Všechno špatné je k něčemu dobré

Vím, že se to může jevit jako stěžování, pravda je, že jsem se konečně chtěla vypsat z toho, co jsem zažila, a třeba to někomu, kdo je ve stejné nebo horší situaci, pomůže... že všechno má svůj dobrý konec a vše se děje z nějakého důvodu.

*

Při prvním těhotenství mě ve třetím měsíci po tvrzení, že dítě není jeho, a neustálých hádkách opustil přítel. Následovalo smíření se se situací z mé strany a psychického teroru ze strany ex-přítele. Jeden týden: „Nechci s vámi mít nic společného,“ uběhlo čtrnáct dní a najednou to bylo: „Chci styk s dítětem.“ A za dalších čtrnáct dní: „Chci vás zpět obě.“ Načež to skončilo tím, že do konce těhotenství se tento pán odmlčel úplně a jen díky společným přátelům jsem zjistila, že byl na odvykací kúře. Legrační bylo, že když se mi těsně před porodem ozval, tvrdil mi, že tam byl „jen“ měsíc (díky přátelům jsem věděla lépe), ale tím jeho lži a nátlak jen začaly.

Tvrdil mi, jak ho všechno mrzí, jak nás miluje a jak chce druhou šanci, aby mohl být dobrým mužem a otcem. Díky okolí a tomu, že jsem měla čas si všechno urovnat v hlavě a rozhodnout se, co chci, jsem se nenechala zviklat a trvala na tom, že pokud chce být dobrým otcem, pak v pořádku, ale já osobně se s ním již dohromady nedám.

Mno, řekněme, že začalo první peklo. Já jsem ta špatná, protože mu nedám šanci na rodinu. Já ho nikdy nemilovala, chtěla jsem jen dítě. Nevěřím mu a už si nepamatuji co vše… Peklo číslo dvě začalo po porodu dcery. Nezapsala jsem ho do rodného listu, což jsem mu avizovala dopředu. Přesto měl tu drzost tvrdit všem okolo, že byl se mnou u porodu (dokonce si v práci na to vzal dovolenou), mně se to samozřejmě doneslo od jeho kolegy a společných přátel a ještě měl tu drzost mi lhát do očí a požadovat rodný list do ruky, aby ho mohl ukázat v práci. Pravda byla však ta, že se chtěl nechat zapsat sám do rodného listu a ještě si v práci zařídit úlevu na daních… Naštěstí jsem mu do rukou nic nedala a trvala si na svém. Opět jsem byla já ta špatná, nevěřím mu, hledám jen to špatné a vůbec pokud mu nevyjdu v ústrety, tak mě dá k soudu. Můžu říct, že jsem byla hodně vyděšená, bála jsem se, že mi malou vezme a že mě bude tahat po soudech. Zpětně se divím, že jsem vydržela kojit.

Peklo číslo tři začalo, když jsem s dcerkou přišla domů. Zprvu jsme se dohodli, že jednou za 14 dní, v neděli, bude docházet na návštěvu malé a půjdeme na vycházku. Bohužel dlouho to nevydrželo. Opět začaly nátlaky typu „Zapiš mě do rodného listu, dej mi šanci být rodinou, proč to nechceš udělat, jsi hrozná atd.“ Chtěl si brát malou (podotýkám, že to bylo měsíční miminko, které jsem kojila) na celé odpoledne sám, beze mne a také i na víkend za babičkou na Slovensko. Argument, že kojím a tak malé dítě rozhodně nepustím samotné a ještě za hranice, nedokázal pochopit. Naštěstí se v té době se mnou zkontaktoval jeho otec, který stál na mé straně a doporučil mi rozhodně dcerku nenechávat s jeho synem o samotě.

Po těchto věcech jsem začala být ještě opatrnější a i vystresovanější. Vyvrcholilo to tím, že si přinesl papír, který chtěl podepsat, kde sepsal, kolik mi bude platit výživné, kdy a jak se bude stýkat s dcerou a že ho musím zapsat do rodného listu a opět výhrůžky soudem. Nepodepsala jsem, ale slíbila jsem, že si to přečtu v klidu doma a dám mu vědět. Doma jsem se sesypala. Přiznám to bez okolků, hystericky jsem plakala a měla strach, že mi dítě seberou, on ho odveze a už ho neuvidím (tak moc jsem byla v té době zmasírovaná jeho vydíráním), ale opět zafungovala moje rodina a přítel mé sestry. Ubezpečovali mne, že to tak nejde a že soud by to neudělal. Dokonce mi domluvili schůzku s právníkem, v poradně, aby mi vysvětlil celou situaci a poradil jak postupovat.

Od chvíle, kdy jsem došla na setkání s advokátem a vše mu vysvětlila, jako by ze mne všechno spadlo. Vše mi vysvětlil, uklidnil mě a poradil jak dále postupovat. Slíbil mi i, že pokud by opravdu došlo až k soudu, budou mne zastupovat. Můžu říci, že na tohoto pana advokáta nikdy nezapomenu a vždy na něj v dobrém vzpomínám. Vysvětlil mi, jak žádný soud neodebere tak malé dítě matce a rozhodně ani nedá velké návštěvy bez přítomnosti matky, zvlášť pokud kojím. Dále mi vysvětlil, na co všechno mám právo a co všechno mohu požadovat od zploditele mého dítěte od Slehnutí (ano, slyšíte správně) přes výdaje v těhotenství až po výživné na mě a na dítě. Jen jsem koukala, co vše mohu požadovat a co vše vám jako matce samoživitelce mohou přiřknout. No dostali jsme se zpětně na částku až 150.000,– a to se to prý může ještě zvýšit podle platu mého ex-přítele.

Teď si pravděpodobně říkáte, jak jsem musela zaplesat a jak jsem vlastně šla po penězích. Pravda je, že jediné, co se mi honilo v hlavě, bylo to, že mi nevezmou dcerku a že snad tohle peklo skončí. Jakmile se přiblížil víkend a opět jsme měli mít schůzku s ex-přítelem, cítila jsem se zvláštně klidná. Už jsem nebyla tolik vystresovaná, že se uvidíme a opět se budeme hádat. Teď mi to bylo jedno. Pokud hádáte, že na mě dělal nátlaky ohledně smlouvy a otcovství, máte pravdu. Jenže tentokrát jsem mu kontrovala svými znalostmi i já, a ono ejhle, pán zmlkl a pro změnu koukal on. Asi nečekal, že se budu informovat a že se ozvu a budu bránit. Znovu už mě do jeho smlouvy nenutil a dokonce už ani nezmínil rodný list.

Po této události začaly upadat i návštěvy dcery, neměl čas, byl nemocný, jel do zahraničí. Pak se přestal ozývat úplně a od šesti měsíců dcery jsme zůstaly samy úplně, ale tentokrát už doopravdy. Zploditel pak nenapsal ani na Vánoce ani na první narozeniny dcerky, vlastně už nikdy. Jen jednou za sebe nechal napsat svou přítelkyni, abych ji napsala, jak to doopravdy je s otcovstvím, že si dotyčný není vlastně jistý, jestli dítě je opravdu jeho. Ne, nezachovala jsem se jako mrcha, odepsala jsem, že jim přeji vše nejlepší do jejich vztahu, ať jim to klape, ale že nechci, aby mne kontaktovali a že dcerka má svého tatínka. Doteď vím přesně, co o mně navykládal, ale přes toto všechno jsem šťastná.

Vím, že si po přečtení tohoto mého příběhu, můžete říct, že je to dost jednostranné a že třeba zploditel není tak špatný. Pravda je, že v každém vztahu jsou dva lidé. My byli tři – on, já a jeho matka. Pravdou je i to, že jsme oba byli mladí a každý jsme viděli věci jiným pohledem. Také já se v těhotenství změnila, byla jsem unavená, protivná a celkově jsem neměla tolik času projevovat mu, jak moc ho miluji. Ke svému přispělo i tvrzení, že dítě není jeho a vše vygradovalo jeho odstěhováním bez předešlého varování a pak mé rozhodnutí se k němu po tom všem nevrátit. Přes to všechno stále tvrdím, že chyby jsme udělali oba, i když to vypadá, že si stěžuji a já jsem světice, nevidím to tak. A přes to všechno bych neměnila, mám přece jen úžasnou, nádhernou a zdravou holčičku, se kterou jsem sice zůstala zpočátku sama, ale všechno, co jsme prožily nás posilnilo a dostalo k tomu, co máme teď. A i když se bojím a přemýšlím, co se stane, až dcera bude dospělá a dozví se, že tatínek, co ji vychovává, není ten, co ji zplodil, doufám, že bude natolik rozumná a pochopí, že táta není ten, co vás zplodí, ale ten, co vás vychovává a je tam, když ho potřebujete.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
15.10.18 08:30

Jsi silna zena a NIC jsi neudelala spatne :-/ naopak. Preji uz jen stesti a spokojeny zivot

  • Nahlásit
  • Zmínit
27311
15.10.18 10:32

To byste ji ale měli říct mnohem dřív než v dospelosti. Pokud se pravdu o otci dozví až jako dospěla, bude to pro ni tezky šok. Jinak přeju vse dobre. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3089
15.10.18 11:06

Jednala bych stejně na Vašem místě.

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
15.10.18 13:17

Na pruser jsou třeba dva…nebudu se tu zastavat ani jeho a ani tebe.Dopadlo to jak dopadlo.Uzivej tedy noveho pritele a doufam, ze tentokrát jsi mela stastnejsi vyber :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
7092
15.10.18 14:34

Ty jo,stejný příběh přes kopírák prožila kámoška.Taky slovak,taky masakr jeho matka,už jedno dítě měl,se kterým se nestýkal a matka dítěte sv.ine největší ho o něj připravila…atd.atd.Tak zpětně už ji to bylo jasné,o ní teď určitě vykládá to samé.Na rozloučenou ji zlomil nos a možná by to dopadlo hůř,kdyby se jí nepodařilo zdrhnout v průběhu řežby k sousedům…následně vyhrožoval kde čím …a pak už ho nevidely.Z doslechu věděla,že další partnerku taky zmlátil,pak někam zmizel… A 2 týdny zpět jsem ho potkala u nás…tlačil kočárek,pyšný tatínek…absolutně netuším,kde se tu vzal…no při tom pohledu mi přejel mráz po zádech a moc nevěřím,že se změnil…

  • Nahlásit
  • Zmínit
15.10.18 18:39

@svycarka ja nevim.ale ja si fakt nemyslim ze vzdycky jsou na vine oba. Ja vim…rika se to. Ale nemusi to byt pravidlo

  • Nahlásit
  • Zmínit
K92
486
16.10.18 13:03

Dcera by se měla pravdu dozvědět co nejdřív. Má právo vědět, kdo je její bio otec. Jako dítě to pochopí mnohem líp a bude to brát jako samozřejmost. Prosím, nelži jí, jinak se ti to jednou vrátí.

  • Nahlásit
  • Zmínit
413
16.10.18 15:02

Udělala jsi dobře, já jsem měla otce alkoholika a můžu ti říct, že raději bych měla nebiologického, ale normálního.

  • Nahlásit
  • Zmínit
11696
16.10.18 21:05

no ale kdyby tento zploditel zadal žádost na soud o zapsání do rodného listu, tak bys neměla šanci to nijak zvrátit - takže asi máš štěstí, že zas tak urputný ve své snaze nebyl

  • Nahlásit
  • Zmínit
11696
16.10.18 21:07

a přesně jak už tady holky radily, nečekejte až bude dcera dospělá, pravdu je potřeba říct právě v dětském věku, kdy to dítě přijme jako fakt a nijak nad tím nehloubá - má na to dokonce i právní nárok

  • Nahlásit
  • Zmínit
17.10.18 10:35

rozpolcená společnost

Ach jo, osudy jsou fakt nevyzpytatelné.. Ona ta víra asi nebude tak úplně od věci, napřed si dopředu tyto věci vyříkat a až pak si pořizovat děti.
Ale já mám co říkat, Manželka chtěla také děcka, tak já jsem svolil a vzal si ji a teď po deseti letech mě oznámila, že už ji to se mnou nebaví a že chce, abych se z mého bytu odstěhoval a našel si jinou, že ona se chce taky posunout dál a najít si jiného a že chce být šťastná a chce abych i já byl šťastný a že jestli budu trvat na tom, že se z mého bytu od mých dvou dětí neodstěhuji, tak že mě dál nevěrami bude ubližovat a že mě ubližovat nechce a jestli s tím nebudu souhlasit, tak že mě dá k soudu.
Což se vlastně už asi stalo, takže teď čekám obsílku od soudu.. :(
Prostě na světě není nic ideálního, ale je to jen o tom si sednout, vyříkat si to, nastavit si pravidla, svoje ego a city trošku odložit stranou a užívat si té přítomnosti.. Neplést si zamilovanost a lásku a přes psychologa a terapeuta a třeba i tu víru vše překonat..

Ale jestli máš teď idylický vztah s novým partnerem bez škraloupů, tak ti to přeji.

  • Nahlásit
  • Zmínit
18.10.18 01:45

testy DNA

To je sice pravda, že po testech DNA by na to měl právo být v rodném listě, ale zároveň by musel platit alimenty, proto to neudělal. ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit