Úžasná podpora manžela u porodu

Chtěla bych vám napsat o mém porodu, čím vším jsme si museli projít a jakou podporu jsem u manžela měla.

Bylo to dlouhé čekání, než spatříme poprvé své miminko. Moc jsme se s manželem těšili.

Od začátku těhotenství jsme si s manželem řekli, že kdyby mělo miminko nějakou vadu, postižení a zjistilo by se to včas, tak si ho necháme vzít. Neměli bychom na to, starat se o dítko, pokud by vyžadovalo speciální péči do konce svého života. Nechtěli jsme, aby bylo jiné a nemělo normální život.

Vše naštěstí dopadlo v pořádku na všech vyšetření a nakonec jsme si řekli, že pohlaví si nenecháme říct. Že to bude milé překvapení, až toho človíčka „vyprdnu“…

Čas běžel rychle, jenže miminko v určené termíny prostě nechtělo ven. Na poslední kontrole u své doktorky mi udělala Hamiltonův hmat, jenže ono nic. Den nástupu do nemocnice, v pondělí, mi udělala opět Hamiltonův hmat, ale jako by se nic nedělo. V úterý jsem šla na zátěžový test, který dopadl dobře. Ale nic se mnou neudělal. Tak jsem zkoušela chodit po schodech, trošku více se namáhat, ale prostě nic. Ve středu jsem dostala dvě tablety na vyvolání - bez úspěchu. Ve čtvrtek se odehrávalo to samé, už jsem myslela, že je něco v nepořádku. Ne, jen se miminku u mě líbilo a po dalších dvou tabletách opět nic. V pátek poslední den na možnost vyvolání, konečně po druhé tabletě mi začaly mírné bolesti…

No to víte, každý je jiný a bolesti pociťuje jinak. Už od půl 9 ráno byl u mě manžel. Nejdříve to byly samé srandičky, pořád se mně smál, ale snažil se mě udržet v klidu a v dobré náladě. I poté, co už jsem měla silnější bolesti a nadávala jsem. Když jsem šla v 10 hodin na monitor, tak mi v půl 11 praskla voda. Manžel na mne čekal na předporodním pokoji a bál se, že se něco stalo, hodinu jsem byla pryč…

Z monitoru mě poslali k němu a dali nám instrukce, co můžu dělat a jak postupovat. Manžel byl úžasný, byl v klidu, ve všem mi vyhověl, pomohl, poslouchal, jak nadávám, trpím bolestí a nevím kudy kam.

Asi kolem 14. hodiny mi začaly kontrakce zesilovat. Tak jsem šla na porodní sál, kde jsem byla sama s manželem a sestřičkou. Oba mi pomáhali, komunikovali se mnou, radili, co mám dělat. Hlavně jsem nesměla tlačit, protože jsem byla otevřena pouze na 5 prstů. Jenže to se jim řeklo, když kontrakce byly postupně po dvou minutách. V 15 hodin jsem měla kontrakce ani ne po minutě, ale problém byl pořád stejný - nesmíte tlačit, jste otevřená na šest prstů a miminko má kolem hlavy hlen/blánu. Když budete tlačit, můžete ublížit sobě a i miminku… No to bylo něco…

V 15:15 jsem dostala první epidural, manžela vyhnali na chodbu, chudák nevěděl, co se děje. Po aplikaci ho vzali dovnitř. Já vykydlá na sále, spokojená, že nemám bolesti, úplně jsem byla v limbu a manželovo otázka: „Můžu vidět miminko?“ No a my všichni výbuch smíchy, tak mu vše vysvětlili, co se dělo.

V 17:30 jsem byla již otevřená na 9 prstů. Jenže kontrakce nikde. Takže mi píchli injekci, aby se mi to rozběhlo. Před 18. hodinou konečně opět přišly ty krásné bolesti. Manžel byl pořád se mnou, pomáhal, povídal si, takovou péči jsem potřebovala. Opravdu mi to pomohlo.

Krátce po 18. hodině jsem mohla tlačit, řeknu vám, že raději bych tlačila na WC, než tohle. Prckovi se nechtělo ven, dost mě trápil. Nakonec přišel vysoký udělaný pan doktor, vzal si stoličku a začal tlačit na břicho. Párkrát jsem zatlačila a miminko bylo na světě v 19:27. Dali mi ho na hruď a my s manželem oči plné slz. Pogratulovali nám a asi po 10 minutách jsme se jich zeptali na pohlaví. Tak byl to zdravej chlapeček. Manžel si přestřihl pupeční šňůru a vesele šel s dětským doktorem a naším drobečkem.

Povím vám, že kdybych rodila ještě jednou, tak chci opět manžela. Takové podpory, krásných slov a péče mám i doma, ale tohle bylo jiné. Byl se mnou od začátku až do konce. Je za to rád, je rád, že mohl být se mnou, prožít to, co já.

PŘEJI všem ženám takového chlapa…

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
918
1.8.22 16:47

Gratuluji ke zdravému synovi i manželovi, který se k porodu postavil statečně a byl ti oporou.
Co mi však kazí dojem z celého deníčku je fakt, že hned ve druhé větě zmíníš, že kdyby dítě nebylo „bezvadné“, necháte si ho vzít.
Já to na jednu stranu chápu, toto je situace, do které se nechce dostat žádný nastávají rodič, ale jen mysli na to že v dnešní době je digitální stopa poměrně dlouhá, tak snad si to chlapec někdy nepřečte…

  • Zmínit
  • Nahlásit
668
1.8.22 19:27

@jamik1416 Myslíš, že by dítě utrpělo zjištěním, že se kdysi rodiče rozhodli, že v případě jeho postižení by ho nechtěli nechat zbytečně se trápit?
Takhle kdysi uvažovali i moji rodiče, následně i já sama a nestydím se za to. Život je o žití, nikoliv přežívání. Vím, že jsou rodiče, kteří se rozhodnou přivést na svět i těžce postižené dítě a obětovat mu vlastně celý život, jenže to je právě o tom „obětování se“, ne každý na to má fyzicky i psychicky. Mnohdy nemluvě o tom, že pro to dítě to není žádný život, ale jen přežívání na hadičkách, celoživotních plenkách a ani si neuvědomuje samo sebe, natožpak své okolí. Prodlužování utrpení.
Upřímně, takový „život“ bych pro své dítě a ani pro sebe a nejbližší blízké nechtěla.
Jsou prostě případy, kdy potrat, ukončení těhotenství, je to nejlepší, co člověk může zvolit. A za tím si stojím.

Zakladatelko, k miminku gratuluji. :kytka: :hug:
Mě spíš jen zarazilo to mačkání na břicho. Jako prošla jsem si tím rovněž hned u dvou porodů, ale mám za to, že je to metoda docela riskantní, u které se může stát cokoliv (rupnutí dělohy, odloučení placenty, poškození dítěte atd.). Nicméně ano, bohužel se stále dělá, zřejmě je to občas jediná možnost, jak dítěti pomoct ven.

Příspěvek upraven 01.08.22 v 19:28

  • Zmínit
  • Nahlásit
32
1.8.22 20:12

@jamik1416

Děkujeme :kytka:

Ale bohužel my bychom si nedovedli představit život s dítkem, co potřebuje péči 24/7/365. Máme tu smůlu, že z manželovi strany jeho sestra takové dítko má. Její dceři je 28 let a sama se nenají, neoblékne, neodskočí na WC, neumím si představit, když má menstruaci-když nic sama nezvládne, nekomunikuje, prostě nic. A to jí Dr. řekli, že je vše v pořádku. Bohužel, nebylo a zjistilo se to až když se holčička narodila.

Máme i sousedku, která má syna. Synovi je 35 let a musí s ním na WC, krmit ho, oblékat, umývat, zkrátka vše. Akorát rozdíl je ten, že vnímá, je při smyslech a o to to je horší, když to vidím. Sice je chováním jako 10-15ti létě dítě, ale o to horší. Maminka mu nemůže vysvětlit, proč nemůže jezdit na kole, proč nemůže to a to. Já bych na to srdce neměla.

Obdivuji lidi, co se dokáží takto postarat o své děti. Je to velké rozhodnutí a mají opravdu můj velký obdiv. Ale já sama bych to nezvládla a můj muž též ne.

Raději bych šla na potrat, než zjistit později, že se nedokážu o své takové dítě postarat. A nedej bože, že bych ho musela kvůli nezvladnuti dát do ústavu či takového zařízení.

  • Zmínit
  • Nahlásit
32
1.8.22 20:17

@Sunlight515

Děkuji :kytka:

Ohledně tlačení na to břicho. Jiná možnost nebyla. Syn už byl dole a možnost císaře nepřipadala v úvahu. Samozřejmě i mě to zarazilo a bála jsem se, těchto věcí se bojím, nechtěla jsem ani kleště ( mamky kamarádka měla problém u porodu, tak napomohli kleštěmi a syna má postiženého) či něco jiného. Ale tahle varianta byla nejvhodnější. Naštěstí vše dobré dopadlo.

  • Zmínit
  • Nahlásit
918
1.8.22 22:27

@Rézina7
Já jsem to nemyslela nějak zle. Jen mi prostě ta vsuvka do porodního deníčku neseděla Ale to je jedno, to je můj subjektivní dojem.
Zdravé dítě je dar, tak ať se vám daří a synáček dělá samou radost :kytka:

Příspěvek upraven 01.08.22 v 22:39

  • Zmínit
  • Nahlásit
32
2.8.22 07:11

@jamik1416

V pořádku a chápu to ;). Též jsem nic nemyslela zle.

Jen jsem to chtěla když už, tak rozepsat a napsat jaký důvod k tomu máme. Nebo jak to vydíme.

  • Zmínit
  • Nahlásit
26397
2.8.22 19:36

@Rézina7
Gratuluju k miminu. Ať je hlavně celý život zdravý.
Můžu ti říct, že když nám po narození staršího vyjmenovali, co všechno mu může vlivem silného přidušení být, tak mě ani na vteřinu nenapadlo, že ho dáme pryč, pokud se něco z toho potvrdí.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.8.22 07:50

@Rézina7 Hmm mě tlačili na břicho a nakonec kleště a syn je zdravý je mu 5 let… Koukám že tady se to odbornými názory jenom hemží. Měla jsem štěstí, že kluka rodil docent v Motole, který tohle dělá pomalu jako rutinu… Můj manžel sice není řečník roku, ale jsme šťastní a nepotřebuju o tom přesvědčit sebe ani okolí

  • Nahlásit
32
3.8.22 21:15

@lleennttiillkkaa

Dekuji.

Myslím si, že kdyby se něco stalo po narození dítěte, jednala bych jinak a měla též jiný názor.

O tomhle jsme se s manželem nebavili co by bylo po narození. Nám se jednalo v tu chvíli o zdravotní stav.

  • Zmínit
  • Nahlásit
32
3.8.22 21:19

Všem vám a vašem dětem preji hlavně zdravi :srdce:

  • Zmínit
  • Nahlásit
13653
4.8.22 14:57

Tak denicek ma byt zjevne o podpore od manzela, ale diky (dle meho zbytecneho) uvodu se resi postizeni a pak to tlaceni ma bricho..no, pokud vim, meli by pouzit kleste nebo vax. A teda kdyz uz ta debata jde mimo, me spis zajima, kam brali dite po 10 minutach, meli nejaky problem? Snad je vse ok.

  • Zmínit
  • Nahlásit
19431
5.8.22 08:54
**@Rézina7 píše:
Děkujeme :kytka:Ale bohužel my bychom si nedovedli představit život s dítkem, co potřebuje péči 24/7/365. Máme tu smůlu, že z manželovi strany jeho sestra takové dítko má. Její dceři je 28 let a sama se nenají, neoblékne, neodskočí na WC, neumím si představit, když má menstruaci-když nic sama nezvládne, nekomunikuje, prostě nic. A to jí Dr. řekli, že je vše v pořádku. Bohužel, nebylo a zjistilo se to až když se holčička narodila.

Tak ono mnohonásobně víc postižení vznikne při porodu než vlivem genetiky, takže lékaři to nemůžou vědět dopředu

  • Zmínit
  • Nahlásit
19431
5.8.22 09:08

Ji ale jsem se zase utvrdila v tom, že jsem ráda, že jsem to třikrát zvládla bez epidurálu a podobných berliček, protože těsně před třetí dobou porodní přijít o veškeré kontrakce a nebýt schopná tlačit, to fakt chceš. :roll:
Poprvé mi teda taky pa hupla na břicho, ale když jsem se pak dočetla o možné ruptuře dělohy, tak jsem při dalších porodech už dopředu hlásila, že tuhle kontroverzní techniku fakt ne.

  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
dnes v 15:50

@beruska9

Nebyl žádný problém. Když jsem malého porodila a než přestřihl manžel šňůru, tak jsem ho měla celou dobu na hrudi. Dětská sestřička ho otřela a až když byla přestřihnuta šňůra, tak si ho vzal dětský doktor na běžné vyšetření. Vše je ok.

  • Nahlásit
32
dnes v 15:54

@MartinaIrena

Je mi to jasné, ale pokud by tam jen přece něco bylo, asi bych se k tomu nedokázala postavit.

O této technice jsem četla, četla jsem snad o všem, co se porodu týče a byla jsem si vědoma, co může nastat.

A ohledně epidural, jiná možnost nebyla, bez něj bych více ublížila malému a sobě.

  • Zmínit
  • Nahlásit