Život je boj a zároveň je skvělý

Kamarádka mi před několika dny řekla, že pokud chceš pobavit boha, tak mu řekni svoje plány. V tu chvíli jsem si uvědomila, že se nad mým příběhem musí lámat v pase. (Berte to, prosím, s nadsázkou! Nechci urážet věřící!)

*

Každá z nás ve svém životě prožívá pády i vrcholy. Za vše, co jsem doposud prožila, děkuji. Protože jen tyto okamžiky ze mě udělali člověka, kterým dnes jsem. Rozhodla jsem se napsat deníček, protože jsem zjistila, že mi to pomáhá vyčistit hlavu a jít zas dál životem a navíc s úsměvem.

K dnešnímu dni mám za sebou dva vážné vztahy, které jsem považovala za osudové a na celý život. Plánovala jsem už svatbu (jen v myšlenkách) a plánovala jsem rodinný život. A už je to tu znova! Zase jsem něco plánovala!!! :) Jak to dopadlo? Asi špatně, anebo dobře. To v tuto chvíli nevím.

Z prvního vztahu mám svoji 7letou dcerku. Můj první vážný vztah trval od 18 let a to celkem 11 let. Měla jsem vedle sebe fajn kluka a společně jsme si prošli vším. První práce, první bydlení, první starosti i radosti. Člověk by si řekl, že takový vztah už vydrží cokoliv a že když nás neporazilo to, co se doposud odehrálo, tak to bude navždy. To jsem měla také v plánu! :) Když jsem náhodou otěhotněla, tak už jsme spolu 7 let chodili a 5 let bydleli. Řekla jsem si, že to tak má být a proč vlastně už nebýt rodiči.

No reakce z tatínkovi strany nebyly zrovna ovace anebo skákání do vzduchu, ale měla jsem pocit, že to bude fajn. Plánovala jsem si, jak mi tatínek bude pomáhat a jak se bude o dcerku starat… no zase ty plány. Realita byla samozřejmě jiná! Tatínek se snažil chodit domu co nejpozději, protože to dítě pořád plakalo a on přeci chodí do práce a doma si potřebuje odpočinout. Pak to skončilo tak, že raději trávil každý den v hospodě s moudrými rozvedenými muži z vesnice, kteří mu měli co poradit a předat. Teď to samozřejmě myslím ironicky. Poslouchala jsem často frázi: „Standa říkal…“.

Když dcerce byly 3 roky, tak jsem se jednoho dne sebrala a s dcerkou odešla. Přiznávám, že to nebylo snadné, ale zvládla jsem to a dcerka ani nezjistila, že s námi nebydlí ten pán. Ani jednou se na něj nezeptala…

No a tak mi do cesty přišel druhý muž. No muž… nevím, zda je to správné slovo. Mě bylo 28 a jemu 19. Teď slyším ty myšlenky, které se vám honí hlavou. :) Tak mladý!? :)
Ano, byl mladý a zaujal mě. Zaujala mě jeho vyspělost. Jeho názory. Jeho hodnoty na život, partnerství a rodinu. Dostal mě. Jeho otec je cizinec, a díky tomu měl nový partner úplně jinou výchovu, než jsme u nás zvyklí. Od svých 17 let se už podílel na chodu rodinné firmy, a proto byl úplně jinde než jeho vrstevníci.

Myslím, že zhruba tak čtvrt roku jsem zvažovala, zda jít do vztahu, nebo ne. Pořád jsem mu opakovala, že nejde do vztahu se mnou, ale i s mojí dcerou. Že nejsem typ ženy, která bude domu dcerce tahat strejdy. :) No a nakonec jsem podlehla. Začali jsme spolu bydlet v bytě a nakonec se nastěhovali do domečku. Opět jsme si prošli vším. Pády i vrcholy. Plánovala jsem si, že je to ten, který si mě vezme za ženu a spolu budeme proplouvat životem. Ty plány!!! :)

Po 3 letech vztahu jsme se společně dohodli, že rozšíříme naši rodinu, a tak začalo téma snažení. Jak na potvoru to vůbec nešlo. Po pár měsících mi z toho začalo hrabat. Kdo tím prošel, tak nejspíš ví, co se ženě honí hlavou a čím si prochází. Úplně jsem se na to upnula a začala jsem být vcelku zoufalá. No a najednou po 16 měsících jsem na testu našla dálnici! Byla jsem šťastná jako blecha!!! V den, kdy jsem drahému oznámila tu skvělou zprávu, jsem nečekala, že začne další kruté období. Které jsem vážně neplánovala.

