Už se pomalu nedokážu radovat z dcery, protože chci druhé!

Ještě tak před dvěma roky zpět by mě nenapadlo, že se budu řadit mezi snažilky a teď v tom lítám až po uši.

Už se pomalu nedokážu radovat z dcery, protože chci druhé!

Před deseti měsíci jsem přivedla na svět svoje první dítě, svoji duhovou holčičku Terezku a jak to tak bývá, nechceme, aby byla jedináčkem.

O dalším sourozenci jsme mluvili ještě na porodním sále, hned po porodu jsem prohlásila, že chci rodit ještě jednou, ale teď hned. Všichni na mě koukali jako na exota, ale mě to nevadilo, měla jsem nádherný porod a tu nejkrásnější holčičku pod sluncem.

Vše nám hrálo do karet, menstruace se ozvala 16. 9. 2020, dokonce s ukázkovou ovulací, takže jsem si nepřipouštěla, že další měsíce nepřijde. Druhá, opět s ovulací, přišla 28. 10. a já byla na jednu stranu ráda, že chodí, ale mrzelo mě to, protože jsem si začala hlídat teplotu, hlen a dělat si testy.

Snad se mi podaří nemyslet na druhé miminko, snad se začnu opět naplno věnovat tomu mému pokladu a vyprdnu se na okolí, jak se na mě dívá… Snad… Budu doufat, že se z toho brzy nesložím a když, tak doufat, že mě v tom rodina nenechá a pochopí mě…
Třetí menstruace už nepřišla, místo ní přišly pozitivní testy, první ultrazvukové vyšetření s prckem na správném místě a dokonce i se srdíčkem. Bohužel, na další kontrole mimi srdíčko nemělo a neodpovídalo ani týdnu a já místo s těhotenskou průkazkou odcházela s pláčem. Naštěstí mimi odešlo samo, nepotřebovala jsem na revizi, takže jsme se hned po skončení krvácení začali snažit znovu.

Bohužel, příroda byla proti nám. Ovulace nebyla, místo menstruace jen špinění, které bylo strašně dlouhé, teplota si lítala nahoru a dolů. Tělo si samo řeklo, že si dá pauzu, ale já ji nechtěla. Strašně to hnulo s moji psychikou. Začala jsem být zlá na okolí, dcerku jsem začala dávat přes den otci, nedokázala jsem si s ní hrát tak jako dřív…

Stále jsem si měřila bazální teplotu, stále jsem doufala v příchod ovulace anebo aspoň menstruace, ale nic nepřišlo. Už jsem se začínala vnitřně vyrovnávat s tím, že dcera bude jedináček, protože to neustálé tlačení přítele k sexu nám na chvíli zkazilo vztah…

Zůstala jsem koukat, když na mě 17. 2. 2021 vykoukl pozitivní ovulační test, takže jako správná snažilka jsem prosila přítele k sexu a ten kupodivu souhlasil. A ještě vetší překvapení jsem zažila 2. 3., kdy na mě vykoukl pozitivní těhotenský test. Na ultrazvuku samozřejmě nic nebylo, ale hCG bylo v krvi, sice jen 12 jednotek, ale bylo. Za pár dní bylo 90 a já se začínala radovat.

Ale příroda měla jiné plány. Za pár dní jsem začala špinit, pak krvácet a po kontrole jsem opět bez nového života uvnitř mě. Opět jsem potratila. K pěti hvězdičkám na nebi přibyla další, už šestá…

Můj mozek ví, že by si tělo mělo dát pokoj od neustálého snažení se o mimi, ale psychika je sv*ňa a já si nedokážu pomoci. Každý den ráno si říkám, že si BT měřit nebudu, že si nebudu hlídat hlen a dělat testy, ale ryby jsou na toto strašně slabé a chtíč je silnější než pud a vždy tomu podlehnu.

