Učitelka chce, abych dceru vyzvedávala dřív. Prý už odpolední družinu nezvládá

Dcera začala chodit do první třídy a dlouhé dny jsou pro ni náročné. Učitelka mi doporučila, abych ji vyzvedávala hned po obědě. Jenže já pracuji do pěti a nemám babičku ani chůvu. Kvůli její poznámce si připadám, jako bych dávala práci před vlastní dítě.

Učitelka chce, abych dceru vyzvedávala dřív. Prý už odpolední družinu nezvládá Učitelka chce, abych dceru vyzvedávala dřív. Prý už odpolední družinu nezvládá Zdroj: Canva

Moje šestiletá dcera nastoupila letos do první třídy. Do školy se těšila, ale změna režimu je pro ni náročnější, než jsem čekala. Ráno vstává v půl sedmé, vyučování jí končí před polednem a potom zůstává v družině. Vyzvedávám ji kolem půl páté.

První týden se zdálo, že všechno zvládá dobře. Vyprávěla mi o spolužačkách, ukazovala obrázky a těšila se na další den. Pak začala být odpoledne podrážděná. Doma se rozplakala kvůli špatně nakrájenému rohlíku, odmítala si připravit aktovku a večer usínala dřív než obvykle.

Přisuzovala jsem to začátku školy. Myslím, že podobně unavených je v září mnoho prvňáků.

Minulý týden si mě ale při vyzvedávání zastavila paní učitelka z družiny. Řekla mi, že dcera bývá po třetí hodině plačtivá, nechce se zapojovat do her a opakovaně se ptá, kdy přijdu. Doporučila mi, abych ji alespoň během prvních měsíců vyzvedávala hned po obědě.

Vysvětlila jsem jí, že pracuji do čtyř a cesta ke škole mi trvá asi dvacet minut. Manžel se vrací ještě později. Moji rodiče bydlí daleko a tchyně stále chodí do práce. Nemáme nikoho, kdo by mohl dceru každý den vyzvedávat.

Učitelka přikývla, ale potom řekla větu, která se mě dotkla. Podle ní bychom se měli pokusit „upravit rodinné priority“, protože dcera je na tak dlouhý pobyt ve škole ještě malá.

Od té chvíle o tom pořád přemýšlím. Vím, že učitelka pravděpodobně nechtěla být zlá. Vidí mou dceru unavenou a snaží se jí pomoci. Jenže jak si mám konkrétně upravit priority? Mám přestat chodit do práce? Požádat zaměstnavatele, aby mě každý den pouštěl před obědem? Nebo platit chůvu, na kterou nám po zaplacení hypotéky skoro nezbývají peníze?

Zkusila jsem se v práci domluvit, že bych dva dny v týdnu odcházela dříve a zbytek dodělala večer. Vedoucí mi vyšel vstříc, ale pouze na jeden den. Víc si kvůli provozu dovolit nemůže. Manžel může pracovat z domova jednou za čtrnáct dní. I kdybychom využili všechny možnosti, většinu týdne dcera stejně zůstane v družině do odpoledne.

Začala jsem se vyptávat ostatních rodičů. Zjistila jsem, že některé děti odcházejí po obědě, ale zdaleka ne všechny. Některé zůstávají dokonce déle než naše dcera. Přesto mám od rozhovoru s učitelkou pocit, že ji ve škole nechávám od rána do večera jen proto, že se mi nechce být s ní doma.

Nejhorší je, že dcera mou nejistotu vycítila. Každé ráno se mě ptá, jestli dnes přijdu dřív. Když řeknu, že ne, zesmutní. Večer mi slibuje, že nebude v družině plakat, jako by se za svou únavu musela omlouvat.

Snažím se jí dny ulehčit. Po příchodu domů už po ní nechci žádné kroužky ani velké úkoly. Připravujeme věci společně, večeři vařím dopředu a chodí dříve spát. Přesto vím, že by byla nejraději doma už po obědě.

Mám kvůli tomu obrovské výčitky. Zároveň ve mně roste vztek na představu, že dobrá matka musí být každý všední den odpoledne k dispozici. Škola nabízí družinu právě proto, že rodiče pracují. Pokud je běžný pobyt do půl páté pro malé děti příliš náročný, co mají rodiny bez pomoci prarodičů dělat?

Nezlobím se na dceru ani na učitelku. Zlobím se spíš na situaci, ve které žádné ideální řešení neexistuje. Každý den musím volit mezi tím, co dcera potřebuje teď, a tím, co naše rodina potřebuje dlouhodobě.

