Zoufalé dítě, zoufalá matka

Když už je všeho moc, vím, že každý má své problémy, v každé rodině je nějaký problém a i když si stále říkám, že vždy by mohlo být ještě hůř, tak na co si stěžuji. Jenže můžu se snažit, jak chci být silná, ale pak na mě vše dolehne a je konec.

*

Ani nevím, kde mám začít, včera už prostě vše vyvrcholilo a já nemohla přestat brečet, brečím třeba dvakrát do roka, ale když začnu, je to vážně pořádně. Můj syn byl vždy takový strašně divoký. Ze začátku byl strašně šikovný, brzo chodil a vypadal jako normální dítko. Kolem dvou let vyváděl takové lumpárny, že jsem ho nemohla na minutku pustit z očí. Je pravda, že mluvení nám dalo zabrat, začal strašně pozdě i s nočníkem.

Když nastoupil do školky, ještě se občas počůral. Pak bylo vše celkem dobré, byli jsme spolu jen my. Vždy jsem mu chtěla dopřát všechno, chtěla jsem, aby měl krásné dětství, protože moc dobře vím, jaké to je vyrůstat bez rodičů. Asi vše bylo špatně, protože jsem neměla žádný vzor a nevychovávala mě máma, tak i já jsem špatná matka. Místo toho, aby vše bylo lepší, je to stále horší a horší.

Vloni na podzim jsem musela na operaci, tak jsem byla nějakou dobu v nemocnici, syna hlídal jeho otec a od té doby se začal přes noc zase počůrávat. Nebylo to každý den, jen občas, někdy pár dní vůbec a někdy čtyři dny za sebou. To ho drží dodnes, už jsem z něho zoufalá, občas se počůrá i ve školce, někdy doma taky letí na poslední chvíli, prostě si hraje, pak začne skákat a než ho naženu, tak už má cinknuto v kalhotách. Sám si ho držet neumí a čůrat chce jen se mnou, nikdo jiný mu na něj nemůže sáhnout a i mu hrozně vadí čůrat před někým jiným, to mu prostě nejde, tak jestli se stydí i v té školce nebo já nevím, neumí to pořádně ovládat. Už jsem kvůli tomu byla stokrát u doktorky, vyžádala jsem si vyšetření na nefrologii a ultrazvuk… vše v pořádku. V moči ani s ledvinami nikdy nic neměl.

Další věc proč jsem zoufalá, je jeho mluva. Když byl u otce na víkend, naučil se od starší sestřenice používat sprostá slova, a nemohu ho to odnaučit, prostě furt dokola. Něco se naučil i ve školce a když už skoro přestal, tak to zase slyšel v televizi v Ordinaci, kterou sleduje prababička. Ve školce si na něj stěžují, přijde mi, že on není jako ostatní. Děcka, která chápou, co se jim říká, on prostě nevnímá, že říká něco špatně, že se nemůže takhle chovat, když se mu něco nedaří začne se vztekat a nadávat.

I u psycholožky jsem byla několikrát, protože byl vždy vynervovaný, když jel k otci. U paní doktorky ovšem skoro nespolupracuje nebo je hodný a tichý, takže nikdy se nedobrala k nějakému výsledku. Všude je daný jako v pořádku s normálním vývojem. Tak ráda bych byla, kdyby to byla pravda, čím víc ho pozoruji, obávám se, že v pořádku není. Někdy je hrozně milý, ráno upovídaný když jdeme do školky a pak když přijdu večer z práce, je někdy na zabití. Jako by se vždy přede mnou předváděl. Snažím se s ním hezky hrát, no jemu nejde připojit mašinka a už vše lítá po pokoji. Nepomáhá na něj žádný trest, za každé sprosté slovo jsem mu brala autíčko… to fungovalo dva dny, jinak je mu to jedno. Říkám si, že takovým stylem z něho vyroste akorát nějaký násilník.

