Žena a ocel vydrží vše III.

Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij. – John Lennon

Dlouho jsem brečela, postupem času už méně… Vyčítala jsem si, že můžu za to, co se stalo. ON mě v tom utvrzoval. Slova jako: " Jsi neschopná. Ani děcko nedonosíš. Máš vůbec štěstí, že s tebou jsem," byla na denním pořádku.

Žila jsem v tom tak dlouho, že jsem tomu věřila. Věřila jsem, že jsem nehodna lásky, neschopná, ošklivá, na nic. Vždyť nic jiného jsem za celý život neslyšela. Chtěla jsem odejít. Neměla jsem kam. Platím jeho dluhy. Jsem v pasti.

I když jsem to nechtěla přiznat, svým způsobem jej potřebuji. Nenávidím jej a zároveň miluji. Ubližuje mi, podvádí mě a můj strach ze samoty je naprosto paralyzující. Přešlapuji na místě a nemůžu ani tam ani zpět. TMA. Zanedlouho nás dohnal jeho „nákladný život“ a byla jsem nucena se s ním přestěhovat zpět k mamince do rodinného baráčku.

Naštěstí se situace zde již zlepšila. Dostali jsme k užívání spodní patro za smluvenou cenu a byl vcelku klid. On sliboval a lhal, až se hory zelenaly. Nevěřila jsem, že by se mohl změnit. Do hospody chodil každý den, ale do práce ne. Kradl mi peníze. Tahal se s kde kým. Byl cítit cizím parfémem… Bože, proč se snažím???

Je mi nevěrný už asi šest let a pořád se nechám ponižovat. Nikdy jsem mu ani v myšlenkách nezahnula. No jo. Čiň čertu dobře a peklem se ti odmění! Upadla jsem do depresí a začala je zajídat a zapíjet alkoholem. Aspoň chvíli jsem se cítila dobře. S plným žaludkem a ovíněná, člověk snáz zapomene na trápení.

Se sousedkou jsme každý den seděly pod pergolou. Opékaly jsme buřty a k tomu tři čtyři lahve vína. Smály jsme se našemu osudu (měla to se svým v bleděmodrém). Takhle jsem to vedla půl roku. Když mi volala sestra, že potřebují okamžitě pomoc. Děda, u kterého je naši odložili, měl mrtvici a nemá se o ně kdo starat. A dočasně byli umístěni u nevlastního strýce, kterého vůbec neznali. Úplně jsem se orosila!

V tu dobu jsem byla čerstvě bez práce, tak jsem se sbalila a jela za nimi. Stálo mě to spousty času, telefonů a papírů, abych se mohla prozatímně o sourozence starat. Po měsíci se ukázali naši. Tehdy jsem se s otcem do krve pohádala. K ničemu to nebylo.

Vzali nejmladšího sourozence a přes moje protesty, i přes to, že jsem se o něj měla starat dle rozhodnutí sociálního úřadu, jej odvezli na Slovensko. Sestru mi nechal, i protože už je dost stará (rozuměj 17 let) a musí se o sebe postarat sama. Chtělo se mi řvát!

Naštěstí do jejích osmnáctin nebylo daleko, a tak ode mě k narozeninám dostala bydlení v azylovém domě + základní výbavu domácnosti. Absolvovala to samé kolečko, co já, bydlení, dávky…

Měla jsem strach, jak se k tomu postaví. Chtěla ukončit studium. To jsem jí naštěstí rozmluvila. Nakonec dokončila Obchodní akademii s průměrným prospěchem, byla z toho smutná, ale ujistila jsem ji, že v životě se na známky nikdo neptá. Našla si práci. Musela jsem ale začít řešit sebe.

Po třech měsících jsem se vrátila zpět DOMŮ. On tam ale nebyl. Zato tam byly cizí kozačky! :-O Zatmělo se mi před očima. Chtělo se mi křičet. Viděla jsem rudě. TADY POTEČE KREV! Vzala jsem lahev a utíkala se uklidnit k sousedce. Vrátila jsem se lehce opilá a s kuráží na rozdávání řešit naši patálii.

Potkala jsem je na schodech a zplna plic jsem na něj hodila roky té bolesti, ponížení a odplaty. Nechtěl se se mnou vůbec bavit. Prý je to jeho věc. Jako pokaždé. Otočila jsem se, nemělo to cenu. A najednou jsem cítila lehké popostrčení do zad. Nevím, jestli to byla ona nebo on. V mém stavu stačilo málo, abych ztratila rovnováhu.

Necítila jsem pevnou zem pod nohama a před přibližujícími se schody jsem stihla zavřít oči a dát ruce před sebe. Probrala jsem se dole. Těch deset schodů jsem stihla vzít celkem rychle. Hlava se mi točila a pravá ruka bude nejspíš dost potlučená. S tou nehnu. Cítím podezřelé teplo na spánku. Sáhnu. Krev. Paráda. Volám. Žádná odezva. Srab, stihnul zdrhnout, ani se neráčil mi pomoct. Svině až do konce.

