2 leté dítě se skoro nesměje
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Syn se do 2 let nesmál ani na nás. On byl na své planetě a hledali jsme
k němu cestu. Od 3 let se směje hodně, ale jen na své lidi. Na cizí se
nesmeje dodnes a to mu je 6. Už s cizími mluví a to je super.
A proč by tě to mělo mrzet vůči ostatním, je to normální a kdo s tím
má problém, tak to je jeho věc. Děti nejsou cvičené opičky.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Dcera to měla stejně, už jako na mimino se na ni lidi v buse usmívali a ona se mracila, jako batole byla schopna na otazku Reknes mi, jak se jmenuješ říct Ne a otočit se zády. Když neviděla babičku 14 dní, nechtěla k ní, moje máma z toho byla na mrtvici.
Je jí pět a je docela normální, jenom hodně uzavřená. Vyřídí, co potřebuje, ne že by se styděla, je celkem schopná, ale nikoho si nepustí blíž k tělu, nesveruje se. Často ani mě. Možná je taky trochu vztsklejsi a labilnejsi. Jako, není to s ní jednoduchý, ale je normálně zdravá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Mě by jen zajímalo, jestli jsem třeba mohla něco udělat špatně nebo
jestli se s tímhle to dítě už narodí. Bojím se, aby pak třeba
neubližovala dětem ve školce nebo nebyla zlá. Když vidím jiný děti, jak
se usmívají i na cizí, tak mě to prostě mrzí, no. 
Někdy se tak ošklivě zatváří, že z ni
jde až strach. @Platanka
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Platanka jo vztekat se umí taky a někdy teda úplně šíleně.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Mě by jen zajímalo, jestli jsem třeba mohla něco udělat špatně nebo jestli se s tímhle to dítě už narodí. Bojím se, aby pak třeba neubližovala dětem ve školce nebo nebyla zlá. Když vidím jiný děti, jak se usmívají i na cizí, tak mě to prostě mrzí, no.
Naše se tak už narodila. Kolem jejího třetího roku jsem byla dlouhodobě nemocná, bylo to u nás všelijaký, ale ona byla taková netykavka odjakživa.
Mě to nemrzelo, ze se s nikým nebaví, říkala jsem si, že aspoň s nikým neodejde… Syn byl pak normálně komunikativní a to mi vadilo, víc jsem se o něj bála… On by klidně odešel s cizím, je duverivejsi. Ano, dcera je neduveriva, to je to slovo. Je opatrná. To je dobrý, ne?
Když jsem třeba jela s dětma dopravou a lidi nás viděli 
, často měli tendenci nám pomáhat, ale jak se
ji někdy pokusil vzít za ruku, že ji pomůže na eskalatorech, nebo na ni
vůbec promluvil, tak nikdy, nikdy nechtěla, bylo z toho pár karambolu
v metru, ve dveřích autobusu a tak. Ocenila bych, kdyby se lidi nejdřív
zeptali, než capnou cizí dítě za ruku…
Dětem nikdy neublizovala, nikdy. Když je problém, zkusí to vyjednávat,
vyměnit, přemluvit… Nebo jde pryč.
Ani si s nima teda ale nehraje. Tri roky chodí do skolky a pořád nemá
žádné kamarády. Ale říká, ze jí to nevadí. Hraje si celé dny
s mladším bratrem, vypadá, ze jí nic nechybí.
Líp vychází s lidmi, co se k ní moc nehrnou a dají jí prostor. Jak se
na ni vrhne někdo, kdo „to umí s dětma“, tak to je konec. Až na ty
zachvaty vzteku a trucovitosti je taková racionální a „dospělá“.
Všechno se musí vysvětlit, probrat… Nedá se moc oblbnout (a taky moc
neposlouchá příkazy 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Kdy jste byli na 2. screeningu?
- Mám mít prohlášení o jm.dítěte do porodnice, když jsem vdaná?
- Kdy si pořídit druhé dítě?
- Jak chutná Femibion 2?
- Zahledění u tříletého dítěte
- Další KET po několika letech
- Druhé dítě: ano či ne?
- 34. t.t. a větší hlavička plodu o 2 týdny
Moje téměř 2 letá dcera neopětuje úsměv. Je na mě dost fixovaná a slýchám od rodiny, že dost rozmazlená. Na mě a na manžela se směje, ale jakmile se na ni usměje někdo jiný, tak kouká jak bubák a prostě se neusměje. Ani na babičky, natož na cizí. Může se to časem změnit? Nebo je to normální a zbytečně to hrotím? Má to tak od mala, nikdy se extra moc neusmívala ani nesmála nahlas. Vůči ostatním mě to mrzí. Všichni se na ni usmívají a ona prostě nic.