„Z tvýho kluka bude buzerant.“ Manželův kámoš urazil našeho dvouletého syna

Po hodině jsem do obýváku přivedla našeho dvouletého syna. Má nádherné velké oči, dlouhé řasy a jemné rysy – zkrátka krásné, zdravé roztomilé dítě, ze kterého mám obrovskou radost. Sedla jsem si k nim na gauč a malý si začal na koberci hrát s autíčkem.

Pak se na něj ten jeho kamarád chvíli díval, napil se piva a s úšklebkem prohodil:

„Ty vole, Kubo, ten tvůj kluk bude určitě teplej. Takovejhle hezkej vobličej přece nemůže mít normální chlap. Cos proboha dělal? To bude strašný, až z něj vyroste buzerant.“
Zůstala jsem zírat.

V první vteřině jsem myslela, že jsem špatně slyšela. Můj mozek to odmítal pobrat. Chlap, kterého jsem v našem vlastním domě pohostila, se usmívá a bez mrknutí oka označí dvouleté batole takovým způsobem.

Neudržela jsem se. Vzkypěla ve mně matka i obyčejná lidská hrdost.

„Co si to dovoluješ?!“ vyjela jsem na něj s třesoucím se hlasem. „Okamžitě vypadni z našeho domu!“

Místo toho, aby ten chlap sklopil uši a omluvil se, jen protočil panenky. Ale co mě dostalo do kolen ještě víc, byla reakce mého vlastní manžela.

Místo toho, aby svého povedeného kamaráda poslal do patřičných mezí nebo ho vyrazil dveřmi, začal mě uklidňovat a bránit jeho.

„Markéto, uklidni se, co blbneš?“ řekl mi manžel a položil mi ruku na rameno. „Vždyť je to jenom chlapský humor. Nic tím nemyslel, děláme si ze všeho legraci. Zbytečně vyvádíš.“
Ale tohle mě fakt neuklidňuje. Tohle není humor. Tohle je ubohost

Vzala jsem syna do náruče a odešla s ním do dětského pokoje, protože jsem věděla, že kdybych tam zůstala ještě minutu, řekla bych věci, které už nejde vzít zpátky.

Návštěva po chvíli odešla. Od té doby je u nás doma tichá domácnost. Manžel chodí kolem a tvrdí, že jsem hysterka, co nechápe legraci, a že jsem mu udělala ostudu před kamošem.

Ať se na mě nezlobí, ale tohle žádný „chlapský humor“ není. Je to obyčejné hrubiánství, buranství a chování bez špetky respektu. Může mi být jedno, co si myslí cizí chlap u piva. Ale neusnesu, že se můj vlastní muž nedokázal zastat svého dvouletého syna ani vlastní ženy ve svém vlastním obýváku.

Jestli má být tohle měřítko mužnosti a kamarádství, tak je mi z toho docela smutno.