Děti se mu ve školce už smějí, on si prostě vůbec nic neuvědomuje, nemá žádný práh toho, jak se může chovat, co může říkat. Všechny kamarádky okolo mají tak hodné děti a já? Před cizími se třeba stydí, tak to zase dělá, že neumí ani promluvit, andílek, ale to, jaký je doma, nikdo nevidí, jenže myslím si, že takhle se chová fakt jen on. U ničeho nevydrží, už jsem z něho vážně zoufalá… někdy už vážně nemohu. Abychom měli na jídlo, musím od rána do večera chodit do práce, 6 dní v týdnu pracuji, volno mám jen v neděli a vždy se snažím vymyslet nějakou akci, brát ho na různé akce, i když to je někdy taky oříšek. Když se mu někde nelíbí, umí opravdu zkazit náladu tak, že raději jedeme domů. Nedávno jsme byli v ZOO, byla tam nějaká akce, jenže když je někde víc lidí, nelíbí se mu to a furt mě tahá a křičí, že chce domů, domů. Lidé se pak na mě dívají, jak na exota. Snažím se ho ignorovat, jenže jeho to nikdy neomrzí. Vážně nevím, kde jsem udělala chybu…

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
21137
3.7.18 00:33

Myslím, že tvůj chlapeček je prostě jen temperamentnější. Syn taky před cizími vypadá jako andílek a doma…Sprostotu bych netolerovala, ale jinak bych ho prostě a jednoduše milovala pro to, jaký je. Pokusila se ho namotivovat na setkání s tátou. Domluvila s ním aktivity, které má kluk opravdu rád. Aby mu táta dal dárek, který si už třeba dlouho přeje. Když dělá scény, buď v klidu. On prostě neumí řešit svoje problémy a proto řádí. Nervama na špagátech ho klidu nenaučíš. Sestřenka byla vzteklá jako blázen, když byla prtě a teď je to klidná a šikovná holka.

  • Nahlásit
  • Zmínit
17294
3.7.18 02:06

Jen jedna poznámka, je zcela normální, že se dítě chová nejhůř v přítomnosti matky, kde se cítí nejbezpecneji.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1080
3.7.18 07:02

Já teda nevím, v tom popisu nevidím nic jiného, než celkem normální dítě.. Jak víš, že kamaradkam ty děti také doma nehazi ve vzteku věcmi?

A mimochodem, píšeš, že se snažíš pro něj vymýšlet akce a ač nemá rád větší koncentraci lidi (já taky ne a jsem normální), přesto ho nutíš na takové akce jít a zůstávat na nich. Jak Ti má jinak dát najevo, že mu je to nepříjemné? Že tam prostě být nechce, i když chceš Ty, aby tam byl, ač víš, že to rád nemá? Za toto můžeš nadávat maximálně tak sama sobě.

  • Nahlásit
  • Zmínit
177
3.7.18 07:45

Hele, já vidím úplně normální dítě. Jediné, co je v nepořádku je, že jsi podle mě hrozně unavená a na všechno sama. A každý neúspěch vidíš jako osobní selhání. Kdybys viděla, co mně děti předvádějí doma :-). Některé děti vyspívají později než jejich vrstevníci. Já sama za sebe si pamatuju, jak jsem ještě v pěti letech běhala domů se převléknout, že jsem se venku počůrala, protože jsem si prostě nedokázala včas přestat hrát. A manžel zas vzpomíná na to, jak ho maminka ještě na základce chodila v noci budit, protože sám by se na záchod v první půlce noci nevzbudil. Žádný z našich rodičů to neřešil, nikdy jsem za to nedostala vynadáno a on také ne.
Temperament toho tvého klučíka mi přijde také v pohodě a to, že se mu ostatní smějou, že něco řekne, to je také dané kolektivem. Vyspěje a začne si to kontrolovat sám. Jen to chce čas. A sprostá slova mu vysvětli - co to je, proč se to neříká. Mně se osvědčilo to říkání sprostých slov jakoby zesměšnit: „Propánajána, tohle říká jen nějaká trubka…no, to jsem si nemyslela, že to uslyším od tebe…“ . A když to opakoval, tak jsem nad tím mávla rukou: „Už zase? Prosím tě, mě to nezajímá, já jdu radši mýt nádobí…“ a pak už jen ignorace, pustila jsem si rádio nebo se věnovala sourozenci, dokud nepřestal. Jinak - pro útěchu - já jsem také zoufalá, ale zas z úplně jiných situací :-) U nás je na bednu cestování. VŽDYCKY, ale opravdu VŽDYCKY se mi servou děti v autobuse…

  • Nahlásit
  • Zmínit
3.7.18 07:46

Jak můžeš napsat, že jsi špatná matka, když Tě nevychovávala Tvá matka? Neblázni.. Jen sis to představovala všechno zřejmě jinak. Každé dítě - zvlášť chlapečkové (dle mé zkušenosti) jsou prostě trochu náročnější. Doteky, objímání, pusinky, trpělivost (kde ji brát, že?) jsou dle mého ten nejlepší základ. Nemáš to jednoduché, chodíš do práce, ale tak to má spoustu maminek. Buď ráda, že máš zdravého aktivního kluka, to je nade vše. Držím palce!

