Všechny kamarádky mi závidí, jak se o mě po porodu stará. Mám doma nadstandard?
- Porod
- Anonymní
- 23.02.26
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Když mě po císaři přivezli domů, měla jsem pocit, že jsem spadla do nějakého divného filmu. Bolí mě všechno. Každý pohyb je utrpení. Zvednout se? Zapomeň. Uvařit si něco? Směšné. A on… místo toho, aby jen stál a čekal, hned skočil do akce.
Rozložil gauč, abych měla celý den pohodlí. Přinesl mi snídani do postele. Podržel mě, když jsem se snažila vstát. Pomohl mi do sprchy, aniž by zavrčel nebo vypadal otráveně. A přitom všechno zvládal s klidem. Já jsem byla jedna rozlámaná lidská kostra a on tu pro mě neustále byl.
Vařil, hlídal syna, když jsem spala, vstával k němu v noci a přebaloval, podával mi ho na kojení… A já si říkala: „Fakt? Tohle je můj drsňák motorkář?“ Je. A je úžasný.
Kamarádky mi říkají: „Ty máš štěstí, to ten můj by to pro mě neudělal!“ A já jen kroutím hlavou. Proč by tohle neměl dělat každý, kdo miluje svou ženu, matku jeho dítěte?
Je to absurdní. Lidé očekávají, že žena zvládne porod a pak všechno sama. Že muž „pomůže“, když zrovna bude mít náladu a chvilku. Ale můj muž? On prostě dělá všechno. Vaří, hlídá, přebaluje, nosí mi syna, pomůže mi na záchod i do sprchy, nechává mě dopsat a nabrat síly, a dokonce i uklízí a pere, aniž bych cokoli řekla. A přitom nevypadá unaveně, nevzdychá, nevyčítá. Jako by to bylo naprosto samozřejmé. A já jen koukám a přemýšlím, proč tohle někdo vůbec považuje za nadstandard, a ne za normu.
Není to totiž jen péče. Je to o respektu. Lásce. Když mi podává syna a usměje se, jen tak: „To zvládneme,“ mám pocit, že svět je konečně dokonalý.
Přečtěte si také
Rozešli jsme se, ale hypotéka nás drží spolu. Už rok žijeme každý ve svém pokoji
- Anonymní
- 13.09.26
- 2566
Nikdy by mě nenapadlo, že se s člověkem, se kterým jsem plánovala svatbu, jednou budu domlouvat přes email, kdo si kdy vezme koupelnu. Jenže přesně tak dnes vypadá moje domácnost.
Spím už dva týdny s dcerou v pokojíku. Čekám, až se manžel omluví
- Anonymní
- 13.09.26
- 2358
Začalo to celé naší partnerskou hádkou. Ve výsledku to nebylo nějak zásadní, ale nechtěla jsem ustupovat, protože mi přijde, že já jsem vždycky ta, která se nakonec omluví. Tentokrát jsem řekla...
Kvůli nepořádku jsme se začali hádat. Paní na úklid nám zachránila manželství
- Anonymní
- 13.09.26
- 1420
Ráno hádka, odpoledne znovu a večer tichá domácnost. Táhlo se to s námi snad celé dva roky, od doby, co se narodila dcera. Společně s rodičovskými povinnostmi jsem najednou zjistila, že mám problém...
Manžel tráví všechen čas na zahradě. Chci se rozvést
- Anonymní
- 13.09.26
- 8062
Nikdy bych nevěřila tomu, že když odrostou děti a konečně budeme mít čas na sebe, tak nás rozdělí naše zahrada. Když se děti odstěhovaly, ze začátku to bylo naprosto skvělé. Najednou jsme byli...
Syn začal až příliš řešit svoje tělo. Posilovna se stala jeho druhým domovem
- Anonymní
- 13.09.26
- 783
Ještě před rokem jsem měla doma kluka, kterého jsem musela přemlouvat, aby si po tělocviku vůbec vzal čisté tričko. Sport ho moc nezajímal, na běhání se tvářil, jako kdybych po něm chtěla uběhnout...
Osypala jsem se po vitamínech na plodnost. Manžel tvrdí, že to mám ze stresu
- Anonymní
- 12.09.26
- 1256
S manželem se snažíme už skoro rok o miminko. Před časem jsem začala brát různé doplňky stravy a současně za mnou přišla i manželova sestra, která pracuje v jedné vitamínové firmě. Doporučila mi...
Porodila jsem dceru, manžel si mě už vůbec nevšímá. Přitom já potřebuji něhu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3453
Po porodu jsem tak nějak počítala se vším možným. S tím, že budu unavená, nevyspalá, že budu mít doma miminko a že se náš život na nějakou dobu úplně převrátí naruby. S tím, že nebudu mít čas na...
Byla jsem zoufalá, že syn je prostě mimoň. Pak jsme dostali diagnózu
- Anonymní
- 12.09.26
- 3331
Každé ráno jsem měla pocit, že vypravuji na Mars malého mimozemšťana. „Vstávej.“ Nic. „Vstávej, prosím.“ Zase nic. Pak syn konečně vylezl z postele, začal hledat ponožky, cestou si všiml lega a na...
Tchyně mi ochotně hlídá. Za každou pomoc ale později zaplatím
- Anonymní
- 12.09.26
- 6180
Když potřebuji pohlídat čtyřletou dceru, tchyně je vždy připravená pomoci. Jenže potom všem vypráví, že bez ní nic nezvládám, a při první neshodě mi připomene všechno, co pro nás udělala. Je to...
Ve školce říkají, že je syn nevychovaný. Já vím, co vidí až doma
- Anonymní
- 12.09.26
- 7204
Pětiletý Matěj nesnáší hluk, změny a situace, které nedokáže předvídat. Ve školce ho považují za neposlušného a ostatní rodiče za rozmazleného. Já však každý den vidím dítě, které se nesnaží...