Životní křižovatka

Partnerské vztahy

Rozhodnutí...

Ahoj všem. Je to poprvé, co zde píši deník, protože už sama nevím kudy kam… třeba zde naleznu odpověď od některé z vás a třeba se jen vypíší a bude mi líp. Nevím, kde začít. Jsem ve znamení panny a celý život, dá se říct, se potýkám se vztahovými komplikacemi… vždycky jdu do všeho srdcem naplno, avšak vrací se mi kopanec, nevěra a nakonec, láska vyprší.

Když mi bylo, tuším, 29 řekla jsem si a dost. Už nemůžu dál. Slzy v polštáři nestíhaly schnout. Už nechci. Nevěřím na lásku z červený knihovny. A pak se objevil můj dnes již manžel. Dalo by se říct, že jsme si prostě sedli. Nebyla to láska, kdy jsem lítala s hlavou v oblacích. Byla to pragmatičnost a jistota. Měl dobrou práci, byl hodný, měl mě rád a také měl pár vztahů za sebou. Začali jsme randit a já se k němu nastěhovala. Ulevilo se mi. Najednou jsem nebyla sama, on převzal otěže mého bytí a prostě se o mě staral. Večeře, kina, výlety. A já nějak do toho vlaku nasedla a nechala se vézt. Rozuměli jsme si, jen ten sex nebyl to, co by měl být. Nevím, jak to popsat, snad tam nebyla chemie, byl to pro mě jen příjemný akt. Když byl, tak byl, když ne, nevadilo.

Seznámil mě s jeho nejlepšími přáteli, kluk a holka. Byli stejné stáří a fajn, takže jsme spolu podnikali výlety a akce. Asi je vám už jasné, že mi ten kamarád sedl více, než je zdrávo. Ale nepřikládala jsem tomu váhu, jen vím, že jsme si strašně rozuměli, témata k hovoru nevázla a hodně jsme se nasmáli. Občas mi napsal do práce, co dělám, a pak jsme prochatovali celý den. S manželem jsem to tak neměla, ale, jak říkám, bylo mi prostě fajn. Jen ta témata chyběla, takže jsme po večerech spíš koukali na tv, než že bychom si povídali. Nějak měl jiný zájmy než já. Zprávy ho nezajímaly, co je ve světě už vůbec ne. Žil jen svojí prací. Já ráda četla a poslouchala muziku, ale ani tam jsem neuspěla.

Zanedlouho jsem otěhotněla. Byli jsme šťastní a naši kamarádi taky. Zjistili jsme, že oni taky čekají rodinu. Taková úžasná náhoda.

Jak život šel, děti rostly a naše vztahy o to sílily. Abych byla přesná, spíš moje a toho kamaráda. Dlouhé telefonní hovory, jaké dát očkování, jaké příkrmy, co je nového ve světě a v hudbě, jaká vyšla nová kniha, které jsme si i vzájemné půjčovali. Byl prostě jak můj brácha a my zjistili, že jsme úplně na stejné vlně. Věty jsme za sebe doříkávali, měli jsme stejné myšlenky, nápady, hlášky, ve kterých jsme se předháněli.

Netrvalo dlouho a nás vztah se maličko zvrtl. Viděla jsem mu na očích, že ke mně něco cítí, jenže já se tomu bránila. Mám své zásady, jsem vdaná a mám proboha dítě. Takže jsem vztah utla a s manželem znovu otěhotněla, myslíc si, že je to správná cesta… že si to sedne… jenže on tu najednou nebyl. Neměla jsem, komu zavolat a vykecat se, komu se svěřit se svými starostmi. Manžel mě v podstatě nechápe a nechápal. Věty typu: co ti je a proč máš depku – bylo vše, co mi mohl nabídnout. A já nedokázala odpovědět.

Nemohla jsem spát, jist, myslet, furt se vracel jen ON. Byl všude se mnou, byl u kasy na pokladně, byl v obýváku, v autě, ve sprše… on a ten stísněný pocit. Byli jsme natolik propojení, že se ozval. Měl to stejně. Oba jsme zhubli několik kilo, protože jsme bez sebe nemohli být… začali jsme se intimně scházet a probudili jsme v nás život, který vyhasl. Bylo to neskutečné a nepopsatelné. Byli jsme jen my. Nemuseli jsme nic říkat, a přitom jsme si řekli vše. Vše jsme věděli, cítili, prožívali. Nikdy v životě jsem nic takového necítila.

