Rozhodla jsem se mít dítě, ale chlapa nechci. Udělám to tak, aby o tom nevěděl

My ženy to v tomhle ohledu máme snadné. Když jsem sestře řekla, že chci dítě, jásala: „Dančo, ty máš konečně chlapa, jo?“ „Nemám a nechci,“ odpověděla jsem. „Toužím po dítěti, ne po vztahu.“

„Ty se nikdy nezměníš. A jak to chceš zařídit? IVF bez chlapa nepůjde,“ začala mě poučovat o tom, co už dávno vím. „Ale já to udělám jinak,“ odpověděla jsem.

Dlouho jsem nad tím přemýšlela. Mám kamaráda gaye, který by mi dal sperma, jenže to jsem si nakonec rozmyslela. Musí to být někdo, kdo nebude vědět, že jsem těhotná, že chci dítě. Prostě nezávazný sex. Jenže další problém — bojím se nemocí. Nemůžu spát jen tak s někým.

A protože zoufalé ženy dělají zoufalé věci, chystám se udělat něco, co určitě není fér. Svedla jsem muže, kterého znám už několik let, spíš od vidění. Je ženatý, má tři děti a už dávno mi dával najevo, že se mu líbím.

Zatím jsme spolu spali párkrát a já čekám, až „to přijde“. Pak ten vztah samozřejmě ukončím, jsem připravená dát výpověď v práci a odstěhovat se k rodičům, jejichž dům právě rekonstruuji. Teď stejně bydlím v nájmu. Mám to skvěle naplánované, ale cítím, že to není správné.

Za prvé — on mě začíná mít rád víc, než bych si přála; mně je s ním taky dobře. A pak vídám jeho ženu se třemi dětmi. To mě doslova sžírá. Ale nesmím teď přestat. Nechci jí manžela „krást“. Potřebuji jen jeho spermie.