl,ze on si na tu dobu sezene hlidani. Ale ja jsem nejak (po divokem porodu a se vsemi komplikacemi…) nebyla schopna nechat dite nekomu cizimu… A pak jsem uz jela v tehotenstvich…Ted,mladsi si myslim,by to hodinu zvladla…nevim. Jinak mam jen jednu babicku-moji mamu (jinak nikoho). Bydli daleko,ale obcas mi prijede pomoct,nekdy i jen tak,kdyz v telefonu asi slysi,ze jsem hystericka. Kdyz jsem byla v porodnici s druhatkem, taky tu byla. Ja spis resim,ze omezim ty preklady. Je toho dost,mivam z toho nekdy stres,at stiham…a taky za tu dobu,co sedim u pocitace, bych si mohla zacvicit.. A spravit aspon to bricho a zas se posunout dal… A to je prave jedno z takovych rozhodnuti-je asi obdobi se chvili starat o sebe. Prijde mi,ze to moje telo po tom vola. Z druhe strany,vzdat se nejake „prace“,pri ktere vyuzivam hlavu…

M-77
Kecalka 123 příspěvků 03.02.19 17:44

@Půáček To je dobry napad-dik :palec:

Beruja
Nováček 7 příspěvků 03.02.19 18:01

Děkuji,zajímalo by me kdy se vám podařilo tak skvělé vystihnout můj život když se ani neznáme.dekuji jste fakt dobra :palec:

mapu
Zasloužilá kecalka 599 příspěvků 03.02.19 19:03

Řekla bych ze zacvičit s prckem Vojtovu metodu @Hanka1

kacz
Kelišová 6166 příspěvků 03.02.19 22:29

Hlavní a možná jediný Tvůj problém je v tom, že se manžel nezapojuje. Kdyby to bylo jinak, stihala bys cvičení, práci i děti.
Na Tvém místě bych si našla aspoň hospodyni, ať se postará o domácnost. To Ti dá hodinu času na cvičení doma. Děti můžou cvičit taky.

čarodějka1311
Zasloužilá kecalka 504 příspěvků 03.02.19 22:31

To je tak příjemné číst tady něco, co má hlavu a patu, správnou stavbu vět a žádné gramatické chyby. Moc hezky se mi to četlo… Co překládáš? Pusť se do beletrie :think:
Drž se, jak děti prostou, budeš mít čas i na sebe… Zatím si je užívej…

Hanka1
Neúnavná pisatelka 15249 příspěvků 03.02.19 22:44

Vida Vojtovka mne nenapadla…mne prave bylo divne, ze druhe mimčo nevojtila. Diky za info :mavam:

Astyna88
Zasloužilá kecalka 591 příspěvků 04.02.19 21:24

Moc hezky napsano. Taky mame dve deti blizko od sebe,taky za mnou starsi v noci chodil,ze nema sede auto,ze chce pit,ze nema bilou deku…pak najednou prestal a ted se chodi jen rano pritulit. U me prace mi vzhledem k jeji povaze bylo dopredu jasne,ze nebude pokracovani. Trosku me to mrzelo,ale behem materske jsem prehazela sve hodnoty,obecne se zklidnila a jeden muj osobni „vybuch“ dopadl tak,ze jsem se stala vetsim sobcem,ale paradoxne i vnitrne lepsi matkou. Mam dva syny, kazdy je jak noc a den, s nimi se neda planovat.

Co mam zkusenost,tak u nekoho,komu se pracovne darilo, tak v materstvi casto tape,protoze ten zivot je zase o necem jinem. Nechapu,jak nekdo muze tvrdit,ze ma zivot stejny i po detech.

JOOO,cokolada :lol: ja ji musela temer vyradit z jidelnicku,protoze se mi razantne zuzoval satnik :lol:

:kytka:
Vložit nový komentář