Teď jsem aktuálně ve 28. tt a jsem sama s dcerkou a s pupíkem. I když píšu tenhle deníček, tak se u něj tupě usmívám a říkám si, že je divný, jak jsem v pohodě a kupodivu silná.

Zkusím popsat, co se mi za posledních pár měsíců stalo. Co vše se odehrálo. Třeba se z toho jen vypíšu a třeba tu bude maminka, která si prochází něčím podobným a díky tomu si uvědomí, že na konci každého tunelu je světlo! :) Naděje v něco lepšího.

Listopad a prosinec byl pro mě dost náročný. Nebylo mi vůbec dobře a hlavně jsem byla strašně unavená. Začala jsem doma pociťovat, že se něco děje, ale nedokázala jsem to pojmenovat. Přítel byl takový odměřený a spíš mi přišlo, že doma není, i když tam fyzicky byl. No nebral ohledy a ani se o nás moc nezajímal. Začalo mi to vrtat v hlavě a kdykoliv jsem něco zmínila, tak jsem slyšela, že to jsou ty hormony. To bych vždy vylítla z kůže! :) Jaké hormony v těhotenství! Sakra! :)

Když k nám na silvestra přijeli přátelé, tak to byla pro mě asi poslední kapka. Na silvestra jsme jim oznámili tu „radostnou“ zprávu. Byli nadšení a hned na přítele spustili, že bude letos svatba a tak… no a jeho reakce zaskočila asi nás všechny. Ten dospělý, zodpovědný a rodinný typ kluka prohlásil hned několik vět, u kterých jsem přišla o řeč. Nejprve všem oznámil, že se rozhodně ženit nebude. Proč by taky! Kvůli nějakému papíru? Pak z něj vypadlo, že mi bude dávat měsíčně 10 000 Kč alimenty. Že by mu bylo stydno, aby mi dával 1 000 Kč jako můj bývalý…

No v podstatě během pár minut jsem věděla, že svatba nebude a že už uvažuje o alimentech. Docela podpásovka. Po silvestru jsem se pokoušela o diskuzi, abychom si řekli, co se děje. Proč se chová, jak se chová. Vždy mi jako správný manipulátor vysvětlil, že mám problémy jen já. Až v půlce ledna jsem vybouchla a řekla, že jestli se do porodu nesrovná, tak odcházíme. Jeho reakce v podobě arogantního úsměvu mě tak naštvala, že jsem řekla, že jdu hned… a šla jsem.

Doufala (plánovala) jsem, že ho to probere a že něco udělá pro záchranu našeho vztahu. Že bude chtít vychovávat svého syna ve svém domě spolu se mnou, a ono nic. Byl tak zdatný, že si hned po pár dnech našel náhradu v podobě 19leté slečny a hned vyrazili na dovolenou do Itálie. Popravdě jsem to neustála. Skončila jsem v nemocnici na rizikovém oddělení a bojovala o to, abych nepřišla o našeho syna. Podepsal se na tom stres a hodiny pláče. Někteří přátele byli tak hodní, že mi připomněli moji situaci. „Co budeš dělat? 32 let a dvě děti! Navíc každé s jiným!?“ No jako bych si to sama neuvědomovala! :)

Když mě propustili, tak jsem se pustila do budování domova a budoucnosti nás třech. Mě a mých dětí. Jednoho dne jsem se rozhodla drahému zesnulému (má oblíbená přezdívka) napsat to, co jsem nemohla říci. To, co mi leželo v hlavě a potřebovala jsem to ze sebe dostat.
Byl to zrovna ten víkend, kdy byl se slečnou na výletě.

SMS pro představu: „3 noci s princeznou na pokoji… je nová neokoukaná, mladá, bez závazku… co zvolit… užívat si, nebo jít do zodpovědnosti se závazky?!? Zase mám chuť ti to ulehčit…
Tvoje ‚nevím‘ je to nejhorší, co mě mohlo potkat…
A víš co? Já ti to opět ulehčím… to milující lidi dělají. Dávám ti volnost. Nemusíš přemýšlet… já to vzdávám.
Musím to udělat.
Nejím, nespím. Nemám ani kg nahoře, co jsem těhotná, a to jsem v půlce. Musím kvůli tobě a kvůli synovi.
Chci, aby se mi narodil živý, zdravý a vyrovnaný… 5 týdnů žít v ‚nevím‘ je už moc.
Když pláču, tak pláče i dcerka. To těm dětem dělat nemůžu.
Milovat znamená nechat jít. Další velkou podstatou lásky je schopnost nechat druhého odejít. Nikoho nemůžeme žádnými prostředky donutit, aby s námi byl. Aby s námi zůstal ve vztahu nebo trávil čas a každou volnou chvíli. Když ale někoho skutečně a opravdově milujeme, pak taky chceme, aby byl šťastný. A pokud není šťastný s námi, nechme ho odejít. Nejhorší, co můžeme udělat, je milovat, jen pokud je partner s námi. Pokud nás opustí, začneme nenávidět. Odmítnutí bolí, protože city jsou živý organismus, ale je potřeba si uvědomit, že nenávistí zraňujeme a ubližujeme jen sami sobě. Je lepší přijmout konec s trápením než trápení bez konce.“