Tento momentální cyklus je opět zvláštní. MS přišla 23. 3., podle teploty to vypadá na ovulaci před třemi dny, tj. 4. 4.. Ale já zase špiním. A nevím, jak to mám brát. Jestli jako ovulační krvácení, s kterým jsem se nikdy nesetkala, anebo jako menstruaci anebo jestli mě ten nahoře zkouší, co vydržím…

Těch peněz utracených za ovulační a těhotenské testy! Těch probdělých nocí! Toho zklamaní je na mě moc… Já už se pomalu nedokážu radovat z dcery. Teď se naučila chodit a já z toho nemám radost. Připadám si jako špatná matka, když chci mermomocí druhé a na první kašlu… Přitom to tak vůbec není, dceru miluji, dala bych za ni svůj život, dýchala bych za ni, jen se teď ve mě perou dva různé pocity. A já někdy chci vypnout, odjet daleko od všeho jen s dcerou a přítelem a nevnímat otázky a pohledy okolí, které tomu také moc nepomáhají..

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
4078
13.4.21 06:28

Jsi zvlastni člověk… Máš malou dceru, která ještě ani neumí chodit a ty jančíš po druhém, na které je ještě čas. Radši se prober a buď své dceři dobrým průvodcem životem. Asi bys možná měla navštívit doktora, nepřipadá mi to normální.

  • Zmínit
  • Nahlásit
4011
13.4.21 06:35

Co je duhova holcicka?
Jinak teda nechapu proc to tak hrotis a radsi se poradne nevenujes diteti co mas..

  • Zmínit
  • Nahlásit
5204
13.4.21 08:48

Podle mě bys měla navštívit psychologa a povykládat si s někým. Máš malé miminko roční doma. Začni se o ni zajímat, starat… uteče ti to nejlepší, jak se učí chodit, mluvit.. Miminko další může přijít za rok, za dva. Nechej tělo odpočinout. Věnuj se své malinké dcerce. Uteče to ani nevíš jak, a ona tě nebude potřebovat…

  • Zmínit
  • Nahlásit
1251
13.4.21 09:54

Tu urputnou touhu po dítěti bych pochopila u prvního nebo po velkém věkovém odstupu mezi dětmi. Patřím mezi dlouholeté snazilky, kdy jsme si na prvního syna museli počkat 3 roky, taky po potratu a spoustě spoustě komplikaci, IVF, vyšetření atd atd. Dočkali jsme se, bylo to to nejuzasnejsi v našich životech a taky jsem věděla, ze udělám maximum pro to, aby měl malý sourozence. Ale teda tohle by mě nenapadlo. Úmyslně jsem si dala hranici, ze se začneme snažit nejdřív po roce s tím, ze bylo jasné, ze to opět potrvá, takže jsem měla rezervu. Trvalo - rok a půl. A já byla úplně v klidu a i mě napadlo, ze kdyby nahodou, tak už vytouzene dítě máme. Užívala jsem si malého jak to jen šlo. Vyprdni se na to, ze to zatím nejde. Tělo taky třeba potřebuje chvíli svůj čas. Užívej si dcery, protože tě jednou muže sakra mrzet, ze ses nedokázala radovat z jejich pokroku. Tak hrozne to leti a za chvilku už to nebude ta malá holcicka, co tě potřebuje nejvíc na světě. Takhle to vyznělo tak, ze mi je ji až líto :think: ale věř v to, to je důležité, jen tomu dej čas a hlavně si srovnej v hlavě, ať to neodnasi ta malá. Určitě se povede :palec:

Příspěvek upraven 13.04.21 v 09:55

  • Zmínit
  • Nahlásit
44
13.4.21 10:58

Cudak to tvoje mimco, jsi sobecka.

  • Zmínit
  • Nahlásit
2777
13.4.21 11:32

Vyhledej odbornou pomoc, psychiatrickou. V zájmu tebe i tvé dcery. :think:

  • Zmínit
  • Nahlásit
21229
13.4.21 12:24

Co je to duhová holčička? 8o

  • Zmínit
  • Nahlásit
3384
13.4.21 12:29

Jaké otázky a pohledy okolí myslíš v té poslední větě? Jako že se s ročním miminem ptají na druhé? 8o

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
13.4.21 12:29

No, lidé jsou různí. Mám v okolí maminu, která je na svoji dceru od malička jako pes (teď je jí 3,5 roku) a zdůvodňuje to tím, že až budou mít druhé dítě, tak na malou nebude mít tolik času, takže musí od malička poslouchat na slovo. Přitom si na ni museli taky počkat dost dlouho, ale ta její urputná představa dvou dětí ji taky celkem slušně ovládá.

  • Nahlásit
449
13.4.21 13:01

Nedovedu si představit mít děti tak blízko od sebe. Dcerka ti bude za chvíli běhat jak motorová myška a ty se za ní chceš kutalet s břichem? Buď ráda za to, jak to je a věnuj se malé.

  • Zmínit
  • Nahlásit
LD1
244
13.4.21 13:36

Ty pohledy okolí budou možná spíš proto, ze jestli okolí tohle vi, tak jim tvoje chování přijde dost mimo. Tohle už mi fakt přijde na terapii, to není normální. Silne pochybuju, ze by se te okolí opakovane ptalo na dítě, když máš doma ročního prcka, co te sakra potrebuje.

Příspěvek upraven 13.04.21 v 13:37

  • Zmínit
  • Nahlásit
4899
13.4.21 13:39

Přečti si po sobě jednou, dvakrát nebo třikrát ten deníček a dojde ti to… Snad.
Ty jsi se prostě zamilovala do porodu. Ne do toho že miluješ děti atd. To by vypadalo jinak. Nedělala bys dceři co děláš teď. Ty svoji hlavou nicis všechno to krásné. A děti jsou vnimave… Ani se nedivím tvému muži, že už mu to leze na mozek.
Já bych ti hodně rychle řekla, ať se proberes a poslala bych tě k odbornikovi.
Prostě ty jsi se zamilovala do toho porodu a honem honem honem, už abys zase byla tehotna a za chvíli mohla zažít tu euforii z porodu.
A pak porodi ls a co bude dál… Zase budeš chtít další?!?! Vždyť ty vůbec neřeší své jak ty tvrdíš milované dítě… Ne… Ty řešíš jen svoji ovulaci, delohu atd. :nevim: A dítě roste jako dříví v lese. A kouká na psychomatku. :nevim:
Po porodu bys měla dát telu rok, aby nacerpalo síly atd. Myslíš si, že svým chováním tělu pomáhá?! Ani náhodou. A akorát si zadelavas na problémy, kdy tvým urputmym chováním se ti zblazni imunita atd. A to teprve budeš koukat.
Někam se hodně rychle objednej, prober se a buď tu pro manžela a svoji dceru. A přestaň se chovat jak harava fena. Nemáš k tomu absolutní důvod.

  • Zmínit
  • Nahlásit
609
13.4.21 14:08

@LaEllaX tak tak, ja mam kluky o necele dva roky a je to zahul…

Urcite bych se snazila nejakym zpusobem (treba s pomoci psychologa) uklidnit. Fakt mas cas. Verim, ze se to snadneji rekne nez udela, ale tim stresem tomu nepomahas.
A dcerka je mala jenom jednou…zkus si to uzit. utece to ani nebudes vedet jak

  • Zmínit
  • Nahlásit
1780
13.4.21 15:10

Jake pohledy a tlak okoli? Jako, ze okoli ocekava, ze budes mit par mesicu po porodu zas bricho? Spis mi prijde, ze tlak si vytvaris ty sama. Po potratech bys mela mit pokoru (mam osobni zkusenost), mela bys byt rada za zdravou dceru, ji venovat cas a energii a druhemu tehotenstvi nechat volny prubeh. Taky se ti muze stat, ze to chlapa prestane bavit a nebudes mit ani s kym… Bud rada, ze mas dceru. Precti si denicek o kus vys na tema adopce. Prala bych ti alespon promile nadhledu a sily, kterou ma jeho autorka. :palec:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1181
13.4.21 15:57

Upřímně nechápu tě :roll: kvůli té tvé urputné snaze přijdeš o vše krásné u té tvé duhové holčičky. První krůčky, slůvka, to vše tě obejde v té tvé snaze otěhotnět a prehlizenim dcery. Měla by ses zamyslet.