S manželem jsem přestala spát, protože to by byla zrada, nevěra. Nemohla jsem, nešlo mi to. On se samozřejmě trápil, pracoval od rána do večera a já neustále v zasnění. Jela jsem na autopilota, děti, jít ven, uklidit, uvařit. Vše fungovalo. Ale já ne. Já nežila. Žila jsem jen, když jsem byla s Ním, ale i to se mi příčilo, protože to bylo stále proti mým zásadám. Nechci podvádět. On přišel za mnou, že to prostě uděláme. Odejdeme od nich a budeme spolu šťastní… že to zvládneme. Spolu. Já to bojkotovala, nesnáším krok do neznámá, co děti, co manžel, co ona a jejich dítě… kam spolu půjdeme. On už to nevydržel a prásknul na mého manžela nevěru. Stála jsem v němém úžasu, ale tuhle facku jsem potřebovala. Takže ani on není, za jakýho ho mám. Složila jsem se. Protože jsem zjistila, že vše kolem je lež. Nic není opravdové.

Na manžela jsem udeřila, protože už nešlo dělat, že nic nevím. Vše popřel a přísahal. Jenže jsem začala pátrat a zjistila, že opravdu a že to nejspíš nebyl první úlet. Přiznal se. Byl to popud z vesmíru, že mám odejít? On mi vyčetl toho kamaráda, že ví, že si rozumíme a že jsme jedna pr*el… kdo by si toho nevšiml. Takže jsme si na sebe nasypali popel oba. A dopadlo to jinak, než by každý čekal. Já tu odvahu nesebrala v zájmu dětí. V zájmu asi i sebe. Takže JEHO jsem odřízla a zůstala pěkně doma. Bylo to tak bolestný, ON plakal, já také, ale já věděla, že se musím rozhodnout, jenže kdo ví, co je správné?

Vše už odvál čas. Všechno. Najeli jsme do starých kolejí, bydlíme si pěkně, dovolenkujeme si pěkně, děti si hrají a smějí se. Jen já vím, jen já trpím, jen já sedím a pozoruji za okny déšť, který jako by se snažil smýt minulost, která mě denně provází. Mám sny o něm, bušení srdce, prázdnou mysl a bolavou hruď. Žiji pod vodou a nedokážu se vynořit a nadechnout. Bylo to jedno rozhodnutí a já si ho ponesu do konce svých dnů. Nikdo to neví, nikdo neví, co prožívám. Usmívám se a funguju na robota. Jen když jsem sama, pustím si naše písničky a vypláču se. Manžel je pořád v práci a mě opět provází samota. On mi chybí děsně moc, ale nepátrám po něm. Nevím, jak se mu daří. Vím jen, že jsem ztratila svoji spřízněnou duši, svoji druhou polovinu, své druhé já.

Váš příspěvek
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 19.03.19 00:11

Také jsem ve znamení Panny a také mám za sebou neveru, když to prasklo, samozřejmě jsem si vybrala manžela a žehlila jak to jen šlo, a dopadlo to dobře. S bývalým milencem - kamarád můj i manžela, jsme všichni stále pratele, stále máme stejné zájmy, stále se vídáme a podnikame akce spolu, jen v tom už není sex, to se hned utlo. Mě přijde, že ty se v tom děsně nimras, sama v sobě zivis vzpomínky a coby kdyby, ale vybrala sis. Žiješ jen jednou, tak se vyprdni na autopilota a život si užívej. Vždyť tvůj manžel asi nebude tak strašný, když sis ho vybrala. A opravdu mu s nevěrou nemáš co vyčítat… Zkus spíš víc žít s manželem, něco podnikat, najít si společný koníček, prostě začít s čistým štítem, rodina za to stojí.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 19.03.19 08:03

Ahoj, autorko. Taky jsem se zamilovala. Rozvedla jsem se se svým manželem, máme spolu tři děti. Když jsem se rozvadela, bylo jim 14, 12 a 3 roky. S milencem ( teď už s přítelem ) jsme spolu téměř 8 let. S bývalým manželem máme stridavou péči, dnes už se jedna jen o tu nejmenší. Starší dvě děti jsou už dospělé. Co ti budu povídat, není to jednoduchý. I přes to, ze s přítelem máme po těch letech stále moc hezky vztah, nejsme a nikdy nebudeme rodina. Je to už něco úplně jiného. Jsem já a moje děti a on. Jede si svůj rozpočet, já svůj rozpočet, moje děti ho moc nezajímají, těžko se to vysvětluje, proste je už vše jinak. Ničeho nelituji, jen si uvědom, ze ta varianta, ze zustanes s manželem, je daleko jednodušší. Ver, ze vím, o čem mluvím. Nedá se ani vypisovat, čím jsme si prošli. A stejne: tady je každá rada draha. Tak hlavu vzhůru. Držím palce. :srdce:

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 738 příspěvků 4 inzeráty 19.03.19 09:28

V podobné situaci jsem nebyla, takže nemohu radit ze své zkušenosti. Akorát jsem dlouho setrvávala v racionálním vztahu, kde to „prostě nebylo ono“, ale člověk si říkal, že lepší něco než nic. A jsem opravdu zpětně moc šťastná, že jsem z toho vztahu nakonec odešla za hlasem srdce. Jenže tenkrát jsem neměla děti, to už by se odcházelo podstatně hůř. Nicméně po téhle zkušenosti si říkám, jestli není lepší žít než přežívat a trápit se. Moje máma navíc vždy kritizovala nefunkční vztahy (netvrdím, že je to i Váš případ, ale úplně funkční to podle popisu taky nebude…), že by ti dva měli jít od sebe právě kvůli dětem. Protože jaký uvidí vzor? Že se rodiče neobejmou? Že spolu nemluví? Že táta věčně není doma a máma se trápí? No… je to hrozně těžké. Nevím, kolik je Ti let, ale čekat, až děti vyrostou, že začneš žít, taky asi není ta nejlepší cesta. Držím palce, ať se rozhodneš tak, aby ses zbytečně netrápila a nezadělala si na nějaké horší problémy - pokud zůstaneš s manželem, tak ať k sobě najdete cestu a naučíte se plnit vzájemně své potřeby. Pokud odejdeš, tak aby to byl ten krok správnou cestou a našla si štěstí. Protože pak jdou i problémy překonávat líp…

Labandita
Zasloužilá kecalka 699 příspěvků 19.03.19 13:46

@PenelopaW ahoj a děkuji za reakci. Píšeš že si to nezažila, ale napsala jsi to naprosto přesně. Setrvávám ve vztahu kde to prostě není ono, cítím to hluboko v srdci, ale nedokážu to pořádně pojmenovat. Když se o tom někde zmíním, přichází nepochopení a názory typu je hodný, miluje tě, nebije te, nekouri nepije a o deti se stara dobře. Takze si zase zálezu do té své ulity a hraju si na šťastnou.. ačkoli prostě nejsem. Byla jsem i na nekolika sezenich u terapeutky, kde mi bylo řečeno, že to je dětmi, na mateřské to má každá druhá, ať si najdu kamarádky a koníčky, a až začnu chodit do práce bude to dobrý.. ale nejsou to jen naučené fráze z učebnice? Opravdu mi prace a kamarádky co jsou na tom třeba hůř než já pomohou něco citit a nemyslet? Poddat se tomu? Nebo že budu chodit taky z práce vecer kde si sednem s manzelem u večeře a probereme pracovni den? Jsme spolu teprve 6 let a když někde řeknu že s ním absolutně nemohu spat, málokdo mě chápe. Mně to prostě nejde , nemám na něj absolutně chuť a sotva se mě dotkne mám úplně ztazene hrdlo..A přitom mi sex a vasen tak strašně chybí. Ale ne bohuzel s ním.. A premahat se další roky k sexu.. dá se to vůbec?.. nebo to přejde? Jak říkám chemie tam nebyla nikdy a když člověk potom zažil to co zažil s někým jiným kdy to bylo absolutní propojeni dusi…s tímhle už se jen tak neuspokojí ..manžel to furt nevidí a furt slyším ještě že se máme vid, zestarneme spolu vid., milujeme se vid.. A já mlčím. A on se neptá. Jde spat a rano zase vstane s dobrou naladou , dostanu pusu a jede.. :nevim:

PenelopaW
Zasloužilá kecalka 738 příspěvků 4 inzeráty 19.03.19 14:48

@Labandita Musím říct, že třeba můj expřítel všechny ty problémy a trhliny viděl, viděl, jak se trápím a jsem nešťastná, a když jsem se ho pak na to při rozchodu ptala, jeho odpověď byla, že čekal, že si zvyknu. Tehdy mi to vyrazilo dech, protože slyšet tohle od někoho, kdo by ti měl být oporou, slyšet přiznání, že viděl Tvoje neštěstí, ale nic s tím nedělal, to byl hodně silný šálek kávy. Kdysi mi kamarád říkal, že sex je indikátorem toho, jak to ti dva ve vztahu mají, a že pokud to neklape v posteli, mám od chlapa hned odejít. Ono je to samozřejmě zjednodušení, jsou období, kdy to třeba neklape po porodu, chuť není, apod., ale na druhou stranu v tom jeh odně pravdy. Protože ať chceme nebo ne, milování je hodně podstatná složka vztahu a upevňuje mezi těmi dvěma emoční pouto. Jak říkala moje kamarádka: „Já ti ho pak mám vždycky potom nějak radši“ :-). Co se týče těch kamarádek a zájmů - jo, pomoc to může. Minimálně v tom, že člověk zaměstná hlavu jinými věcmi, bude mít jiné podněty, vzruchy, zaměstná se a naplní si život něčím dalším. Vždy, když se stane něco smutného či otřesného, je nejlepší se zabavit nějakou duševní činností nebo fyzickou aktivitou, kdy si člověk pročistí hlavu a přenese pozornost jinam. Ale to, co popisuješ, je podle mne dlouhodobějšího rázu a je otázka do pranice, jestli je život v manželství, který naplníme vším jiným než manželem, opravdu životem naplněným a „plnohodnotným“. Protože pak ti dva nežijí spolu, ale vedle sebe, v podstatě jsou to přátelé, které spojují děti, společný majetek apod., ale jinak nic jiného. A asi jsem naiva, ale říkám si, že v dnešní době, když už se lidi nemusí brát bez lásky a jen kvůli majetku, je lepší, když přece jen něco společného mají a ten vztah mezi nimi je hlubšího rázu… Ve vašem vztahu nežiju, samozřejmě že do toho, co popisuješ, hodně promítám vlastní zkušenost. Ale opravdu si musíš zvážit, jestli Ti všechny ty manželovy kvality stojí za to a jestli by to nakonec nebylo lepší zkusit s NÍM, anebo sama. Za sebe musím říct, že bylo taky hrozně těžké ten 10letý vztah jen tak ukončit, měli jsme za sebou hodně prožitých věcí, byli jsme opravdu hodně „prorostlí“ a zvyklí jeden na druhého, ale pořád jsem věděla, že to není to pravé. A poprvé - coby racionální člověk, který spíše staví na jistotách než jít do něčeho, kde není dopředu vidět výsledek - jsem poslechla intuici a měsíc před svatbou odešla. A zpětně si za to gratuluji a děkuji. Protože ač s manželem nejsme spolu nijak závratně dlouho (letos to bude nějakých 7 let, co jsme spolu začali chodit), vím, že tohle prostě ono je a je mi s ním dobře. A jsem ráda, že jsem si děti pořídila s ním a ne s ex. Tam, když jsem vysadila antikoncepci, že tedy po svatbě zapracujeme, jsem stejně nebyla s to s ním spát, půl roku jsem se mu vyhýbala, co se dalo - a to pro manželství fakt není dobrý vklad… Jistě, žít se dá všelijak a ženy mají záhadnou vlastnost potlačit samy sebe a přizpůsobovat se, ale je otázka, co je to pak za život… Jak říkám, tohle rozhodnutí je hrozně těžké, je to na Tobě, dát si na pomyslné váhy to, co máš, co bys případně ztratila, a nejistotu a přání, co naopak můžeš získat. Nabádat Tě nechci ani tím ani druhým směrem, manžela neznám, ale moje pocity jsou z toho myslím jasné :). Držím pěsti. Kdyby ses potřebovala i jen tak vypovídat, tak napiš ;).

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 19.03.19 20:10

Ty máš děti. On má děti. Přes to bych nešla. Buď a nebo. Akorát já jsem horká hlava, nevydržela bych se trýznit a trápit vnitřně. Sama jsem opustila problémový vztah nevěrou a jsem dodnes šťastná. Kdyby měl ten můj děti, nikdy bych si s ním nezačala, to by mi svědomí nedovolilo. Pamatuji si ten pocit, že žiju, že jsem živá. Vzal si mě a máme rodinu, žijeme svůj sen, nikdy jsem nelitovala. Ty ses obětovala, ale abys ve stáří nelitovala promarněného života. Nikdy nevíš, který den je poslední :hug:

Labandita
Zasloužilá kecalka 699 příspěvků 19.03.19 21:06

Přesně tak.. s tím ziju každý den.. abych ve stáří nelitovala svého rozhodnutí..Je důležité žít nebo přežívat? Co se týče deti. Ano tam je ten zakopany pes..kdybychom je neměli, neváhala bych ani vteřinu :,( .. šla bych za ním, že by za mnou zbyla jen prachova čára..on mě chtěl.. chce..To vím.. strašně moc, i s dětma ..viděl je vyrůstat , má je rád.. A já jeho. Taky byly jak moje.. asi jsem srab, zbabělec. Jak mi řekla jedna kamarádka: tohle už nikdy nezazijes ..To přijde jen jednou za život.. A nekdo tu spriznenou dusi nepotká nikdy. :( .. tys ji našla a nechala odejít . A vlastně kvůli někomu kdo mě stejně podváděl a to pozor ,už na začátku vztahu.. nechávám se vést jen řekou života, ale neplavu. Ale nedokážu z té řeky vylézt :,( .. možná proto se tolika lidem nevede ve vztahu dobře, protože nás prostě ochromuje ten strach, ty ustepacne poznámky okoli, že leckdo je na tom hur tak si nestezujme. Láska není věčná atd atd. Ale já si stejně myslím, že právě jenom ta láska je věčná. Ale kdo tohle nezazije, nikdy nepochopí. Neznám snad nikoho kdo by byl opravdu zamilovaný, jen se partner prostě hodí do krámu..většinou že dobře vydělává atd.. A teď sem vlastně stejná jako oni. Vůbec to nejsem já. Nepoznavam se. Duševně sem onemocněla, zestarla.

Citronkalekninka
Zasloužilá kecalka 927 příspěvků 19.03.19 22:08

Ach boze. Ty jsi trubka. Bez za nim. Bud s nim. Zijes jen jednou. To neni klišé to je svata pravda.

MyDestinka
Zasloužilá kecalka 551 příspěvků 19.03.19 22:34

V tomto případě je jen jediná rada: běž za ním :hug:

Uživatel je onlineRusset
Neúnavná pisatelka 16529 příspěvků 19.03.19 23:14

@Labandita
No, já bych odešla od manžela, ale ne za milencem. Postavila se na vlastní nohy. S takovou se z toho zblázníš. Šest let života promarněných… :zed:

usmevprosim
Nováček 1 příspěvek 12 inzerátů 20.03.19 00:24

@Labandita Žiješ na dobu určitou. Běž za ním!

Labandita
Zasloužilá kecalka 699 příspěvků 20.03.19 08:42

Děkuji všem za názory. Vlastně sem asi čekala takový to neblbni, máš rodinu, zabav se nějak a nevymejslej blbosti. Ale překvapily jste mě, mám o čem přemýšlet.

kruel
Kecalka 460 příspěvků 20.03.19 09:26

@Labandita
I ty děti jednou vyrostou…Běž za ním, život máš jen jeden!

pe-terka
Neúnavná pisatelka 19408 příspěvků 20.03.19 14:07

@Labandita chci se tě zeptat: představ si, že půjdeš za ním a ono to nevyjde. Zjistíte, že společné soužití je komplikovanější než nárazová setkávání a nejste tak kompatibilní, jak jsi čekala. A ty zůstaneš sama (resp. s dětmi) :think:
Je pro tebe i tato varianta lepší než zůstat se současným manželem?
Nemoralizuji, jen beru v potaz, že sázka na :srdce: eso nemusí vyjít :kytka:

Příspěvek upraven 20.03.19 v 14:08

Labandita
Zasloužilá kecalka 699 příspěvků 20.03.19 20:22

@pe-terka ano i takhle samozřejmě nad tím uvažuju.. :think: .. ale já k životu potřebuju lásku..myslela sem si že ne, ale jo. Jsem mladá ženská a nechci celý život souložit se zavřenýma očima a vypínat :( .. A to dělám tak 2 roky.. možná dyl. Nevoní mi nechutná mi..nemůžu za To, snažím se, ale prostě tam není TO. O polibku ani nemluvim.. :pocitac: .. ano, mám pohodlný život, nic nemusím, stara se o mě i o deti. Ale nejsem to já. Stal se ze mě takovej frigidni suchar. 8o.. holky je to fakt těžký takový rozhodování.. :,( :,( . On třeba odjede na sluzebku na tejden a víte Co? Já sem najednou úplně v pohodě. Sama s dětma. Je mi Dobře! Dám si cigarko, dělám si co chci , lítám s dětma a on mi nechybí.. ne tak jak by měl, že bych na něj skočila co odloží kufr , tak to se fakt rict nedá ..A to mě na sobě samé strašně štve. Chci taky zažít ten pocit že se vrací manžel a já už plánuju vecer co a jak a až deti usnou atd.. ono to bylo od začátku asi celý blbe. Zasnuby v trenkach na gauci, svatba na které se nepodílel ani minimálně, jeho tajné odjezdy kamsi co 14 dni kdy já doma brecela, on a jeho tajné dlouhe telefonáty bůh ví kam .. když na něj praskla nevěra, dostala sem nový auto. Tak už asi víš jakej to je typ muze.. nepije nekouri.. nema zachvaty smichu.. je tak nejak duchem starej..pro okolí naprosto bajecnej a vím, že mě naší asi vydedej, rozvody neznaj, sami sou spolu 40 let . :nevim: kamarádka takhle odcházela 10 let 8o .. měla úplně vše, včetně luxusních dovolených, taky ji nosil modré z nebe. Teď žije sama v garsonce a víte Co? Prej je úplně šťastná.. prostě jak říkám, nemít s ním deti , nejsem s ním. To vím na beton.. jednou sem mu to i řekla a dělá že se to nestalo.. což dělá vlastně vždy na vše.. že se to nestalo. 8o

pe-terka
Neúnavná pisatelka 19408 příspěvků 20.03.19 20:28

@Labandita on si tu realitu prostě nechce připustit! Akorát nechápu, jakým způsobem si on supluje své citové a sexuální potřeby, vždyt je to mladej chlap (tuším kolem 40ky?)! Zřejmě tu bokovku pořád má, s tebou má zas děti, rodinu, jakés takés zázemí, a v podstatě mu nic moc nechybí!
Blbé je, že tvůj „princ“ má taky rodinu a dítě, takže ty rozvrácené osudy budou dvojí :nevim: Škoda, že jste se vy dva nepotkali někde dřív :nevim:

Labandita
Zasloužilá kecalka 699 příspěvků 20.03.19 20:40

Je to chlap co se hezky obléká, jezdí v drahém autě, ženský se kolem něj tocej, je to pěknej uspesnej chlap.. Tak proč sakra s ním nejsem šťastná. Řeknu o půlnoci zajed pro jídlo tak pojede.. ale nikdy mě nevezme do náruče a neřekne mi do oci miluju tě. Řekne ale milujeme se ano? Nebo vís že ses milovaná vid. Ale … ale… ale.. zvon ve mně zvoní na poplach . Nikdy ale nikdy se nehadame. Nediskutujeme a neresime. Vše nechá odplout. Když se hroutím dostanu pusu na čelo a musí do prace. Tolikrat se otočil ke mně zády když sem potřebovala mluvit něco probrat..A já sama v nemám užasu. Je to muz co když přijde návštěva je dokonalej hostitel, pozornej.. Nikdy nezapomene kytku na mdz a na narozeniny. Ale je to takové strojene, umělé nevím proč.. Je to můj pocit. Proto uz z toho blaznim. Je to takové dokonale až z toho nespím. Jakoby naučené. Ale když praskla ta jeho nevěra a já se zhroutila a tejden sem brecela , obcházel mě. Nechal mě plakat na zemi a šel vykoupat deti. Jakoby nic. A stále přísahal že to není pravda. Přísahal na deti. A já musela normálně pro prášky abych fungovala. Pak přišel po týdnu omluvil se a splachli sme to. A teď mě to asi dohání nebo nevim. A vlastně je mi fuk kde je a kam jezdí. Ani mu už nepíšu, nějak opadl zájem..

Labandita
Zasloužilá kecalka 699 příspěvků 20.03.19 20:47

@pe-terka jooo tak to jsme si říkali pořad.. proč sme se nepotkali driv. Protože jenom s ním sem byla sva..uvolněná.. mladá… říkal mi že vůbec neví proč sem s manželem, že nemáme nic společného.. zná ho od mala..že já sem úplně jinej typ člověka.. njn kdyby to řek driv :lol: ..co se veku týče, je nám 35.. On rodinu má , ale ženatý není. Protože je stejně vyhaslej jako já. Sme dva roboti.. :zed: .. ale na základě všech pocitů sem mu zavolala a máme se sejít na kávu .. přistoupil na to. Ale nevím co od toho čekat.. snad se jen potřebuju ujistit jak mi s ním bude ..nic jiného mě nenapadá. :nevim:

pe-terka
Neúnavná pisatelka 19408 příspěvků 20.03.19 21:01

@Labandita a jak to měl on (milenec), co se týče počátků vztahu se svou partnerkou? Taky vztah z rozumu, nebo tam ta láska byla a pak se vytratila? A ona, dokážeš - li to posoudit, je to fajn ženská? Jak to bude snášet ona a dítě, pokud byste se vy dva dali dokupy?

Příspěvek upraven 20.03.19 v 21:02

Labandita
Zasloužilá kecalka 699 příspěvků 20.03.19 21:10

@pe-terka jako řeknu ti to asi takhle. Jsou spolu tuším 12 let..řekl mi že než poznal mě tak myslel že ji miluje.. ale do oci ji to prej říct neuměl a ona o to dost zadonila.. ale teď ví že to nebyla nikdy láska.. že to co pocejtil se mnou nepoznal s žádnou. A ne, není to nějaky lhár co to říká jen tak. Vím že on mi nikdy nezalhal. Nikdy ji prej ani neliba , že mu to nikdy s ní nechutnalo..a kdyz říkám neliba tak myslím všude :oops: … no a jaká je. Není to asi typ se kterým bych chodila na kafe ale je moc hodná.. To musím říct. Je to mladá holčina, asi o 8 let mladší než já a je taková.. no nevím… na růzovem oblacku? On ji pak řekl že odchází a že ji nemiluje.. A ona to vzala a ty dveře s ním nevyrazila .. :nevim: .. jen si občas postěžovala že ji chybí láska.. ze ji neobejme a tak..ale asi ji to ke štěstí stačí protože ona ho miluje až za hrob. :think: asi by dělala pak dusno to ano.

pe-terka
Neúnavná pisatelka 19408 příspěvků 20.03.19 21:29

@Labandita jejda, to zní dost děsivě. Jeho samozřejmě neznám a trochu mi to zní jako ty typický oblbovací kecy, co zkouší zadaní chlapi na novou kořist :nevim: Ale můžu se mýlit. Každopádně holčina je asi hodná až moc, takovej ten bezelstnej typ, možná trochu jednodušší :nevim: A určitě si zaslouží někoho, kdo ji bude mít upřímně rád.
Tak uvidíš, no..Jen bud připravená i na variantu, že zamilované brýle můžou rychle opadnout a realita může být drsnější, než jsi čekala. Anebo taky ne, třeba opravdu patříte k sobě.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 23.03.19 20:16

Reknu ti to asi takhle ..... pokud je pravda to co tady pises - zadny sex zadne city, nezajem o to kam manzel jde a proc je pryč tak dlouho, navic jeho nevera ktera ti je asi taky jedno… mas dve moznosti :nevim:
Buď s ním zustaň po té oficialni strance, fungujte jako rodina aspon pro ty deti, a kazdy mejte svuj zivot jinde,
Nebo odejdi, ale ne kvuli druhymu chlapovi, ale kvuli sobě… a to, jestli s tim svym “kamaradem” budeš nechej osudu.
Být tebou dám se trošku dokupy po psychické stránce, i kdyz mas vse jak pises ono to nekdy neni vsechno.
I kdyby jsi mela jak tvoje kamaradka skoncit v garsonce.....
jako pohodlí je jedna vec ale tvoje stesti a spokojený zivot vec druha. Zivot je kratkej, muzes litovat a resit co by kdyby, ale to je na hovno. Udelej tak, abys litovat nemusela a abyses rozhodla spravne tak prave proto se dej dohromady v hlavicce, a pak mozna uvidis veci i v jinem svetle.
Preju hodne stesti :kytka:

Ps. Tak trochu vim o cem mluvim resim neco podobneho - to abysis nemyslela ze tady jen rozdavam rozumy :lol:

