Porod: Záleží na přístupu

Porod

Děti jsem si vždycky přála. Osud mi ale moc nepřál a já jsem se začala smiřovat s tím, že třeba zůstanu úplně sama. Jak to tak bývá, když se člověk se svým osudem smíří a taky se podle toho zařídí, hned je tu „komplikace“.

S partnerem jsme nebyli spolu dlouho (ani rok), ale znali jsme se od střední školy, což už nějaký ten pátek byl. Za ten rok, co jsme byli spolu, jsme oba oslavili třicítku. Oba jsme měli práci, oba jsme měli vlastní bydlení a spolu se nám bydlelo dobře. Už ani nevím, jak jsme k tomu přišli, ale řekli jsme si, že se přestaneme bránit. Mě čekala atestace a manžel měnil práci. Přece se to hned nepodaří a než budu těhotná, tak si to všechno sedne.

No nesedlo, když se manžel vrátil první den z nové práce, já jsem měla přichystané překvapení. Těhotenství proběhlo v pohodě. S přibližujícím se termínem porodu jsem začala být nervózní. Měla jsem za sebou přípravné kurzy, prohlídku všech blízkých porodnic, poslední poradny jsem absolvovala už ve vybrané porodnici a stejně jsem pořád nevěděla, co mě čeká. Měla jsem představu, jak bych si představovala porod, včetně vhodné polohy atd., ale podvědomě jsem tušila, že je to zážitek, který se nedá naplánovat. I proto jsem se rozhodla nepsat porodní plán.

Termín se přehoupnul a miminku se nechtělo ven. A tak začal kolotoč denních ozev, kontrol průtoků atd. V ambulanci se lékaři střídali a stejně tak se střídaly i názory. Nakonec se mimčo rozhodlo samo a týden po termínu mě brzy ráno vzbudilo špinění. Probudila jsem manžela, který byl snad víc nedočkavý než já. Moc jsme nevěděli, co máme dělat. Kontrakce nebyly nijak pravidelné ani silné. Tak jsme si poučení z kurzů udělali snídani a čekali, co bude.

Nedělo se nic, a tak jsme podle plánu vyrazili na další kontrolu. Ozvy v pořádku, za půl hoďky jen dva stahy. Tentokrát ordinoval lékař, který hned hudroval, že týden po termínu jsem měla jít rovnou na příjem a na vyvolávání. Aspoň se nález na čípku změnil z nic se nechystá na něco se děje. Ještě v ambulanci mi vyplnili příjmové papíry a poslali nás na porodní sály.

Tam nás neviděli zrovna rádi, měli plno. Rozhodli se znovu pro natočení ozev a nález byl stejný jako předtím. Po dotazu, jak daleko bydlíme od porodnice (přes cestu :-) ), nás poslali domů. Tak jsem si ohřála termofor a zalezla do postele. Odpoledne se vleklo, upekla jsem bábovku, zjistila jsem, že na balonu nejsem schopna kontrakci prodýchat, po sprše se nic nedělo, při silnějších bolestech mi bylo na zvracení. Nejlíp mi bylo v posteli. Manžel několikrát navrhnul, že pojedeme do porodnice. To jsem opakovaně odmítla. Kontrakce stále nebyly pravidelné. Nakonec si lehl se mnou do postele a čekali jsme, co bude.

Kolem 20. hodiny mi při kontrakci odešla trocha plodové vody, jako naivní prvorodička jsem si myslela, že to bylo všechno. Manžel začal na plno vyšilovat a okamžitý odjezd do porodnice si už nedal vymluvit.

Nález v porodnici vypadal pořád stejně: ozvy v pořádku, kontrakce nic moc. Už to vypadalo, že nás znovu pošlou domů, ale při vnitřním vyšetření jsem už byla otevřena na 3 a po dohodě jsem si nechala prasknout vodu. Tak tedy rodíme.

Po odtoku vody kontrakce nabraly na síle. Nějaký čas jsem strávila ve sprše, asistentka mi radila, jak prodýchat kontrakce. Jelikož jsem při konci těhotenství měla vyšší tlak, tak i v průběhu porodu jsem si měla vzít prášek. Prášek však obratem letěl do záchodu spolu se vším, co jsem snědla odpoledne. I když se mě manžel snažil vyhecovat k aktivitě (taky jsem si naivně představovala, jak budu pochodovat po chodbě a přistupovat k porodu aktivně), bylo jasno, že zvládnu jen ležet. Porodní asistentka to na mně taky poznala a bez řečí mě vzala na hekárnu. Měli jsme štěstí, že tam nikdo nebyl, a tak dovezli manželovi lehátko a byli jsme tak spolu. Křečovitě jsem se držela hrany postele a mezi kontrakcemi jsem podřimovala.

Kolem půlnoci jsem musela na záchod, znovu mi natočili ozvy a ze 3 cm jsem se dostala na 4. To už jsem se celkem vyděsila, jak to zvládnu. Dokonce mi hlavou proběhla myšlenka, že chci císaře. Po dohodě s lékařem jsem si nechala píchnout něco od bolesti. Nejspíš čekali, že se mi uleví a prospím se do rána. PA nás ještě upozornila, že nemůžu ležet s nohami u sebe, a tak se manžel přestěhoval z lehátka ke mně na postel a držel mi koleno ve vzduchu.

Při další kontrole PA zjistila, že spání se asi nebude konat a z 4 cm najednou bylo 7. Takže konec ležení a hurá (tj. pomalu se doplazit) přes chodbu na porodní sál. PA mě ještě poslala se vyčůrat, co jsem moc nevěděla, jak mám udělat. Stejně bezmocně jsem zůstala stát opřená o porodní křeslo a nevěděla jsem, jak na něj vylézt. To však PA kvitovala pochvalou, že ve stoje to půjde rychleji a že ji máme zavolat, až už tlak na konečník nebudu moct vydržet.

Překvapivě jsem právě v té situaci byla schopná vyskočit na křeslo jak laňka a manžel se vydal hledat PA. Ta s překvapením zjistila, že už budeme rodit. Takže to začalo kmitat. Odmítla jsem jinou polohu než na zádech (ano, plánovala jsem rodit na čtyřech nebo alespoň na boku). Na první kontrakci, kdy jsem mohla tlačit, jsem zjistila, že to bolí!! Proklínala jsem všechny ženské, co se dušovaly, že tlačení už nebolí. S další kontrakcí jsem však sebrala odhodlání a mimčo naráz celé vytlačila. Ta úleva byla neskutečná. Nevěřícně jsem koukala na mimčo v náruči a na brečícího manžela. A taky na hodiny. Od kontroly o půlnoci uplynuly jenom 2 hodiny. Něco na tom aktivnějším přístupu bude.

Porod placenty a další úkony jsem nevnímala. Tedy kromě nekonečného šití (prý pár stehů, au au…). Když pro mě po 2h PA přišla, že jdeme do sprchy, zase jsem se musela tupě zeptat, jak mám slézt. Ale dál už to bylo ok a na šestinedělí jsem si došla po svých. Než se manžel rozloučil, venku už svítilo sluníčko. Chvilku jsem si zdřímla a pak už netrpělivě čekala na svůj poklad.

Váš příspěvek
Citronkalekninka
Zasloužilá kecalka 927 příspěvků 14.03.19 07:01

Mě tlaceni opravdu nebolelo. (2 porody). Mela jsem stesti. Pokazde jsem se otvirala o 2 cm za hodinu. Prvni dcera byla venku za 6 hodin o prasknuti vody. Mela jsem krizove bolesti takze diky bohu za to. Vic bych asi nedala :D. A taky jsem u obou porodu dokazala jen lezet nebo klecet. Chodit bych nedokazala. Prvni jsem rodila na zadech druhe na pejska. Jestli to bylo lepsi nedokazu rict :lol:

Příspěvek upraven 14.03.19 v 07:03

Sue2008
Kecalka 407 příspěvků 14.03.19 08:10

@Citronkalekninka já jsem měla druhý porod o dost pohodovější (taky chystám deníček), ale stejně tlačení bolelo :nevim: však co, stejně ven musí :mrgreen: jen mě to překvapilo

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.03.19 09:02

Mně teda po 15ti hodinách křížových bolestí tlačení už fakt nebolelo, spíš mi to nešlo, jak jsem byla vysílená. :lol: Zato následné šití, to štípalo jako prase. :zed: :lol:

Uživatel je onlineBubla_Bučková
Kelišová 6626 příspěvků 14.03.19 12:29
Je to o přístupu...