Příspěvek upraven 13.04.21 v 16:03

  • Zmínit
  • Nahlásit
316
13.4.21 16:21

No, ten nápis mi trochu pozvedl obočí. Nedokážeš se radovat z holčičky. To je v pořádku, že chceš druhé dítě, že chceš aby malá měla sourozence a možná ne jednoho, ale dej pozor, aby tvoji frustraci neodnesla tvoje dcera, protože ona za to opravdu nemůže. A pohled na zdrcenou matku je to poslední, co potřebuje. Já vím, že po všech těch potratech by si chtěla mít své jisté (to znamená,,odrozeno") a nemuset se strachovat co zas bude a jak bude a proč bude, ale podle mě by ses měla dát trochu do kupy, věnovat se maximálně dceri, teď tě potřebuje a nic nehrotit. A okolí? A nenamlouvas si to jenom? Je sice pravda, že ještě jsem neměla zhojenou jizvu po sekci a už se mě někdo ptal, kdy bude druhé, nebo ať se nesnázím zhubnout, stejně přiberu po druhým…ale to jsou jen řeči. Četla jsem i tvůj první deníček, líbil se mi, soucítím s tebou, zároveň obdivuji jak si vše ustala, gratuluji k dceři (určitě jsi měla velikou radost), tak ji připrav co nejveselsi dětství. Buď tu teď pro ni. Já taky plánuji druhé, ale až tak po 3 nebo 4 letech, nevím jestli to půjde, jestli nebudu už stará paní, ale chci tu být pro své dítě a maximálně se mu věnovat, dítě potřebuje hlavně vyrovnanou a spokojenou maminku. A tu mu ani 10 sourozenců nenahradí, i když mít sourozence je někdy fajn.

  • Zmínit
  • Nahlásit
26
13.4.21 16:30

Nekdy je fajn nechat veci plynout a uzivat si to co mame.Vase mala holcicka vas potrebuje nejvic. Samozrejme ze sourozenec je krasny darek, ten nejvetsi do zivota, ale myslim ze vas to snazeni obira o veskerou radosr i zivot…

  • Zmínit
  • Nahlásit
139
13.4.21 17:55

Všem děkuji za komentáře :srdce:,

jakmile jsem to ze sebe vypsala, ulevilo se mi. Byť jsem s tím někoho naštvala, možná dokonce nas*…, tak mě je líp. Od toho denáčky jsou, Svěřit se, vypsat se a ulevit si.

Od té doby si dcery užívám každným dnem, koukám se na ni, jak je šikovná, jak se změnilo její chování, je klidnější, takže to ze mě musela cítít, a to mě vůbec nedošlo. Místo zběsilého úprku za tátou, když se lěkne a nebo spadne při chůzi, utíká za mnou.

Během těch pár dní, co je tento deníček napsaný se toho změnilo hodně, a doufám, že k lepšímu. Touha po druhém sice stále je a bude vždy (2 děti a dost, zdravotní problémy,..) ale šlo to na druhou kolej. Sice si stále pojedu svoje rituály s STM, ale nebudu to hrotit, nechám tělu odpočinek.

A pohledy si opravdu nenamlouvám, tchyně, její přítel, bratr od přítele,.. všichni se ptají, ne zrovna taktně, kdy bude druhé a jestli je už zaděláno. Ptají se každý den, každou návštěvu, při každé přílěžitosti. Možná i to mě donutilo napsat tento deníček, vypsat se.

Pro ty, které nevěděly co je to duhové mimi, tak je to to mimi, které se narodilo po mrtvém sourozenci.

Teď kdybych znovu psala deníček, nebyl by takový, bylo by tam snažení zmíněno jen okrajově, jako to má každá maminka, která se snaží o druhého prcka, ale bylo by tam více o dceři, to jak je šikovná, že chodí, směje se každé kravině, říká mama, baba, bac, ham, jak je veliká, posílá mi pusu, dělá pápá..

Ale nelituji napsání tohoto. Díky tomu to ze mě spadlo, na tlak okolí hážu bobek, přítele pozvu na nějakou dobru večeři, až to znovu otevřou a budu se snažit dát do pořádku svoji psychiku, ta asi opravdu není v pořádku..

  • Zmínit
  • Nahlásit
8321
13.4.21 20:25

Připadáš mi slušně posedlá, kdybys nenapsala ten vysvětlující příspěvek, řekla bych že je to na psychologa minimálně. Kdybys měla pořád takové stavy, tak bych i někam zašla, úplně normální to není.

A na rodinu kašli, já bych je odpálkovala, nejlépe nějak s humorem, J vidět že nejsi nad věcí a na druhé dítě jsi se tak moc upnula, že tě takové dotazy rozhodí a dotyčné nesetřeš, nebo to nepustíš jedním uchem tam a druhým ven.
užívej dceru a mateřství, druhé dítě přijde až bude správná chvíle ;)

  • Zmínit
  • Nahlásit
654
14.4.21 09:43

Za prvé, jsi posedlá.

Za druhé, místo ovulačních testů nech si zkontrolovat štítnou žlázu. Po prvním porodu to často bývá rozházené a mohla by to být příčina těch potratů.

  • Zmínit
  • Nahlásit
1181
14.4.21 10:21

@Tečka22 tak to je fajn. Někdy stačí to vše říct nahlas a podívat se na to jinýma očima. Hodně štěstí a okolí hod za hlavu. Možná manžel by si mohl s nimi promluvit.

  • Zmínit
  • Nahlásit
693
14.4.21 11:39

Tak se seberte a odjedte. Rekni priteli, jak to je, odjedte tam, kam se ted odjet muze. Tohle je ted tvoje realita, ja ji nechapu, ale tebe to nici a nici to i tvou rodinu, tak je potreba neco udelat. Nejlepsi by bylo, abys odjela sama klidne na vikend a dala si v hlave dohromady, co doopravdy chces. Kazdopadne nejmensi krok je vyhledat pomoc u odbornika, nemusi to byt psychiatr rovnou, staci dobry kouc, ktery ti pomuze srovnat myslenky a priority.
Ted jsi ve stavu, kdy lpis na druhem diteti, neni to zdrave, ale to uz urcite vis. Zkus se ptat sama sebe, proc tomu nedokazes dat volny prubeh a proc to tak moc chces. Ale odpovidej si pravdive! :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
139
14.4.21 13:06

@Santa Juana stitna žláza je bohudík v pořádku. Tou to není. I hormonální profil je v pořádku. Možná to opravdu je jen v hlavě a v tělu, ze potřebuje odpočinek a já mu jej nedávám.

Jinak včera se opět okolí ptalo na další dítě, odpověděla jsem jim, celkem hnusne (až jsem to tak nechtěla), ze je jim do toho buřt. Až projde, tak přijde, ale první o tom budu vědět já a přítel. Ne oni. Docela jim zklaplo, tak doufám, ze natrvalo 🙂

Dokonce i můj ne tolik vsimajici přítel si všiml změny, která u mě nastala po vypsání se. I on sám mi včera řekl, ze se opět začíná cítit ve vztahu dobře, což je to nejlepší co se teď mohlo stát (samozřejmě první je vždy dcera a její šikovnost) 🙂

  • Zmínit
  • Nahlásit
21
14.4.21 14:26

Někdy chce člověk moc, ale musí se podívat kolem sebe. Život je o více než o tvé touze. A ta malá holčička co přišla nedávno tě velmi potřebuje :srdce:. Vím, že když si člověk něco přeje, má chvilku temný mozek a nepřemýšlí nad tím co všechno může zkazit a ztratit. U syna taky lituji toho že jsem musela brzo do práce abych se o nej postarala protože bohužel z rodičáku jsem nemohla všechno hradit. A ty roky mi chybí 😓. V tu chvíli jsem to neviděla. Ale tak moc mě potřeboval a já tu pro něho nemohla být jen odpoledne po 5 hodině a v 7 chodil spávat protože byl malý. Ještě v tu chvíli nemluvil, ale potom co začal mluvit. Tak říkával na hlídání jak mu je smutno a že maminka nesmí chodit do práce. Tak se zkus na to podívat takhle. Ona tě potřebuje a nebude to zas tak dlouho trvat. Roky utíkají a pak už nás tolik nepotřebují. A co bych dala za to kdyby to šlo tenkrát jinak. Ty máš to štěstí, že můžeš sní být a radovat se teď z každého pokroku co děla. Kdyby můj syn nebyl nemocný, tak se vykašlu na práci a užívám se každého dne co jsme spolu. Bohužel to tenkrát neslo jinak. Ale ty tohle řešit nemusíš. A když si na čas přehodíš myšlenky a začneš se věnovat něčemu jinému než snažení. Možná pak se tvoje přání splní.

  • Zmínit
  • Nahlásit
13
14.4.21 19:02

Tohle nepochopím…

  • Zmínit
  • Nahlásit
402
15.4.21 09:13

@Tečka22 Vykašli se na to, co si myslí druzí… Lidi si někdy myslí, že jsou s těmi dotazy vlastně vtipní a nedojde jim, jak se jejich plácání může druhého dotknout. A příbuzní umí být urputní…Mohla bych popovídat o tchýni, která mě před procesím věřících polila vodou ze zázračné studánky - a ještě s halasným komentářem - Snacha je neplodná a nechce se léčit :) Tehdy jsem byla na mrtvici, teď je z toho vtipná historka (pod sukní, kterou nazvedla, aby voda dotekla kam má, jsem ten den neměla spoďáry - byl hic jak blázen. Procesí Poláků se křižuje dodnes :))
Je fajn, že jsi se vypsala a holčičky si teď mnohem víc užíváš. Protože sama dobře víš, jaké je štěstí mít krásné zdravé dítě. Je to Tvůj život, Tvoje tělo, Tvoje děti. Teď si užiješ holčičku a za pár měsíců - let i jejího sourozence. A holčička bude pyšná pomocnice…

  • Zmínit
  • Nahlásit
6086
15.4.21 14:44

Deníček je pro mě nepochopitelný, proč chce někdo tak urputně další dítě když ho nebaví ani to první. Sotva porodit a už sledovat ovulaci, vždyť pri kojení ani ovulace nějakou dobu nemusí být. Měla jsem to přesně naopak když se narodila první dcera tak láska k ní byla tak velká, že jsem měla pocit, že na žádné další dítě už nezbývá..

  • Zmínit
  • Nahlásit
8368
15.4.21 21:33

Ach jo..já nemohla mít dítě 6 let..6 let!!! Najednou přišel syn.. zdravý, kterého miluji nadevše..ano..chci pro něj sourozence ale když nepřijde, nebudu věšet hlavu protože mi Bůh nadělil krásného, zdravého syna..taky se mohl na mě upřímně vys*at a nechat nás bez dítěte.. jsem každý den vděčná za to, že ho mám..a když nebude druhé? No tak nebude..chápeš, že jsou lidi kteří se snaží a bojují bez úspěchu řadu let jen proto aby mohli mít jen jedno..?jen jedno zdravé dítě..?! Trošku sebereflexe by to chtělo..nic víc..

  • Zmínit
  • Nahlásit
20932
16.4.21 07:39

Chudák ta malá :( a jo, jsi špatná matka, tak nechápu, proč se ženeš do druhého.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
16.4.21 08:39

@Tečka22 sorry,ale nevěřím těm komentářum co ted píšeš..běž za odborníkem, lžeš sama sobě! Já mám dětí pět a nikdo se mě na další neptá. nevím proč by měl být někdo zvědavý jestli čekáš druhý,,chudák tvá dcera..

  • Nahlásit
523
16.4.21 09:33

Na vašem místě bych vyhodila všechny teploměry nebo je dala příteli, ať je schová. A půjčila si na hlídání na celý den na několik dní v týdnu další dítě mladšího předškolního věku - pak třeba trochu přožijete to, co prožívají maminky 2 dětí - minimum času na přemýšlení nad dalším dítětem - budete natolik unavená, že vás ty teploměry a testy ani nebudou zajímat. Dokud člověk k tomu nečichne, nedokáže si představit, co to je mít doma jen „jedno dítě“ a najednou lítat kolem dvou dětí. Pak třeba díky této zkušenosti uberete na touze mít druhé, váš vztah smanželem dostane lepší rozměr a bonusem může být i další těhotenství. Vaše tělo není hloupé, když vám nedovolí další zdravé těhotenství. Vaše hlava to ví, vy si to uvědomujete, přesto „váš plazí mozek si mele svou“. Je ho potřeba na čas vypnout a k tomu se hodí i ten již zmíněný psycholog… dnes to jde i on-line. Hodně štěstí.

  • Zmínit
  • Nahlásit
16.4.21 12:14

Myslím, že tvému muži nevadí sex, ale ta touha po dalším dítěti, aniž by ses věnovala tomu prvnímu a radovala se z něj.
Já sice dítě nemám, ale mám Mimi sestru. Možná jsem v očekávání a jediné, co mi dělá problém, kvůli čemu brečím, je že nebudu moc být se sestřičkou, nebudu ji moci nosit a běhat za ní jako teď (je jí devět měsíců a je moc šikovná).
I když nejsem maminka, tak mi věř, že tak, jak to máš ty momentálně to správně není. Tělo se ti pere s psychikou, a unavené tělo znamená horší psychiku. Třeba máš nějaké delší poporodní splíny a tak, nevím, ale na tvém místě bych už vyhledala pomoc před nějakou dobou.
Nemyslím to nijak zle, opravdu.

  • Zmínit
  • Nahlásit
551
17.4.21 19:59

Tělo ti dává jasný siginál, že není na další těhotenství připravené a ty to naprosto ignoruješ a akorát si škodíš. Fyzicky i psychicky.
Další věc je, že si evidentně vůbec nevážíš toho co máš. Jakmile jsi dosáhla jednoho živého zdravého dítěte, přestalo tě zajímat a jen žiješ představou dalšího. Co bude potom? Narodí se, odškrtneš si to a budeš chtít další?

  • Zmínit
  • Nahlásit
106
20.4.21 22:44

Máš malou vysněnou holčičku - ještě skoro miminko a já tu čtu jen kdy byla menstuace, ovulace, sex,… Máš si psát co jsi s dcerou zažila, čím tě překvapila, co dokázala a né že jí šoupneš tatínkovi a jdeš si řešit ovulaci!!! Nech to plavat, věnuj se dceři, tělo ví že teď není ten správný čas, ono to příjde samo!

  • Zmínit
  • Nahlásit
568
22.4.21 12:17

Ty seš neuvěřitelná***. posedlá umanutá ****..to se jen tak nevidí tohle, ty se běž fakt léčit.. chudák tvoje dcerka.. já být tvůj manžel, už jsem s dcerou dávno pryč od tebe..nejsi schopná postarat se o jedno a už hrotíš druhé..a těm tvým kecům, jak tě okolí, pár měsíců po porodu tlačí do druhého, fakt nevěřím.. dlouho jsem nečetla takovou příšernost.. :zed:

  • Zmínit
  • Nahlásit
28820
28.4.21 07:19

@Elin29 za to ty jsi naprosto normální a příčetná twl :roll: :palec: propleskni se příště než něco takovýho vybliješ.

  • Zmínit
  • Nahlásit
9322
28.4.21 22:32

@holka_z_hor :palec: :potlesk: Vid, takovýhle komentáře fakt nekomu pomůžou :pocitac: 8o

  • Zmínit
  • Nahlásit
568
1.5.21 09:53

@holka_z_hor já narozdíl od některých jedinců zde, normální a příčetná jsem.. spíš bys měla proplesknout samu sebe.. ;) :*

Příspěvek upraven 01.05.21 v 09:53

  • Zmínit
  • Nahlásit
28820
1.5.21 10:14

@Elin29 no to víš že jo. :* :* :* Ty jediná jsi tady měla nejslušnější příspěvek. A proto ti to admin vymazal :mrgreen: looool.

Příspěvek upraven 01.05.21 v 10:15

  • Zmínit
  • Nahlásit
502
1.5.21 20:24

@Tečka22 Já mysím, že tvoje tělo ti jasně říká, že na druhé miminko ještě nejsi připravená. Kdyz někdy něco chceme, tak to ještě neznamená, že na to jsme skutečně připravené. Určitě by sis měla zajít s někým promluvit (psycholog, psychoterapeut). To, že ti vypsání se do deníčku pomohlo je super zpráva a je vidět, že to s někým potřebuješ probrat. S okolím se o tom nedá vždy snadno mluvit, proto je lepší někdo třetí… Hned jak se ti uvolni mysl, určitě to půjde :) Na dotazy na druhé kašli. Okolí neví, že ti ten dotaz může ublížit.

  • Zmínit
  • Nahlásit