Ať zvolím jakkoliv, připadá mi, že v jedné z těch rolí selhávám.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Liberalissima
12936
30.9.26 08:40

Tohle je konstantní problém: od ženy se čeká, že nejpozději od 3 let dítěte bude pracovat na fulltime aby nebyla „líná“ a „nenechávala všechno na chlapovi“, ale zároveň že bude plně k dispozici kdykoli bude dítě nemocné, unavené, nezralé, tj tak do osmi let defacto pořád.

Jediné řešení je vykašlat se na to, co si lidi myslí a společnost čeká, a zařídit se po svém.

  • načítám...
  • Zmínit
P626
12
30.9.26 08:49

Je to složité, ale děti máme jen dětmi jen jednou a je zapotřebí se jim věnovat, aspoň jedenkrát za týden vy nebo vás partner ji vyzvednite dřív. Na všechno jsou dva a záleží na Vás, jaké máte priority.

Příspěvek upraven 30.09.26 v 08:51

  • načítám...
  • Zmínit
Verka232
1
30.9.26 09:44

A co třeba náhradní babička? Jsou ženy, které mají už velké děti, nemají vnoučata a rády by se o někoho staraly pár dnů odpoledne

  • načítám...
  • Zmínit
Renejafurifosko
37
30.9.26 11:00

Souhlasím s tím, že dítě by mělo být priorita, zvláště v takhle nízkém věku.

  • načítám...
  • Zmínit
gechitka
871
30.9.26 11:59

Paní učitelka má v podstatě pravdu. Priorita by měla být Vaše dcera, ne práce. Chápu, že pracovat oba potřebujete, ale kolik hodin a za kolik si domlouváte sami. Záleží taky samozřejmě, co konkrétního můžete zaměstnavateli nabídnout a od toho se odvíjí i jeho ochota se buď s Vámi domluvit anebo nedomluvit.

Existuje tu zákon, kdy pečující osoba má nárok požádat zaměstnavatele o zkrácený úvazek, v případě, že se stará o dítě mladší 15 let nebo o osobu závislou na pomoci jiné osoby, konkrétně se jedná o Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb., § 241 odstavec 2). Zaměstnavatel je povinen zaměstnanci vyhovět, pokud mu v tom nebrání vážné provozní důvody.

Takže já být Vámi, pokud tedy neděláte ve směnném provozu někde u pásu, zkusit se domluvit aspoň na flexibilní pracovní době. Tedy, abyste místo na 8.h ráno, chodila třeba na 6. h. Tím pádem byste v práci nebyla do 16:00, ale do 14:00, takže ve 14:30 v družině a to by tedy dcera byla v družině jen 2,5 h, když končí školu před 12. h. Dcerku by do školy vodil tatínek a vyzvedávala byste si ji Vy.

Nebo prostě změnit práci, kde se bude dát domluvit. A nemyslete si, vím, o čem mluvím. Sama jsem po rodičovské nenastoupila do práce, protože to dcera ve školce nedává a v podstatě by ji vyřadili z docházky, protože ji nezvládají a o asistenta si mohou zažádat, až bude posudek klinického psychologa, na kterého čekáte třeba rok. My budeme naštěstí čekat „jen“ do března příštího roku. Takže ano, je to složité, ale vždy to jde zařídit. Místo plnohodnotné práce pro předchozího zaměstnavatele dělám na dohodu z domova a k tomu mám ještě další drobné přivýdělky. S dcerou, aby neztratila kontakt s vrstevníky, chodím do školky já 3 x týdně, kdy v podstatě zastávám asistenta pedagoga, ale neplaceně. Učitelky jsou rády, že kromě toho, že ji zvládnu, tak jim pomáhám i s ostatními dětmi a já jsem ráda, že aspoň takhle může dcera do školky chodit. Chodíme jen na dopoledne, ale i to je lepší než nic.

Takže abych to zavřela, promluvte si doma a zkuste to nějak zařídit, něco spolu vymyslet. Dítě bude dítětem jen jednou a ten čas a vztah pak později těžko doženete. Držím palce, abyste našli svou cestu kompromisu, která bude nakonec vyhovovat všem.

Příspěvek upraven 02.10.26 v 11:04

  • načítám...
  • Zmínit
KKK85
7762
30.9.26 12:24

Ono do půl páté být denně ve škole je fakt moc… Někdy 7-16:30 je ve škole.. je to fakt moc dlouhá doba. Dcera v první třídě chodila spát před 19hodinou. Ale kdbychom domů došli v 17hodin tak by to nestíhala a byla by fakt hotová

  • načítám...
  • Zmínit
Begina
202
30.9.26 12:49

Mě by spíše zajímalo jak jste to dělali minulý rok když byla dcera ve školce? Podle mě prostě dítě je priorita, pokud to dcera nezvládá musite to prostě nějak zařídit aby byla v družině dlouho jen výjimečně, chapu ze musíte do práce ale asi budete muset práci změnit nebo zaplatit alespoň někdy chůvu. A doporučuji nikdy nesrovnavat, vaše dítě není ostatní, to že jine děti to zvládají opravdu není argument, na vaší dceru je to prostě dlouhé a je přetažená.

  • načítám...
  • Zmínit
NEY
16
30.9.26 13:30

Zdejsi diskuzi moc nechapu. Respektive nechapu tohle staveni ditete na piedestal. A kde jsou potreby rodicu? Proc by u sedmileteho ditete meli byt vyrazne dulezitejsi nez u rodicu? Co kdyz pripadna zmena prace a financni tlak povede k rozpadu rodiny? A jak by se k situaci asi postavila samozivitelka? Kazda mama, tata a dite jsou jine a maji jine moznosti. Snaha o hledani reseni je v poradku a zadouci, ale ne jen s ohledem na dite… Sama bych zkusila vic komunikace s ucitelkou (zda neni treba nekdy v prubehu odpoledne moznost realizovat maly slofik i 10 minut muze hodne pomoci, u nas deti mely sedaci vaky nebo madrace za timto ucelem), zkusila bych i nejakou sousedku z okoli senioru nebo naopak studentku, zda by za mensi odmenu mohla treba na jeden den pomoci, jeden den bych si domluvila v praci, jeden den muz, zadne krouzky a hodne uvolneny program o vikendu by tez mohl pomoci a i dcery bych se ptala, jak travi den, kdy a proc je nejvice unavena a co si mysli, ze by ji pomohlo… Kde je snaha, je i vysledek. A je treba si to srovnat v hlave, deti to vyciti. Ale menit praci kuli problemu, ktery pravdepodobne za par mesicu odezni? To mi jako rada moc smysl nedava..

  • načítám...
  • Zmínit
Rut229
21
30.9.26 17:57

Je to dnešní dobou, kdysi si maminky mohly dovolit být doma s dětmi a dalo se to utáhnout z jednoho platu i když to nebylo na vyskakování, ale dnes to opravdu není tak jednoduché, hypotéky jsou drahé, jídlo, energie… ale zároveň pro prvňáčky je to opravdu extrémní změna a zátěž i na psychiku, možná občas nějaká maminka na mateřské v okolí by přijala přivýdělek a dcerku by vyzvedla. Zkuste to zvážit. Hodne sil a štěstí ať jste vy i dcerka šťastné. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
gechitka
871
2.10.26 11:17

@NEY Potřeby rodičů a dítěte jsou přece zcela jiné. Dospělý člověk by měl být vyrovnaný a dostatečně uvědomělý na to, aby chápal, že potřeby jeho dítěte jsou nad jeho vlastními potřebami. Proč? Protože dítě se vyvíjí. Není dostatečně zralé na to, aby bylo celý den někde samo. Potřebuje mít svůj klid a čas na odpočinek, stejně tak jako potřebu blízkosti. Potřebuje mnohem víc než dospělý člověk cítit lásku, bezpečí. Má potřebu spánku zcela jinou (ve věku 6 let ještě klidně i 10 h denně).

A nesouhlasím s Vámi, že to za pár měsíců odezní. Každé dítě je jiné. Některé je extrovert a společnost jiných lidí miluje, čímž není tolik fixován na vlastní rodinu. Introverti zase nemusí tak často být součástí velkého kolektivu, ale hledají si 1-2 dobré přátele a nepotřebují kolem sebe neustále humbuk, jasný řád a řízené aktivity. Nejraději jsou sami, obklopeni pouze těmi nejlepšími přáteli nebo rodinou. Radši chtějí klid, vlastní svobodu a možnost si sám řídit svůj čas.

A to by správný rodič měl nastavení svého dítěte respektovat. Vždy totiž jde udělat nějaký kompromis, aby to vyhovovalo jak jemu, tak i dítěti. Nelze stavět potřeby dospělého a dítěte na stejnou úroveň. Každý má potřebu jiných potřeb, ale dospělý je v pozici, kdy se snáze s diskomfortem dokáže vypořádat a má jiné možnosti. Dítě je plně závislé na dospělém a jeho rozhodnutí. V podstatě je postavené před hotovou věc, nemůže s tím nic udělat a musí se přizpůsobit. Proto by toto vše měl dospělý uvážit a snažit se sám nastavit taková pravidla, aby to mohlo alespoň částečně uspokojit všechny. Protože on má tu moc a možnost. Dítě bohužel ne.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář