Umění umírat

Všichni víme, že nás to jednou čeká. Možná s tím i počítáme a třeba i víme, že už se to blíží. Ale ať je člověk sebevětší drsňák, stejně ho to zasáhne. Zvlášť, jdeli o někoho blízkého.

Moje prababička se narodila na podzim roku 1915, letos by tedy oslavila sto let. Co vše z režimů zažila nemusím vypisovat, novodobé české dějiny jsou každému jistě známy.

Nebudu zde popisovat, jaká byla. Byla prostě úžasná a naše. Měla aktivní život, milovala tanec a zpěv, ráda jezdila na zájezdy, na dovolené, milovala moře i hory. Když na jaře 2015 začala chřadnout, přemluvili jsme ji, aby šla k nám. Místa máme v domě spoustu a aspoň kolem ní bude pořád někdo.

Takže nastala akce kulový blesk, kdy jsme z jejího bytu museli přemístit všechny střípky a vzpomínky k nám. Se 4 dětmi, 9 vnoučaty, 21 pravnoučaty a nespočetně prapravnoučaty to bylo fotek, přáníček, blahopřání a nevím čeho dalšího, opravdu nevídaně. Dveře se u nás taky netrhly. :)

Začátek léta trávila hodně na zahradě, chodila na krátké procházky a do kostela, poslouchala Šlágr TV, hrála a povídala si s prapravnoučaty… Když už nemohla moc chodit a přestávala mít zájem o věci, bez kterých nemohla jinak být, někdy na přelomu prázdnin, věděla jsem, že je jen otázkou týdnů, maximálně měsíců, kdy přijde konec.

I ona sama si mi několikrát stěžovala, že už by chtěla odejít, že ji už nic nového na tom světě nečeká. Začala hubnout, odmítala jíst a převážně jen ležela. Chodila k nám moc milá paní z pečovatelské agentury, která mi pomáhala s hygienou, péčí o proleženiny a hlavně mi byla obrovskou psychickou oporou – kromě další rodiny - hlavně z té profesní strany.

Když jsem v noci nemohla spát, seděla jsem u její postele a poslouchala, jak dýchá. Klidně, potichu. V pátek u ní byl farář, protože do kostela už nezvládala chodit, tak musel kostel k ní. Den na to, v sobotu, 5. září, jsem kolem šesté ráno přišla k ní do pokoje, ostatně jako poslední dobou poměrně často. Už ve dveřích mi řekla, že už na mě čeká, že se chce naposledy rozloučit. Chytla jsem jí za ruku a brečela.

Říkala, ať nebrečím, že je šťastná a že na ni Bůh už čeká. Pak vydechla naposledy, s úsměvem na rtech. Otevřela jsem okno, naposledy jí pohladila a opravdu klidně a smířeně jsem se s ní rozloučila. Neříkám, že bez emocí nebo chladně, ale opravdu smířeně. Byla tu s námi krásných 99 let. Stoleté výročí života jí „uteklo“ jen o pár týdnů.

Pak jsem obvolala rodinu a oznámila, že babička už není. Když se vzbudily děti, šly se s ní rozloučit také, daly jí pusu, pohladily. Vysvětlila jsem jim, že babička šla do nebíčka za dědou, sedí na mráčku, houpe nohama a směje se na svět stejně, jako když tu byla s námi.

Na pohřbu bylo přes 150 lidí, měla opravdu nespočet známých, obrovskou rodinu, kterou milovala a oni ji…

Je tu spousta porodních deníčků o krásných porodech, jak jde hezky a v klidu přivést na svět potomka, jak to nemusí být hrozný a bolestivý zážitek. Tady ten je sice o opačném konci života, ale i umírat v klidu a smířeně je svým způsobem um a hlavně štěstí. Málokdo má to štěstí dožít se tak krásného věku ve skoro plné síle a zdraví, což se moc ovlivnit nedá. Ovšem mít to štěstí a moci umřít v klidu domova, v blízkosti rodiny, tiše a smířeně, to by měla být v dnešní době samozřejmost. A není. Smrt je prostě tabu, vyvolává negativní emoce, lidé o ní neradi mluví. A já bych chtěla mít to štěstí a umět umřít tak, jak umřela ona. Bez bolesti, v klidu, vyrovnaná a šťastná.

A přála bych takový odchod i všem ostatním, v krásném věku, po prožití nádherného života, ve zdraví, obklopeni láskou a rodinou…

Měsíc po její smrti jsem zjistila, že čekáme čtvrté miminko. A pokud to bude holčička, bude to Adéla po ní. Babičko, chybíš nám a budeš tu vždycky s námi.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Petullka82
2156
19.11.15 00:30

Krásný deníček, děkujeme :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Nimie
31978
19.11.15 00:43

Moc krásné. Připomnělo mi to tu mojí :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Mamasaurus
1806
19.11.15 06:04

Hezky napsané, babičky jsou úžasné bytosti :-)

  • načítám...
  • Zmínit
lokynka
5251
19.11.15 07:07

Krásně jsi to napsala. K nám si našla cestu naše třetí holčička tři měsíce po smrti mojí babičky :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Aslei
1035
19.11.15 07:57

:kytka: nádherný :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
Slovat
17
19.11.15 08:54

Krásné.

  • načítám...
  • Zmínit
Orsin
1193
19.11.15 08:54

Moc pekny denicek :kytka: Mam se starousky moc pekny vztah…Bydlela jsem u nich celou stredni skolu, abych nemusela dojizdet domu kazdy den ci byt na intru. A pak jsem u nich spavala obcas, kdyz jsem studovala na vysoke. A nakonec jsem se stejne usídlila ve stejném meste. Casto je navstevuji a desim se toho az odejdou…

  • načítám...
  • Zmínit
Miš-El
3069
19.11.15 08:54

Moc pěkně napsaný deníček :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
LenďuleB
1223
19.11.15 09:06

Krásně napsaný deníček :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
LennaZS
2527
19.11.15 09:35

Moc krásný deníček :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Dendaaa
158
19.11.15 10:53

S láskou napsáno. Moc krásný deníček. Díky moc.

  • načítám...
  • Zmínit
VeHE
4224
19.11.15 11:19

To jsou dneska deníčky… :,(
Krásně napsané :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
hebu
90
19.11.15 11:24

Gratuluji k odvaze vzít si starou babičku domů. Žiji v bytě s téměř 80-letou mamkou a vím, že to není vše vždy tak růžové.
Opravdu moc krásný deníček a ať vám rodinka dělá jen radost. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Tiger-lily
35438
19.11.15 11:26

:hug: :hug: krásně napsané, krásné vztahy v rodině

  • načítám...
  • Zmínit
biskupka
287
19.11.15 11:29

Musíte být krásná a obrovská rodina, moc krásně napsaný deníček, děkuji za něco jiného a přeji jen to dobré. :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
klarkaska
10
19.11.15 11:56

Moc děkuji za tento krásný deníček. Moje prababička byla ročník 1920. V prosinci to budou již tři roky, co zemřela. Také..do poslední chvíle vitální. Můžu říct, že není den, co bych si na ní nevzpomněla. Měly jsme spolu hezký vztah.

  • načítám...
  • Zmínit
xstrasilka
2202
19.11.15 12:14

Vehnalo mi to slzy do očí, ale je to moc krásně napsané. I smrt k životu patří, babička byla obklopena blízkými a dožila se úctyhodného věku, takový konec by si mohl přát každý.

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
19.11.15 13:06

Vase prababicka mela stesti, ze ji fungovala hlava i telo. Mam babicku ktete je 83 let a poslednich par let se stale zhorsuje, loni jsme ji uz dali do domova, protoze ani s pecovatelkama, ktere k ni chodily 3× denne to uz neslo, doma padala a stavalo se, ze se teta vratila domu a nasla ji na zemi v jejich vykalech. Petkrat za tyden za ni nekdo jezdi, ale ma dni, kdy nas nepoznava. Starecka demence je strasne smutna a nedustojna. Babicka, ktera jeste v 75 ridila auto a cetla, ted jen lezi a kouka do stropu, neudrzi myslenku, nevi kde je. Pecovatelky ji chodi prebalovat a krmi ji strikackou. Musi ji rikat, aby polkla protoze mozek si to uz nespoji. Pokazde vypada hur a hur a ja jen cekam az mi mama zavola, ze zemrela. Kvuli ni doufam, ze to bude brzy. Na tomhle umirani neni nic krasneho.

  • Upravit
Misel02
4345
19.11.15 13:46

Ahojík autorka tvůj deníček je opravdu krásně napsaný. Pracovala jsme jako zdr. sestra a pracovala jsem v DD.. Vidělajsme tolik lidí odcházet z tohoto světa. :( držet je za ruce a čekat kdy odejde jejich dušička, oni měli oporu že je někdo u nich a že neumírají sami. Je mi pouhých 23let ale vidět umírat člověka je hodně těžkyi když se o něj Jen staráme. :(

  • načítám...
  • Zmínit
TCHS
7144
19.11.15 14:23

Moc hezky napsane :kytka:
mela krasnou smrt a to diky vam :srdce:
Mym prarodicum tahne na 80tku a ja se zacinam bat konce :,( Miluji je tak moc :srdce:
Dokonce i muj manzel je ma moc rad, i kdyz nejsou jeho, jednou se mi sveril, ze ma z jejich odchodu strach :srdce:
Dekuji za tento denicek, az budu potrebovat urcite si na nej vzpomenu a snad mi tu bolest pomuze lepe zpracovat

  • načítám...
  • Zmínit
sweet_strawberry
45
19.11.15 14:58

Nádherný láskyplný deníček. Zahřálo mě to u srdce. Děkuji :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
viky23
17715
19.11.15 15:42

Moc krasny denicek, o to vic me mrzi, ze moje deti takovou babicku nezaziji. Me matce vnoucata nic nerikaji. Mas krasne vzpominky a babi mela hezkou smrt.

  • načítám...
  • Zmínit
Keltka
561
19.11.15 16:19

Krásné

To je nádherné a moc dojemné, jak se o babičku dokázala rodina krásně postarat. A jak byla babička na svojí rodinu milá. Bohužel-smrti se bojíme, nepřipouštíme si jí. Na jednu stranu je to dobře, protože můžeme normálně fungovat, ale na druhou stranu bychom měli vědět, že život je smrtelný, že jednou přijde konec. Lékaři se snaží prodloužit délku života, my svým chováním též, ale život bohužel není nekonečný. Nejraději bych tu se svými blízkými zůstala napořád. Proč to nejde? Prostě nejde, tak aspoň ten konec může být i příjemný a hezký. :srdce: :srdce: :srdce: Gratuluji k početí čtvrtého miminka, jste opravdu velká rodina! Třeba vám to čtvrté miminko snesla babička z nebe. :potlesk:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
19.11.15 16:26

Já měla taky Adélku, bylo jí 24 let a 7 měsíců, když zemřela na zhoubné onemocnění. Šest týdnů po diagnóze. Zoufalství o to víc, že tu má dceru.

  • Upravit
Maddlen
3241
19.11.15 17:30

Takhle to chci taky… Děkuju za deníček. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
H8N2O4S
1017
19.11.15 17:36

Díky za milé komentáře, jsem ráda, že jsem se z toho mohla trochu vypsat :)

@hebu Ono ani u nás to nebylo vždy růžové, ale babička (moje prababička) by pro nás udělala první poslední, takže nechat ji dožít v obklopení rodiny a v klidu jsem brala jako samozřejmost, zodpovědnost… Poslední dobou měla taky ne moc pěkné stavy, pak i zapomínala, nevzpomněla si kolikrát jména ani vlastních dětí, ale mě poznala vždycky. A jsem ráda, že jsem tu mohla být pro ni i v těch posledních chvílích.

@biskupka Vždycky jsem chtěla velkou rodinu a říkám si, že když ty možnosti máme, proč zůstat u jedináčka :)

@klarkaska To je moc pěkné. Já vím (moc dobře), že opravdu minimum lidí odejde takhle rychle a bez zbytečné zdlouhavé bolesti, bohužel.

Anonymní ze 13:06 Moc dobře si uvědomuju, že babička měla opravdu neuvěřitelné štěstí - a my taky, že tu pro nás byla tak dlouho a v plné síle. Stařecká demence je hrozná, babi taky zapomínala, ale vzhledem k věku se to dalo chápat. Naštěstí teda byla opravdu do toho léta absolutně soběstačná, měla svůj byt, i si občas uvařila (i když jídlo měla zajištěné), zvládla se kompletně obsloužit atd. Prostě opravdu až na posledních pár týdnů života byla absolutně soběstačná a až opravdu ke konci to bylo horší. V tom případě, o kterém píšeš ty, to musí být hrozné. Takovéto utrpení, kdy rodina nic neovlivní, nemůže pomoct od bolesti, je na tom psychicky zle… To už je pak lepší, když člověk zemře. Je to kruté, ale než se trápit a třeba X měsíců trpět… :( Je to smutné, ale pro rodinu a koneckonců i pro toho umírajícího je to vysvobození… Sama nevím, jak bych to zvládala, kdyby měla být babička dlouhodobý ležák. Jsme pracovně poměrně dost vytížení, ale rodinu máme jen jednu :)

@Misel02 Souhlasím, mně bude brzo 30, ale představa vídat smrt denně - i když u cizích - mě děsí.

@viky23 To je škoda, u nás dáváme rodinu na první místo. Byla jsem tak učená a učít to i své děti, že rodina je prostě základ. Uvidíme, jak se k tomu postaví s pubertou či dospělostí, no snad jim to v srdíčkách zůstane :)

@Keltka No právě, smrt je negativní emoce a společnost má tendenci ji odsouvat stranou. Což je naprosto pochopitelné, nicméně nikdo nevíme dne ani hodiny. A asi je to dobře :hug:

Anonymní 16:26 Tak to je mi hrozně moc líto. Každého mladého života je mi neskutečně líto, ještě když to člověk nemůže nijak ovlivnit (například jízda v opilosti atd.). V tomhle je život neuvěřitelně nefér :( Upřímnou soustrast :(

  • načítám...
  • Zmínit
Gábííí
2892
19.11.15 18:18

Hezky napsáno…bohužel jsem se v dubnu tohoto roku, také rozloučila s mojí babičkou. Bohužel, její odchod nebyl jednoduchý, byl bolestivý a dlouhý. Měli jsme jí také doma a do poslední chvíle se o ní starali.
Je úžasné, když člověk odejde v klidu a bez útrap a v takovém vysokém věku!

  • načítám...
  • Zmínit
hanyny
1444
19.11.15 19:00

Máte krásné rodinné vztahy a to, co jste pro babičku udělali, by si pro sebe přál asi každý starý člověk. Je zvláštní, že to, co bylo dříve naprosto normální, že lidé brali jako svoji povinnost postarat se a dochovat své rodiče a prarodiče, se dnes stalo takovou raritou a vyjímkou.
U nás v rodině to také zatím takto je, že jsme se o staré lidi starali a nechali je zemřít doma, doufám, že budu mít dost sil udělat to i já pro své rodiče. Nic nemá v životě větší hodnotu než toto, i když je to asi hrozně těžké. Babička zemřela v takovém klidu i proto, že měla kolem sebe vás a věřila v Boha, proto se smrti nebála. :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
yasmine5
1472
19.11.15 20:05

Je to krásně napsané, s citem, s láskou, se smířením.. Je z toho znát, ze jste milující rodina, opravdu mě to dojalo :srdce: Kéž by každý našel takový klid v duši při odchodu

  • načítám...
  • Zmínit
HanulkaUH
265
19.11.15 22:05

@hanyny
Je zvláštní, že to, co bylo dříve naprosto normální, že lidé brali jako svoji povinnost postarat se a dochovat své rodiče a prarodiče, se dnes stalo takovou raritou a vyjímkou.

Asi proto, že ženy dříve nemusely tolik pracovat. Že jejich povinností a zaměstnáním byla péče o rodinu. A taky proto, že lékařská věda nebyla tak daleko. Lidé se dřív nedožívali, až na výjimky, takového věku jako dnes. Víte, kolik let měla babička z Boženy Němcové? 55 let Dřív byla prostě jiná doba a nebylo výjimkou, že žilo v jednom domě víc generací. To je, z dnešního hlediska a s ohledem na okolnosti, asi těžko proveditelné. Takže asi proto

Příspěvek upraven 19.11.15 v 22:06

  • načítám...
  • Zmínit
Hanka-L
3622
19.11.15 22:47

Opravdu krásně napsaný deníček :hug: je z něj cítit spousta lásky :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
sisi33
1164
20.11.15 07:15

Moc krásný deníček :andel:

  • načítám...
  • Zmínit
Misel02
4345
20.11.15 14:53

Boužel i v takovém oboru a v takovém prostředí se musí pracovat není tolik rodinjako je autorka že řeknou víte co babi pojd k nam… to radši šoupnou babičku do domova a chodi za nic 2do roka :,(

  • načítám...
  • Zmínit
Pudloslava
43035
20.11.15 19:30

Kdyz jsem cetla „umeni umirat“, jako prni me napadlo, ze clovek obvykle nema moc moznosti si to nacvicit - jede rovnou naostro :-) No je to souhra priznivych okolnosti z obou stran. jakkoli povazuji za idealni, kdyz se rodina postara, hluboce citim s temi, kteri to nedavaji.

  • načítám...
  • Zmínit
Z.jev
3429
20.11.15 21:19

Krásný deníček, děkuju :hug: Vzpomněla jsem si na moji babičku, která umřela letos v létě. Bohužel teda v nemocnici, ale jinak to nešlo, doma by strašně trpěla… Aspoň byla na oddělení, kde pracuje teta - její dcera - a ta se postarala o to, aby babička neměla žádné bolesti. Babička byla zlatá, taky by se pro všechny rozdala

  • načítám...
  • Zmínit
H8N2O4S
1017
20.11.15 21:28

@Pudloslava Samozřejmě to nebylo myšleno, že by se v tom měl člověk zlepšovat, jen že prostě babička „věděla“, jak na to :) Jasně, dneska je bohužel málo možností k tomu nechat si někoho k péči doma. Doba je zlá, lidi musí chodit do práce atd. A naprosto to chápu, i to, že někdy je umírající v takovém stavu, že by domácí péče v nějaké normální míře opravdu nešla. My měli to „štěstí“, že jsme si to mohli dovolit, jak po stránce finanční, tak i časové (což byl z kraje trochu problém, ale po zapojení pečovatelské služby, rodiny apod.) a hlavně, že nám to zdr.stav babičky dovolil, měla štěstí, že až na posledních pár týdnů byla opravdu v pořádku, hlavně psychicky, dalo se s ní mluvit… :)

@Z.jev Pokud to jinak nejde a člověk je na tom opravdu špatně, taky bych to „nelámala“ přes koleno. A i když to pro tetu muselo být hrozné, babička měla aspoň v tomhle „štěstí“, že ji měla nablízku. Psát o štěstí v tomto případě je asi mimo, ale nenapadá mě, jak jinak to nazvat.