No a co se po této sms začalo dít, to jsem vážně nečekala. Začalo se vše otáčet v můj prospěch. Začal vyhledávat moji osobu a začali jsme se potkávat. Dokázali jsme sedět několik hodin a povídat si. Povídat si opravdu o všem a do neskutečné hloubky. Bylo to neskutečné a strašně oživující. Přála bych každému páru, aby si jednou za čas takto sedl a dokázal být tak otevřený a upřímný vůči sobě. Tyhle naše hodinové diskuze nás oba obrovsky posunuly. Posunuly lidsky a dalo nám to krásný nadhled. Nejen nad námi jako partnery, ale i jako nad jednotlivci. Pomalu jsme se začali sbližovat a rozumět si tak, jako nikdy předtím. Shodli jsme se na tom, že je skvělé vše, co nás doposud potkalo, včetně slečny. Jen díky těmto zkušenostem jsme prozřeli a dostali obrovské uvědomění. Teď bylo na nás, zda to využijeme a postavíme náš vztah na pevnějších základech, nebo se naše cesty rozdělí.

Po měsíci, kdy jsme se různě potkávali/nepotkávali jsem to včera ukončila. Už mi došly veškeré síly a snahy. Slečna je stále aktuální a i přes jeho sliby, že to tam ukončí, se nic nezměnilo. Pobíhal mezi námi a svůj osobní čas si plánoval dle sebe a svých potřeb. Myslím, že ani svatá žena by to nevydržela přehlížet déle než já. Včera opět proběhla hodinová diskuze, kde jsem rozklíčovala to, proč mě nedokáže nechat jít dál mým vlastním životem. Kdykoliv mi ruply nervy a ukončila jsem to, tak okamžitě naběhl a začal se snažit.

Přišla jsem na to, že s ním pracuje strach z rozhodnutí. Rozhodnout se být s námi, nebo bez nás. Bojí se, že rozhodnutí nebude správné a až si to uvědomí, tak bude litovat. Prosil mě o čas. Věří, že čas mu ukáže tu správnou cestu. Jenže ten jeho čas pro mě znamená, že mám na něj čekat… den? Týden? Půl roku? To přeci nejde! Je to vůči mě sobecké. Musím ho v srdci uzavřít, abych otevřela dveře někomu novému. Já jsem na světě proto, abych dávala lásku. Jsem tvor, co miluje partnerství a touží po rodině.

Včera jsem to pojmenovala a nahlas! KONEC! Řekla jsem mu, ať se nebojí. Nesmí žít život ve strachu z chyb! Řekla jsem mu, že musí jen žít!!! To bych ráda předala i vám. Žijte život. Nebojte se dělat chyby. Chyby z nás dělají lepší lidi, a to jen v případě, že se z nich poučíme a nebudeme je opakovat.

Na každého z nás někde čeká ten pravý/pravá… musíme být trpěliví.
Hlavně nic neplánujte! Prostě žijte život a to teď. Neřešte, co bylo nebo co bude! Stejně to neovlivníte!!! :)

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
17299
2.5.18 05:28

Reaguji jen ta toto: „Musím ho v srdci uzavřít, abych otevřela dveře někomu novému. Já jsem na světě proto, abych dávala lásku. Jsem tvor, co miluje partnerství a touží po rodině.“ Doufam, ze tim nekym novym myslis sveho syna. Aby jsi mela prostor soustredit se na nej a na dceru. Trochu to zni, jako ze opravdu chces hledat jednoho strejdu za druhym.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2830
2.5.18 07:23

Moc ti fandím, jsi silná, že sis vše dokázala pojmenovat a netrpět zybtečně další měsíce a roky v naprosto nefunkčním vztahu s ubožákem, držím ti moc pěsti, ať zbytek těhotesntví a doba po něm proběhne v maximálním poklidu a ty konečně najdeš pro svůj život muže, který za to stojí :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.5.18 08:00

Nesouhlasím s tím koncem - minulost je nase součást, neřešit ji není úplně šťastné. A to, co bude, samozrejme ovlivníš. Z valné většiny je naše budoucnost odrazem našich současných činů.