Já teda nevím… Spadá mi to do kategorie :přijde to, až to nebudeš čekat, nesmíš na to myslet, musíš myslet pozitivně a dalších podobných s prominutím debiln.ích mouder, které během života člověk, navíc často nevyžádane, dostane :roll: Myslím, že každá ženská do toho jde s tím, že to zvládne a pozitivně naladěná :nevim: já měla porod rychle za sebou, žádný horory, co tu čtu, nenastaly. Mám klidné spavé miminko. Ale fakt by mě hanba fackovala, to někomu vnucovat ve smyslu, nesmíš to hrotit a půjde to samo. Prostě jsem si vytáhla eso a někdo si zas vytáhne černýho Petra, je to prostě o náhodě.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.03.19 12:41

Já myslela že umřu po dvou hodinách, jsem šťastná, že mi chlap zařídil císaře. Kontrakce začali z ničeho nic, doma jsem se svalila na podlahu a jen brečela a zvrácela. Chlap mě odnesl do porodnice. :srdce:

lll14
Kecalka 213 příspěvků 14.03.19 12:48

Taky jsem měla dojem, že to tlačení je taková sranda na závěr. :) Já měla super rychlí porod, od prasknutí vody (dva dny předtím bolestiví poslíčci, že jsem nemohla spát, ale k porodu to nebylo). Když mi praskla voda, tak jsem volala partnerovi do práce, ale poučená z kurzu jsem mu povídala, že nemusí spěchat, že máme mraky času, a než za hodinu dorazil, tak jsem ani nebyla schopná dolézt do patra pro tašku na šestinedělí, vyklepaná, že porodím v autě. :D No, zvládli jsme to, syn se narodil za dvě a půl hodiny po odtoku vody. A možná i proto, že jsem měla tak rychlý průběh a pravé kontrakce jenom chvilku, tak to tlačení pro mě bylo peklo. Taky jsem myslela, jak budu ve vaně, pustím si hudbu a tak, nakonec jsem tašku na porodní sál balila zbytečně. :D

Lada84
Ukecaná baba ;) 2150 příspěvků 14.03.19 13:16

@Bubla_Bučková Přesně tak. Mohla bych machrovat, že narozdíl od většiny maminek nevím, co je šití po porodu (po všech třech), a jak to je jen o hlavě. Ale to by byly kecy na entou. Měla jsem štěstí, jiná to odskáče a nedělá nic jinak :nevim: Jinak mě tlačení skutečně nebolelo, mohlo to být tím, že oproti kontrakcím v poslední půlhodině, mi přišlo všechno jako sranda, nebo tím, že nedošlo při tlačení k žádnému poranění, nevím..

MartinaIrena
Extra třída :D 10866 příspěvků 14.03.19 20:46

Jako jo, přístup to může ovlivnit, ale je to bohužel i dane fyziologicky. Úplně jinak se rodí např. přední levé postavení, které má 60% žen a které není extra bolestivé. A inak zadní levé, které má jen asi 5% žen a kdy hlavička rotuje o 135' a které bolí jako prase i při podání epidurálu. Jinak se rodí čtyřkilovy mimco, jinak dvoukilovka. Jinak přirozený porod a vyvolávaný
Je to podle mě dost individuální záležitost

Astyna88
Zasloužilá kecalka 565 příspěvků 14.03.19 21:21

Jo,tlaceni neboli a tehotenstvi je nejkrasnejsi obdobi zeny :lol: svata noho! Tisic ziletek jsem tam dole citila,paleni,rezani…musela jsem se vzdy hecnout :lol: souhlas!

lachtanice86
Echt Kelišová 8064 příspěvků 14.03.19 21:36

Tlačeni? Naprostá pohoda. Po 38hodinach krizových kontrakcich to bylo to nejméně bolestivé. No jo no, vyvolavany porod… Ale placenta co neodchazela, dlouhé šití, velká ztráta krve.. To už bylo zlé. Celé těhotenství jsem měla pozitivní a aktivní přístup a stejně to bylo hrozný. Napsat že aktivním přístupem to je lehčí, bych si fakt nedovolila.

janaapo
Kecalka 433 příspěvků 14.03.19 21:41

Leve zadni postaveni jsem mela ja a k tomu 4 kg mimco, omotane dvakrat snurou, po 30 hodinach kontrakci jsme sli na cisare, malej se zacal vracet. Kontrakce hrozny, krizove bolesti a to jsem myslela, ze snesu kde co :lol: Pristup tedy jsem asi nemela dobry, bala jsem se porodu, i kdyz jsem se tesila na mimco, byla jsem rada, ze uz to prislo, ale proste jsem to nezvladla prirozene a nevim jestli pristup nebo pichani vody nebo cim to bylo. Hlavni je, ze jsme byli oba zdravy.

Anitramm
Ukecaná baba ;) 1431 příspěvků 14.03.19 22:29

@MartinaIrena Asi tak. :palec:

milwinka
Zasloužilá kecalka 810 příspěvků 14.03.19 23:26

Tak pro mě bylo u obou porodů právě tlačení nejbolestivějším zážitkem v životě, to jsem myslela že už mi fakt praskne břicho bolestí.

MartinaIrena
Extra třída :D 10866 příspěvků 15.03.19 11:45

@janaapo Já bych tipla, že to bylo tím postavením plodu. Odpovídal by tomu i ten omotaný pupečník. Ty 4 kg taky udělají své.

Teď jsem si vzpomněla, jak jedna známá nemohla porodit a pak se zjistilo, že pupečník měl jen asi 12 cm. Při takových porodech se dříve umíralo. Dnes je naštěstí možnost provést akutní sekci. A díky za ni.

Uživatel je onlineMartina D.
Ukecaná baba ;) 2485 příspěvků 1 inzerát 16.03.19 17:32

@Bubla_Bučková
Je to o přístupu…
Já teda nevím… Spadá mi to do kategorie :přijde to, až to nebudeš čekat, nesmíš na to myslet, musíš myslet pozitivně a dalších podobných s prominutím debiln.ích mouder, které během života člověk, navíc často nevyžádane, dostane :roll: Myslím, že každá ženská do toho jde s tím, že to zvládne a pozitivně naladěná :nevim: já měla porod rychle za sebou, žádný horory, co tu čtu, nenastaly. Mám klidné spavé miminko. Ale fakt by mě hanba fackovala, to někomu vnucovat ve smyslu, nesmíš to hrotit a půjde to samo. Prostě jsem si vytáhla eso a někdo si zas vytáhne černýho Petra, je to prostě o náhodě.

S tímto naprosto souhlasím, taky si myslím, že je rouhání holedbat se tím, jak já jsem měla dobrý přístup, a proto jsem porodila v pohodě, zatímco ten zbytek, co měl těžký porod, něco zanedbal.
Když jsem rodila poprvé, neznala jsem emimino, a tak mě nikdo nepoučil, že mám mít u porodu pozitivní myšlenky. :lol: Po rozjetí jsem myslela jen na to, že to teda zatraceně bolí a že je to fakt hrůza a zda to přečkám bez epiduralu nebo ne. :lol: A za necelé dvě hodiny jsem měla porod za sebou a bez šití. Na co by pak musely asi myslet ty ostatní, které rodí dva dny… :think: :lol:

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 737 příspěvků 4 inzeráty 17.03.19 09:00

Já nevím, jestli tu čtu vždy to samé co ostatní :). U deníčku mi jako hlavní myšlenka vůbec nevylezlo to, že budu-li myslet pozitivně a budu-li optimistická, čeká mne hladký a bezproblémový porod. Deníček beru hlavně jako osobní příběh autorky o tom, jak rodila ona sama, a název prostě nějak vyplynul, ale že by dělala dogma z toho „myslete jako já a budete to mít cajk“ mi při čtení vůbec nepřišlo. Souhlasím s názory z diskuse, že porod je ovlivněn kupou faktorů, ať už jde o pozici miminka, komplikace, které mohou nastat a které dopředu nikdo nevyvěští, stejně jako i emočním prožíváním každé z nás či prahem bolestivosti - to, co někomu přijde nesnesitelné je pro jiného brnkačka (třeba moje máma má práh opravdu hodně jinde, takže věřím, že i kdyby nás s bráchou tahali císařem bez umrtvení, zvládla by u toho konverzovat s personálem, anebo příklad bratrancovy železné manželky, která obě děti porodila hladce, a pak na nás koukala s lehkým despektem, když jsme mluvily o bolesti, takže jsme ji začaly podezírat, že jen co byly děti venku, překousla pupečník, snědla syrovou placentu a šla si zaběhat… :) ). Já měla oba porody dobré (i když u toho spontánního jsem si to v tu chvíli nemyslela), ale kupříkladu kamarádka rodící ve stejné porodnici měla oba porody naprosto šílené, oba končící sekcí, u druhého porodu dokonce se špatným umrtvením a cítila, jak do ni řežou… kdybych jí neznala a slyšela to z doslechu, tak po své zkušenosti si myslím, že si vymýšlí a že něco takového se neděje, protože „když to jde, tak to přece jde“… Zkrátka autorka popsala svoji vlastní zkušenost, která může sloužit jako uklidnění pro ty, které třeba první porod teprve čeká a které mají obavy (kolem sebe mám kupu příkladů, kdy zkušené matky mají tendenci ty nastávající děsit a vyprávět jim hororové story)…
Mimochodem - za mne bylo tlačení pěkně fuj, sice jsem chápala, že po kontrakcích přijde úleva, ale vjem hlavičky v porodních cestách fakt nebyl žádné žůžo, takže jsem křičela na personál, ať už to dítě ze mně vyndají :lol: .

janaapo
Kecalka 433 příspěvků 18.03.19 20:21

@MartinaIrena Dekuji :hug: ani me nenapadlo, ze se do te snury mohl zamotat tou rotaci… 4 roky od porodu. Fakt moc dekuji.

MartinaIrena
Extra třída :D 10866 příspěvků 19.03.19 09:12

@janaapo Jejda, hlavně doufám, že ses neobviňovala, že za to můžeš ty. Mojí kamarádce nadávala porodní asistentka, že neumí tlačit a pak se zjistilo, že miminko bylo zamotaný do pupeční šňůry. :,( Hlavně, že to dobře dopadlo. :hug:

ludmilaadamkova
Závislačka 2611 příspěvků 19.03.19 19:08

Vedela jsem ze porod boli, ale stejne po zavedeni vyvolavaci tabletky me prekvapila intenzita bolesti.. Byla to takova naloz, ze i mimcu klesal tep na 50 tepu za minutu.. nastesti se to pak srovnalo. A po 4 hodinach mi dali epidural a ja si odpocinula. Tlaceni pak bylo asi na hodinu. Neslo mi to.

Casove - Do porodnice jsme prijeli ve 3 rano.. o pul jedne mi praskla voda a na telefonu mi rekli, ze mam prijet… porod vubec nepostupoval a test prokazal lehkou infekci, tak ve 4 odpoledne mi dali prvni vyvolavaci tabletku a pul hodiny pred pulnoci jsem porodila. Vim ze behem kontrakci jsem rikala ze uz nikdy!!! ale uz mi otrnulo.

Příspěvek upraven 19.03.19 v 19:09

Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Jak bylo času dost