Markéta N.V.
Kecalka 478 příspěvků 24.03.19 15:04

Ja v takove situaci nebyla, ale myslim si, ze ja bych i pres to, ze mame deti odesla. Pokud to bylo opravdu tak intenzivni a tak bajecne, jak pises, tak bych s manzelem, kterej je nemastnej, neslanej a vztah s nim stoji za prd, tak bych sla za lepsim. Je hezky a spravny ridit se tim, aby detem nebylo ublizeno a meli rodinu pohromade, ale ty budes kvuli tomu zbytek zivota nestastna? Clovek by mel myslet i na sebe. Ale kazdy ma na svuj nazor a tak jen rikam ten svuj :) a navic jsem v takove ani podobne situaci nebyla a tak bych treba nereagovala tak, jak si myslim :)

solip
Zasloužilá kecalka 505 příspěvků 25.03.19 03:57

A to ja mam tedy opacny nazor nez ostatni holky, ja bych zustala s manzelem. A ano, kvuli detem. Jestli to z denicku a komentaru dobre chapu, tak jste s muzem od zacatku nebyli nijak extra stastni, presto sis ho vzala a mela s nim dve deti. To druhe dokonce v dobe, kdy uz jsi vedela, ze chces radeji jeho kamarada. A ted chces tem detem rodinu rozbit, abys mohla byt stastna. Fajn, ale co ty deti? Ty nemusi byt stastne? Jako dite rozvedenych rodicu bych se proste na dalsi roky kousla a zkusila obnovit vztah s manzelem a ne s nejakym strejdou, s kterym jsi mozna stastna ty, ale pro ty deti to nejspis nikdy tata nebude. A vim o cem mluvim, muj tatka mel po rozvodu x partnerek a prestoze jsem mu stesti strasne prala a nektere z nich mi byly sympaticke a snazila jsem se nimi vychazet, vzdycky pro me zustaly cizim clovekem a byla jsem rada, ze tatka nikdy nemel touhu si je k nam stehovat, abych s tou cizi pani musela sdilet koupelnu, kuchyn a zivot. A moje mamka, ktera mela presne takove pocity - chtela jit za stestim, protoze si zaslouzi byt prece stastna - byla stastna par mesicu, mozna let. Pak zacaly hadky, neshody s nami (detmi), neshody kvuli nam (detem). A dnes uz je dvacet let nestastna s nekym, kvuli komu tenkrat nevahala rozbit rodinu, protoze on byl prece ten osudovy. Takze ja mam v tomhle jasno. Pokud jsou deti spokojene, tak bych jim tatu nikdy z domu nevyhnala.

Labandita
Zasloužilá kecalka 699 příspěvků 26.03.19 10:36

@solip ahoj a děkuji za názor.. jsem si toho právě vědoma a proto jsem tam kde jsem. Protože nechci aby trpěly deti. :( zkusím ještě psychologa nebo nějakou jinou terapii, někoho kdo mi poradí jak z tohohle kruhu ven. Protože na druhou stranu si říkám že ony ty deti zase také tolik šťastne nebudou, kdyz se budu jen trápit a trápit. Opravdu tohle nikomu nepreji zažít, žít s někým s kým vlastně žít nechcete ale prostě musíte. Uklidit svoje touhy a sny pro rodinou pohodu a klid. Aby byly všichni stastni.. Jen kromě vás samotných.

solip
Zasloužilá kecalka 505 příspěvků 26.03.19 11:55

@Labandita ja to nemyslim tak, ze by ses mela kousnout a uz nikdy nebyt statsna. Ale zkusit najit na manzelovi vlastnosti, ktere te pritahovaly, vzpomenout si na to, proc sis ho brala, proc ses do nej zamilovala. A snazila bych se to stesti po jeho boku znovu najit. Vzdyt mit zdrave deti neni malo, uz v tom je prece obrovske stesti a pokud je tem detem dobrym tatou, tak uz za to muzes byt stastna… A urcite bych se ihned prestala vidat s tim „kamaradem“. Ono na prislovi „sejde z oci, sejde z mysli“ opravdu neco je… Manzel o tom vsem vi?

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 11.04.19 17:15

Napíšu to jednou větou.
Seber odvahu a odejdi, jinak jednou zjistíš, že jsi život promarnila.

Vložit nový komentář