Zápisky čekatelky na zázrak

Rok na pozitivní vlně aneb ne vždy karma funguje. Možná stačí jen zavolat plynaře? :D

*

Rok se s rokem sešel a je třeba sečíst skóre. V červenci 2017 jsme se i přes veškeré komplikace, čtyřleté snažení o prvního potomka a mojí x-krát opravovanou dělohou rozhodli zkusit to znovu. Říkala jsem si, že teď už to musí jít snadněji, když jsem se naladila na pozitivní vlnu a naučila se vnímat život trošku více s nadhledem a pokorou. Nechávali jsme tomu volný průběh a těhotenství na sebe nenechalo dlouho čekat. Bohužel jak rychle přišla velká radost, tak rychle i odešla. Biochemické těhotenství je bohužel časté, ale tím se přece nenecháme odradit.

Po pár měsících se zázrak stal znovu a já pevně věřila, že tentokrát už s námi dušinka zůstane. Tohle těhotenství bylo úplně jiné, bylo krásné a bez komplikací. Hrozně rychle mi rostlo bříško, už v prvních týdnech. Vše šlo jako po drátkách. Syn velmi brzy pochopil, že nás bude o jednoho víc. Každý večer mi pokládal ucho na břicho a před spaním jej políbil. Vše bylo přesně tak, jak má být… až do kontroly.

„Tak se položte maminko,“ pravila lékařka.
Pokorně jsem přijmula pozvání na lůžko a s úsměvem se těšila na dobré zprávy. Úsměv ale za krátko zmizel. „Je mi to moc líto, ale vidím tu jen prázdnou dutinku.“

Dlouho trvalo, než mi to došlo, a nedokázala jsem projevit nějakou emoci. Jako bych byla v nějakém úsporném režimu a byla částečně vypnutá. Večer přišel syn, jako pokaždé, přitulit se. Hladil mi bříško a pak se na mě podíval lítostivým pohledem a zeptal se: „Mimi neni?“ Tehdy jsem propadlo v zoufalý pláč, který neustával několik dní, i když jsem se moc snažila být silná, kvůli tomu mému vymodlenému kloučkovi.

Pak přišel předvánoční čas a já se musela vzchopit, a tak jsem založila skupinku, která slouží jako zdroj pozitivní energie a vzájemné podpory nejen mě, ale i ostatním snažilkám.

A byl to nejlepší nápad, který mě napad. Díky tomu jsem poznala spoustu báječných žen a neskutečnou vlnu pozitivity, empatie a síly od žen, které v tom jedou se mnou. Víte, jak se říká, že sdílená bolest je snesitelnější? Je to pravda! A já jsem neskutečně šťastná za každý další pokrok svých spolubojovnic. Těším se na každý další úspěch a že jich je už požehnaně. <3 *„My to spolu zvládnem“ je motto, které nás žene kupředu i v zamračených dnech.

Uběhlo několik dalších měsíců a opět se objevily //. Tentokrát jsem byla tak nějak zvláštně apatická a nechtěla se radovat předčasně. Přesto jsem věřila. Věřila, že to bude dobré. Ale bohužel, po pár dnech přišlo silné krvácení a křeče. Odešla dušinka, odešla.

Rozhodli jsme se dát si chvilku pauzu a soustředit se na hledání bydlení, abychom měli pro případného nového drobečka více prostoru. Myslím, že i hlava si potřebovala chvilinku odpočinout. Užívali jsme si společně strávených chvil a posledních týdnů léta.

Byl začátek srpna, horko, že se člověku potí snad i nehty. Byli jsme pozvaní na oslavu narozenin ke kamarádce. Moc jsem se těšila. Blbli jsme jako, když nám bylo patnáct… jen s tím malým rozdílem, že tentokrát i s potomky. :-D

Po uspání našich malých raubířů jsme si dali sklenku vína a pražené mandle. Po pár mandlích se mi ale zvedl žaludek. Po deseti minutách zvracení jsem sáhla po pohotovostním testu, který nosím zastrčený v pouzdře od mobilu a byly tam… //.

