Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Maminka seřeže, tatínek rozmazlí. Ta holčička vážně nemůže za to, že dospělí jsou ve výchově naprosto nejednotní a dělají ji v hlavě guláš.
@kazda.m najdes na ulozto. Ja si na nazev nevzpomenu. Ale myslim, ze ano.
@LadyBrigit Jo, nejstarsi dcera je strasnej negativista, to clovek rekne „Dnes uz ty bonbony stacily.“ a ona na to reaguje „Tak ja uz nikdy nebudu jist a umru radsi hlady.“ V podobnem duchu je schopna jet cely den, kdyz se probudi v nalade. Je ji cerstvych 5, ale tohle dela snad od 18m (kdy srdceryvne rvala „NECHCES NIIIC“.) Je to nase komplikovane dite, ale zas nas pekne ve vsech smerech proskolila, takze vychova druhorozeneho je prochazka ruzovym sadem (ac je to divocak po sestre). Treti si zatim brouka v postylce a je to hodne miminko, ale jak rika muz „… a za dva roky z Tebe bude takovej previt
“.
@hanka.br. píše:
Maminka seřeže, tatínek rozmazlí. Ta holčička vážně nemůže za to, že dospělí jsou ve výchově naprosto nejednotní a dělají ji v hlavě guláš.
Tak třeba u nás je tatka daleko „drsnější“(někdy brečím i já)protože nesnáším kravál a tyhle výbuchy emocí. Od mala mi vadilo, že matka nic, nic, nic a najednou vybuchla a chytla jsem facku nebo žačla řvát. Proto s tím bojuju, ať se to neděje.
Já raději pomalu stupňuju situaci, ale chlap je výbušný a ten silný chlapský řev fakt nemusím ani já ani děti. Říkám mu to pořád, že jsou to děti a né dospělí chlapi někde na tancovačce, tak ať zmírní ton, ale jde to pomalu.
Ovšem tatínek je pořád ten lepší
kluci umí jen jedno slovo a to „táta“.Melou to pořád. Takže přístup máme stejný, chlap je dokonce ráznější a stejně je maminka ta zlá. Máma volají jen vzácně a to jen když hledají dudlík.
@axlpol píše:
Tak třeba u nás je tatka daleko „drsnější“(někdy brečím i já)protože nesnáším kravál a tyhle výbuchy emocí. Od mala mi vadilo, že matka nic, nic, nic a najednou vybuchla a chytla jsem facku nebo žačla řvát. Proto s tím bojuju, ať se to neděje.
Já raději pomalu stupňuju situaci, ale chlap je výbušný a ten silný chlapský řev fakt nemusím ani já ani děti. Říkám mu to pořád, že jsou to děti a né dospělí chlapi někde na tancovačce, tak ať zmírní ton, ale jde to pomalu.
Ovšem tatínek je pořád ten lepšíkluci umí jen jedno slovo a to „táta“.Melou to pořád. Takže přístup máme stejný, chlap je dokonce ráznější a stejně je maminka ta zlá. Máma volají jen vzácně a to jen když hledají dudlík.
Vůbec nechápu souvislost tvého komentáře se svým, asi ještě spím. To přece není o tom, koho má dítě víc rádo, ale o tom, aby rodiče táhli za jeden provaz. A dokud to tak nebude fungovat, děti budou nejisté, vzteklé, zlobivé, frustrované. Což ovšem není období vzdoru, ale problém na straně rodičů.
@hanka.br. tak já zase s tvého příspěvku pochopila, že táta mazlí, proto je oblíbený a máma je zlá, protože zakazuje, trestá.
to tazatelku taky trápí.
tak právě my máme stejný přístup, chlap trochu tvrdší a je oblíbenější a děti jsou vzteklé i tak nadále.
@hanka.br. Co třeba preferování toho z rodičů, který je vzácnější…? Myslím si, že to není až tak často o nejednotnosti rodičů ve výchově (když dítě prudí, tak opravdu většina dospěláků táhne za jeden provaz), ale spíš o tom, že tátové jsou dnes zpravidla od nevidím do nevidím v práci, takže když večer dorazí, je to zpestření dne, zlatý hřeb.