Deníček se mi jinak četl hezky a přeji hlavně klidný zbytek těhotenství a snadný porod :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11596
2.5.18 08:18

Hm :,(

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
2.5.18 08:25

:kytka: Jak píšeš v názvu deníčku, že je přece jen život skvělý, tak to jistě bereš z té lepší stránky. Dostala jsi úžasný dar - dvě děti :srdce:. A někdy to tak je, i když máme plány a představy, spousta věcí dopadne jinak.

  • Nahlásit
  • Zmínit
120
2.5.18 12:23

Hezký deníček, bohužel i svým způsobem smutný, ale neboj bude líp. Je vidět, že jsi schopná se o děti sama postarat a možná jednou potkáš partnera, který Tě bude milovat a přijme i Tvé děti. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
2.5.18 12:25

Jako bych četla můj život. Velmi se tomu podoba. Jen těch „slečen“ je v tom mém příběhu Trochu víc.
Ale je to první deníček, který mě hodně zaujal a třeba když se zamyslim…tak časem dám na tato slova na konci. Děkuji za napsání tohoto příběhu.

  • Nahlásit
90
2.5.18 13:02

Jsi silná žena, máš skvělou dcerku a úžasného syna na cestě. To zvládneš! A jednou najdeš někoho, kdo si tě bude vážit a milovat nejen na chvíli. Drž se :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
29386
2.5.18 13:26

Potkat toho druhého tak o pět šest let později, nejspíš bychom tu četli dobrý a šťastný konec… tak ti přeji hodně štěstí do dalšího života… ale zkus neotvírat dveře v srdci hned někomu jinému, ale nauč se a zkus žít sama se sebou… ono to životní štěstí většinou přijde v době, kdy ho tak moc nehledáme…

Příspěvek upraven 02.05.18 v 13:26

  • Nahlásit
  • Zmínit
279
2.5.18 13:31

Nezbývá než popřát hodně štěstí. Ovšem nedá mi to nepodotknout, že myslet si o 19ti letém hochovi, že je vyspělý a má to v hlavě srovnané, to je přinejmenším…no naivní. Já jsem si o sobě ve svých 19ti letech myslela totéž a dnes se tomu musím usmívat. Jen vlastní životní zkušenosti nám mohou onu skutečnou vyzrálost přinést. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21273
2.5.18 14:23

Četlo se mi to hezky, jen bych dodala, že „ten pravý“ na nás čekat vůbec nemusí. Jsou ženy (včetně mé mámy), co si věčně vybírají špatné muže. Nepoučitelné. Soustředila bych se ma děti a nějakého strejdu pro děti bych teď úplně vypustila. Ovlivnit se dá lecos. Naši budoucnost dělají naše vlastní rozhodnutí. Žádný Bůh.

  • Nahlásit
  • Zmínit
7025
2.5.18 18:21

Přeji hodně pohody hlavně :hug: ať si užiješ zbytek těhotenství a pozornost zaměříš na své děti, ty jsou a vždy budou tvá rodina :kytka:
Taky bych poradila ať své srdce necháš chvíli odpočinout od těch nesprávných mužů a jestli je někde ten pravý to nikdo neví ;) třeba časem, važ si sebe a svých dětí :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.5.18 18:37

