Velká „ornitologická“ záhada. Kdo si myslel, že mi NĚČÍM TAKOVÝM udělá radost?

Hned v úvodu musím varovat všechny, kteří mají rádi ptactvo našich lesů, parků a přírody, že následující text bude o „ptactvu“ zcela jiného druhu, a proto nedoporučuji pokračovat ve čtení prudérnějším osobám.

Velká „ornitologická“ záhada. Kdo si myslel, že mi NĚČÍM TAKOVÝM udělá radost?

Asi čtyři roky zpátky, maximálně pět - náš nejstarší se tehdy ještě vozil kočárkem a dcerku jsme ještě tuším neměli, na tu jsme si toho roku teprve zadělali - jsem usoudila, že doma i ve svém životě všechno mám, a tak jsem jako jediný požadavek k Vánocům formulovala Ježíškovi krmítko a nějaký pěkný atlas na určování ptactva. Vychytrale jsem počítala s tím, že takto budu dostávat dárky v podobě ptačích návštěv po celý rok. Těžko říct, co mne k tomuto zájmu vedlo, zda fakt, že jsem na mateřské zvolnila a začala víc vnímat drobné radosti kolem sebe, anebo mi jako dítěti až příliš často četli Pět báječných strýčků od Františka Nepila, jejichž součástí byla i velká krmítková sázka mezi strýčky Arnem a Hanušem. Pták Noh mé krmítko sice doposud nenavštívil, ovšem jinak se má premisa naplnila. Naučila jsem se rozpoznat nejen různé druhy sýkorek, ale zavítala k nám i křivka, zvonci, sojka či brhlík, můj oblíbenec, co vypadá jako lupič.

Poslední dva roky jsem pak Ježíškovi začala do dopisu psát o pohlednice a známky, protože díky prázdninovému pohlednicovému kolotoči na eMiminu jsem přičichla k postcrossingu. V rámci posílání pohlednic do všech světových stran jsem zažila historky vtipné, dojemné i radostné a pokaždé, když otevřu schránku a čeká tam na mne barevná pohlednice, natož pohlednice dekorovaná, mám pocit, jako kdybych dostala dárek a vždy s očekáváním tajím dech, jaký nový příběh se začne psát. S jednou z uživatelek, které jsem poznala na eMiminu, si už rok a půl píšeme a plíživě jsme začaly dávat pomyslnou laťku výš a výš. Kromě pohlednic si již vyměňujeme i balíčky, setkaly jsme se osobně a panuje mezi námi nepsaný boj o to, jak a čím potěšit a překvapit tu druhou.

Jak toto vše souvisí s ornitologií? Obávám se, že právě postcrossing je tomu na vině, že jsem byla postavena před velkou „ptačí“ záhadu a začal se psát příběh lehce lechtivého vyznění. Hned na začátku podotýkám, že o ornitologii tady vůbec nepůjde…

Když jsem minulý týden šla omrknout schránku, zda nám dorazila nějaká pošta - z těchto pochůzek se již stává solidní rodinná tradice a děti se hádají mezi sebou, kdo půjde vybírat schránku se mnou - trčela z otvoru pevná bílá obálka, na níž byly položeny ostatní pohlednice. Z toho jsem usoudila, že poštu nám stále ještě nenosí naše standardní doručovatelka, ale postarší pošťačka, která se neobtěžuje nejen s nošením roušky, ale ani s vkládáním pošty do kastlíku. Obálka byla podle poštovního razítka z Prahy, odesílatel žádný, namísto jeho adresy jen štítek s textem „Pro štěstí v novém roce“ a vzadu pozůstatek nějaké pásky a lepícího štítku s cizokrajnými údaji. Hned jsem zbystřila. Že by mi má penpal poslala plakáty Charlieho Hunnama z filmu Gentlemani? O téhle mé úchylce ví již nějakou dobu, stejně jako já vím o tom, že ráda nakupuje na Aliexpressu, kde jsem ty plakátky objevila. Že by byla tak rychlá? Týýjo, to je zlatá holka! Celá natěšená a v očekávání, jaké tajemství obálka skrývá, a já si byla jistá, že to bude NĚCO, jsem vyběhla schody, v bytě nedočkavě strhla pásku a zašátrala uvnitř. Na plakát to, pravda, bylo malé, ale na Alíku jsem rozměry zásilky nijak nesledovala, takže by plakát klidně mohl mít velikost A4. Jenže obsah obálky byl podstatně tlustší a po nahlédnutí do škvíry i černobílý. Vytáhnu to ven, a tam… bylo opravdu NĚCO! Že to bude NĚCO TAKOVÉHO, to jsem nečekala ani v nejdivočejších fantaziích. Kalendář s „ptactvem“, ovšem zcela jiného druhu, než bylo to z úvodní historky. Brhlíka aby tady pohledal, za to „vrabčáků“ požehnaně! Ostatně nadpis nad úvodním černobílým aktem byl zcela výstižný a protože se v anglickém slangu trochu orientuji, bylo mi jasné, že o žádné kohouty nejde: Real cocks.

Bezprostřední reakce byla lehce potěšená, ale i silně rozpačitá. Napadly mne nepřístojné myšlenky, zda se v mém věku a při manželském stavu hodí, abych mi někdo něco takového vůbec posílal a abych si já něco takového vůbec prohlížela. Matka od tří dětí! Nicméně musím konstatovat, že zrovna onehdá, tak 10 dní zpátky, když jsem intenzivně snila o Charliem (resp. o jeho filmové roli - Raymondu Smithovi, protože samotný Charlie Hunnam pro mne není ničím víc než sladkým blonďatým modrookým chlapečkem), dospěla jsem k depresivnímu zjištění, že jediné „ornitologické zážitky“, kterými už do konce života budu disponovat, budou ty s manželem. Ne, že bych si měla nač stěžovat, ale už nikdy nezažiju to očekávání, kdy budu rozepínat něčí kalhoty a sahat dovnitř. Za svůj život jsem jich zase tolik neviděla, vzpomínku na některé z toho trapně malého čísla bych i raději vytěsnila. Fantazírování mne tak nakonec přivedlo k melancholickým chmurám. A téměř v ten příhodný okamžik ke mně přiletěli - Real Cocks!

Samozřejmě mi ihned začalo vrtat hlavou, která dobrá duše mne obdarovala takovým prezentem. Korespondenční kamarádka z Prahy byla mým žhavým tipem č. 1, ale dost věcí nesedělo. Říkala jsem si, že by jistě napsala adresu rukou, netajila by se identitou odesílatele, a jistě by přidala i nějaký vtipný vzkaz coby věnování. Obálku jsem marně vyklepávala, kromě „ptačího kalendáře“ tam žádný lístek nebyl. Štítek s textem „Pro štěstí v novém roce“ byl s ohledem k obsahu sám o sobě dost úchylný. Druhou adeptkou byla dáma, se kterou jsem si na podzim začala korespondovat přes zájmový web o knihách a naše e-maily začaly nabývat na délce, intenzitě i vášnivosti. Z naší pokračující konverzace jsem usoudila, že to bude docela divoška, takže jsem jí poslala opatrný dotaz, jestli není kalendář od ní. Věnování obratem popřela, aby mi asi dvě minuty na to přistál ve schránce další e-mail, že kdybych ten kalendář nechtěla, tak si ho vezme. (Doslova tam bylo psáno: „Mysli na kámošku!“ :-) )

Následně jsem se proto v dalších dnech jala obvolávat své známé z Prahy, ačkoli jsem si byla jistá tím, že z tohoto směru vítr nevane. Všechny mé vylíčení situace hluboce pobavilo, žádali si, abych jim pak sdělila pointu a výsledek pátrání, ale všichni popřeli, že by s tím měli co do činění. Začínala jsem být už tak zoufalá, že jsem začala podezírat redakci eMimina. Adminkám jsem posílala novoroční pozdrav, že by mi chtěly udělat na oplátku radost?? Ne ne, to by na razítku určitě bylo Mafra, vyloučila jsem tuto hypotézu jako marnou.

Co se mé nové „ornitologické příručky“ týče, když se nejstarší syn, který se pro myšlenku výměny pohledů, dopisů a dárků nadchl, ptal, co mi dorazilo, zhodnotil moji odpověď pouze slůvkem: „Fuj!“ a odsoudil celou věc jako sprosťárnu. Stejně tak manžel po příchodu z práce, když jsem se mu začala svěřovat, uzavřel debatu stejným citoslovcem. (Zajímavé je, že tchyně si neváhala nasadit brýle a i kamarádka, která se u mne na otočku stavovala, „publikaci“ se zájmem prolistovala.) I s ohledem na to bylo jasné, že coby matka od rodiny si kalendář nikde nevyvěsím a i jeho prohlídka proběhla potají, v chvatu a s pocity studu.