  • načítám...
  • Zmínit
hanyny
1444
20.11.15 21:58

@HanulkaUH
Asi proto, že ženy dříve nemusely tolik pracovat. Že jejich povinností a zaměstnáním byla péče o rodinu. A taky proto, že lékařská věda nebyla tak daleko. Lidé se dřív nedožívali, až na výjimky, takového věku jako dnes. Víte, kolik let měla babička z Boženy Němcové? 55 let Dřív byla prostě jiná doba a nebylo výjimkou, že žilo v jednom domě víc generací. To je, z dnešního hlediska a s ohledem na okolnosti, asi těžko proveditelné. Takže asi proto

To je pravda, ale taky je pravda, že domovy důchodců jsou dnes plné čiperných důchodců, kteří mohli posledních pár let dožít v kruhu svých rodin a svých blízkých, ale bohužel nemůžou, protože je rodiny nechtějí. A znám i pár docela mladých lidí, kteří se dokázali postarat o některého ze svých umírajících rodičů, samozřejmě s podporou pečovatelské služby a lékařů, docházejících k nim domů.
Je jasné, že ne vždy je to možné a ne každý to dokáže. Já si vážím každého, kdo toto pro své blízké udělá, na druhou stranu neodsuzuji nikoho, kdo to udělat nedokázal.

  • načítám...
  • Zmínit
Z.jev
3429
20.11.15 23:27

@H8N2O4S Jo, v tomhle měla štěstí a při nástupu do nemocnice se jí svým způsobem ulevilo, protože věděla, že teta nedopustí, aby trpěla. Byla doma, dokud to šlo, pak už měla velké bolesti, v nemocnici byla asi týden. Sice to nebylo moc pěkné, ale utěšuju se tím, že aspoň se netrápila dlouho a posledních pár dní už vlastně jenom spala. Teď jak se blíží Vánoce to na mě jaksi víc padá, loni ještě pekla cukroví a perníčky pro celou rodinu a letos už tady není :( Ještě jednou děkuju za deníček, napsala jsi ho moc krásně a mně pomohl se vyrovnat s tím mým splínem :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Kytkaa
3515
21.11.15 03:00

Krasne…a ttoto bych si prala jak pro se tak pro vsechny blízké

  • načítám...
  • Zmínit
Pudloslava
43035
21.11.15 07:48

@H8N2O4S hele kdybyste babicku souplki do ustavu, kdyby byla demenstni, nebo shnila rakovinou a bolrestmi, tak by ji jeji vedeni bylo na dve veci :-). Ona vlastne byla celou dobu v uplny pohode. Jedine ze se se smrti smirila a nebojovala zbytecne, coz se ale taky v tomto veku da docela pochopit. Mozna to byla cely zivot jeji osobnostni charakteristika, kterou si taky ale clovek moc nevybere. Ja myslim, ze mela predevsim stesti a hodnou rodinu - tim myslim tebe, nech se pochvalit :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Tapa
1850
21.11.15 10:36

@Misel02 Pokud si pracovala v DD, tak asi víš, jak je náročné poskytnout starým lidem 24/7 péči. Rodinu bych za to, že se nemohou a mnohdy ani neumí postarat neodsuzovala.
Také pracuji v DD a pěkné rodinné vztahy vídám často i tam.

Příspěvek upraven 21.11.15 v 10:37

  • načítám...
  • Zmínit
H8N2O4S
1017
21.11.15 17:46

@Pudloslava Samozřejmě, souhra spousta dobrých náhod. A vidím i ve svém okolí, že se to moc nevidí - aby člověk mohl odejít důstojně a v opravdu nádherném věku :)

  • načítám...
  • Zmínit
radúna
12154
21.11.15 19:23

Deníček psaný s láskou :kytka:.
Já tolik štěstí neměla, můj tatínek umřel ve věku 55 let (shnil rakovinou a bolestmi - dle popisu zde :poblion: ) a ještě neměl to štěstí, že by to mohlo být doma. Tohle nešlo zařídit. Rozloučit jsem se nestihla a to je mi líto dosud.

  • načítám...
  • Zmínit
terinka4444
69235
21.11.15 19:41

Něco tak krásného jsem dlouho nečetla. Mám slzy v očích.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář