Trávit život výchovou, nebo vychovávat životem?

Rodičovství

Moje výchovné metody se tak nějak proměnily.

Před šesti lety se konečně udál v mém životě zázrak. Osud mi dopřál tu roli, po které jsem tolik let marně prahla. Stala se ze mě máma. Po komplikovaném porodu a trochu těžší poporodní adaptaci jsem si těsně po Vánocích přivezla domů ten vytoužený uzlíček štěstí.

Jelikož moje profese speciálního pedagoga je zároveň tak trochu mou diagnózou, domácí knihovnička se mi od postpubertálních let utěšeně zaplňovala desítkami odborných publikací o výchově a vzdělávání dětí, a tyto knihy opravdu nesloužily jen jako dekorace, trávila jsem jejich pročítáním spousty času.

Jak to tak asi mohlo dopadnout, když se mi narodilo první dítě? Samozřejmě se stalo „pokusným králíkem“. Vše muselo být přesně tak, jak stálo v tabulkách. Když se něco jen lehce vymykalo normě, už jsem celá nervózní větřila, co se to proboha děje.

Se synem jsme navštěvovali všechny možné i nemožné aktivity pro batolala, jen aby náhodou nebyl o něco ochuzen. Objevil-li se mu na oblečení flíček viditelný snad jen hodně bystrým okem, putovala takto znečištěná část oděvu okamžitě a nemilosrdně do pračky.

Neustále jsme prohlíželi dětské knížky. Když v roce a půl poznal a pojmenoval všechna běžná zvířátka a dokonce věděl, jak dělají, měla jsem z toho pomalu druhé Vánoce. A nočník, ten přece musíme zvládnout co nejdříve. Jo, byla to opravdu legrace. Zkrátka nebohý prvorozený syn schytal moje výchovné ambice v plné parádě.

Pak přišel na svět syn druhorozený, nedlouho po něm ještě dcerka, a ne že bych přestala úplně vychovávat, to dozajista ne, moje učitelské jádro by mi takovou troufalost určitě nedovolilo, ale ta moje výchova se poněkud proměnila. Je volnější a rozhodně méně urputná.

Neřeším každou miniaturní skvrnku na oděvu, když se nikam nechystáme, nechám bez povšimnutí i skvrnku lehce větších rozměrů. A už vůbec nejsem přesvědčena o nutnosti žehlit každou ponožku.

Mladší potomci mě také velmi rychle vyškolili v tom, že leporela mohou sloužit ke stavbě krásných silnic a ohrádek a ne pouze k neustálému nudnému biflování.

Zjistila jsem, že prostor pro to, něco děti naučit, je vlastně úplně všude kolem nás. S nadšením pozorují chmýří pampelišky poletující ve větru, případně pod silou jejich mocného dechu, letícího motýla, rybky prohánějící se v akváriu, nádherně bílé sněhové vločky, prudkou letní bouřku…

Nastavila jsem určité hranice, tam, kde to považuji za nezbytně nutné, ale jinak ponechávám dětem dostatek volnosti, aby mohly prozkoumávat ten jedinečně rozmanitý svět kolem nás. Vždyť čas jejich bezelstné nevinnosti trvá jen pár let. A je to právě toto období raného dětství, kdy jsme pro své potomky tak trochu vševědoucími bohy a oni nám ve všem věří, a ať chceme, nebo ne, je to pro nás – rodiče velká zodpovědnost.

Snažím se ze všech sil předat svým dětem hodnoty, o nichž si myslím, že jsou pro život důležité a trvalé, chci, aby s námi denně zažívaly pocity bezpečí, důvěry a lásky, a zároveň, aby v sobě našly dostatek odvahy k poznávání okolního světa.

Moc bych si přála, aby si i jako dospělí uchovali tu dětskou radost ze života, kterou prožívají právě nyní.

Váš příspěvek
PenelopaW
Zasloužilá kecalka 606 příspěvků 4 inzeráty 18.02.19 00:10

Hezky napsané :). Měla jsem to u prvního dítěte obdobně a taky se rychle proškolila v tom, že teorie a praxe jsou dvě odlišné věci :). Ještě bych dodala, že děti mne naučily zpomalit a vychutnávat přítomný okamžik. Se čtyřletým ráda chodím ven, protože si všímá jiných věcí než já a fascinuje mě, jak nad nimi přemýšlí a uvažuje. Takže platí i klišé, že jak jsem myslela, že budu své děti učit já, učí kolikrát ony mbe :).

Jadala
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 18.02.19 07:00

@PenelopaW Děkuji, jo jo, také bych řekla, že se učíme navzájem, občas je to učení zábavné a občas trochu na palici, ale neměnila bych. Hezký den :mavam:

Térouš
Echt Kelišová 8590 příspěvků 18.02.19 08:46

Vždy jsem chtěla být taková máma, ale i když se snažím, nejde mi to. Obdivuju mámy blogerky, např. S Dětmi v báglu, které berou výchovu s nadhledem a ještě s dětmi zvládají tolik aktivit.
Moje dcera se narodila hodně předčasně a já dlouho zazivala pouze strachy, aby byla v pořádku. Kolotoče doktorů, doma vše sterilní, nikam jsme nemohly kromě chození s kočárkem. Ten strach md úplně svazal. Trochu jsem ji začala povolovat až nyní po narození druhe dcery. U té tolik strachu nemám, ale pro změnu je to malý vsudybilek a rarasek, který si zatím neuvědomuje jakékoliv nebezpečí a ja za ním věčně vlaju. Do toho řeším se starší odklad školy, snažíme se pracovat na logopedickych a percepcnich vadach a zvládnout zvláštnosti v jejim chování. Mam dost zdravotnich potizi. Do toho jsem otehotnela neplánovaně. Po všech verdiktech, ze nikdy normálně dítě mít nebudeme. Jsem schopná udržet jakž takž domácnost, uvařit a vyprat. Neumím si s dětmi hrát, mám pocit, ze jim neumím cokoliv předat. Hodně kricim. Moje představa maminky roku je prostě totálně nenaplnena. Tak moc bych chtěla být taky v pohodě, ale mam pocit, ze jsem jen máma naprd.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 18.02.19 09:01

@Térouš Jak jsou mi tva slova blizka. Taky se v tom materstvi placam ode zdi ke zdi. Prosim anonym…

Lada84
Ukecaná baba ;) 2129 příspěvků 18.02.19 09:04

@Térouš Nejste na sebe jen zbytečně moc ostrá? I te nejlepší mamince občas ujedou nervy, je utahaná, nemá náladu a chce být sama. A je to v pořádku, někdy stačí, když je možnost si pevně stanovit být jen jedno dopoledne nebo odpoledne týdně sama a udělá to moc..Se třema dětma a po cca 6,5 letech doma si myslím, že někdy je maminka tím největším nepřítel sama sobě. V krizi mi pomáhá zavolat někomu blízkému, horká sprcha, kafe, poslech Menšíka/Buriana/Wericha, muzika, nebo jen se zastavit a být vděčná za ty tři poklady.. :kytka:

Jadala
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 18.02.19 09:13

@Térouš Nepodceňujte se a můj názor je, že žádná maminka roku neexistuje. Občas ujedou nervy každému a ne každý den je růžový a zalitý sluncem. Vždycky, když mě něco trápí pustím si nějakou hudbu, vrhnu se na svoje zvířata a hned je na světě líp. Držte se!

unuděná
Kelišová 6965 příspěvků 18.02.19 09:14

Hezky napsané, je fajn, že sis uvědomila, že být máma roku neznamená mít tabulkové dítě ;) Ale do určité míry tohle zažívá každá maminka u prvního dítěte, záleží, jak brzo jí dojde, co je důležité a co ne. Já se třeba dodnes (děti 6,5 a 4) snažím neřešit tolik úklid a vaření, ale moc mi to nejde :mrgreen: Zčásti proto, že můj manžel si myslí, že vůbec neuklízím :pankac: a zčásti také proto, že popravdě radši jdu vařit, než posedmé hrát pexeso :oops: Ale hodně toho vyřeší hezké počasí, to se domů chodíme jen vyspat a klidně dětem dovolím k večeři párek v rohlíku ve stánku :mrgreen: Už aby bylo pořádné jaro ;)

Jadala
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 18.02.19 09:19

@unuděná mluvíš mi z duše, už aby bylo jaro a mohli jsme být na zahrádce a na hřišti. Doma je to občas na palici, obzvlášť když mají všechna tři Zlatíčka „svůj“ den. A nejvíc mě ničí bacily, které sem nejstarší syn pořád tahá ze školky. :zed: :mavam:

Térouš
Echt Kelišová 8590 příspěvků 18.02.19 09:41

@Lada84 nedokážu posoudit. V listopadu těsně před otěhotněním zde byla tchyně a tchán a dle nich je starší dcera rozmazleny dítě a neposlucha a nevenuji se jim dostatečně. Například proto, ze malou stále netaham na rukách. Slyšela jsem, že jsem máma na nic. Za dva týdny jsem zjistila, že jsem těhotná a ačkoliv jsme o obě holčičky bojovali a prošli IVF, tentokrát jsem brečela a brečela, protože nedokážu jít na potrat, ale zároveň jsem ve stavu, kdy mám dětí nad hlavu. Uz jsem se s tím smirila a na miminko se těším samozřejmě. Prostor pro sebe mam jednou týdně v neděli na tchaj-ťi dvě hodiny. Jinak jsem teď v těhotenství strašná lemra líná, spím kdykoliv to jde. Moc to nedávám a stydím se za to. Chtěla bych být lepší, ale nejde mi to. Každopádně děkuji za názor :kytka:

Térouš
Echt Kelišová 8590 příspěvků 18.02.19 09:43

@Jadala děkuji za deníček i za názor. Třeba se mi to jednou povede najít tu cestu k dětem

Jadala
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 18.02.19 09:49

@Térouš Kdybys ji na rukou tahala, taky by to bylo špatně :lol: já tedy netahala na rukou, ale v Manduce a bylo to strašně špatné, protože děti na mě budou moc fixované :mrgreen: přeju klidné, pohodové těhotenství a děťátko za odměnu :mavam:

Příspěvek upraven 18.02.19 v 09:50

Térouš
Echt Kelišová 8590 příspěvků 18.02.19 10:06

@Jadala :kytka: děkuji. Jsi úžasně pozitivní človíček

Calendulka
Kecalka 291 příspěvků 18.02.19 10:15

Krásně napsané :potlesk: Taky se časem mé názory na výchovu mění… Bezchybná „dokonalost“ by nikdy neměla být důležitější než pohoda, radost a vzájemná důvěra ;) Ano, hranice jsou pro děti potřeba, ale pokud je jich příliš mnoho, neužívá si to dítě, ale většinou ani rodič - pokud teda není rozený generál, který se vyžívá v neustálém sekýrování…

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 606 příspěvků 4 inzeráty 18.02.19 10:45

@Térouš Samozřejmě s Vámi doma nebydlím, ale taky si říkám, jestli nejste k sobě moc přísná. Jsem poměrně racionální člověk, se kterým narození prvního dítka taky zamávalo, moje šestinedělí bylo jedno velké psycho, ale časem si to sedlo i díky pohodovosti partnera :-). Do té doby jsem byla zvyklá mít věci pod kontrolou, za vše jsem si odpovídala, a najednou jsem byla bezradná. V mateřství vyvstala kupa situací, které prostě neovlivním, které jsou nepředvídatelné, nedá se na ně pořádně ani připravit teoreticky, kdy je člověk naprosto zaskočen a kolikrát bezmocný. Tyhle pocity dokážou semlít nejednoho rodiče, který byl do té doby zvyklý, že se mu dařila práce i život, vše měl uspořádané a zvládal to bez jakékoli snahy.
Když jsem byla těhotná, kolegyně v práci mi říkala, že když měla děti úplně malé, tak se doma nudila. Přišlo mi to od ní takové bezcitné, ptala jsem se sama sebe, co je to za hlupačku, že může něco takového říct, než jsem doma měla mimčo, které v podstatě několik měsíců jen přijímá potravu, vyměšuje, spí a brečí a nic jiného nedělá :-). Ale zvládla jsem při tom jeden projekt a začala znovu pořádně číst, takže nakonec jsem času využila efektivně :-). Nicméně i takový ten pocit, že člověk vlastně neví, co s tím dítětem má dělat, je asi přirozený. Problém vidím v tom, že jsme jednak vychováváni jako individualisti, a potom že už dnes není takové to vícegenerační a celorodinné setkání, kdy člověk byl svědkem narození dětí sestřenice, pomáhal jí s péčí, viděl, jak rostou a rámcově mohl tušit, co ho asi tak čeká. Přestože je kupa chytrých knih a přestože kamarádky kolem rodí děti, já sama jsem byla sice vybavená teoreticky, ale praxe byla úplně jiná a na tu mne nikdo nepřipravil. Natož, když má pak dítě nějaké specifické potřeby, zdravotní problémy apod. …
Takže neklesejte na mysli, už jen z komentářů zde je jasné, že každý někdy ujede, nezvládá, trápí se, má své pochyby. zkuste možná zjistit, jestli je to tím, že máte pocit, že selháváte jako maminka, nebo jsou ty důvody jinde, a zkusit se dát co nejvíc do pohody. Ono dětem kolikrát fakt stačí malinko, že si s nimi člověk sedne a povídá si, že společně sledujete pohádku namísto frenetického uklízení apod.

Co se týče kritiky příbuzných, pusťte ji z hlavy! Kdykoli měl někdo potřebu mi „do toho kecat“, se zlou se potázal. Říkala jsem, že právo kritizovat a hodnotit mají u mne jen ti, kteří se sami na výchově mých dětí podílejí, tedy jen manžel a tchýně. Ta k nám chodila 2× týdně, koupala, dělala kaše, přebalovala, takže měla jediná z rodiny právo se k některým věcem, které se jí třeba nepozdávaly, vyjádřit, ale hlavně ona to umí říct nenásilně a nevnucuje svůj názor jako třeba moji rodiče. Připadá mi, že hlavně v očích generace našich rodičů budeme vždy něco dělat blbě, jen proto, že to děláme jinak, člověk si to může vyslechnout, snažit se poslouchat bez emocí, třeba ty rady úplně blbé nejsou, jen špatně podané, ale nakonec ať si to stejně udělá po svém. To, že něco fungovalo či funguje jiným neznamená, že to bude fungovat, když to naroubuji na svoji rodinu a svoje děti ;).

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 606 příspěvků 4 inzeráty 18.02.19 10:47

@Térouš A ještě bych doplnila, že já stále doufám, že takové ty vypjaté momenty jsou opravdu jen nějaké období a jednoho dne si všechno sedne a bude zalito andělským zpěvem a září duhy :). Uklidnila mne kamarádka, která má děti čtyři, když jsem se jí svěřovala, jak je syn nesnesitelný, jaké to bylo pohodové děcko, než se začal vymezovat, jak spolu stále bojujeme, že už mám chuť rezignovat, ale vím, že povolit nemůžu. Řekla mi, že ta období protivnosti opravdu skončí, jen se v nich ty děti postupně narozené střídají. Ale jen myšlenka na to, že jednoho dne se z našeho pana Hydea zase stane dr. Jekyll, je tak krásná, že zastiňuje myšlenku na to, že se Hulk stane z naší hodné holčičky :).
Takže věřím, že jednoho dne ta krize skončí a bude zase líp ;). Jen si opravdu dělejte víc času sama na sebe, na svoje zájmy a svůj duševní svět, popř. se vídejte s jinými maminkami, které jsou na stejné vlně, ono to fakt má terapeutický účinek :).

Jadala
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 18.02.19 10:48

@Calendulka děkuji, to jsi napsala moc hezky, mezi generály se rozhodně neřadím, takže mi také vyhovuje současné nastavení, touha po dokonalosti mě dávno přešla. Hezký den :mavam:

Térouš
Echt Kelišová 8590 příspěvků 18.02.19 11:05

@PenelopaW děkuji. Moc si všech názoru vážím. :kytka:

Zanisek
Povídálka 26 příspěvků 18.02.19 13:39

@Térouš Take si myslim, ze jste na sebe prilis prisna.. Kamaradce se narodil chlapecek predcasne, take hodne, a rikala, ze az od 2 let si ho zacala trosku „uzivat“. Ted maji druhe, a to po 5ti letech, kdy se znovu odhodlala.. Mate toho na vas jen hodne, ja v zacatku druheho tehotenstvi taky jen spala a byla jsem neprijena na svou ani ne dvouletou dceru, kdyz nemohla po obede usnout, pak mi to bylo lito.. Nechcete zkusit treba pani na uklid? Mate pani na hlidani? Tyhle dve veci mi NEUVERITELNE pomohly, neverila bych tomu, jak moc.. I kdyz oboji jsem hledala tak pul roku a zacinala byt zoufala, vyplatilo se to! A co treba objednavat si obcas obedy z nejake skoly, nemate tu moznost? Ty utahane maminky z nas delaji ty povinnosti, to, jak pred sebou neco porad tlacime.. Proto si nedokazeme pak uzivat ten pritomny okamzik s detmi.. A zazivaji to vsechny mamy, nebojte.. Zkuste prehazet nektere priority, staci mala zmena a uvidite, ze i ze sebe budete mit lepsi pocit jako z mamy :hug:

Térouš
Echt Kelišová 8590 příspěvků 18.02.19 14:21

@Zanisek děkuji :kytka: občas hlídá mamka, většinou po jedné z holcicek. Úklid musim zvládat sama. Manžel to finančně táhne uz dlouho sám. Holky ale užívejte spisovatelskeho nadání pisatelky deníčku. :kytka:

Jadala
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 18.02.19 14:29

@Térouš vůbec neřeš moje spisovatelské nadání, nijak zvlášť nadaná si nepřijdu, prostě psaní je pro mě jedním z relaxů :mrgreen: kdyby ti komentáře pod mým deníčkem třeba jen trochu pomohly, budu moc ráda :hug:

Térouš
Echt Kelišová 8590 příspěvků 18.02.19 16:57
Astyna88
Zasloužilá kecalka 512 příspěvků 19.02.19 21:24

@Térouš

Nic si z toho nedelejte. Vsechny ty nase depky ohledne materstvi casto prameni z dokonalych obrazu matek kolem nas. Ja jsem takovou znamou - dite vsude s sebou,sto fotek denne o tom,co zvlada, dite vystajlovany,zadny teplaky jako u nas…a pak jsem ji jednou potkala necekane na hristi. A bublina splaskla…videla jsem ten realny svet jako asi vsude jinde. Ted uz na to koukam jinak.

Taky rvu,taky lituju, taky chci byt sama a taky jsem kolikrat rak vycerpana a unavena a taky mi bylo a je predhazovano,ze se mladsimu malo venuju,hlavne pote, kdyz se zjistilo,ze je asi opozdeny. Fajn,to bych si musela najmout nekoho na uklid a vareni a muzu se cely den valet jen u knizek a hracek. Deti a me nakrmi asi cizi clovek… :nevim:

Térouš
Echt Kelišová 8590 příspěvků 19.02.19 23:07

@Astyna88 život je o neustálém učení se. Člověk by si přál být dokonalý. Dát dětem jen to nejlepší. Díky :kytka:

jita22
Ukecaná baba ;) 1474 příspěvků 20.02.19 06:21

Moc me potesil nejen krasny denicek, ale i mila a vstricna atmosfera vsech komentaru.
Jinak take bojuju s tim, ze bych chtela byt lepsi matkou a cekam az skonci zima a snad pro to najdu zase vic sil :)

Jadala
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 20.02.19 08:06

@jita22 děkuji :) také jsem ráda za hezké komentáře, úděl maminky je sice krásný, ale ne vždy snadný, tak proč si ho ztrpčovat nesmyslným kamenováním druhého. Hezký den :mavam:

Vložit nový komentář