U nás od roku a půl do 2,5 hrůza, pak začala chodit do školky a nejlepší dítě na světě - je v kolektivu, spoustu se toho naučí, není celý den se mnou, má dny pestřejší a má kámošky, které vidí denně. Takže od té doby, jestli má blbou náladu a zlobí, tak tak jednou do týdne deset minut ![]()
@Prosimklid To zní jako rajská hudba
kéž by to tak bylo i u nás ![]()
@Leli83 píše:
@hanka.br. Co třeba preferování toho z rodičů, který je vzácnější…? Myslím si, že to není až tak často o nejednotnosti rodičů ve výchově (když dítě prudí, tak opravdu většina dospěláků táhne za jeden provaz), ale spíš o tom, že tátové jsou dnes zpravidla od nevidím do nevidím v práci, takže když večer dorazí, je to zpestření dne, zlatý hřeb.
jo, jo přesně tak jsem to myslela.Je to pravda, jak jsou vteklí, tak máme rozhodně stejný názor a to asi většina dospělých.
@Markéta456 vítej v klubu, tipovala bych to na období vzdoru ![]()
Náš mladej byl v té době už naštěstí ve školce, jinak bych skončila na psychiatrii… fakt to byl mazec. Vztekání od rána do večera naprosto kvůli všemu… ![]()
Zkus nějakou soukromou školičku, aspoň na dopolene / pár dní v týdny. Ty děti v kolektivu fungují naprosto jinak. Když tetám popisuju našeho mlaďocha, tak nechápu, ve školce funguje jak hodinky.
Zaručenou radu nemám, prostě převel a rozděl péči i na někoho jiného - už zase vidím, jak mě tu budou plísnit matky těch pohodových dětí.
Náš mladý byl schopný řvát, jako fakt řvát i hodinu v kuse, nepomáhalo naprosto nic, takže já už kolikrát odcházela z bytu, jinak bych to nedala… Časem je to trochu lepší - už má 4 roky, ale když ho to chytne, tak to stojí za to. Hodně na něj funguje přístup - dospělý - dospělý.
Jednou rozbil nové autíčko, manžel mu schoval hračky, bylo mu to naprosto jedno.
Takže pokud máš doma podobný kalibr, naprosto chápu… museli jsme počkat, až to přešlo.
Jj, taky teď se synem zažíváme období vzdoru. Rozčílí ho každá hloupost, neposlouchá (když řeknu, ať někam nechodí, s úsměvem typu „tak co matko, co teď uděláš“ se pomalu vzdaluje a čeká na reakci). Ale jsou i chvilky, kdy je zlatej, vše šlape jak hodinky. Starám se ještě o 8měs holčičku, tak bohužel nemám tolik trpělivosti řešit všechny jeho vrtochy, což mě mrzí. Plácání nepomohlo, přesně jak psal někdo přede mnou: když maminka může plácat, tak já budu taky. Dle knížky AHA Rodičovství se snažím o seberegulaci, napojení se na dítě a koučink (nikoli kontrolu), ale absolutně se mi nedaří.
. O dodržování principů Nevýchovy si můžem nechat leda zdát (synovi jsou nějaké dohody šumafuk). Asi prostě budem muset všechny to období zvládnout…
Mám dotaz související, ale mimo hlavní téma. Žiju v přesvědčení, že školka od 2 let je optimální, nedovedu si představit proč by mělo být tříleté dítě doma. Dosud jsem se ale setkala hlavně s názorem, že i ve třech letech je skoro brzy, dítě potřebuje být doma, potřebuje mámu atd., jinak bude pomalu nějaké deprivované. Tady v této diskusi vidím spíš názory podobné tomu mému. Co si o tom myslíte?
@Reflex já třeba mám možnost dát děti do školky, tenhle měsíc mají dva roky a školka bere od dvou let, ale…hodně jsme nad tím uvažovali a nejde nám tolik ani o to aby byli se mnou(kvůli lásce
)ale o to, že se mnou mají denně hodně pohybu, pevný režim a fakt na sobě makají, fyzicky jsou na tom skvěle, nebojí se dlouhé ani namáhavé chůze. Každý den je jako výlet. Sleduji je v kolektivu na hřištích a stejně jsou převážně spolu, druhé děti je zajímají minimálně. Školka by jim určitě pomohla v řeči(nemluví)a taky by pomohla mým nervům, protože někdy jsou nesnesitelní. Ale měli by méně pohybu a bojím se, že bych potom ještě po práci s nima musela někde běhat ať mají„to své vyžití“což by se mi fakt nechtělo. Ve třech letech a více už budou kroužky pro nejmenší apod. Potom také nemoce, které by si donesli jsou negativum.
Takže my rok počkáme, sport/aktivita je pro nás priorita více než ostatní faktory. Ovšem to je náš pohled na věc s dvojčaty. S jedním dítětem je situace zase jiná a záleží i na povaze dítěte.