Můj verdikt zní:

Měsíc leden ve sprše vypadá, jako kdyby čůral do vody. Únor je divnej, má rozepnuté kalhoty a vytaseno, není jasné, zda jde na záchod nebo se jen svléká a nenosí spodní prádlo. Měsíc březen vypadá podezřele nezletile. Duben má podle výrazu ve tváři zažívací problémy (tipuji zácpu, ale spíše ho bolí žaludek, podle toho, v jaké výšce na vypracovaném břiše drží ruku). Květen je vysmátej, protože mu kolem franty fouká (= citace ze 4. dílu Harryho Pottera) - opět ten rozhalený poklopec… Ač čtenářka červené knihovny, kde je motiv chození bez spodního prádla velmi častý, nechápu, koho to bere?? Červen patří k těm, na které bych byla ochotná se podívat víc než jednou, ačkoli je vyholený a pozdější strniště v těchto partiích musí být hrozně nepříjemné. Měsíc červenec také není marný, ale vadí mi jeho tetování na zadku, plus má vlasy jako jeden týpek z chlapecké skupiny, co dřív frčela, takže by mne na koupel v jezeře nesbalil. Srpen se podle všeho opaluje na pláži, oceňuji nejen jeho přírodní styl (zde žádné strniště nehrozí), ale i poklidný a nevinný vzhled (ne, teď nemluvím o obličeji). Měsíc září je můj oblíbenec, líbí se mi i styl fotky, kdy je vše od hlavy níže (a tedy i dále od objektivu) rozmazáno. Říjen vypadá jako deviant a exhibicionista - má na sobě jen rozhalenou koženou bundu. (Zajímavá sonda do mé sexuality je v tom, že kdyby takto pózovala nahá žena, tak by mi to nevadilo. I když je to samozřejmě rovněž nesmysl, proč by na sobě měla mít jen bundu? V říjnu??). Listopad má na můj vkus moc vypracované tělo a vše mu tak nějak ční do prostoru, a měsíc prosinec nemá šanci uspět ze stejného důvodu a navíc je holý jako předškolní dítě, což ve mně vyvolává docela asexuální asociace. Bonus v podobě ledna 2022 vypadá jako týpek, co zrovna kráčí do vězeňské sprchy, aby tam položil obligátní dotaz: „Budeš máma nebo táta?“

Po několik dlouhých mučivých dnech, kdy mne rozptyloval jen občasný nesmělý pohled na měsíc září, zatímco děti byly ve školce nebo spaly, jsem se stále dokola trápila otázkou, KDO mi kalendář poslal. Odesílatel se nakonec rozhodl déle mne nemučit a na pohlednici, stylově s černobílým motivem svalnatého mužského torza, mi dorazilo přiznání. Pohled byl taktéž stylově dekorován samolepkami banánů, pórku či okurek, takže teď hlavně přemýšlím nad tím, nemá-li mne zneklidňovat, že dotyčná vlastní takto tematickou sbírku samolepek. Ale abych neprodlužovala napětí z rozuzlení: hned můj první tip byl trefou do černého, šlo o korespondenční kamarádku! (Ostatně podezřelé bylo jen to, že můj e-mailový dotaz z její strany sklidil mlčení.) Musím jí však přiznat plusové body za to, jak dokonale mne zmátla a její záměr, abych popřemýšlela nad tím, který úchyl mi to posílá (doslovná citace) se dokonale vydařil! Přiznala se i k tomu, že ve snaze mne zavést do slepé uličky si adresu vytiskla na štítek, abych nepoznala rukopis. Nakonec se mi dostalo i příběhu, jak to celé bylo.

Cílem totiž nebylo jen zavařit mi mozkové závity, ale též se zbavit výprodejových kalendářů. Sama se pohybuje v pracovním prostředí motoprůmyslu, kde frčí kalendáře s automobily. Jinými slovy: kalendáře, kde prodávaný vůz figuruje pouze v pozadí a tvoří kulisu pro polonahou modelku. Z trucu tedy vyvěsila jeden výtisk ve svém zaměstnání, kde pracují hlavně muži. (To mne přimělo k zamyšlení, zda by bylo přípustné, abych si podobný kalendář pověsila na svém pracovišti. /Jsem zaměstnancem státní správy./ Obávám se, že i kdybych ho ukryla na zeď za dveře, vyvolalo by to veliký rozruch a byla bych vedoucí upozorněna na to, že to není vhodné.) Výsledek byl tento: Hned první den byl kalendář zavěšen naproti vchodu na plakát, který slouží jako katalog úchytek. Pokud někdo pouze projde okolo, černobílé fotografie mu splynou s pozadím, ale pokud vstoupí do obchodu, praští ho čůrající leden ihned do očí. Kalendář vydržel na tomto místě po otevírací době pouhých pět minut, aby se přesunul do kanceláře obchodních zástupců. Zde vydržel cca hodinu vedle kalendáře s dámami, zavěšeného nad stolem jednoho z kolegů středního věku, který hůře vidí. Poté se „ornitologický atlas“ stěhoval ještě sedmkrát, aby nakonec skončil nad stolem kolegy, kde visí ještě dnes. Nutno podotknout, že dotyčný je benevolentní volnomyšlenkář, běžně se obléká do mikiny s nápisem „Vágus“, nosí kšiltovku s nápisem „Ho*no“ a zjevně netrpí předsudky vůči stejnému (odhalenému) pohlaví.

„Ornitologickou“ záhadu jsem tedy nakonec rozlouskla, avšak mé sledování ptactva na krmítku za okny už nikdy nebude stejné. Díky postcrossingu mám další historku ve svém zlatém fondu a teď jen vymyslet, čím trumfnout takovouto korespondenční akci, abych naši pomyslnou „krmítkovou“ sázku vyhrála stejně jako strýček Hanuš v Nepilově knížce.

Váš příspěvek

Odesílám...
Velikost písma:
30063
8.2.21 11:22

To by bylo přesně něco pro mě :mrgreen: :palec: :pankac: i to tričko s napísem Hov.no. :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
20773
8.2.21 13:20

Ty jsi prostě boží… :potlesk: Piš dál, piš víc…

  • Zmínit
  • Nahlásit
2025
8.2.21 13:57

@Janli @holka_z_hor
Díky, holky! :) Vtipně mi shodou náhod dneska dorazily ty plakáty s Charliem Hunnamem, ale takovou odezvu to ve mně nevyvolalo :mrgreen:. Btw: Zaujal Váš některý z těch frajerů? 8)

@holka_z_hor Mám se zeptat, jestli je Vágus single? ;) ;) :P

  • Zmínit
  • Nahlásit
30063
8.2.21 17:21

@PenelopaW jasan, zeptej :kytka: :dance: :dance:

  • Zmínit
  • Nahlásit
20773
8.2.21 18:42

Člověče, mně se na těch fotkách líbí nejvíc ten stehlík… :mrgreen: Já mám ráda chlapy poněkud přírodnější, opravdovější…něco mezi drvoštěpem a něžným barbarem… :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
2025
8.2.21 21:24

@Janli Je fakt, že jsou všichni oholení i na prsou… Teď jsem četla knihu, napsanou v 90. letech, a málem jsem zatlačila nostalgickou slzu, když jsem se v erotických pasážích dozvěděla, že hlavní hrdinka je dole kudrnatá. A o kus dál pak informace, že hlavnímu hrdinovi z rozhalené košile vykukovaly chloupky na hrudníku :D. To už je dneska těžké retro!

@holka_z_hor Hmmm, tak prý je zadaný. Ale taky je prý mladý, takže prý dlouho zadaný být nemusí :mrgreen:. Třeba to jednoho dne klapne ;).
EDIT: Já se ještě pozeptám, kdyby ten kalendář v práci už nechtěli, že by Ti ho kamarádka poslala ;). Já ten svůj asi kvůli Září nedám :mrgreen:.

Příspěvek upraven 08.02.21 v 21:28

  • Zmínit
  • Nahlásit
1153
9.2.21 08:55

:lol: super :potlesk: :palec:

Příspěvek upraven 09.02.21 v 08:55

  • Zmínit
  • Nahlásit
2025
9.2.21 11:50

@T.Petr @Dara90 Díky :).

  • Zmínit
  • Nahlásit
103
9.2.21 12:49

Buď jsou na těch fotkách chlapi příliš mladí nebo já už jsem tak stará ornitoložka…
:oops: :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
1153
9.2.21 13:39

@Jana dnešní :lol: taky si říkám. No můj vkus teda nejsou :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
4939
9.2.21 14:10

:mrgreen: :dance: pobavilo!! :potlesk: :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
2025
9.2.21 14:31

@Lucy75 Díky :).

@Jana dnešní @Dara90 Protože jste neviděly Září bez plyšáka ;). Ono je to spíš o tom, že je to určitá stylizace a jsou to modelové. Takže aby splnili „modelingové požadavky“, musí to být hezouni, musí být vyholení a musí stát v divných pózách s rozepnutými kalhotami ;). Mně by zajímalo, kdo takový kalendář vymýšlí, že považuje rozepnutý poklopec za estetický a rajcovní :mrgreen:.

Ačkoli když jsem byla ve fázi obvolávání kamarádů, spolužák si vzpomněl, že náš gay přítel jednou vyhrál podobný kalendář na nějakém gay pride plese v tombole. Takže je možné, že příjemcem vůbec nemají být ženy :).

  • Zmínit
  • Nahlásit
103
9.2.21 15:36

@PenelopaW

:D Tak to možná bude, ale nemám důvod Ti nevěřit, že září bez plyšáka je zážitek pro všechny, podle vkusu soudruhů i soudružek :oops:

  • Zmínit
  • Nahlásit
2025
10.2.21 13:57

@Jana dnešní Chceš poslat foto bez plyšáka do soukromé zprávy? :-)

  • Zmínit
  • Nahlásit
103
10.2.21 17:57

@PenelopaW
Jsou nabídky, co se neodmítají, a tahle patří mezi ně.. :oops:
Tak jestli sis to nerozmyslela, rozechvěle budu kontrolovat poštu. :mrgreen: :mrgreen: :mavam:

  • Zmínit
  • Nahlásit
16338
11.2.21 14:06

Žádnej brhlík - zvrhlík! Samej stehník. :P

  • Zmínit
  • Nahlásit
3464
11.2.21 16:35

Boží deníček i konverzace pod ním :D

  • Zmínit
  • Nahlásit
2025
11.2.21 18:14

@M_Vladim Tak tenhle výraz neznám :mrgreen:.
@jita22 Je fakt, že někdy diskuse dokáže dodat tomu předešlému nový rozměr :).

  • Zmínit
  • Nahlásit
9194
11.2.21 23:13

Jsem se zasmála… deníček jsem otevřela, protože jsem také amatérskou ornitoložkou, a nakonec mi nevadilo, že o ptáky nejde :mrgreen:. Zaujala mě věta “ dospěla jsem k depresivnímu zjištění, že jediné „ornitologické zážitky“, kterými už do konce života budu disponovat, budou ty s manželem”, to je trochu depresivní, mě to došlo, až po přečtn deníku :?. Duben měl podle mě appendicitidu, naznačoval bolesti, místo pomoci ho vyfotili a vydání kalendáře se nedožil.

  • Zmínit
  • Nahlásit
2025
12.2.21 10:20

@tulipán Chudák Duben! Ale jsem si jistá, že tak nějak to určitě bylo…
Myslím, že pokud naši manželé obstáli ve vší konkurenci a stali se našimi partnery, prokázali i dobrou funkci (my máme tři děti a všechny jsou manželské ;) ), tak to jsou poměrně pozitivní vyhlídky i přes to depresivní prozření ;).

  • Zmínit
  • Nahlásit
9194
12.2.21 10:42

@PenelopaW Už jsem se z toho vyspala a vysvětlila jsem si to podobně - tři děti, to nemůže být náhoda, ale zásluha! :lol:

  • Zmínit
  • Nahlásit
2025
12.2.21 11:18

Kamarádce Slovence jsem posílala necenzurované fotografie a lakonicky mi odepsala, že „fotky holotrtov“ jí nikdy nebraly. Tak TENHLE VÝRAZ jsem rozhodně neznala :mrgreen:.

  • Zmínit
  • Nahlásit
3089
12.2.21 15:00

Souhlasím, duben rozhodně trpí bolestí :lol:

Popravdě, pro mě byl zjevením můj neoholený partner, to jsem do té doby neviděla.. za oholeného svalnatce ho ale nevyměním.. nevím jestli kuřata umí dávat tolik orgasmů ;)

  • Zmínit
  • Nahlásit
2025
12.2.21 17:13

@Altavista :palec:

Je fakt, že můj manžel jednou rozvíjel úvahu, že zná jen dívky oholené a vyholené, a kdyby potkal přírodní, asi by dost koukal.

  • Zmínit
  • Nahlásit
6111
19.2.21 20:09

:mrgreen: pobavilo! :mavam: :D :)

  • Zmínit
  • Nahlásit
1817
4.3.21 13:21

Hmm, třicítku mám lehce před sebou, ale teda i na mě působí všichni nějak divně mladě. ale to bude tim jak jsou holí! Uffff, můj manžel je takovej ten typickej představitel norského dřevorubce z reklamy na pánskou kosmetiku na vousy a bradu :srdce: takže tihleti modelové by mě asi znechutili…
Hmmm ale takovej kalendář norskejch dřevorubců, to asi jo, to by mi nevadilo :-D

A „holotrti“ budu používat, to je totálně top výraz :mrgreen:

  • Zmínit
  • Nahlásit
31856
7.3.21 22:40

@PenelopaW
Takový kalendář ženám určený rozhodně není. Vypadají jako vysoustruhovaní a až moc vyumělkovaní.

  • Zmínit
  • Nahlásit