  • Nahlásit
  • Zmínit
789
3.7.18 08:02

Z toho pocuravani si nic nedělej,kor když je podle doktorů vse v pořádku!Někdy je to s dětmi strašně těžké a ty jsi na něj doma navic sama. Nebo někdy spí syn u tatínka? A jak tu někdo zmínil -jestli nemá rád velké akce, buďte spolu někde sami v klidu. Obdobi sprostých slov je něco přirozeného a neboj,bude líp! Jen si odpocin a zmírni své požadavky na syna i sebe :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21137
3.7.18 08:42

@Masina
Mně zas dítě blindí a ptá se neustále, kdy tam budem. Zlatý vlak. Tam aspoň nevrhá :P Jo, dětičky jsou radost. Někdy mám pocit, že mám nejzlobivější dítě v okolí. A pak potkám nějakého ďáblíka a jsem v poho…

  • Nahlásit
  • Zmínit
21137
3.7.18 08:47

@Daschulina
Jo, přesvědčila jsem se, že na kluky se musí trochu jinak. Byla jsem zvyklá jen na holčičky v rodině a bylo to jiné. Sestřenka teda trošku vybočovala, ale u vlastního dítěte tě vytočí věci, co u cizího, kterého nevychováváš, vůbec neřešíš.
Ale mazlení a trpělivost je u takového prcka zásadní. Škoda, že otec nefunguje tolik. Já jsem ráda, že mám i přístup chlapa, asi bych kluka dost rozmazlila :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
8056
3.7.18 08:53

Já vidím jen dítě, které trápí nedostatek času s maminkou (svojí jedinou jistotou) a totálně přetaženou maminku, která už únavou ztratila nadhled…
Naslouchej, objímej, nenuť. Dopřej mu mámu jako hlavní zábavu, on ani o jinou zábavu nestojí. Už takhle jste spolu málo, tak si to užívejte ve dvou ;)
Děti chápou víc, než si dospělí myslí. Mluv, vysvětluj, dej mu důvěru, nech ho vařit, uklízet s tebou, dopředu mu radost z toho, že něco zvládl ;) Taky mám nehrajcí dítě… najdi, co ho baví. Dcera mi ráda pomáhá, tak jí vždycky něco vymyslím (krájí, obalu je, ukrývá, koření…). Zdržuje, samozřejmě, ale taky ji to hodně učí a hlavně ji to móc baví ;) A nepořádek se pak uklidí ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
3.7.18 08:58

Mám něco podobného doma. Taky jsem z něj na prášky. Jak je trochu unavený nebo je jiný problém, tak ječí, vzteká se, ubližuje nam, je vulgární. Večery jsou jedna velká krize.
Plinu na noc má pořád a denně mokrou. Mluví tak na úrovni dvouletaka.
Je hrozně chytlavý. Slyší nějaké slovo a vyrvava ho několik dalších dní. Zatím jsem nenašla způsob, jak ho to odnaučit.
Je sebedestruktivní. Klidně skočí po hlavě ze stolu, teče mu krev z nosu. Krev se zastaví a on je zase na stole. Přitom se ho to snažím odnaučit a nedari se.
Neustále dělá scény. Nic mu neprojde, ale je nepoučitelný.
Je hlasitý. Porad ječí. Má potřebu rituálů. Třeba jedeme na dovolenou. První den tam dostane meloun k snídani a celý týden musí snídat meloun, jinak se bude i 2 hodiny vztekat, válet, házet věcmi…
Navíc ani neumi skoro nic, co by ve svém věku měl umět a to se mu věnujeme hodně.
Ve školce se pere a předvádí.
Podle psycholozky má velice komplikovanou povahu a ještě si s ním užijeme. Ona mu dala úkol a on si dělal, co chtěl a ještě se jí vysmál. To mu nebyly ani 3 roky. Což je jeho běžný postoj.
Další sezení u psycholozky nás čeká za 2 týdny. Tak se k ní moc těším, protože co teď předvádí, je na budku. Sice neporadí, ale aspoň se vykecam.
PS: Já mám ještě starší dítě a je to úplně jiné. Je to taky kluk, taky akční, ale dá si vše vysvětlit, naučit…

Taky zoufalá matka

  • Nahlásit
35471
3.7.18 09:51

:kytka: :kytka: To tak bývá, rodiče se mohou přetrhnout a dítě ofrňuje… na maminku si dovolí, sprostá slova pamatuje nejlépe… možná nejlepší to tolik neřešit, dát si kafe a být v klidu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
771
3.7.18 10:42

Zkus ho naučit čůrat vsedě.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4500
3.7.18 14:21

no mě příjde jako uplně normální kluk malinko vystresovaný z rozvedených rodičů. :nevim: Můj syn se chová v podstatě stejně, tedy až na to počůrávání a rozvedené rodiče. :think: :think: Nebo je ten můj taky divnej 8o 8o tak teď sem ve stresu i já :mrgreen: :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3480
3.7.18 18:08

A kolik malýmu je roku?

  • Nahlásit
  • Zmínit
1226
3.7.18 20:39

ahoj, já to mám doma v bleděmodrém taky. Můj syn je prostě živel a podle toho mu chystám i program. Tanečky? Malování? Cvičení s dětmi? Bez zájmu. To je pro něj nuda a nechytá se. Je potřeba také hodně trpělivosti - to s tou mašinkou je i u nás. Cokoliv mu hned nejde - vzdává to. Ale já už zase vím, jak na něj.

Přeju hodně štěstí s tímto typem dítěte.

  • Nahlásit
  • Zmínit
5985
3.7.18 22:53

Asi to nechceš slyšet, ale dle mého mu prostě vadí, že je s tebou tak málo a zároveň tobě vadí, že jsi s ním tak málo a on to z tebe cítí, ale ty děláš něco jiného (chodíš do práce, abys vás uživila, ale on to tak nevidíš a ty s tím taky nejsi v souladu) a problém je na světě.

  • Nahlásit
  • Zmínit
167
3.7.18 23:34

Existuje všelék:) Přijměte a milujte své dítě takové jaké je. Bez podminek, bez soudů, bez hodnocení. Minimum, co z toho vyplyne je to, že se uleví Vám… a nejspíš následně i Vašemu synkovi. Vnímám to dítko jako velice frustrované, protože si nedokáže poradit se svými emocemi a je za to trestán nebo se tak cítí, jelikož pro dítě je obrovský trest, když má pocit, že se mama na něj zlobí. Počuravani bude zřejmě též způsobeno psychikou. A uvědomte si, že všechny děti se ve školce či u cizích lidí nemohou naplno projevit, nejistota je svazuje, proto když je konečně s Vámi, potřebuje to ventilovat. Zkusila bych s ním hned po školce probrat, jak se cítil a co by mu pomohlo, vyblbnout se s ním, nechat ho pustit vše že sebe, ať se Vám to líbí nebo ne, pokud má potřebu se nosit, nechat se obléknout , splňte mu ji. Je s Vámi hrozně málo, nemá to vůbec jednoduché. A chapu, jak se cítíte Vy. Nereste sprostá slova, opravdu díky tomu, že něco takového říká z něj nebude násilník. Vůbec si nepromitejte takovou budoucnost, to, jak je vychován se pozná až za hodně dlouhá léta, rozhodně ne v dětství. Nejlepší je vše, co Vám vadí ignorovat a pořešit si v sobě, proč vlastně (abyste nevypadala před lidmi, že to nezvládáte? Kaslete na lidi, nejsou na Vás závislí, Váš syn ano, budete s ním mít vztah celý život). Jo a jak jste sama napsala, zoufalá matka = zoufalé dítě, tak to je přesné. Vy jste ta dospělá, ta opora, ta jistota, tak přestaňte poslouchat myšlenky v hlavě a buďte v pohodě. Vše je dobré a vše se děje, aby mě to něco naučilo:) Přijměte se taktéž taková, jaká jste. Jste skvělá máma a máte skvělého syna :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
4.7.18 00:54

Tak takové kvítko mám taky. KONEČNĚ jsme se z toho snad dostali. Ale v době jeho 2 až 6 let jsem s ním měla peklo. Byl hodně aktivní a oči i v zadu mi nestačily. Byl hodně svéhlavý, vzteklý, vzpurný, uřvaný, byla jsem opravdu hodně zoufalá. Když jsme spolu šli někam mezi lidi, tak z toho vždycky byla pořádná ostuda. Ani s kamarádkami a jejich dětmi jít ven nešlo. Zatimco si jejich děti spolu hráli, já litala jak šílenec a naháněla kluka po celém okoli… Na ostatní děti byl moc divoký a neuměli si dohromady pohrát. A tak jsem s ním začala chodit spíš do přírody, nejlíp do lesa. Tam si sbiral klacky, házel šišky, stavěli jsme spolu domečky z mechu. A řekla bych, že mu tam bylo nejlíp a hlavně byl klid. Když se vzteknul, nemusela jsem řešit pohledy kolemjdoucích… Ale to jsem se já začala cítit společenský izolovaná. Postupně jsem mu začala „dávkovat“ po chvilkách pobyty mezi lidma a dětma. Čím byl starší, tím to zvládal lépe. Také se mi podařilo seznámit se s maminkou, která měla s chlapečkem stejný problém. Viděla jsem, že v tom nejsem sama a syn měl najednou parťáka, který s ním dokázal udržet krok. Dalo mi to hodně práce, stálo mě to hodně nervů, sil a trpělivosti, ale dnes je syn bezproblémový bystrý školák, co má rád přírodu a chová se slušně k ostatním. Můžu říct, že je to i plus, že je takhle akční. Zatímco jiné děti beznadějně odhání od tabletů a mobilů, náš syn sám přijde, že chce jet na kole nebo jít ven.
Takže přeji pevné nervy, bude to lepší! Nejste v tom sama… Ale zkuste v tom najít i kousek pozitivního. Hošíček je určitě zvídavé a bystré dítko, chce to adekvátně zaměstnat a pomalu nasměrovat tam, kde byste ho chtěla mít. :kytka:

  • Nahlásit
4.7.18 13:19

Doporucuji navstevu psychiatra mela jsem doma to same . Ma diagnosu ADHD plus autismus rekla bych ze je to normalni dokad jste nenapsala ze dite nechape oni tyhle deti maji problem rozeznat co je spat e a co dobre. Lepsi jedna navsteva lekare navic nez pozdni diagnosa… treba nakonec reknou ze je vse ok ale nedelejte chybu co jsem delala ja . Ja rikala je hyperaktivbi je to normalni nemluvila a kdyz neco rekla mluvila spatne s curanim bojuje jeste dnes v 6ti letech a ja furt myslela ze je vse ok byla jsem hloupa… drzim palce …

  • Nahlásit
  • Zmínit
732
4.7.18 13:25

Ja mam doma svéhlavou třílețačku.Jako ta se projevuje i na veřejnosti.kuprikldu neda no si sedla na chodniku kousek od přechodu protoze chtela jit do skolky s uklizečkou z baráku :lol: jako ted uz jeto too úsměvné ale kdyz sem stalaplatila opodál s kocarkem a cekala az ji to přejde,málem jí nabraly.policajti bo si myslely že je tam sama…Rano udělám 100+1 opatření aby nebylse problem a vzdyckyuz se nenajde 102… :P Určitě to budebylo dobry, a nakonec budes treba koukat jaky sebevědomí kluk z nej treba bude

  • Nahlásit
  • Zmínit
5123
4.7.18 15:17

Můžu tě určitě uklidnit v tom,že většina dnešních matek se snaží ukazovat v tom nejlepším světle,prostě dokonale i s dokonalými dětmi.Opravdu by ses divila,jak to vypadá u mnohých doma,k dokonalosti mají děti určitě daleko a ty maminky taky.Mně spíš přijde,že je toho na tebe moc - práce,výchova náročnějšího dítěte a s tím asi spojený i nedostatek odpočinku a času pro sebe.A malý to z tebe cítí.Možná by bylo dobré zjistit,proč nechce být u táty,jestli tam není nějaký stresující faktor,že má strach chodit čůrat :think:.Hledej na něm spíš to dobré,třeba má taky něco výjimečného,co jiné děti nemají :palec:.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1
4.7.18 20:56

Sice jsi nenapsala kolik je mu právě teď a také kolik mu bylo když jste se s manželem rozvedli, ale rozvod je vždy něco co každé dítko zpracovává po svém a u každého to trvá jinak dlouho. Znám to od sebe, když se naši rozvedli byli mi dva roky byla jsem také sem tam pěkné čertovo kvítko. Pokaždé když jsem se vrátila od otce jsem byla hubatá a vzteklá. Maminka měla často dvě zaměstnání a byla z toho opravdu dost psychicky vyčerpaná. Já byla také úplně jiná než ostatní a nakonec mi diagnostikovali ADHD, ale tenkrát se tomu ještě neříkalo porucha pozornosti. Možná bych hledala odpověď tam a také bych chlapečka zkusila zabavit něčím kde se trochu vybije třeba judo nebo jiný bojový sport. Zkuste v něm probudit nějaký zájem o cokoliv u čeho alespoň trochu udrží pozornost a s tím močením se dá určitě zvyknout i v sedě.

  • Nahlásit
  • Zmínit
5586
4.7.18 21:30

Nasla bych lepsiho psychologa. Nezdá se mi to.

  • Nahlásit
  • Zmínit
5550
5.7.18 09:45

Čůraní

Syn se občas pomočoval ve školce taky. I přesně jak to popisuješ na poslední chvíli a už měl ucvrknuto. Několikrát jsem se zmiňovala u pediatra a ujišťovala mě že některým dětem se to děje. Nemají vyvinuté v mozečku cosi..
Aby je to upozornilo. Opravdu to samo pak až přešlo. Ten zlom přijde ze dne na den ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
5.7.18 18:53

Nezoufej, treba se to vekem fakt zlepsi. U nas teda bohuzel nocni pocuravani trva dodnes a to je synovi 7 let. A ma diagnozu ADHD. Takze ta vznetlivost a vztekani k tomu bohuzel patri. Stejne jako neobratnost v socialnich interakcich. Taky jsem si hodne poplakala, kdyz jsem videla, ze me dite se zcela vymyka vsem detem okolo…
Ale pak jsem si rekla, ze vlastne muzu byt rada, ze mam normalni zdrave dite a ne treba vazne telesne nebo mentalne postizene. Nebo zadne a byt na seznamu snazilek. Tak podekuj nahoru za ten dar, ktery jsi dostala v podobe syna a vaz si ho. Neni to samozrejmost.
Prosim anonym kvuli synovi

  • Nahlásit
217
6.7.18 13:19

Muj bratranec se pocuraval do 7 let,i kdyz nyl zdravy.Proste byl liny jit na zachod a v noci se nechtel vzbudit,takze spal na igelitu.Muj tata ho tenkrat budil,kdyz u nas prespaval.Vzbudil ho dvakrat za noc a tak se nepocural.
S tim,ze je malej zivejsi,to znam.My mame takovou nasi dceru uz od narozeni,nikde neposedi,porad ji musime hlidat,taky se ale boji vetsiho kolektivu,je to s ni fakt narocne,a to bude mit teprve dva roky.Na nocnik chodit jeste nechce a nemluvi.A to na ni nejsem doma sama.Moji rodice rikaji,ze jsem byla uplne stejna jako mala a pak jsem byla ta nejhodnejsi holcicka.
Takze drzim palecky,urcite jsi dobra mama,kdyby ne,tak bys sem ani nepsala a nebyla zoufala.
Bylo by dobre si popovidat s nejakou kamaradkou osobne,najit nekoho kdo by ti sem tam s malym pomohl.Ja jsem rada kdyz si obcas rodice vezmou malou pres noc domu.Nastesti je ma hrozne rada,takze mi zamava a je stastna,ze jede pryc.

  • Nahlásit
  • Zmínit
7629
6.7.18 20:51

Curani bych neresila, ma zrejme nedozraly Hormon a ten dozrava do 7 let ditete. To co pises, zname asi kazda, ja mam Doma zas maleho hysteracka. Kvuli vsemu knoura, place, bere segre hracky…Ma tezce opozdenou rec, nevi se jestli kvuli 3 jazykum, nebo genetika. Kvuli nastupu do skolky byl na velkem neurologickem vysetreni, na epilepsii na Autismus a jine vady a neni mu nic :nevim: Je jaky je a nekdy na zabiti a ne, ze ne :srdce:
Podivej, pro klid duse si vydupej neurologii, ale poradnou i s CT. Jsi na vse sama, jsi unavena, porad pryc v praci- myslim, ze proto syn tak pekli. A promluv si s jeho tatou, treba se zasadne rozchazite ve vychove a syn je pak zmateny. Hodne stesti :kytka:

Příspěvek upraven 06.07.18 v 20:54

  • Nahlásit
  • Zmínit