Nikomu jsem nic neřekla a svedla to na to, že mandle byly na můj lačný žaludek prostě moc těžké a po zbytek večera raději pila jen vodu. Usínat jsem šla s úsměvem na tváři.

Ráno jsme s přáteli posnídali a užívali si sraz po letech. Bohužel jsme museli rychle odjet. Malý začal k večeru zvracet, trošku se praštil padající lahví od limonády. Okamžitě jsme vyrazili na pohotovost. Mě jímala hrůza… snad bude v pořádku, brouček můj malý. Pevně jsem ho tiskla k sobě a cítila, jak mi stéká zadržovaná slza po tváři. Naštěstí bylo vše v pořádku, máme jen kontrolovat zorničky. Celou noc mi spal na nohou a já ho hladila ve vlasech. Zorničky v pořádku reagují. Ráno to byl zase můj hyperaktivní turbo chlapeček. <3

Dušinka ale asi nezvládla ten stres, nebo to příšerné vedro, a odešla ještě téhož dne.
Krvácení ale neustávalo ani po dvou týdnech, a tak jsem musela na dočištění. Ten pocit prázdnoty už tak moc dobře znám…

A dnes? Teď stále čekám na první porevizní MS a stále věřím a stále doufám, že ten náš mladý pán bude mít jednou vysněného sourozence, kterého si tolik přeje. Protože kde je víra, tam je i naděje. My to zvládneme snažilky, my to zvládnem! My ČEKATELKY NA ZÁZRAK. <3

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
10.11.18 06:32

Smztny denicek. Nicmene po tolika SP bych nevahala a davno resila pricinu. Kez se brzy zadari

  • Nahlásit
  • Zmínit
1478
10.11.18 07:59

Hodně smutné. :( Po tolika nezdarech už bych se taky začala pídit po příčině. Může to být opravdu cokoliv, od štítné žlázy až po nevím co..může se jednat o „prkotinu“, která má ale bohužel za následek toto všechno. :nevim: Každopádně moc držím palce, aby si k vám váš :andel: znovu našel cestu a už s vámi zůstal navždy. :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
791
10.11.18 08:20

To mrzi,drzim palce! Hrozne me ale zaujala ta fotka - socha,je v ni tolik emoci,nadherna!

  • Nahlásit
  • Zmínit
10.11.18 08:26
:hug: :hug:
  • Nahlásit
  • Zmínit
5183
10.11.18 08:37

:hug: :hug: :hug: at se brzy zadari! A jak uz psaly holky vyse, asi uz bych to resila a pidila se po pricine :nevim: snad s vami ale brzy miminko zustane :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3043
10.11.18 10:54

Zasla bychdo Caru a uz resila nejakou pricinu :nevim: Tolik nahod najednou uz je podezrelych. Treba jsou embrya geneticky, chromozonalne spatna nebo muzes mit skrytou napr Leidenskou mutaci apod :nevim: Ale vsechno uz se da dneska vyresit a kolikrat staci malo.

  • Nahlásit
  • Zmínit
380
10.11.18 11:08

Vy jste neuvěřitelně silná ženská A JÁ VĚŘÍM, že si Vás nějaká dušička brzy najde :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4642
10.11.18 17:20

To je mi lito, vy si snad vybirate smulu I za jine, ale taky mi prijde, ze to nemuze byt nahoda uz, nekomu se ta stitna zlaza muze rozhasit I po 1 porodu, pak pry je problem s zivenim zluteho teliska, ze to telo to neutahne. Takze bych sla si nechat vzit krev, v okoli se to par znamym stalo, ze to bylo snizenou funkci SZ a kdyz na to zacaly brat leky, tak dalsi tehu uz se udrzelo - jen se to musi sledovat a vyladit hned od zacatku, aby ta davka byla dostacujici. Delali ti vysetreni na trombofilni mutace a tyhle veci? Hormonalni profil kdy naposled? Urcite uz jsi timhle prosla pred casem, ale to neznamena, ze se neco nemohlo zvrtnout… Utrogestan nebo Duphaston na udrzeni by taky mohl treba pomoct…mne teda nepomohl, jednou jsem v 6.tt potratila I pres ujistovani dr., ze je vse ok a okamzite nasazeni Duphastonu a Ascorutinu, protoze jsem nejdriv jen spinila a behem 3 dnu se rozjelo krvaceni asi tak 3× silnejsi nez MS, I ty krece, a pak jsem Duph. dostala znovu kvuli prodlouzeni kratkeho cyklu a bac, hned v tom 1.se zadarilo, tak treba by neskodilo to timhle trochu podporit…co na to tvuj gynekolog? Me kolegyne doktor nic neresil tak dlouho, az sla k jinemu, a za mesic ma termin :think: :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1599
10.11.18 17:40

Moc držím palce!!!!
A ženy, autorka deníčku to určitě už dávno řeší nebo řešila 8) Bylo by opravdu zvláštní, kdyby ne…
Večer si dám skleničku vínka a budu na tebe KESHI myslet, třeba to pomůže :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
99
11.11.18 13:52

:hug: Věřím, že se to povede. Posílám mnoho sil a držím pěsti :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
4100
11.11.18 14:47

Moc mě mrzí, kolikrát jsi to prázdno musela zažít :,( Jak píšeš „sdílená bolest je snesitelnější“ mě letos po ZT diskuze tady moc pomohli. Ty taky svými komentáři k mým diskuzím, když jsem vážně nevěděla kudy kam… Teď bych ti chtěla moc moc síly poslat já :hug: Nepřestávej o mimi bojovat a přeju, aby se příští rok z Vašeho milovaného chlapečka stal velikej brácha :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3208
11.11.18 16:08

@plenkovedorty @Anitramm @Kukacka123 @Pajka89 @Jahudka82 Děvčata, příčinu znám, mám několik krevních mutací a autoimunitní defekt, na to se přišlo už při prvním snažení, první ne zrovna za odměnu porod se zas podepsal na stavu mé dělohy, plus PCOS a jen jeden vaječník. Ale dělohu se podařilo tak nějak dát do pucu, PCOS už umím regulovat více méně stravou, ředím a chodím pravidelně na imuno, revmatologii a hematologii na kontrolu hodnot. Teď budu tedy měnit gynekologa, delší dobu už to má tak trochu na salámu a do CARu se zatím vracet nechceme…doma teď máme takové složité období, nejen to snažení, ale i problémy s bydlením…ale věřím, že už se to musí otočit a štěstí sednout i na chronické smolaře, jako jsme my. :lol:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5183
11.11.18 17:31

@Keshi :palec: tak to je super, ze aspon vite, co se deje a proc se nedari…moc moc moc drzim palce, at si k vam brzy miminko cestu najde :hug: verim, ze i ten stres z reseni situace ohledne bydleni se podepisuje…az se da vse do normalu a ty do klidu, tak bude urcite zase lio :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
11.11.18 20:15

Moc drzim palce a dekuji za podporu v diskusich. :srdce: Moc me bavily tvoje denicky snazilky, tehulky a matky a tesim se na dalsi denicek s dobrym koncem. Ja jsem tento rok tehotna potreti a snad napotreti to vyjde…ale chapu to prazdnotu, zoufalstvi, smutek a moc doufam, ze dalsi Vase dusicka bude sourozenec. :srdce: :hug:

  • Nahlásit
35471
12.11.18 10:25

:hug: :kytka: :kytka: Držím palce, vy to zvládnete!!!

  • Nahlásit
  • Zmínit