Žena chtěla nastěhovat matku k nám domů. Díky malé lži k tomu nedošlo

„Maminka by se nastěhovala tak za dva, tři týdny. Bylo by to jen na chvíli,“ uklidňovala mě žena a já mlčel. Místo toho jsem přemýšlel, co udělat, aby k tomu nedošlo ani na jednu minutu. Bohatě mi stačí návštěvy, které vždycky horko těžko přežívám.

A pak mě napadlo něco spásného. Dcera bude mít za pár dní narozeniny a strašně si přeje pejska. A tchyně psy nesnáší. Má z nich doslova fóbii. Když jsem ženě navrhl, že bychom dceři koupili štěně, nic nenamítala. Vůbec jí to nedošlo. A tak jsme pořídili Anitu, krásnou malou labradorku, která se stala členem naší rodiny.

Když přijela maminka na návštěvu a viděla, jak si štěně hoví na gauči, málem to s ní švihlo. „Ježíš, mami, já si neuvědomila, že nemáš ráda psy,“ řekla omluvně manželka. A já se jen usmíval a doufal, že to dobře dopadne. Samozřejmě mě žena odhalila, že to nebyla náhoda.

Ale nakonec jsme se tomu zasmáli oba. A tchyně to v tom velkém a krásném domě zvládne, navíc přemluvila nějakou dávnou kamarádku a vyrazily spolu do lázní.

A když o tom tak přemýšlím, vlastně to ani nebyla lež. Anita udělala radost nám všem kromě maminky. Ale s tím se zkrátka nedá nic dělat.