Vakuum na třetí – moje motto

O životě

Je 23. 12. 2018, sedím na gauči v obývacím pokoji, pohled do prázdna, slzy v očích. „Lajlo, ale tohle opravdu není normální,“ vytrhne mě ze slzavého údolí můj druh.

Naráží tak na to, že v normálním světě bez těhotenských hormonů bych se nemohla rozbrečet z důvodu naprosté absence vidiny jasné budoucnosti mého osobního (ano, ne jen toho rodinného) života. Ani nevím, kolikrát za poslední měsíce (ba i roky) jsem zaslechla ono proradné slůvko normální v souvislosti s mojí osobou. Ještěže tolik nelpím na přesné definici tohoto slova a uklidňuji se tím, že pojmy normální, zvláštní nebo divný jsou přeci jen subjektivní záležitostí. Párkrát se zhluboka nadechnu a pronesu něco v tom smyslu, že i přesto, že absolvuji nejkrásnější období ženy (ha!) již potřetí, mohu cítit jakési návaly emoční vyprahlosti, zranitelnosti, nepochopení a existencionální rozháranosti. Nicméně si v duchu řeknu: „Lajlo, nebuď troska,“ a lehce se zmátořím.

S Johnem probereme, co udělat pro to, abychom nebyli šťastní pouze jako rodina, ale také jako jednotlivci, potažmo pár, a následně se přesunu do studené prázdné manželské postele (prázdné kvůli pohodlí a práci muže), kde si ještě pobrečím a prosmrkám několik kapesníků hezky potichu, sama se sebou, v nitru svojí duše.

Z toho fňukání se ale rychle oklepu. Dvojka (odpusťte mi trochu odosobněná pojmenování) začne šíleně řvát a vykládat slova nedávající smysl, jelikož je v podivném polospánku působícím občas kuriózně (alespoň pro mě). Z celé té směsice výkřiků rozumím pouze jednomu: „Mlíííčko!“ Takové přání ovšem nemohu splnit – rozhodla jsem se totiž téměř před třemi měsíci, že Dvojka je na mlíčko už příliš velká, a tak sedím na posteli, trochu lítostivě sleduji onen manický stav, ale vydržím. Odměnou mi je zaplnění velké studené prázdné postele hřejivou dětskou láskou. Ano, zdá se, že je líp.

„Mami, mami, proč Dvojka brečí?“ ozve se naše Jednička z vedlejšího pokoje. Automaticky zvednu své tělo, plynule se dobelhám o kus dál, Jedničce vše vysvětlím a mohu se opět přesunout zpět do lóže. Mobil ukazuje čas 1:21, je Štědrý den, na který se z celého srdce těším, a rozhodnu se zkusit vidět život trochu jednodušeji. Zamyslím se a v duchu (nebo nahlas?) pronesu čtyři slova, o nichž si myslím, že by mě mohla zplnit: číst, tancovat, žít, milovat.

Váš příspěvek
Anitramm
Ukecaná baba ;) 1431 příspěvků 17.03.19 10:40

A?! :nevim:

Jeanny21
Kecalka 429 příspěvků 17.03.19 12:31

Nechápu smysl :think:

Kralikcek
Ukecaná baba ;) 2145 příspěvků 17.03.19 12:34

Ja myslim,ze to bude mit pokracovani :think:

Nicky B
Ukecaná baba ;) 1257 příspěvků 17.03.19 14:16

Pokračování ať si autorka klidně ponechá, ve svém soukromém deníčku 8o Já jsem si sice už zvykla, že deníčky na emiminu až na pár výjimek nemívají žádný začátek, děj a závěr, natož pak pointu. Ale to opravdu budeme psát deníčky o „ráno jsem vstala a dala si kafe“? Vždyť by to neprošlo ani jako sloh na základní škole, veškeré problémy autorka jen sotva naznačila.
Já si stále myslím, že deníčky by měly sloužit jako inspirace, pobavení ostatních - anebo třeba svěření se s náročnou životní situací, nelehkým rozhodnutím. Škoda, že admini trochu nehlídají úroveň.

hulala
Kecalka 491 příspěvků 17.03.19 14:48

já myslím, že je potřetí těhotná a není z toho zrovna nadšená, ale jinak je to teda deníček úplně mimo 8o

Leo44
Kecalka 217 příspěvků 17.03.19 17:40

???

Digiivca
Kecalka 146 příspěvků 17.03.19 18:39

Mě se to líbí. Já si myslím, že autorka nechtěla napsat nic konkrétního, aby si člověk z toho vzal to co chce. Čtu ráda knížky a toto se mi líbilo.

Bubla_Bučková
Kelišová 6723 příspěvků 17.03.19 19:39

To je, že má deprese ne? :think:

Jahudka82
Závislačka 2809 příspěvků 5 inzerátů 17.03.19 20:12

Co to znamena zplnit? Jako naplnit? To jsem snad jeste neslysela… :think: Jinak je to trochu takove useknute, na denicek dost kratke, moc jsem z toho nepochopila, co tim chtel basnik rict…edit.-ze by to třetí tehotenstvi nebylo tak uplne planovane? :think: Jo, i to se stává… :nevim:

Příspěvek upraven 17.03.19 v 20:15

pst007
Zasloužilá kecalka 678 příspěvků 17.03.19 22:16

Nechápu od první věty, která je zmatená. Proč by člověk nemohl nebo neměl brečet, pokud nevidí svůj budoucí osobní život dobře? Je to na každým, aby si život uspořádal tak, abyty vyhlídky dobrý měl. A taky nechápu tu studenou postel. Buď mi to vadí, tak to řeším, nebo jsme tak domluvení, protože jsme to oba chtěli?

admin
Extra třída :D 12095 příspěvků 18.03.19 13:04

@lajlalalag Děkujeme za intimní deníček. :hug: Máte cit pro psaní, plánujete další pokračování?

Jen dodám, že deníčky na eMiminu opravdu nejsou jen fejetony nebo veselá vyprávění, stejně jako život. @NickyB Chápu, že pozitivní příběhy či přímo povídka se čtou lépe, přesto si rozhodně myslím, že i takové příběhy tu mají místo.

Monika

lajlalalag
Nováček 1 příspěvek 19.03.19 08:44

Krásný den,

děkuji všem za reakce. Ráda bych odpověděla na komentář @hulala a to sice, že třetí dítě jsem si z celého srdce přála a jsem za něj šťastna. Mám pocit, že na toto zkrátka reagovat musím.
Rozumím, že ne každý tento deníček chápe, líbí se mu apod., ale není právě žádoucí, je-li vyvolána diskuze? Já píši své pocity, poznatky, postřehy, myšlenky a budu ráda, když se někomu můj styl zalíbí a třeba se i pobaví, nebo se s ním ztotožní. Pokračování je a bude - už se těším na publikování. Ještě jednou díky a mějte pěkný den.

Příspěvek upraven 19.03.19 v 08:45

hulala
Kecalka 491 příspěvků 19.03.19 21:22

no teda, koukám že jaký má kdo vkus a nechápu jak se může tohle někomu zdát jako ,,cit pro psaní„. jako sorry, ale deníčky snad nejsou jen od toho, aby se chválilo. nic ve zlém, ale je to prostě zmatené a evidentně nejsem sama, kdo naprosto nechápal ,,o co to go“ :think:

Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Vakuum na třetí - kapitola druhá