Reaguji na článek Život je boj a zároveň je skvělý

Reaguji na článek Život je boj a zároveň je skvělý.
Váš příběh mě dojal jako chlapa a taky jako člověka který nadělal spoustu chyb.
Je mi 31 let a nadělal jsem spoustu chyb některé z těch chyb prostě nanapravím ani kdybych sám chtěl :zed:
Vy jste silná žena a já vás obdivuji jak jste zvládla celou tu situaci která se točila kolem vašeho bývalého mladého partnera.
Nedovedu si vůbec přestavit čím si váš bývalý přítel číslo 2 musel projít.
Je mi jasné proč zrovna nebyl nadšen že vy čekáte jeho dítě.
Také vím kde jste udělala chybu než k ní došlo, tady jde o to že než jste se rozhodla mít své druhé dítě tak že jste to měla probrat také s ním a poslechnout si ho a prostě ho trochu pochopit.
Také trochu tuším že pro každého muže je to když se má stát otcem a je to překvapení pro něj trochu tvrdé přistání do nového života.
Jsem muž a tak některé věci trochu jinak chápu než ženy.
Já jsem byl vychován tak aby k zodpovědnosti postavil čelem a tak trochu možná chápu proč jste musela udělat rozhodnutí která vám změnila život.
Tím myslím ty poslední řádky o tom kde jste popsala co chcete od života a jak jste pochopila v těch posledních slovech co prožívá on a za to máte můj obdiv vážená paní :potlesk:
Já se tu trochu ročiluji nad vlastními chybami a prosím abyste mě nehodnotila přísně ale abyste viděla chlapa který to zrovna neměl nikdy jednoduché v životě :)

Vy jste silná žena a právě takovou chci a ne žádnou panenku která bude tak křehká se s ní budu muset jednat jako kdyby byla z porcelánu!!!
Můj život je jedno napravování chyb které jsem udělal a tak vím o životě své nemáte na to jak žít žádnou příručku ale máte místo ho jen pouze kolem sebe na to aby vám poradili své kolegy nebo kamarády.
Mě tohle trvalo abych to pochopil přes 20 let a také proč je super mít kolem sebe lidi kteří vás mají rádi.

Dělat si plány je pro kočku.
Spoustu let jsem si plánoval svou budoucnost a dopadlo to jinak než jsem chtěl :)
V poslední době jsem zjistil že dělat si plány je hloupost.
Předminulý rok jsem se na jedné seznamce přes inzerát seznamoval s jednou krásnou ženou za kterou jsem si div neošoupal podrážky bot ale také jsem si dělal plány a jak to dopadlo. To jsem měl také v plánu! :)
Byl s toho rozchod a já přišel o tím o docela dost peněz tím psaním sms které mě stali hodně peněz. Minulý rok jsem dělal práci jako pomocná síla v kuchyni tu práci jsem potřeboval a tak jsem si dělal zas plány jak mi dá smlouvu a já jak se budu mít dobře. Ty plány!!! :)

Dnes už si plány nedělám ale mám jen spoustu přání na kterých pracují aby se mi splnila.
Pekelný Jezdec

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.5.18 18:40

No vážená paní a hodní kluci většinou mají štěstí na mechy ????

  • Nahlásit
  • Zmínit
10339
2.5.18 20:40

Myslim, ze je velmi predcasne psat „KONEC“,jelikoz mam dojem, ze i pres pekny popis sveho postoje se v tom stale placas..Preji pevnou vuli, pekny porod a hlavne na chvili pust muze z hlavy.Ten pravy prijde, kdyz ho nehledame ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
2.5.18 20:52

Držím pesti.Jsem na tom naprosto stejne, 32 let a dve deti každé s jiným tatinekm. Neplánovala jsem to tak, zivot to prinesl…Ale zvládám, deti miluji a nikdy bych je nevymenila za žáddného chlapa. Bojujeme sami už skoro tri roky a víš co? Vlastne je nám dobře…Soustred se predevsim na své děti- jsou tvou součástí a zustanou ti…vždy budou tvoji. Kdežto chlapi přicházeji a odcházeji a pokud tenhle nevedel, zda s vámi zustat nebo ne, nebyl ten pravý. Protože ten pravý by vedel, že s vámi zustat CHCE!!! :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
2.5.18 21:33

Moc Ti držím palce, je dobře, že jsi to takhle rozsekla.
Byla jsem v podobné situaci, dnes a denně děkuji, že jsem s oním 19letým neotěhotněla :roll: :?

  • Nahlásit
413
3.5.18 00:28

Fandím ti, je vidět, že to máš v hlavě srovnané a obdivuji jak to bereš.. snad do třetice všeho dobrého to klapne!!! držím palce! Pokud budeš šťastná ty, budou šťastné i tvé děti..

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
3.5.18 09:01

Urcite ti preju vsechno dobre, ale ten denik je chumlackovy a naivni az beda. Obavam se, ze prvni kdo ti opet bude „tak strasne rozumet“,te utahne na varene nudli. No, urcite bych do noveho vztahu netahala treti dite a pokud tak uz alespon jako vdana pani… ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.5.18 09:10
:hug: :srdce: :srdce: :srdce:
  • Nahlásit
  • Zmínit
11596
3.5.18 10:07

@svycarka konečně někdo s rozumným názorem a nohama na zemi. též nechápu, co skvělého je na tom, být matka samoživitelka se dvěma dětma a každé s jiným, a 19tiletý tatínek - no comment

  • Nahlásit
  • Zmínit
5694
3.5.18 11:32

Bylo mi tě i trochu líto, ale říkat živému člověku zesnulý… :poblion: Je mi tě líto fakt hodně.

