Za doučování syna jsem platila tisíce. Pak mi zavolali, že tam vůbec nechodí

Našla jsem jazykovou školu, kde nabízeli individuální lekce pro děti. Nebylo to levné, jedna hodina stála osm set korun. Domluvili jsme se na pravidelném termínu jednou týdně a já každý měsíc posílala peníze.

Honza mě ujišťoval, že chodí a že mu to pomáhá. Občas se dokonce pochlubil, že už něčemu rozumí. Když se známky nijak výrazně nezlepšovaly, uklidňovala jsem se tím, že změna chce čas.

Vlastně jsem se o to přestala zajímat. Měla jsem pocit, že jsem problém vyřešila. A protože mám ještě další dvě děti, nějak jsem tomu už nepřikládala tolik pozornosti.

Jednoho dne mi ale během práce zazvonil telefon. Volali z jazykové školy. Nejdřív jsem si myslela, že jde o platbu. Paní na druhém konci se mě ale zeptala, jestli chci lekce pro Honzu od příštího měsíce zrušit.

Nechápala jsem. Podle ní totiž několik týdnů nepřišel. Prý se poslední hodiny omlouvaly, pak už nepřišla žádná zpráva.

Seděla jsem u počítače a chvíli jen zírala před sebe. Platby přitom odcházely každý měsíc stejně jako předtím.

Když jsem večer přišla domů, Honza už věděl, že něco není v pořádku.

Nakonec přiznal, že na doučování přestal chodit někdy v březnu. Nejdřív vynechal jednu hodinu, potom další. Když zjistil, že peníze dál odcházejí a já se neptám, jednoduše to nechal být.

Koukala jsem na něj a nechápala, jak to může myslet vážně. Kdyby za mnou přišel a řekl, že tam chodit nechce, asi bych ho přemlouvala, ale nakonec bych to zrušila. Takhle to stálo nemalé peníze, milionáři rozhodně nejsme, a výsledek nikde. Ano, ve škole se nijak výrazně nezlepšil, což je pravda.

Nakonec dluh alespoň částečně splatil letní brigádou. Trvala jsem na tom, že polovinu toho, co si vydělá, mi dá „jako odškodné“, aby pochopil, že peníze netiskneme.

A letos něco podobného řeším s mladší dcerou. Upřímně se mi nechce platit další jazykovou školu, ale přemýšlím o nějakém soukromém doučování. I když to finančně nebude o moc lepší.