Valentýnský dáreček, který nevyšel IV - Čas myslet jen na sebe

Můj drahý miláčku, loni touhle dobou už ses pekl u maminky v bříšku.
Nikdy nezapomenu na ten víkend, kdy jsme si tě s tatínkem udělali.
I když si můžu stokrát říkat, že si měl důvod odejít, že ze všech špatných variant si vybral za nás a odešel ještě před narozením, abychom tě nestihli ještě víc milovat a pak tě ztratit, stejně mi chybíš.

Snažím se být statečná, určitě bys byl po mně bojovník a po tátovi smíšek.
Jenže poslední dobou se ta moje statečnost nějak vytrácí.

Víš, vrátila jsem se do práce, a myslela jsem, že to bude jako dřív, že si jen převezmu zpátky svoji agendu a postupně se zapracuji.. vždyť jsem byla pryč jen pár měsíců.
Myslela jsem si, že mi pan doktor zaléčí ruku a bude to v pořádku. Myslela jsem si, že se trochu omezím v jídle, začnu se hýbat a zhubnu. Myslela jsem, že se vrátím k józe.
Myslela jsem si, že když nám šel sex po šestinedělí, tak s tatínkem najedeme do našich starých kolejí a bude to mezi námi jako dřív.

Broučku můj, kdybys jen věděl, jak se maminka mýlila…

Mám pocit, že poslední dobou vlastně nevím, co chci. V práci si přijdu nechtěná, tak nějak neví, co se mnou a moc práce nemám. Cvičit se kvůli té ruce bojím a co jsem se vrátila do práce, jsem i strašně unavená, takže nemám úplně chuť tolik chodit ven. Začali jsme s tatínkem bruslit, ale to mě teď taky úplně nebaví.

Tak moc jsem se poslední 2 týdny bála, že otěhotním, že jsem se vyhýbala tatínkovi a nějak jsme se na chvíli odcizili.

A navíc tenhle týden jsem dostala antibiotika. Jako by nestačilo, že čekám na výsledky z revmatologie, jestli v mém těle není nějaká nemoc, o které jsme nevěděli.. začal mě tenhle týden strašně bolet podbřišek.. a do toho zpátky zácpa jako ty první týdny po porodu.
Najednou je toho zase moc.. myslela jsem, že můžu chtít zpátky svůj starý život.. a teď nevím, jak si poskládat ten nový. Pořád někde v hlavě mám, že truchlím, že držíme smutek.. a okolí kolem nás začíná nechápat, proč tak dlouho truchlíme.

Víš, byl si pro nás takový symbol nového začátku, našich velkých plánů.. a teď si ty plány musíme poskládat bez tebe.

Odpusť mi, miláčku, ale teď musí být maminka sobecká a začít myslet jen na sebe. Strašně mi chybíš, každé tvoje kopnutí v bříšku, tvoje noční škytavka, to, jak ses zklidnil pokaždé, když tě hladil tatínek.

Jenže už je čas.. potřebuji se dát do pořádku.
Je čas se zase postavit světu čelem a být tu pro ostatní členy rodiny.
Je čas začít zase naplno žít.
Věřím, že to pochopíš a budeš mně a tatínkovi držet palce.

Děkuji ti za těch 9 měsíců, které si nám věnoval.
Děkuji ti za to, že jsem díky tobě mohla poznat, co to je být těhotná.
Děkuji ti za to, žes nám s tatínkem ukázal možný směr našim životů.
Děkuji ti za to, žes do naší širší rodiny přinesl radost, byť jen na chvíli.
A děkuji ti za to, že tam nahoře na nás s dědou dáváš pozor.

Nikdy na tebe nezapomenu..