Vše je nakonec jinak

Porod

Tak jako všichni, píši tento deníček teď, dokud mám vše v živé paměti. Miminko jsem si vždycky strašně moc přála, vlastně to bylo nalezením smyslu celého mého života. Netušila jsem však, že nic není tak, jak jsem si představovala.

Měla jsem mylnou iluzi toho, že jakmile vysadím antikoncepci, tak otěhotním. Nakonec nám snaha zabrala rok, a verdikt zněl jasně - měla jsem čas pár měsíců, jinak jsem byla odsouzena k umělému oplodnění. Naštěstí nás má s manželem „někdo tam nahoře“ rád, a miminko nám na poslední chvíli nadělil.

Když jsem na těhotenském testu viděla //, nemohla jsem tomu zprvu uvěřit a čas, než jsem se objednala na gynekologii pro potvrzení, se zdál být nekonečný. Těch testů padlo opravdu hodně…

Lékař mi těhotenství skutečně potvrdil, byla tam – malá fazolka ukrytá uvnitř mě. Těšila jsem se na každou další kontrolu a více informací o tom, jak se tam malému drobečkovi daří a jak roste. Těhotenství probíhalo hladce, ani žádné nevolnosti jsem neměla. Vlastně kromě bolestí zad (způsobené skřípnutým nervem pod žebry) jsem si jako těhotná vůbec nepřipadala. Bylo mi lépe než kdy jindy.

V prvních měsících jsem zhubla, protože jsem méně jedla. Chodila jsem pravidelně ještě 14 dní před termínem plavat do bazénu a pomáhala našim roznášet 2× týdně letáky. A každý den cestovala ráno hodinu do sousedního města za rodinou a odpoledne zase zpět.

Břicho mi začalo být vidět až kolem 6. měsíce. Vzhledem k mému dobrému zdravotnímu stavu jsem se rozhodla v 7. měsíci vycestovat na dovolenou k moři do Egypta. I tam bylo vše krásné a maximálně jsem si to užila i s bříškem.

Podle mého gynekologa jsem byla již od 8. měsíce otevřená a krásně připravena na porod. Bylo mi řečeno, že přenášet určitě nebudu.

Ke konci těhotenství mi bylo na kontrole v porodnici sděleno, že je malá větší než většina miminek. Hrozně mě to psychicky položilo, dostala jsem strach. Nikdo nechápal, jak bych mohla mít malou, která má váhový odhad přes 4 kg, když jsem měla bříško velikosti jako mají jiné těhotné v polovině těhotenství a navíc váhový přírůstek pouhé 1 kg oproti váze před otěhotněním. S tím, co jsem zhubla, to dávalo celkem 4 kg navíc.

Byla jsem vážně zoufalá a probrečela několik hodin. Každý mi tvrdil, že to určitě neodhadují správně a že nakonec bude mít třeba jen 3,7 kg a to mě uklidňovalo… Termín porodu byl tady a u mě se nic nedělo, neměla jsem ani poslíčky, natož nějaké kontrakce. Byla jsem v porodnici každý druhý den na měření ozev a vyšetření. Nález byl pořád pěkný, jen se čekalo na kontrakce nebo prasknutí vody, aby se porod mohl rozeběhnout podle plánu. Doktoři mi 4× dělali Hamiltonův hmat. Nicméně jsem po 14 dnech přenášení byla odsouzena k vyvolání.

Nástup jsem měla tedy v pátek, v 7:00 ráno do porodnice. Byla jsem tak nervózní, co mě čeká. Po vyšetření a příjmu na pokoj jsem dostala kolem osmé hodiny ranní vyvolávací tabletku. Už před půl devátou jsem se svíjela v neustávajících kontrakcích. Dostala jsem tedy čípek na uvolnění porodních cest, aby se to ještě více urychlilo. Manžel byl celou tu dobu se mnou na pokoji, sama bych se tam asi zbláznila.

Byla jsem pod neustálým dohledem personálu, a ač jsem měla kontrakce v jednom kuse (což je prý při vyvolávání normální, že mezi nimi nejsou žádné pauzy) několik hodin, nález byl stále stejný a porod nikde. Začala jsem být zoufalá a panikařit. Seděla jsem na kraji lůžka se srdceryvným pláčem z velkých bolestí.

V 15:00 nás přestěhovali na porodní sál. Dostala jsem klystýr, píchli mi vodu a zavedli mi na mou žádost epidural. Potom mi byl podán oxytocin v kapačkách. Bolesti strašné, prosila jsem lékaře o ukončení císařským řezem, ale marně, prý to zvládnu… Kolem 18. hodiny přišel tlak na konečník a nucení k tlačení.

Na pokyn sestřičky jsem se tedy snažila od šesté hodiny večerní tlačit, co to šlo. Nechali nás tam samotné s mužem, že nás budou chodit kontrolovat. Celá jsem se klepala a byla na konci svých sil. Malá pořád nesestupovala, cítila jsem jak je zaseknutá pod mými žebry.

Až ve 21:30 přišla doktorka s tím, že se to pokusíme dokončit. Další půl hodina dřiny, slz a potu byla tady. Nakonec to skončilo nástřihem a pomocí lékařky, která malou doslova „vytrhla“ ven a druhé, která mi silou zmáčkla žebra, aby jí pomohla.

Naše princezna se narodila ve 22:13. Nastala hrozná úleva po tom všem a obrovský pocit štěstí. Byla nádherná s obrovskýma očima a nezmuchlaná. Měla nakonec 4180 g a bylo to naše „vytuněný“ miminko. Celou dobu (a nakonec i první noc) hrozně plakala a vůbec se jí venku nelíbilo.

Můj porod skončil potrháním jak zvenku, tak zevnitř a velkou ztrátou krve. Měla jsem krůček od transfuze a ještě stále mám špatný krevní obraz, kdy mám anemii a nechce se to spravit.

Nakonec ale musím uznat, že ač nemám na další porod odvahu, to štěstí, co teď leží vedle mě a den ode dne se víc směje, za to všechno STÁLO!!!

Hodnotilo 23 lidí. Score 4.0.

Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
Jahudka82
Zasloužilá kecalka 960 příspěvků 14.09.17 03:18

No teda, tak to jste to holky zvladly statecne :palec: nechali te teda se trapit dost dlouho… Gratuluju k mimoradnymu vykonu a ted uz vas urcite cekaji jen same hezke chvile…:-) jen se mi zase potvrdilo, proc tolik doufam, ze se i tentokrat bez vyvolavani porodu obejdu a vse pujde stejne hladce samo jako u 1.syna, ktery se zacal hlasit na svet den pred 1. terminem… minuly tyden mela jeho sestricka super vahovy odhad, cca 3,2 kg, dneska jdu zas na monitor + utz a tipuju to na 3,5 kg (cca, podle prirustku za minule tydny), do 1.terminu mame 2 dny a ja malou premlouvam, aby si svuj prichod na svet nacasovala na vikend, kdy mame - diky babickam - o starsiho postarano od Pa vecer az do Ne:-) Jeste se zeptam, nechali te pak si trochu odpocinout a vyspat po tak narocnem porodu a velke ztrate krve (z okoli vim, jak je anemie nebezpecna, muzes kdykoli omdlit aj., znama ani pak doma nesmela byt s malou vubec sama) nebo jsi ji mela u sebe hned od zacatku, jak pises ze proplakala celou 1.noc? A manzel byl pak jeste s vami - na nadstand.?

Příspěvek upraven 14.09.17 v 03:23

 
Alušáček
Závislačka 2594 příspěvků 14.09.17 06:46

Po precteni denicku jsem si hned vzpomela na svuj prvni porod, byl podobne narocny. Dcera mela necele 4kg, prenasena 12dni, po narozeni, byla krasna, nezmackana a uz se na nas koukala…

