Ve virtuální realitě můžete cokoliv. Jak si to můj syn užil?

Do virtuálního světa se Kuba podíval prostřednictvím hry. Vyzkoušel si různá povolání i trochu adrenalinovější zábavu. Pro osmiletého kluka to byl obrovský zážitek.

*

Můj syn Kuba si moc přál vyzkoušet, jaké to je zahrát si ve virtuálním světě. Mezi dětmi jeho věku je tato zábava populární. A tak jsem ho k narozeninám vzala do Avatar herny. Nebylo pochyb, že Kuba bude nadšený. Celou cestu nemluvil o ničem jiném, než jakou hru si vyzkouší. A neustále mi kladl otázky, jak to vlastně funguje. „Nemám tušení,“ odpovídala jsem trpělivě. Přiznám se, že zrovna tento druh zábavy mě úplně minul.

Avatar herna se nachází naproti Harfě. Kupodivu jsme ji našli bez problémů, přestože můj orientační smysl není zrovna nejlepší. Dali jsme si časovou rezervu, takže jsme měli ještě téměř půl hodiny čas. Kubova nervozita v kombinaci s obrovským těšením nabírala na intenzitě. Naštěstí už při čekání máte možnost nahlédnout do otevřených dveří a zjistit co vás čeká. Musím říci, že jsem byla sama zvědavá, co se bude dít.

Konečně přišel náš čas. Měli jsme poukaz na hodinu, což se mi v tu chvíli zdálo hrozně dlouhé. Sama bych si vůbec nevěděla rady. Naštěstí tam byli milí pánové, kteří pomáhali dětem i dospělým nasadit brýle a naučili nás, jak celou tu virtuální parádu ovládat.

V herně jsme měli pro sebe celou místnost a jedny virtuální brýle, které je možné si i prostřídat. Protože syna tento zážitek natolik pohltil, přenechala jsem mu zábavu na celou hodinu. I když jsem chvíli měla nutkání si to také vyzkoušet. Kuba z toho byl nejprve trochu vyjukaný. Brýle jsou velké a těžké a navíc se najedou ocitnete v úplně jiném světě. Jakmile si trochu zvykl, bylo načase vybrat si hru.

Kuba zvolil po důkladném prozkoumání nabídky her volbu povolání. V praxi to znamená, že si vyberete povolání a virtuálně ho vykonáváte. A tak si chvíli hrál na kuchaře, který dává do mikrovlnky svítící citrón nebo vaří radioaktivní polévku. Poté se převtělil do úředníka, který virtuální rukou pracuje na počítači nebo vkládá papíry do skartovačky. A nakonec zažil volný pád z osmého patra. Setkání s obřími pavouky jsem raději zamítla, jak ho znám, v noci by z nich měl špatné sny.

Nakonec mě pán přemlouval, ať si skok z paneláku zkusím také. No nejprve jsem si říkala, že do toho půjdu, ale pak jsem uznala, že ty adrenalinové sporty pro mě prostě nejsou. Stačilo mi sledovat Kubíka. Z pohledu sledujícího to vypadá vtipně. Dítě stojící na rovině a bojí se, že spadne. Ale v jeho virtuálních brýlích byla hluboká propast. Ovšem jakmile jednou skočil, okamžitě chtěl zase.

Příště vyrazíme do Čestlic, kde je virtuální realita i v rámci aquaparku.

Váš příspěvek

Odesílám...
6.3.20 07:56

A nechcete raději přijít k nám domu? Uvařit mi klidně může a něco kancelářskýho do práce se taky najde :think: A bude to reálný! Jen z okna bych ho skákat nenechala, byť máme nízký dům :lol: mimochodem to mi nepřijde jako dobrý nápad, byť je to virtuální 8) Ale fajn, že jste si to užili :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
478
6.3.20 20:08

Tak malé jsou 2 a teda,, virtuální,, realitu u nás teda vyloženě remízu zažívá denne:D dává si věci do mikrovlnky, moc za jídlo v hrnci, odnáší odpatky, dokonce dává i papíry do skratovacky a pomáhá kopirovat.. To už bych kluvi dala něco k čemu se jen tak nedostane viz skok z okna ale i na toto je malej… aby po tomhle zazitku někde nevyskocil… ale je fajn že jste si to uzily:-)

  • Nahlásit
  • Zmínit