Zjistila jsem, že moje děti mají úplně jinou představu o tom, co je drahé

Já osobně pracuji ve velké korporátní firmě a běžně dělám i pohovory na absolventské pozice. S tím, že mi na pohovor přichází mladí lidé a naprosto přestřelí očekávanou částku jejich platu, jsem se už tak nějak naučila žít a vlastně to tak nějak už i očekávám. Proto jsem i doma kladla důraz na to, aby mé děti o penězích uvažovali jako na věc, na kterou si musí sami umět vydělat.

Jenže zřejmě mi do mého snažení někdo nebo něco hodilo takzvaně vidle. Předpokládám, že hlavně puberta sama o sobě. Moje děti se prostě přestali vídat tolik se mnou, za to mě a manžela nahradily vrstevníky. A na jejich výchovu už bohužel vliv nemám. Nemůžu se tedy divit, že se začaly trochu vzdalovat mým výchovným představám. A co se týče peněz je to ještě asi maličkost.

Dvě stovky jsou podle nich vlastně nic. Pět set korun je částka, nad kterou se ještě dá mávnout rukou. Tisícovka už sice stojí za krátké zamyšlení, ale pokud jde o něco, co opravdu chtějí, pořád se dá najít důvod, proč je to vlastně výhodná koupě.

A přesně tady jsem si uvědomila, že jsme se doma asi nikdy pořádně nebavili o tom, co všechno se za ty peníze dá koupit.

Dítě vidí dvě stovky. Já vidím dvě stovky, za které můžu koupit část běžného nákupu. Dítě vidí pětistovku za tričko. Já vidím pět set korun, které jsme mohli utratit za něco, co skutečně potřebujeme. Dítě vidí tisícovku za nějakou další věc, která se mu líbí. Já už automaticky přemýšlím, kolik hodin práce za ní stojí.

A najednou mi došlo, že samotné vysvětlování, že peníze nejsou zadarmo, nestačí. Děti totiž vůbec nemusí znát cenu peněz jen podle toho, kolik co stojí. Potřebují pochopit také to, kolik času a práce za těmi penězi je.

Nečekám, že po jednom takovém rozhovoru začnou děti chodit po obchodě s kalkulačkou a odmítat všechno, co stojí víc než stovku. To by bylo krásné, ale poněkud naivní.
Spíš chci, aby si postupně vytvořily něco, co jsem sama v jejich věku vůbec neměla. Pocit, že peníze nejsou jen číslo, které se objeví na kartě nebo v peněžence. Že za nimi stojí práce. Jde o to naučit je přemýšlet, jestli jim ta věc za dvě stovky opravdu stojí.