 
Uživatel je onlineMarble93
Kecalka 121 příspěvků 6 inzerátů 14.09.17 07:00

@Jahudka82 odpočinout-vzhledem k vytíženosti jsme museli opustit porodní sál hned po hodině.. tj. necelych 15min po tom, co mě teprve zasili..a tatínek hned domů, mne odvezl zřízenec na pokoj.. A ano, byla jsem na kapackach a nesměla celou noc vstát z postele s tím, že si pro mě sestřička v 5 ráno přijde a půjdeme na wc..bylo 5:45 a nikdo nikde, tak jsem se nakonec odvážila vstát sama a dojít si..nechtěla jsem je otravovat zvonkem..a nic se nestalo..ale bylo mi špatně ještě den před propuštěním..hodne mi otekly ruce, necítila jsem je a bolela mě hlava a obecně mi bylo dost blbě..zazvonila jsem na dokora a verdikt zněl jasne: že to mam rozhozenou psychiku po porodu a nic mi není.. Takže jsem začala brečet, bála jsem se hrozně o malou..nejsem clovek, co by zvonil jen tak a sbírala jsem dost sil na to, abych to vůbec udelala..ale strach mě donutil..Takže se mě to „dotklo“.. nakonec mi po asi 4h udělali milostivě vyšetření tlaku a krve.. já tlak běžně 103 jsem mela 147 a krev měla hodnoty horší než po porodu, kdy se sám personál zhrozil a těšila se transfúze..ale najednou to je prý taky dobrý.. nicméně jsem chtěla druhý den s malou domů jak bylo v plánu, takže jsem se s jejich přístupem smířila a hned 3.den po propuštění si došla ke své dr a tam si zařídila kontrolní odběry a potřebné leky :)
Jinak jsem malou u sebe 1.noc neměla, nemohla jsem se o ní vleže postarat, ale brecela jim celou noc na sesterne..donesli mi ji ráno.. A nadstandardní pokoj jsem moc chtěla, ale vzhledem k tomu, že mají jen 1 bylo plno.. :)

 
Uživatel je onlineMarble93
Kecalka 121 příspěvků 6 inzerátů 14.09.17 07:02

@Alušáček taky jsme měli oči dokořán..ma je hrozně velké modré po tatínkovi, každý je obdivuje.. :)

 
Kikuška90
Neúnavná pisatelka 18954 příspěvků 14.09.17 08:55

Gratuluji k holčičce :kytka:
Připomnělo mi to můj porod - taky vyvolávaný, z důvodu váhy, ale u nás šlo naopak o váhu nižší. Nástup jsem měla taky v pátek v 7:00, po osmé první tabletka, v půl desáté druhá, po jedenácté klystýr, pak píchnutí vody a 13:55 malá na světě. Po píchnutí vody taky v podstatě jedna velká neustávající kontrakce, kdy jsem musela být ještě připojena stále na monitoru, takže poloha na prd.
Nedokážu si představit vydržet do tak dlouho 8o Ale pravdu máš, stačí se podívat na prcka a člověk by podstoupil nemožné znovu a znovu jen pro to, aby tu s námi byli :)

 
ASAndrea
Zasloužilá kecalka 753 příspěvků 4 inzeráty 14.09.17 10:48

Souhlasím, že vyvolávaný porod většinou bolí víc. Mám 2 za sebou - jeden vyvolávaný (tableta v 18h, porod v 22:22) a přirozený (90 min se vším všudy). Ten konec deníčku na mě působí jak z hororu, ale moje máma měla něco podobného. Má zvláštně tvarovanou dělohu a dítě se jí pořád drželo v šikmé poloze a tenkrát jí taky museli „pomoci“, jinak by ségru těžko tlačila a asi by nedopadla tak výborně (bez nástřihu) a to měla ségra 4500 gr.

Gratuluju k miminku a věřím, že časem vše odezní :mavam: :kytka:

 
Jahudka82
Zasloužilá kecalka 960 příspěvků 14.09.17 11:30

@Marble93 No co na to říct tyjo a nepoužít sprosté slovo…za nával na sálech sice nemůžou, to neříkám, ale hlídat tě teda mohli víc po té kapačce a ztrátě krve a vůbec, ten tlak je o ústa, taky jsi jim tam mohla cestou do nebo z té sprchy zkolabovat, jako se to stalo kamarádce právě díky extrémní anémii, na kterou jí navíc přišli až těsně před porodem, já třeba beru železo už od nějakého 26.tt, kdy se dělají ty 2. velké testy z krve, na cukrovku atd., a to mám prý jenom lehkou. U mě se ten nedostatek železa po prvním porodu projevil ale taky, ještě v kombinaci s naopak vyšší dávkou euthyroxu na štítku než jsem měla mít, protože mi jaksi nikdo neřekl, že by se ta dávka navýšená kvůli těhotenství několikanásobně, měla po porodu opět snížit na původní předtěhotenské dávkování, a to ani endokrinoložka na poslední kontrole před porodem, která mě měla na starosti, akorát mě vyděsila s vysokým kr. tlakem způsobeným ovšem ne preeklampsií ale jejím rozbitým asi tak stoletým tlakoměrem - ne o moc mladším než ona sama:-) byla by mě hnala hned do špitálu a zbytečně, a když jsem tam pak volala, jak to tedy mám brát, měla dovolenou na celé léto a třeba 2 týdny měli dovolenou na gynekologii, praktická, nakonec mi poradili až na ambulanci FN, ale víc jak týden po propuštění z porodnice jsem nespala snad ani půl hodiny, tak si asi není těžký představit, v jakým jsem byla stavu a rozpoložení, plus poporodní deprese už jen z toho, že nespím a nebudu schopná se o malýho postarat, pokud se to nezlepší, no psycho. Po té úpravě dávky a šestinedělní prohlídce, kdy mi znovu tedy napsali železo (který se ale v porodnici hned po porodu brát nemá asi nějak kvůli zácpě) a taky díky homeopatikům už to šlo… ale když si vzpomenu, jak se mi klepaly ruce, nohy a bála jsem se malýho pochovat, přebalit, vyndat z postýlky natož třeba vykoupat, že ho vysílením upustím, tak už vím, že to tentokrát nesmím nechat dojít tak daleko, tehdy jsem neměla sílu a energii řešit vůbec nic, což si teď už nebudu moct dovolit, když budu mít doma ještě starší dítě, který navíc má jít v říjnu na nosní mandli a bude pak muset mít ještě 2 týdny klidový režim doma. No, zase aspoň nemusíme řešit kdo si na něj vezme dovolenou nebo OČR:)

 
chs.jasmin
Patronka 5285 příspěvků 1 inzerát 14.09.17 12:39

Vůbec se ji nedivím, že chudinka po porodu jen plakala. Taky bych plakala, kdybych měla takový porod a takto by mě tlačili ven. Personál tedy empatie nula, nula - měli doporučovat chodit, neležet, míč, vanu… pomoci malé jinak než zakázaným skákáním po břiše (což mimochodem tak šíleně bolí i samo o sobě, i bez kontrakcí). A k velikosti miminka, ono nejde o váhu, ale o obvod hlavy, připravenosti porodních cest a zda maminka tlačí jak má. Někdy paradoxně čím větší miminko, tím snáz se díky gravitaci a síle miminka (jak se nožičkama posouvá)…

Je mi fakt moc líto, takového hrozného porodu, kdy ti jako prvorodičce nikdo nepomohl a neporadil. :( Ukázkový příklad porodu, jak by neměl probíhat.

Gratuluji k dceři. A neboj, já měla po prvním porodu 15stehů, také mi dělali testy zda transfuzi dají nebo ne (moc jsem prosila že nechci) a za 21měsíců jsem na tom samém sále rodila znovu a tentokrát tak úžasný, nádherný a rychlý porod, že bych rodila stále a furt :srdce:

 
Envie
Ukecaná baba ;) 1541 příspěvků 14.09.17 14:44

Uplne vim o cem pises. Vyvolavali me tri dny! Tri dny bolesti a zoufalstvi co bude a totalniho vycerpani. Mala se narodila s vahou 4130 g. Sesita jsem byla snad az ke krku :mrgreen: kolaps po porodu a nekolik krevnich transfuzi. Masakr, ale stalo to za to! Moc ti gratuluji k miminku a preju hlavne zdravicko, protoze to je to nejdulezitejsi! :hug:

 
Charlie18
Kecalka 176 příspěvků 1 inzerát 14.09.17 19:02

Chudinky dvě, užily jste si hodně. Takový hrůzný porod si ani nedovedu představit, taky se nedivím, že malá plakala. :,( Tak ať jste brzy fit a gratuluji k holčičce :srdce:

Vložit nový komentář

Reklama


Reklama