Život nejde naplánovat, ale někdy může překvapit I.

Celý život jsem byla přesvědčená, že manželství je posvátná věc. Babička s dědou spolu byli 60 let, moji rodiče už brzy oslaví společných 40 let od svatby. Když jsem se v roce 2008 vdávala, bylo mi 26 let. A protože jsem vždycky všechno chtěla mít naplánované, věřila jsem, že po svatbě přijde dítě, pak třeba druhé...

*

Měla jsem přítele od 19 let, se kterým nám to celkem klapalo. Problémy jsme měli od začátku, ale já to nechtěla vidět. Když mě moje kamarádka upozornila, že to není ideální chlap pro mě, naštvala jsem se. Co mi má do toho vůbec mluvit. Ano, byl dominantní, většina věcí musela být podle něho, dokázal mě neskutečně vynervovat, ale zažili jsme spolu i hodně hezkého. Snažila jsem se přizpůsobit a určité věci prostě neřešit. Všude je něco, říkala jsem si.

Po sedmi letech jsme se vzali. Pamatuji si, že krátce před svatbou jsme se hodně pohádali. Zase všechno muselo být po jeho. Navíc pořád „bojoval“ s mojí mámou, oba dominantní jedinci, kteří musí mít vždy pravdu. Já mezi nimi neustále poslouchala, jak jeden nasazuje na druhého. Fajn, tak nebydlíme společně, dalo se to zvládnout.

Brzy po svatbě jsme se rozhodli pro dítě. On byl přesvědčený, že se to podaří hned. Já tehdy naivně věřila v to samé. O početí jsem věděla, že prostě někdy v půlce cyklu je ovulace a je ideální mít styk obden. Když jsem vysadila antikoncepci, menstruace chodila po 50 a více dnech. To se stává, říkal gynekolog. Dejte tomu čas, to se do pár měsíců spraví. Nespravilo. K nepravidelné menstruaci se po řadě vyšetření přidaly další komplikace. Největší katastrofa byl ale manželův spermiogram.

Začal kolotoč IVF, který měl u nás naštěstí úspěch hned na první pokus. Musím říct, že jsem za tu dobu asi konečně dospěla i zestárla. Ano, stávají se horší věci. Ale byla jsem ve věku, kdy kamarádky začaly těhotnět jedna přes druhou. Neměla jsem kolem sebe nikoho v podobné situaci. A tak se mou kamarádkou stalo eMimino, respektive diskuse tady. Zpětně musím říct, že mi hodně pomohlo psát si s holkami, které procházely tím stejným.

I když se podařilo dítě na první pokus, těhotenství nebyla žádná sranda. První trimestr několikrát za sebou krvácení, nemocnice, hrozba potratu… Na konci akutní císař pro špatnou polohu. Zpětně si říkám, že jako největší selhání považuji kojení – nekojení. Od začátku jsem měla problém s mlékem a v porodnici mi nikdo neřekl o odsávačce. Tu jsem začala používat až později. Odsávala jsem jak divá, ale mléko ubývalo a musela jsem neustále dokrmovat. I při té bídě jsme to vydrželi do pěti měsíců.

Syn rostl jako z vody… Po dvou letech jsme začali zkoušet sourozence. Nejdříve přirozeně, co kdyby náhodou. No nevyšlo to, stejně jako nevyšly ani další pokusy IVF. A postupně se začaly přidávat i problémy v našem vztahu. Ty, které tam byly asi vždycky. Jenže ve vypjatých situacích se vše ještě znásobí. Hormony se mnou dělaly divy. Manžel neustále otrávený z práce, ze které chodil čím dál později. Neshody ve výchově syna, postupně jsme se nedokázali dohodnout skoro na ničem. Pomalu a plíživě jsme se vzdalovali. Snažila jsem se s ním o tom mluvit, vzít ho do poradny, řešit to. Jenže on jako totálně ješitný chlap tvrdil, že všechno moc dramatizuji.

V roce 2017 se u mě objevily úzkosti. Měla jsem úporné bolesti krční páteře, které šly do hlavy. Postupně se u mě přidala panika z toho, že omdlím nebo mi v hlavě něco praskne. Už to ani nedokážu popsat. Nakonec jsem musela začít užívat antidepresiva, sice ve slabé dávce, ale jen díky nim jsem se zklidnila. Ano, všechno je to v hlavě. A dlouhodobý stres se někde promítnout musí.

A pak jsem potkala JEHO. Je vám 35 a najednou se seznámíte s mužem, ze kterého se vám podlamují kolena. A to nemyslím pro jeho vzhled, ale takové to charisma. To, jak s vámi mluví, jak se usmívá, jak se chová. Najednou si říkáte, že tohle je člověk, se kterým by mohl být život hezký. Ale je tu tolik překážek…

Váš příspěvek

Odesílám...
6195
8.3.20 00:43

Pěkný, zivot tema kartama umi zamíchat fakt zajímavě nekdy, jsem zvědavá na pokračování!

  • Nahlásit
  • Zmínit
572
8.3.20 08:43

Supr deníček, skvěle napsané. Pokračování prosím! :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2770
8.3.20 09:04

Tak manzel byl prvně taky ideal… :nevim:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
8.3.20 17:01

@Kaileee no asi nebyl, když píše, že problémy měli od začátku :nevim: jinak ale moc pěkně a čtivě napsáno :kytka:

  • Nahlásit
8.3.20 17:24

Je to takové hodně jednoduché. Vztah, dominantní muž, nesnadné otěhotnění, neúspěšné otěhotnění, nový muž… Žádné konkrétnosti, jemnější prožitky. Říkám si co se dělo mezi tím, v běžných dnech. Ale jinak fajn. :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
32
8.3.20 20:09

Žádné překážky nejsou… jedinými překážkami jsme si sami… řídím se jednou věcí, kdo chce hledá způsob, kdo nechce hledá důvod… :think: žijeme jenom jednou, tak ať to za něco stojí 8)

  • Nahlásit
  • Zmínit