Valentýnský příběh: Moji rodiče byli soulmates

Před časem jsme si s kolegyní Péťou povídaly o tom, jak se seznámili naši rodiče. Obě máme zajímavou historku, která se rozhodně v našich rodinách bude vyprávět po generace. A kdy jindy sdílet romantický příběh, než ve valentýnském týdnu? PS: Třeba, když Péťu v komentářích moc hezky poprosíte, sepíše svou historku i ona. Rozhodně stojí za to!

Valentýnský příběh: Moji rodiče byli soulmates

Krátké shrnutí na začátek: Rodiče se seznámili v roce 1987, téhož roku se po čtyř měsíční známosti vzali. Já se narodila v roce 1989, moje mladší sestra v roce 1995. Velmi se milovali, byli svými nejbližšími přáteli, dalo by se říct „soulmates“. A kdyby tatínek náhle v roce 2014 nezemřel, byli by spolu dodnes a věřím, že by spolu šťastně i zestárli.

A jak to tenkrát všechno tedy bylo? Maminka vyrůstala v západních Čechách v silně nábožensky založené rodině. A věřila, že „svůj věneček“ by si měla uchovat až pro svého manžela. To tatínek to měl mnohem divočejší :-) Od svých patnácti let prakticky žil sám a dívky se kolem něj dost motaly. V životě mu scházela jeho maminka, která po lékaři zpackaném porodu společně i s nenarozenou dcerkou zemřela. Tatínkovi byli pouhé čtyři roky. Děda se pak ještě dvakrát oženil, vždy nešťastně. Tatínek mi jednou řekl, že měl v životě dvě možnosti: stát se grázlem a nebo hodným člověkem, který si vytvoří svou vysněnou rodinu. Zvolil druhou cestu.

Po čtyřech letech na průmce v Ústí, kde s kamarády z intru ztropili ne jednu lotrovinu, a dvou letech na vojně, se přestěhoval do Prahy. A začal se hodně zajímat o filosofii, astronomii a duchovní věci. Skamarádil se s partou křesťanů, s kterými v únoru 1987 vyrazil na dovolenou na hory. Na stejnou horskou chatu v Krkonoších přijela i moje maminka se svými přáteli. A tak se i seznámili. I když spolu začali chodit až o měsíc později.

Maminka v té době pracovala v Karlových Varech a tatínek za ní z Prahy pravidelně dojížděl. Často si také volali a psali dopisy. Velmi romantické dopisy plné zamilovaných básní a kreseb. Pro to měl tatínek velký talent. Zamilovali se do sebe a začali plánovat společné léto. Do toho však vstoupili, v té době již oboustranné, církevní představy o mimomanželském vztahu. A tak si v květnu 1987 zase takhle k večeru volali a tatínek řekl: „No jo, ale je vůbec vhodné, abychom spolu na tu dovolenou jeli?“ A maminka mu odpověděla: „Tak se vezměme.“ Po krátkém tichu tatínek souhlasil.

Ano, čtete správně: O ruku požádala tatínka moje maminka, a to ještě přes telefon! :-) Vzali se v červnu 1987 jen v kruhu svých nejbližších. A z letní dovolené se rázem staly líbánky.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
436
5.3.21 16:35

Jako příběh je to hezký, ale nevidím na něm nic výjimečného co by se mělo předávat z generace na generaci :)
Dva mladí lidé se seznámili na chatě, vzali se, zplodili dvě děti a měli se rádi… takových příběhů se najde ve většině rodin.

  • Zmínit
  • Nahlásit
10830
5.3.21 22:58

Moc hezký příběh :) víc takových :srdce:

i z rodiny od @jamik1416
i od tvé kamarádky Péti :kytka:

Co se stalo tvému tatínkovi?

  • Zmínit
  • Nahlásit
347
6.3.21 07:19

@jamik1416
Výjimečný je spíš tím, že to vydrželo. Kolik znáte lidi co se vzali po pěti měsících a stále byli šťastně spolu po 20 letech?

Jinak moji rodiče si taky psali dopisy z vojny po dobu dvou let. Obrázky maloval a básničky ji skládal jeden jeho spoluvojak… 🙄 A taky mu psali nanečisto co má psát do dopisu a on to pak jen opsal. :lol: řekla bych, že jak z něj byl mazak, tak to měli za úkol nováčci.

  • Zmínit
  • Nahlásit
30459
7.3.21 11:20

@řehořice
Většina mých kolegyň je s manželem vic jak 20 let. Na jednu stranu je to divuhodné, na druhou stranu, když najdeš někoho, s kým jsi ráda, není třeba výměna. „Soulmates“ mi k tomu zní moc pateticky. Sama jsem ve vztahu téměř 20 let a uteklo to jako voda.

Příspěvek upraven 07.03.21 v 11:21

  • Zmínit
  • Nahlásit
21100
9.3.21 22:39

Hm, moji rodiče se vzali po 9měsících a jsou spolu 38 let :nevim:

  • Zmínit
  • Nahlásit