Pomalu se zvedám a naložím se do vany. Naštěstí to není tak strašné. Na ruku dám višňovku a na spánku rána není taky moc velká. Tak tady to máš! Krev tekla, ale moje! Po několika hodinách se vrací. Jako by se nic nestalo! Oznamuje mi, že jeho nová přítelkyně tu bude bydlet s námi.

S ní jako že bude spát a mít vztah a já u něj mohu zůstat. Budu vařit, uklízet a podstrojovat a on mě za to nevyhodí na ulici! Takový hajzl to byl! Věděl, že nemám kam jít, že platím jeho dluhy, že mě má v hrsti, a tak se rozhodl zamést se mnou a zabít ve mně zbytky důstojnosti, kterou jsem ještě měla.

Sebral se a odjel s ní na hotel, za peníze, které mi stihl ukrást, zatímco jsem ležela v bezvědomí pod schody. Neměla jsem už sílu brečet. Zavolala jsem bratrovi. Když jsem mu všechno vylíčila, řekl jen: „Okamžitě přijeď.“

Další díl

Předchozí díly

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
1316
3.1.17 01:58
:,( :,( :,(
  • Nahlásit
  • Zmínit
2630
3.1.17 07:32

A se sestrou zit jako rodina neslo zkusit? :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1503
3.1.17 09:56

Chapu, ze po vsech zlych zkusenostech tve sebevedomi je v minusu, ale nechat sebou takhle zametat? Jak dlouho to chces vydrzet? Proc nejdes do azyloveho domu? Praci mas.. Co tak se setrpu jit do garzonky?

Kdyz uz sis vzala pujcky na toho hulvata tak to te nenuti snim zit, platit muzes kdekoli…! Pripadne se s bankou domluv n nizsich splatkach, kdybys to nemohla utahnout. Da se s nema mluvit, hlavne kdyz clovek plati.

  • Nahlásit
  • Zmínit
Lenka 80
3.1.17 09:57

Promin jen nechapu ze nekdo muze byt tak hloupej a nechat si to libit. zrejme me tu ted ukamenuji ale ja to opravdu nechapu.

  • Upravit
22478
3.1.17 10:23

Já doufám, že bude ještě pokračování a dočkáme se happy endu…
Jinak nesoudím, nemůžu si to dovolit. Neprožila jsem nic ani zdaleka podobného. Ani nikdo mě blízký, takže nemůžu říct ani slovo. Jen doufám, že se věci obrátily k lepšímu a on… :cert:

  • Nahlásit
  • Zmínit
10422
3.1.17 10:26

Tohle je strasliva ukazka zivota s podkopanym sebevedomim :,( Bohuzel realita velkeho procenta lidi vyrustajicich v podminkach, jako ty. Stale doufam, ze dalsi denicek uz bude veselejsi. Verim totiz, ze zpusob, jakym tak rozumne a s nadhledem o cele veci pises, svedci o tom, ze dnes uz se mas dobre a dokazes se nad sve detstvi a mladi povznest :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
5480
3.1.17 11:43

Taky doufám v happy end! Na druhou stranu chápu i tvé jednání a to, že jsi se sebou nechala takhle zacházet. Člověk v beznaději, zahnaný do kouta a s podkopnutým sebevědomím se těžko proti někomu a něčemu staví…Netrpělivě čekám na další deníček.. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.1.17 11:50

To snad ani možné neni :,( děvče zlaté, je mi líto cim si prosla. A desi me, ze takových zen s podobných osudem není málo.

Je škoda ze Ti nenašli nějakou dobrou pestounskou rodinu hned na začátku, pak bys mohla mít vždycky nějaké zázemí.

Držím Ti moc palce at se dal uz jen vsechno dari.

  • Nahlásit
  • Zmínit
15435
3.1.17 13:39

@Lenka 80 nebudu kamenovat, jen dodám, že můžeš být jedině ráda, že netušíš, jaké to je, dostat se do takové manipulace. Jak ona mohla vědět, že TOHLE není normální? Celý život byla rohožkou, tak kde ji měl někdo naučit sebeúctě? Ono se to strašně snadno řekne „jak sis to mohla nechat líbit?“, ale když se cítila tak v pasti, tak svázaná, tak neviděla, že jiná cesta existuje. Vsadím se, že příběh konečný bude s nějakým happyendem. I kdyby nepřijel ten princ na bílém koni. Jako šťastný konec považuji to, že se dokáže osamostatnit, žít svůj život podle svého a srovnat se vnitřně s minulostí.

Čtu jedním dechem a čekám, kdy už to přijde a on pořád jen hnus a hrůza. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.1.17 13:47

Mně už tohle příjde malinko utažené za vlasy a začínám pochybovat, že tohle je pravda.

Když jsi byla tak silná, abys dokázala mít schovaný na tátu nožík, dokázala zajít na úřady a vyřídit si veškeré dávky, podporu a azylový dům a teď necháš ze sebou házet ze schodů? A jen tupě platit jeho dluhy? Nechat se okrádat??
Proč nejdeš znovu do azylového domu případně někam na ubytovnu? Ušetříš spoustu peněz a nikdo si z tebe nebude dělat rohožku… to je důvod, proč tomuto příběhu absolutně přestávám věřit. Pokud to je pravda, tak se samozřejmě omlouvám, ale i tak prostě nedokážu pochopit, proč to děláš a ve vteřině neodejdeš?