  • Nahlásit
  • Zmínit
201
3.5.18 15:10

Mám z deníčku spíš trapný pocit, fakt nevím v čem je autorka silná žena a nejvíc odstrašující mi přijdou ty několikahodinové rozebírací dýchánky (asi je silná v tom, že má sílu do někoho takhle vandrovat). To musí odehnat každého chlapa na sto honů bez rozdílu. Po tom posledním hodinovém „rozklíčování“ pocitů a důvodů si ten kluk musel tak strašně oddychnout, že už má od ní pokoj a že zlatý alimenty…

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.5.18 15:59

Už chybí jenom růžoví jednorožci. Ten text je jak poskládaný z životních mouder a citátů bez hlavy a paty, co mají někteří lidé potřebu sdílet na FB.
Týpek zřejmě zjistil, že když bude ochotný s autorkou sdílet a rozebírat tyhle moudra, tak ji utáhne na vařené nudli a autorka mu dá. Což mu evidentně vyšlo. A zkoušel, jak dlouho ji takhle vydrží tahat.
Z deníčku mi přijde, že autorka má ve svém naivním vidění světa tendenci lnout k k nepříliš kvalitním jedincům opačného pohlaví a ti její naivity zneužívají. Chtělo by to víc obyčejného selského rozumu. Oni chlapi většinou na tyhle „hlubokomyslné“ úvahy a rozebírání citů a pocitů moc nejsou a pokud o jejich sdílení aktivně projevují hluboký zájem a jsou trpěliví a naslouchající, tak tím většinou sledují jenom jeden cíl.

  • Nahlásit
  • Zmínit
11595
3.5.18 19:23

Presne z techto duvodu jsem si v zivote vybrala nejdriv poradi 1.svatba
2. deti, protoze diky tomu jsme meli dostatek casu se poznat a zjistit, jak to mame s detma a jak chceme zit.
Doufam, ze budes mit aspon slusne alimenty a kde bydlet. Samozivitelka se dvema detma nic moc situace

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
3.5.18 22:36

@MartinaIrena

Nedá mi to :lol: vloni se mi rozváděla sestra, která to měla podobně - randili spolu asi 2 roky, rok bydleli společně, pak děti, klasika, no přestali si rozumět. Druhá ségra se vdávala po 2 měsících známosti :lol: a letos spolu budou 27 let. Ono je to s tím „nejdřív se poznat“ ošemetné. Naši známí se rozvedli po 36 letech.

Já jsem vždy hledala spíš jiné důvody, proč se vdát, třeba to, že máme podobné hodnoty do života, koníčky mě ani tak nezajímaly, ostatně my jsme s manželem vytvořili společné. Asi bych se nevdávala jen kvůli tomu, že nejdříve chci děti, kor v dnešní době, kdy už každý 5. pár má problémy s početím, nechala bych ho pak jít k jiné, kdyby byl problém na mé straně? :nevim: ta fráze „jsou si vědomi vzájemného zdravotního stavu“ tam není jen tak… :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21488
3.5.18 22:45

Deníček má příliš hubokomyslných filosofických úvah, postrádajících logiku a selský rozum. Zakladatelko, čekáš dítě s mladochem, který neví, jestli tě - vás - chce? Když neví, tak nechce, jen nemá „koule“ říct to na rovinu - bohužel.
Přestan mudrovat, přestan hledat dalšího „úžasného“ superhrdinu a soustřed se pouze na své (skoro) dvě děti. Těch slíbených 10 000 alimenty honem rychle sepiš, at jste zajištění aspon materiáně, když už chlapec vede tu firmu.
Pokud máš „pana úžasného“ v osudu, najde si tě sám. Ale vezmi rozum do hrsti a nevrhej se pak zas do dalšího plození. Počkej minimálně do svatby.
Hodně štěstí :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
3.5.18 22:56

Autorce bych doporučila knížku Až tak moc tě nežere :lol: mě to otevřelo oči a mít dceru, dostane to jako povinnou četbu sotva pozná pár písmen :mrgreen: skvělá knížka napsaná chlapem, na film nekoukejte.

  • Nahlásit
  • Zmínit