Těžké začátky, krásný konec aneb Můj porodní příběh

Neměla jsem jednoduché těhotenství. V době, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná, jsem pracovala jako asistentka prodeje a sloužila dvanáctihodinové směny. Zároveň jsem zažívala bossing ze strany vedoucího prodejny. Den co den jsem zvracela na parkovišti obchodního domu. Nakonec jsem musela odejít na rizikové těhotenství a současně jsem v práci skončila, protože jsem byla ve zkušební době.

Celý zbytek těhotenství jsem věnovala sobě, rodině a přátelům. Snažila jsem se rozvíjet různé dovednosti a rozšiřovat si obzory. Často mi však bylo smutno a cítila jsem se osaměle. Jakmile pominulo období ranních nevolností, začala mě velmi často pálit žáha. Kolem 36. týdne mě navíc začal silně bolet žlučník – až do takové míry, že jsem musela začít užívat Helicid. Bez něj bych každé ráno zvracela žlučníkovou šťávu.

Přes všechny strasti jsem ale věděla, že uvnitř sebe nosím nádherného a zdravého chlapečka, který si mé srdce získal už ve chvíli, kdy jsem uviděla první pozitivní test.

Když se blížil termín porodu, byla jsem velmi nervózní, protože stále nic nenasvědčovalo tomu, že by se porod rozbíhal. Byla jsem už objednaná na vyvolání porodu ve čtvrtek, když mě ve středu ráno přepadly prudké bolesti. Byly natolik silné, že mě partner musel odvézt do porodnice. Tam mi ale řekli, že nález je stále stejný a porod zatím nezačal. Vrátili jsme se tedy domů, kde jsem zbytek noci proležela na gauči, abych partnera nerušila. Chvílemi měl gauč namále – jak jsem do něj zarývala ruce a nehty.

Ráno jsme se vypravili na domluvené vyvolání a tam mi oznámili, že jsem už otevřená na čtyři centimetry. Přijali mě, podali mi prostaglandinovou tabletu a zamířila jsem rovnou na porodní sál. Nějakou dobu jsem si tam v klidu polehávala, kolem poledne mi praskli plodovou vodu a porod se poté rozjel naplno. Kontrakce střídala kontrakci a každá z nich přinášela naději na blízký konec.

Bohužel se během porodu začaly zhoršovat srdeční ozvy miminka. V životě jsem nezažila takový strach. Na sál okamžitě zavolali i paní primářku a já přecházela z jednoho sálu na druhý. Do kanyly mi museli podat trojitou dávku oxytocinu kvůli slabým a krátkým kontrakcím, dostala jsem také kyslíkovou masku. Vše pak nabralo rychlý spád a během chvilky byl náš malý chlapeček na světě.

Ihned ho převzali lékaři, aby ho rozdýchali – naštěstí vše probíhalo pod dohledem mého partnera a přímo na porodním sále. Jakmile lékaři provedli všechny nezbytné úkony, přiložili mi mého broučka na hruď. Leželi jsme spolu asi dvě hodiny – během té chvíle se hned přisál a s velkou chutí si dopřál první doušky mateřského mléka.

Celý porod trval necelé čtyři hodiny a skončil šťastně. Jsem nesmírně vděčná, že jsem mohla rodit v nemocnici Rudolfa a Stefanie v Benešově pod dohledem těch nejzkušenějších. Děkuji celému personálu za péči a vstřícnost, kterou mi během pobytu věnovali.