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
3.1.17 14:10

Nikdy jsem žádného svého rozhodnutí nelitovala. Beru to tak, že co se stalo stalo se. Jak v různém emočním rozpoložení tak v různých životních situacích. Nepíši deníček proto, abych někoho musela přesvědčovat o tom, že to co píši je pravda. Někomu se to může stát přitažené za vlasy ale takový je život. Nikde jsem zde v deníčku neuváděla že mě násilím ex shodil ze schodů, ale v nečekanou chvílí mě jeden z nich postrčil. Což v lehce ovíněném stavu stačí opravdu trochu.

  • Nahlásit
3.1.17 14:38

Věř, že v lehce ovíněném stavu se jen tak nepadá… ale jestli to chceš obhajovat, že i kdyby tě popostrčili, tak je to v pořádku, tak na to už pomoci není. Očividně ti to takto v podstatě vyhovuje, protože kdyby ne, už dávno s tím něco uděláš… dobrovolně se nechat okrádat? Žít na hromádce ve třech…??
Přístup na net očividně máš, tak proč si nenajdeš nejlevnější ubytovnu a neodejdeš??

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
3.1.17 14:48

Nemám pocit že bych něco obhajovala. Nebudu předbíhat události…Ale deníček který píši je souhrn asi patnácti let mého života. A ještě stále jsem se nedostala k současnosti. Vzhledem k tomu že bude ještě minimálně jeden deníček, nemám potřebu odpovídat na otázky typu…Proč od něj neodejdeš, proč si to necháš líbit… Neodejdu od něj jednoduše proto, protože jsem od něj už dávno odešla :-)Ale jako každý příběh má nějakou časovou osu, nechci předbíhat. Věřím že vše co se nám děje, nás činí silnější…

  • Nahlásit
1503
3.1.17 15:08

To je dobre, ze si odesla a doufam, ze si uz spokojena! :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
208
3.1.17 18:42

Přečetla jsem si denicek a všechna čest zakladatelko, jsi otriskana životem az běda a máš zkušenosti - tech špatných na rozdávání. Kéž by ti to všechno v dalším životě pomohlo odrazit se ode dna na kterém ty fakt jses a jít životem dal už v klidu a relativní pohodě. Faktem ale je, že to málokdo s takovými zkušenostmi a prožitky které mas ty dokáže, a hodně často to konci moc špatně.
Ty máš kultivovaný projev, když jsem četla tvůj denicek nekoresponduje mi to s tím co v něm vyprávíš za hrůzy. Lidi, kteří slapou bláto jsou už v žumpě a podle toho taky maji schopnost spíš neschopnost se vyjadřovat. Ty ale vypravis, pěkně, frazujes, používáš krátké a výstižně věty, i proto věřím, ze jsi se z toho bláta dokázala dostat a máš se už dnes dobře. Moc ti to přeji, zasloužis si to..

  • Nahlásit
  • Zmínit
3240
3.1.17 19:20

Toto je jeden z nejhorších deníčků (rozuměj nejhorších osudů), co jsem tu četla. Naprosto šílené, hnůj, maras… co se může na jednoho člověka snést.

Zakladatelko, strašně moc doufám, že se to nakonec obrátilo v dobré! Jestli ano, moc a moc Ti to přeju!

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.1.17 21:07

„Často litujeme chyb z naší minulosti, ale kdybychom je neudělali, tak bychom dnes nebyli tam, kde jsme“. Moc si zakladatelko přeju po všech Tvých negativních a stresujících životních zkušenostech, byl ten další deníček končil happy endem. Klobouk dolů před Tvou upřímností a rozhodnutím jít takto veřejně se „svou kůží na trh.“

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.1.17 21:31

V prvním deníčku je uvedeno, že je zakladatelka po letech konečně v bezpečí a šťastná, dokonce i se snubnim prstýnkem na ruce. Proto nechápu ty ošklivé komentáře, chce to bud pozorněji číst, nebo se smířit s tím, že bohužel ne každý má dokonalou minulost plnou smajliků… Čekám na to šťastné pokračování.

  • Nahlásit
  • Zmínit
11619
3.1.17 21:45

Tak zase bych jednou vytahla to zname indianske prislovi, co ma v podpisu Tom-Jerry a je velmi smutne, ze nekteri lide nemaji ani zrnko empatie.Kdo nezazil podobne detstvi, nemuze to pochopit.

  • Nahlásit
  • Zmínit
11619
3.1.17 21:51

@Maddlen Hezky napsany, mam podobny nazor

  • Nahlásit
  • Zmínit
12160
5.1.17 10:50

@Maddlen moc hezky jsi to napsala a já souhlasím s každým tvým slovem.
Autorce toho život naložil na hřbet krapet víc než se zdá, že může člověk unést. Jen zírám a jsem napnutá jako kšandy, jestli se dočteme pozitivnějších událostí.

  • Nahlásit
  • Zmínit