To já svým dětem rozhodně dělat nebudu

Než jsem se stala matkou, měla jsem mlhavou představu, jaká bych chtěla být, a o nic víc konkrétní povědomí o tom, jaká bych být nechtěla.

*

Musím říct, že moje maminka mi byla a je velkým vzorem. A každým dnem, který trávím ve společnosti svých dětí, se víc a víc obdivuji její svaté trpělivosti, kterou se mnou měla. A hlavně to, jak dokázala, že nikdy nekřičela, ani jsem nikdy nedostala žádnou výchovnou na zadek. Nerozumím tomu, protože já, ačkoli mě okolí vidí a hodnotí jako velmi klidnou a, troufám si říci, vyrovnanou osobu, dokážu na děti křičet, jak jsem si nikdy nemyslela, že budu, a na zadek už také párkrát dostaly.

Po každém výstupu zpytuju svědomí a říkám si, jak to jen maminka udělala, že mě vychovala tak v klidu, vždyť jsem nemohla být o nic horší ani lepší, než jsou moje dcery… Odpovědí mojí maminky na mé pátravé dotazy, jak to tedy dokázala, je, že už byla starší matka a že spoustu věcí neřešila. Musím se nad tím vždycky pousmát, protože když mě ve svých jednatřiceti přivedla na svět, byla před více než pětatřiceti lety opravdu jedna z nejstarších rodiček. Na druhou stranu já jsem se pár let po třicítce cítila akorát tak zralá na první dítě. Možná ale s maminčiným „stářím“ a životními zkušenostmi, které měla za sebou, když jsem se narodila, souvisela i její přehnaná starostlivost a opatrnost na mé zdraví. Dodnes si pamatuji, jak chtěla volat do základní školy a říct našemu učiteli „na pozemky“, že se jí velmi nezamlouvá, jak přiměl celou třídu splývat s přírodou bosou chůzí mezi mokrými záhonky na začátku dubna. Prosila jsem ji, ať to nedělá, protože jsem věřila, že z toho nebudu mít zápal plic ani podobné moribundy, kterými maminka strašila, a taky jsem se cítila spoluzodpovědná za to, co se přihodilo, protože ve finále nám učitel nedržel pistoli u spánku, abychom se vyzuli. Chtěla jsem tedy nebýt úzkoprsou a přehnaně starostlivou matkou, ale krom toho, že chodíme celé léto bosí, kdy to jen jde, se mi to v praxi nějak nedaří.

Konkrétnější představu, co bych nerada dělala svým dětem, mám díky babičce. Byla to životem zkoušená žena, která bohužel neměla v životě mnoho dobrých okamžiků. A pokud ano, nějak se vytratily, a asi, aniž by sama chtěla, vzpomínala vždy na to horší, co se v jejím životě událo. Takové historky pak většinou končily větami „Vy ani nevíte, jak se žilo“, „Jste rozežraní, rozmazlení“, „Ničeho si nevážíte“, „Vám jen tak fůkat do prdélky, to by se vám líbilo“. No, nelíbilo, ale to jsem si netroufala říct, protože moje jakákoliv odpověď, kterou jsem brala jako vysvětlení, byla brána jako „odpovídání“, které je neslušné a nevhodné.

Uvědomuju si, že každá doba má své a svým způsobem se každá generace má líp než ta předchozí. A je asi zbytečné, aby ti, kteří si museli na cestu do školy půjčovat jedny dřeváky, vyčítali rozmazlenost těm, kteří už měli jedny vlastní křusky, a ti pak těm, kteří si mohli vybrat vhodné boty dle počasí, a ti pak těm, kteří řeší, zda jít do školy v Nikách nebo Pumách…

A přesto – už jsem se párkrát přistihla při tom, jak mám na jazyku mravokárné věty, že tak, jak se mají moje děti, jsme se my neměli, ať už se to týká hraček, oblečení nebo zážitků. Jako třeba nedávno, kdy jsem je vzala podívat se na zvířata do cirkusové ZOO. Nečekaně jsme se setkali i se třemi tygřími koťaty, které jsme si mohli pohladit. Starší dcera toto odmítla a u druhé klece prohlásila, že chce jít domů, že tam pro ni není žádná zábava. Všechny věty o tom, jak jsem se měla já a jak se mají ony jsem přetransformovala do věty: „Příště se na vás vyprdnu,“ a jeli jsme zase domů. Ale nebojte, nevyprdnu se na ně. Jen se budu dál vzdělávat v oblasti výchovy dětí, abych jednou, možná, aspoň trochu byla tou prima „nevýchovnou“, „krkavčí“ matkou, která „dovychová“ své děti v dialogu, s klidem, trpělivostí a ideálním poměrem přísnosti a lásky, které snad jednou ocení. No a než dojdu tohoto osvícení, budu se aspoň snažit nekřičet, nevyčítat a přehnaně se o ně nebát. Protože to jsem přece nikdy nechtěla…

Deníček byl napsán v rámci soutěže eMimina »

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
506
18.11.18 01:03

Podle me je to zatim nejhezčí denicek na tohle téma ;)

  • Zmínit
  • Nahlásit
822
18.11.18 07:10

Nejlepší deníček na tohle téma, super!

  • Zmínit
  • Nahlásit
1308
18.11.18 08:13

No hura! Konecne hezkej denicek :palec: puvodne jsem nechtela ani cist kdyz jsem videla nadpis :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
18.11.18 08:23

Taky jsem puvodne nechtela cist :-) ale krasny denicek :potlesk: . Diky

  • Zmínit
  • Nahlásit
2844
18.11.18 09:05

Pridávám se, zatím nejlepší denicek v rámci soutěže!! :potlesk:

  • Zmínit
  • Nahlásit
4336
18.11.18 09:55

Taky jsem to ani nechtela cist, kdyz jsem videla soutezni denicek, ale prekvapil :potlesk:

  • Zmínit
  • Nahlásit
134
18.11.18 16:20

Díky. :) :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit