To se mi nikdy nestane

Můj život byl téměř dokonalý. Po narození mého krásného a zdravého syna byl můj život absolutně dokonalý. Podle jiných lidí možná ne, ale já měla to po čem jsem vždy toužila, nic víc už mi ke štěstí chybět nemohlo, až do dne, kdy jsem krátce po porodu dostala facku, facku v podobě věty: mám Tě rád, ale ne tak, jak bys asi chtěla.

Po sedmiletém, krásném vztahu ve kterém bylo i mnoho bouřek, které jsme vždy překonali a náš vztah to jen a jen posílilo, mě přítel požádal o ruku. Svatbu jsme měli minulý rok. Byla to krásná, velká svatba podle mých snů. O miminko jsme se pokoušeli už dva a půl roku předtím, bez úspěchu. Otěhotněla jsem o svatební noci či noc poté. Bylo to opravdu pohádkové a věřila jsem, že tohle je takové malé znamení, že vše bude v pořádku. Bohužel jsem byla velmi naivní.

Náš život se po svatbě velice změnil, řekla bych ještě k lepšímu. Byla jsem opravdu hodně šťastná, nyní již manžel byl v těhotenství opravdu pozorný, staral se o mě, na miminko se velice těšil, to on byl ten, který mi tenkrát řekl, že je čas na prcka.

Chodil s námi na všechna vyšetření, strašně se těšil k porodu, který také statečně absolvoval. Když malý vylezl, větší štěstí jsem nikdy necitila a na porodním sále jsme plakali všichni tři :-) Další dny byly magické, jako z nejkrásnější pohádky, byl s námi v porodnici od rána do noci. Říkal, že nás miluje.

Když si nás přivezl domů, byl nejšťastnější na světě, bohužel toto štěstí trvalo asi čtrnáct dní, pak mu skončila dovolená, kterou si kvůli nám vzal. Náš synek je moc hodné miminko, od prvního dne spinká celou noc osm, devět i více hodin. Téměř nepláče, pouze když má hlad a v noci se na jídlo nebudí, stále se usmívá, nicméně manžel mi začal mizet po práci do svého bytu s tím, že se musí vyspat. Toto jsem nějakou dobu chápala, ale když už u nás byl jen dva dny v týdnu, začlo peklo, které jsem samozřejmě provokovala já, protože jsem byla na vše sama v celém domě s čerstvým miminkem.

Měla jsem strašný strach, že syna nemiluje, že se něco zlomilo a on ho vidí jako konkurenci. Volal mi, psal, mluvil se mnou jako vždy příjemně a slušně, ale na malého se nikdy ani nezeptal a to mě ničilo víc a víc. Začla jsem si říkat, že kdyby měl ženskou, skousla bych to víc, než když takhle kašle na něj. Neustále jsem ho bombardovala smskami a telefonáty, proč na něj kašle, proč se na něj ani nezeptá.

Jednou nad ránem, když jsem opět celou noc přemýšlela o tom, co se děje, jsem mu poslala sms, že ho miluji, říkala jsem si, že tohle musím vzít z jiného konce, protože to třeba nezvládl vím, že se to chlapům občas stane, ale odpovědi poprvé za osm let, poprvé po jedenácti měsících od svatby jsem se nedočkala.

Za několik hodin jsem nevydržela a napsala znovu. A to otázku „máš mě rád?“ Odpověď přišla asi za tři minuty, sms jsem otvírala se známým pocitem a už předem jsem věděla, co tam bude stát, ale spletla jsem se stálo tam: „mám, ale na tak, jak bys asi chtěla“. Následovala moje otázka: „Máš někoho, chceš od nás odejít?“ Odpověď byla: „Nechci od Vás odejít a nikoho NEMÁM, jen tě prostě už nemiluji, pochybnosti jsem měl už před svatbou, myslel jsem, že se to změní, ale nezmění“. A tím se můj dokonalý svět rozpadl. Malému ten den byly dva měsíce a čtyři dny, nikdo to neví, nevím co mám, dělat jak se zachovat.

Nechápu, proč tolik lhal, proč to nechal zajít tak daleko, proč se tedy nezbalí a nejde pryč, proč to chce utajit? Myslí si snad, že to můžu přehlížet a hrát si na šťastnou rodinku bez lásky? Nejraději bych ho vyhodila okamžitě, ale nechci to řešit s horkou hlavou. Je tu ten malý, třeba to opravdu jen nepobral a nedokáže se smířít s tím, že už není první a jediný. Podle psychologa se to často stane, ale mohu to omlouvat a čekat co bude dál? Každopádně mi tím zkazil nejkrásnější období mého života, které už mi nikdo nevrátí. Začínám ho pomalu uplně nenávidět za to, co udělal. Ne za to, že mě přestal milovat, to se tak stává, ale za to, že to nechal dojít tak daleko a teď se to bojí řict veřejně, protože by byl za krysu. Mám teď pocit, že svatba za hodně peněz měla být jen párty pro kamarády, aby nebyla nuda.

Mám teď ten největší poklad, který mi manžel mohl dát, jsem moc šťatná, že ho mám, miluji ho z celého srdce, ale každý večer, když ho ukládám do postýlky, mi rve srdce, že to všechno dělám já, já sama, moc to bolí.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
luciblank1
1005
1.8.11 08:28

Moc pěkně napsané ale co k tomu dodat nechápu jednání některých chlapů proč takový tyjátr svatba pláč na porodním sále a pak takový obrat :zed: :zed: a pokud tě nemiloval už dřív proč ta svatba není to nic levného na dnešní dobu asi chtěl ukazat jaký je king :-( :cert: :cert: :cert: Dejme tomu pokud by nemiloval tebe tak proč ten maličký ? Ten za to přeci nemůže a nedal ti ani pořádnou šanci po návratu z porodnice :cert: :cert: :cert: Podle mě je to sobec který ani sám neví co chce a typ otce který se nikdy starat nebude a to je na tom to nejsmutnější sama jsem z rozpadlé rodiny a vím jaké to je když otec nejeví zájem :-( ale věřím v jedno že jednoho dne potkáš muže který bude milovat tebeb i tvého syna nadevše na světě a vše zlé hodíš pak za hlavu nenech si pitomcem skazit nejkrásnější chvíle života maličký ti rychle vyroste a :cert: dej mu tolik lásky kolik jen můžeš a jednou se ti to v dobrém vrátí až tě obejme a řekne maminko mám tě rád a věř mi bude t o brzy děti rostou jako tekoucí voda

Držím palečky aby malej by zdravý a dělala ti v životě jen a jen samou radost a naplňoval tě láskou :kytka: :kytka: :kytka: :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
klarushka
3931
1.8.11 08:29

ahojky po dočtení tvého deníčku mi docházejí slova :think: je mi moc líto co se ti přihodilo a jen bych ti chtěla popřát abys byla silná :hug: :hug: :hug: :hug: a časem to snad přebolí :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Eronek2009
19494
1.8.11 09:00

je mi moc lito co se stalo, ale prijde mi, ze to „jen“ nezvladl a ted sam nevi co se sebou a prijde mu, ze te nemiluje. Slzy na porodnim sale si nikdo nevymysli. Ani by tam s tebou nesel, kdyby te nemiloval. Nechala bych tomu jeste prostor, nam trvalo pul roku, nez jsme se zmatorili z prcka a mohli spolu zase zit, jinak to bylo na rozchod. Je jasne, ze zamilovanost vyprsi po nejake dobe, ale laska, takova ta duvera a porozumeni tam zustane a proto nechce odejit. Kdyby nic necitil, tak ho to bude svazovat. Prijde mi, ze se s malym jeste nesrovnal, ale jak bude rust a bude s nim uz sranda, tak si myslim ze se to vrati do starych kojeni, nebo do novych :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Cupinka
1.8.11 09:29

Myslím, že někoho má, jen je zbabělý ti to říci a nehce ti tím ublížit.A taky to může být čerstvý vztah, tak si není jistý. Vlastně omlouvá sebe.On má problém.Bohužel to ví a cítí se mizerně.Ale ty musíš myslet na sebe a na malého.Hlavně na sebe, protože se píše když máma v pohodě, tak taky dítě v pohodě :palec: On si to nějak vyřeší a ty s tím nemůžeš nic dělat. jen na tobě bude zda ho po čase vezmeš zpět.
Já bych takového chlapa už nechtěla.

  • Upravit
Škurpice
10120
1.8.11 09:37

Jako kdybych četla kus mého života…tu samou větu jsem slyšela od svého dnes již ex…pak se zamiloval jinde…vydržela jsem to 9 let a po 17ti letém manželství už jsem to psychicky nedávala a sekla jsem to…bolí to dodnes…hlavně pořád slyším ta jeho slova…přeju ti, aby se to u vás urovnalo, pokud by ses ale měla trápit, nemá cenu v takovém vztahu zůstávat, třeba potkáš někoho, kdo tě bude opravdu milovat a bude milovat i tvého synka :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
janac
3138
1.8.11 09:39

A tak to já si zase myslím, že nikoho nemá. Možná se jenom lekl. Vždycky se říká, že se má člověk tvářit co nejvíc v pohodě, dělat, že toho druhého nepotřebuje (a podle tohoto scénáře on potom přileze :nevim: )
Měl by s tebou být, tohle období je hrozně náročný, nový. Chlapi jsou sráči :pocitac: :pocitac:

J.

  • načítám...
  • Zmínit
Lumpi1
2844
1.8.11 09:46

Ahoj, on má vlastní byt? Kdyby nemohl odcházet a byl v tom kole co jsi ty, možná by ho takové pitomé myšlenky ani nenaadali. Já jsem si před svatbou taky říkala, opravdu je to ten pravý? Vyjde to??? Vdávala jsem se ve svých 21 letech a to jsem „nemusela“. Bylo to z lásky a nevím jestli můj muž veřil na 100% tomu co dělá. Vždy je spousta pochybostí. Dnes máme 2 děti a já bych je za nic nevyměnila a mj muž taky, nemá kam utíkat, i když je v práci od rána do večera, snaží se dětem na plno věnovat alespoň o víkendu. ALe jsou to i jeho děti, nemůže před nimi utíkat, je to strašná zodpovědnost, spousta starostí a práce ale jsou to i jeho děti. POdle mě by měl být s tebou a potom teprve si může v hlavě poskládat co vlstně chce. Někd je toho tolik, že by s tím člověk opravdu seknul. Ale on si může dělat co chce. Mže se na všechno vykašlat, ranit tě, že tě nemiluje, protože ví, že s může vrátit. Měla by jsi mu dát na výber, buď bde s tebou doma a s vaším krásným synem a bude se podílet o starost o něj, a nebo ať se zbalí a ahoj. Nemůže tě přece takhle trápit, sám neví co chce a je k tobě strašně sobecký.

  • načítám...
  • Zmínit
Munenka
145
1.8.11 10:41

Ja si taky nemyslim, ze nekoho ma, jen tu zmenu proste nevydejchal, stalo se mi neco podobneho, kdyz se narodil prvni syn, bohuzel bejvalej to nerozdychal a tak jsem zustala s klukem sama cele 3 roky. Nemohla jsem chlapa ani videt. A pak jsem poznala sveho uzasneho manzela, mame krasne 3 deti, on pomaha a pomahal i kdyz se narodila mala, v noci stava, dava mleko, ja ho jen nachystam a jdu haji a on se o vse postara, i kdyz chodi do prace tak tohle dela s laskou pro sve deti, on chce, tak proc ne. Po tomhle uz vim, ze bejvalej nestal ani za belu, kdyz ho syn nezajimal a vlastne ho nezajima dodnes…

  • načítám...
  • Zmínit
Panuška
17180
1.8.11 12:43

Pokud najdeš trochu síly a energie doporučuju manželskou poradnu, nejlépe s ním, pokud bude chtít, jinak aspoň sama. Nám se stalo téměř to samé, po narození dcery se vztah změnil, akorát jsme to nechali zajít tak daleko až došlo k nevěře. Manžel pořád zapíral a vinu házel na mě že jsem se změnila a že už mě nemiluje. Ale dceru miloval a miluje a to byla pro nás oba silná motivace. Myslela jsem si že mi nevěrný není do té doby než jsem to zjistila.

Psycholožka v poradně nám řekla, že toto se stává běžně, chlap se cítí odstrčený, už není na tom prvním místě a trvá to třeba i rok než se to srovná. A někde se to holt nesrovná a je potřeba to řešit jinak.

Ale základ je ten být spolu doma, ne odděleně, protože to ho jen utvrdí v tom, že chce být sám, hodně spolu mluvit, co kdo od toho druhého očekává, nedomýšlet a najít si čas jen na sebe, což je někdy hodně těžké.

My jsme teď ve stavu, kdy se to snažíme zpravit a uvidíme jak to dopadne. Ale mě osobně psycholožka moc pomohla. :wink: :wink: Držím palce.

A přesně jak píšeš, taky mi to zkazilo to nejhezčí období, protože co se malá narodila, tak jsem pořád něco řešila a nemohla si říct, že jsem fakt šťastná, ano s ní ano,a le jako rodina ne. Pokud bys chtěla klidně písni SZ.

  • načítám...
  • Zmínit
lilia81
15290
1.8.11 14:33

přečetla jsem si tvůj deníček a stalo se mi něco podobného, s tím rozdílem, že ke mně se manžel začal chovat surově hned po svatbě (obrat o 180°) a naštěstí jsem měla tolik rozumu, abych nevysadila antikoncepci a pořídila si „jen“ hypotéku an ybt v praze a po pár měsících ho vykopla z domu a rozvedla se … mě si taky manžel bral a sám mě požádal o ruku a sám svatbu chtěl a pak jsem zjistila, že mě nikdy nemiloval a ačkoliv neměl jiné, tak se je snažil občas najít a stěžival si svým bejvalkám, jaká jsem hysterka v momentě, kdy jsem si myslela, že jsme nejšťastnější a říkal, že mě miluje … zpětně vidím, že jsem byla šťastná já, ne on … poradila bych ti jediné, i když to zní tvrdě: dej mu čas, nepiš mu, neozývej se mu, zkus to třeba měsíc vydržet, uvidíš reakci, pokud se mu nebude stýskat a neozve se navrhni manželskou poradnu, pokud nebude souhlasit, tak jděte od sebe, pokud půjdete, tak to nech do Vánoc, jestli se to nevyřeší, nezlepší, nemá to smysl a jděte od sebe, delší prodlužování nemá smysl … bude to bolet, dlouho, ale pořád budeš mít do budoucna větší šanci na další a třeba lepší vztah než čekat …

  • načítám...
  • Zmínit
me2dova
3140
1.8.11 17:48

Já bych ho být tebou nekontaktovala. Když se ozve sám, být milá, ale dát mu jasně a srozumitelně najevo, že se musí rozhodnout, jestli chce být s vámi, nebo bez vás. Jste rodina, tak herdek jak že se musí vyspat a odchází si do svého bytu a za vámi se přijde potěšit jako do hotelu, když má zrovna náladu? Zvlášť pokud ti dítě spí celou noc…
Já to bohužel vidím tak, že tvůj manžel je sobec. Ono něco jiného je ronit slzy na porodním sále, kde je člověk přítomen zázraku zrození (a obzvlášť chlap je tam v podstatě v roli diváka a nic obtížného se tam po něm nechce), a něco jiného je pečovat o dítě, denně, i když je zrovna nemocné, nebo protivné…a to už tak zábavné není, takže tvůj chlap pravděpodobně zjistil, že mu vyhovoval dřívější bezdětný stav.Za to by nasloužil nakopat do řiti, protože tu možnost volby měl předtím, než jste to dítě vyrobili- jakmile je jednou na světě, tak je trochu pozdě přemýšlet nad tím, jestli jsi ta pravá a jestli on už se cítí na to být otcem.
Nicméně je to tvůj manžel a otec tvého dítěte a tak by měl dostat šanci se vzpamatovat…jenže ten impulz musí vyjít od něj, on by měl pochopit, že to zvrtal. Pokud má svůj byt, ať si tam nějaký čas zůstane, stará se tam o sebe sám a rozmyslí si, jak moc mu záleží na tobě a jestli chce či nechce být otcem od rodiny. Pokud s vámi nechce být, nedonutíš ho. Ale pokud za ním nebudeš dolejzat a necháš ho trochu vycukat a on se nakonec rozhodne pro vás, budeš to ty, kdo si bude klást podmínky. A začala bych tím, že bude spát normálně doma…tam si myslím, že měl ten problém počátek, příliš mnoho svobody x manželka uvázaná u dítěte…

Příspěvek upraven 01.08.11 v 17:54

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
1.8.11 18:26

Ahoj já bych to nebrala tak kategoricky. Nemyslím si, že slova jako „nemiloval jsem tě a myslel jsem si že se to zlepší“ jsou pravda. Je toho teď na něj prostě moc. Chlapům trvá nějakou dobu než si zvyknou na novou roli otce. Není to žádná sranda ani pro nás maminky, ale my máme k mateřství mnohem blíž, než muži.

Povím ti zkráceně můj příběh a jaký je výsledek:

Můj chlap si mě vzal do baráku, když jsem byla v 5 měsíci těhu. Miloval mě, s bříškem si povídal, hrál malé na kytaru, porodil jí a zabezpečoval nás finančně. Ovšem druhá strana věci byla, že si myslel, že může žít dál svůj minulý život s flaškou v ruce a kamarádíčky v baráku a zároveň mít rodinu. Mnohokrát mi v opilosti řekl věci, které mě strašně bolely, nepomáhal mi po porodu tak jak jsem chtěla, jak jsem si představovala, spoustu věcí nechápal, a já nedokázala pochopit co na tom jako nechápe.

Navíc zde visel ve vzduchu ještě jeden strašák a tím byl biologický otec mojí dcery. Vyhrožoval, sliboval, chtěl jí, pak nechtěl, pak zas jo, neplatil, zadlužil mě(v době kdy jsme spolu ještě byli), nevracel…a věčné peripetie :pocitac: To mému chlapovi taky na náladě a jistotě téhle rodiny nepřidalo.

Nenapadlo mě se podívat na věc i z té jeho strany. Malé byly tři měsíce, když jsem se stěhovala pryč.Probrečela jsem mnoho nocí. A pak David zabral. Promluvili jsme si. A víš co mi řek? Že nás obě moc miluje a nechce nás ztratit, a tak to bylo vždycky, že jsme jeho smyslem života, jen je toho na něj moc, myslí si že dělá všechno proto abychom byly spokojené ale přitom má pocit jak kdybych mu říkala že dělá málo, taky že nechápe proč by se měl plně odevzdat rodině a zpřetrhat kontakty se svými přáteli, že se cítí omezovaný, ale samozřejmě chápe, že mě to štve.

Řekl mi toho ještě spoustu a já konečně mohla pochopit proč jedná jak jedná, proč si myslí co si myslí. Já mu vysvětlila své stanovisko a mé pocity z jeho jednání též. A pak tak zabojoval :srdce: , chlast omezil na naprosté minimum, kamarádíčci k nám smějí po domluvě se mnou a bez chlastu,a já ho za to pouštím velmi ráda každý týden za kamarády do Prahy a na různé akce a hlavně jsem pořešila toho druhého, už nám dal pokoj.

Bylo toho na mého chlapa prostě strašně moc najednou a já to neviděla, viděla jsem jen sebe…musel se najednou přizpůsobit rodině s nevlastním dítětem, zabezpečovat jí, skončit svůj předešlý život s chlastem který měl tak rád, vžít se do role táty…nikdo ho k tomu nenutil, vybral si to sám, miloval mě mnoho let předtím, a chtěl mě i malou, jen mu to ale vůůůbec nešlo! A tím, že se od něj očekávaly stoprocentní výsledky,že jsem si myslela že tohle všechno je přece automatický když je to automatický i pro mě, že jsem si myslela že tátou se staneš ve chvíli, kdy se dítě narodí a začneš fungovat, to ho ještě víc ničilo a sráželo, když viděl jak jsem věčně nespokojená a reju, nechápavá atp.

Tehdy jsme se dohodli na tom jak to tu bude fungovat a funguje to tak, on do role táty vplul tak nějak najednou přirozeně, najednou vidím, že se nesnaží proto aby mi udělal radost nebo proto že se to od něj očekává, ale proto, že ho to samotného těší. Sám si v 70% případů raději vybere být s námi, než jet na nějakou pozvanou akci. Atd. O tři měsíce později mě požádal o ruku.

Co tím chce básník říct? Nejsi jen TY ve vašem manželství a každej má nárok na to zapochybovat o sobě a o svých rozhodnutích, zvláště když je to v období tak šílené změny jako je narození prvního dítěte.

Nejsme jako ženy MY ty, které mají být opečovávány a chápány, a muži ti co nás automaticky musí držet a být ti silnější. To není pravda! I on má nárok spadnout na dno a vidět vše černě a ty jako jeho manželka ho za to nemáš nenávidět, ale podpořit ho, pokusit se ho pochopit a co nepochopíš alespoň respektovat. Manželství je o vzájemné podpoře a pokud o něj nechceš definitivně přijít, nenech ho v tom.

Vím, jak těžké jsou začátky s miminkem, vím, že hlavně TY bys teď potřebovala hodně podpory, já na malou taky byla v podstatě sama, připadalo mi že toho mého strašně obtěžuju když jí mu například podám,že potřebuju na WC. Pravdou bylo že neobtěžovala, jen jsem si to tak vykládala. Málo jsem ho zapojovala a pak jsem mu vyčítala že mi nepomáhá :roll:

Ale on ke svému uvažování má svůj důvod a ten důvod ty musíš zjistit a dobře s ním naložit. Podpoř ho, potřebuje tvé pochopení, nic víc! A jednej rychle, než si opravdu najde nějakou jinou!

Přeji mnoho sil :hug: :hug: :hug: , omlouvám se za román, ale zkráceněji mi to napsat nešlo :oops: :mrgreen: a neber to jako nějaký útok na tebe. Snažím se ti vysvětlit i druhou stránku věci :wink:

Drž se! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
lenkabu
13874
1.8.11 18:47

Do manželské poradny jestli jste oba pro :wink: Je to divné, takové náhlé prozření po porodu…buď fakt dokonale předstíral nebo prostě nezvládl příchod syna a dá se to napravit. A osobně bych ho nebombardovala sms a telefonáty, zachovej si svou cenu a důstojnost :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
Miruše
9859
1.8.11 18:51

…ještě chci dodat, že to jak se zachoval by samozřejmě zasloužilo pár facek. Měl s tebou o tom mluvit, ne se sebrat, odejít, nekomunikovat a nakonec vyblejt takovejhle záver :pocitac: Jenže oni jsou na tohle chlapi prostě tupci. Musí se komunikaci naučit, my to máme přirozeně, oni to ve své přirozenosti nemají svěřovat se se svými pocity.

Nic to ale nemění na tom, že to co ve finále udělal je pouze výsledek zakopaného psa, kterého ty musíš vykopat a porozumět tomu. Jinak jste oba vaší nekomunikací zničili vaší rodinu! Chce to ho postrčit :wink:

  • načítám...
  • Zmínit
helenkanai
3236
1.8.11 20:42

Ahoj,vím je to strašně těžké a bolestivé.Zkus ho nechat být,nekontaktovat,nevolat,nepsat.Bud se ti ozve a vrátíte se k sobě a nebo půjdete od sebe.
Mě ex opustil poprvé týden po porodu,pak se vrátil,ještě několikrát a dnes už jsem definitivně sama jen se svojí malou.Lituji toho,že jsem dala tolik šancí.Mohu s jistotou říct,že jsem se připravila o rok života,kdy jsem mohla budovat něco jiného.Ale stále jsem doufala.Tak radím:jen jednu šanci,víc ne.
Hlavně at jste zdravý a neboj bude lépe.Já na lásku stále věřím!Hodně sil.

  • načítám...
  • Zmínit
takacek
7338
1.8.11 20:59

Neda mi to, musim reagovat. Mozna tohle slyset nechces, ale kdyz ja slysela, ze me ma rad, ale ne tak jak bych chtela a i pres nekolik dotazu zda nekoho ma a odpovedi, ze NE… Vlezla jsem mu do telefonu a ona tam byla… A bylo to uplne stejne, prestal byvat doma chodil nad ranem, nekdy vubec a ja byla v te dobe tehotna.
Znamost mu netrvala dlouho, ja zatla zuby a jsme stasna rodina a mozna stastnejsi, nez kdykoliv predtim.
Takze preji mnoho stesti! :-)

Příspěvek upraven 01.08.11 v 21:01

  • načítám...
  • Zmínit
Jumpin
107
1.8.11 21:04

Hoky moc Vám děkuji, strašně si vážím Vašich komentářů. Abych to zakončila! Včera se přiznal že někoho má a odešl. Já tady přiznávám,že nechat si ten byt byla ta nejhorší chyba. Jak bylo řečeno měl kam utéct kdyby tuto možnost neměl nejspíš by vše bylo jinak jezdil by z práce jiným směrem a jí by nepotkal ale asi je to osud a bylo to už předem napsané. Ale my už to s Tomáškem nějak zvládnem vždyť on je ta největší láska kterou mám. :srdce: Moc děkuji Vám všem

  • načítám...
  • Zmínit
Eronek2009
19494
1.8.11 21:34

Fuuuha, tak to je krypl … to byla hezka pretvarka .Ale i tak bych pockala, jestli se nesrovna, mozna to byl pro nej jen unik do jine reality. Ale zpatky bych ho asi uz nevzala. Preju hodne sil s Tomaskem, zvladnete to spolu jako spravna dvojka :-)

  • načítám...
  • Zmínit
krasoně
1.8.11 22:45

Ahoj taky jsem v podobné situaci.S manželem jsme se znali 7let pak jsem neplánovaně otěhotněla ,ale k vůli dítěti jsem se vdávat nechtěla ,ale manžel mě požádal o ruku a tak když jsem byla v 5m tak jsme se vzali narodila se nám dcera,když jí byly 2r začali jsme se snažit o druhé ,ale nešlo to nakonec jsem otěhotněla když byly dceři 4r a narodila se nám druhá dcera manžel u porodu brečel a byl štastnej jak blecha :hug: vše bylo v pořádku až do doby kdy bylo dceři půl roku měli jsme tichou domácnost protože mi s ničím nepomohl a já byla na všechno pořád sama ,když jsem se ho po týdnu zeptala co se děje ,jestli by mi to mohl vysvětlit :think: ,řekl mi :nic k tobě necítím holky miluju tebe ne 8-o na otázku jestli někoho má mi řekl ,že mě nikdy nepodvedl,ale že zná někoho s kým by mu bylo dobře a že se mnou už to zkoušet nechce 8-o v tu chvíly jsem se naštvala a byla s nervama v čudu.Ještě ten den jsem se odstěhovala k mamce s tím,že měl jen nějaké problémy a že se to vyřeší,ale nevyřešilo ted se rozvádíme on si po 1m nastěhoval do baráku novou ženu mojí kamarádku 8-o a už se jen hádáme přes emaily on se změnil a já ho nepoznávám ani nevím s kým jsem to takovou dobu žila :nevim: a od něj jsem si vyslechla spoustu hnusnejch věcí jako ,že třeba druhá dcera už byl omyl a že vždycky věděl ,že nám to manželství nedopadne dobře :cry:
Nakonec jsem ráda ,že jsem od něj odešla a že jsem zjistila co je zač :pocitac: Sice jsem zůstala s holkama sama,ale za nic bych je nevyměnila a nikdy jsem nelitovala toho ,že je mám :hug:
Přeju hodně sil a štěstí at to všechno dobře zvládneš :hug: A hlavně pamatuj na to že máš malýho a bude tě potřebovat a hlavně za nic nemůže. :hug:

  • Upravit
Aladina
7584
1.8.11 23:02

Ajaj, chtěla jsem taky psát, že to nejspíš jen nepobral. ............ co dodat. Je to blb.
Hodně sil. Držím palce. Třeba se nakonec vše vyřeší anebo najdeš suprovýho chlapa a Tomáškovi tatínka někde jinde.

  • načítám...
  • Zmínit
kubaka
659
1.8.11 23:15

Je to blbý - ale to sis fakt ničeho za celou dobu nevšimla? :?: jak dlouho to s ní táhne? :-(

  • načítám...
  • Zmínit
jancab
3364
2.8.11 03:02

Ahoj! Zakladatelce jsem psala SZ, ale tady ji musím podpořit.
Stalo se mi to samé, jen můj manžel mi oznámil, že mě má rád už jen jako kamarádku 2 měsíce před porodem :zed: Taky tvrdil, že nikoho nemá, ale den před porodem jsem zjistila, že je za tím konkrétní kolegyně :cert: Nic jsem nehrotila, 5 měsíců jsme žili jako kamárádi, pak jsem na měsíc odjela i s malým ke svým rodičům a výsledek - od včerejška bydlíme sami. Ještě z toho nejsem venku, takže jsem plná emocí, ale musím reagovat na poslední příspěvek.

Kvůli otázce, jak jsem si mohla ničeho nevšimnout, jsem probrečela hodně nocí a úplně to nechápu dodnes. Ale někteří chlapi to tak prostě mají - nejsou schopni mluvit o tom, že se jim něco nelíbí, nic neřeší, zachovávají běžné činnosti v domácnosti i v partnerství a své splíny moc neřeší. V momentě, kdy se objeví nový vztah, najednou se zdánlivě nevelké problémy ve stávajícím vztahu stanou relativně velkými a „nepřekonatelnými“, i když se objektivně nic nezměnilo.

Pokud není vůle vztah zachovat na obou stranách, tak můžeš být komunikační bůh a nic s tím nenaděláš. Já teda komunikační bůh nejsem, mám po mamince sklony k výčitkám, miluju anglický humor, takže ironie mi není cizí, nedokážu se pořádně hádat, protože hned brečím. Ale o všech těchto svých chybách jsem manžela informovala, aby věděl, že závada není na jeho straně a jsem ochotná na sobě pracovat. Myslela jsem si, že vše funguje a i přes mé prozvracené rizikové těhotenství zažíváme tu lepší část manželství… A taky i přes varovné signály (čas trávený mimo domov, pozdní ranní příchody, nemluvení se mnou) mě ani nenapadlo, že pár měsíců po oboustranně chtěném otěhotnění a jednom potratu hrozí manželova nevěra. Můj manžel by asi dlouho sbíral odvahu něco sám říct, to já jsem jednou musela spíše ve srandě říct: „Ty nevypadáš vůbec šťastně“. A od té doby už nebylo nic jako před tím.

Ať už jsou problémy v partnerství jakékoliv, pokud není někdo z partnerů patologický ignorant, dá se tho hodně vyřešit. Musí být ale vůle na obou stranách. Nechci sem tahat klasiky, ale Plzák píše ve své knížce, že opuštění rodiny s malými dětmi je známkou slabého charakteru…

Můj manžel sám přiznal, že nejvíc mu vadí, že z našeho vztahu vyprchala počáteční zamilovanost, vášeň a touha a že teď jsme více přátelé než milenci. Společné kamarádce pak psal, že by ještě chtěl zažít oboustrannou zamilovanost. Prý má právo na štěstí.

Pokud někdo touží po zamilovanosti a vášni a dá tomu přednost před stabilním manželstvím, tak s tím asi moc nadělat nejde. Po několikaletém vztahu, těhotenství a s malým miminkem není vášeň a zamilovanost úplně to, co partnerka poskytuje. Ale snad někde existují chlapi, pro které je partnerská důvěra, spokojenost a fungující domácnost s dětmi více než prvotní zamilovanost :nevim: .

To jsem se zase rozepsala… A nejsem si jistá, že jsem dokázala vyjádřit jádro pudla (snad si to Pudla nevezme osobně :-)). Protože se však zdá, že odchod partnera od malého miminka není až tak zřídkavý jev, cítím potřebu podpořit maminky, kterým se bez většího varování zhroutil najednou celý svět a až dosud žily v domnění, že odchodu partnera musí předcházet nějaké krize, hádky nebo snaha o nápravu problémů… :hug:

Příspěvek upraven 02.08.11 v 03:11

  • načítám...
  • Zmínit
takacek
7338
2.8.11 17:51

Tak, ted jsem docela zaskocena a zklamana. Stale jsem doufala, ze nejsou vsichni stejni :-( Ale asi bohuzel jsou, je mi to moc lito.

U nas to dopadlo dobre, takze ti preji aby jste to krasne s malym zvladli a nasli si toho nejlepsiho a nejuzasnejsiho tatinka a partnera na svete :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
takacek
7338
2.8.11 17:55

Holky, strasne moc me mrzi, ze nas je tolik co jsme si timto musely projit… Preji vam vsem mnoho sil, stesti a lasky!!! :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
jancab
3364
2.8.11 19:56

Takacku - díky moc za pozitivní příklad :palec: . Je dobré vědět, že aspoň někdo nevěru překonal a partnerství pokračuje dál :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
takacek
7338
2.8.11 21:11

Jancab - ale bylo to moc tezke a obcas to jeste tezke je… Potkavam ji skoro denne a to se pak vsechno vraci, ale pokazde kdyz vidim syna, tak se mi vrati sila mit krasnou rodinu - pritele jsem nikdy neprestala milovat a kdyz jsem spolu je to opravdu krasnejsi nez kdy predtim, konecne citim, ze si me vazi, jen nevidet JI…

  • načítám...
  • Zmínit
Škurpice
10120
2.8.11 21:52

takacku: moc gratuluju a hlavně ti to přeju…mně se to nepodařilo
ZAKLADATELKO: přeji hodně síly a věřím, že jednou potkáš někoho, kdo vás bude mít rád-milovat
Jancab: :hug: :hug: …ty víš :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
katja 74
37
2.8.11 22:20

Zažila jsem něco podobného…taky výmluvy,nikdo v to není a pod…stačilo se podívat do telefonu a už nebylo o čem diskutovat…vždycky je v tom ženská…taky plakal při narození syna…taky jsem si říkala,miluje nás…pravda ale byla úplně jiná…můj názor je ukončit takový vztah,už nikdy by to nebylo takové jako předtím,důvěra,pocit,že jsme jen my dva a nic nás nerozdělí..ne ne..pryč a začít znovu…

  • načítám...
  • Zmínit
mari1912
31744
5.8.11 13:10

Něco podobného se stalo mojí kamarádce.Malé byly 2měsíce a najednou za strany jejího přítele vše bylo jinak.Tvrdil,že za tím žádná jiná není.Navíc si kamarádka prožila s maličkou syndrom náhlého úmrtí.Abych to shrnula.Odešla od něj,on si tu druhou-co v tom přece nebyla nastěhoval do baráku a rok se choval jako blb.Ona si vytvořila nový domov,začala s pomocí psychologa znova žít.A ejhle-nový vztah mu nevyšel a chtěl se vrátit.Po několika měsících se k němu tedy vrátila,ale vše je špatně.Ona si žije svůj tajný život,protože jeho už si neváží,nespí s ním a nedokáže mu odpustit.Je s ním jen proto,že je dokonalý otec.I když je fakt,že o to nejkrásnější období sebe i jí připravil.
K lásce nikoho nutit nemůžeš,ale k psychologovi ho doveď a třeba se vztah podaří zachránit. Držím palečky

  • načítám...
  • Zmínit
Suzan1
1
29.8.11 10:33

Je mi to moc líto,vím jak ti je procházím něčím podobným.Manžel mi před týdnem oznámil že od nás odchází,že mě už nemiluje a není šťastný.Máme spolu krásnou holčičkou který budou teprve 2 roky a to nemáme ani rok po svatbě. celou dobu mě říkal jak moc mě miluje a že o nás nechce přijít a že jsme jeho holky.Proto to nechápu když minulí týden odešel a hned chce rozvod a mě postavil před hotovou věc.A to měl všechno co vždycky chtěl a tvrdí že vtom ženská není.Tak úplně chápu jak ti je a vím jak se cítíš.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář