2letá dcera se bojí kontaktu s neznámým

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
kruzikova
Nováček 4 příspěvky 22.04.19 01:40
2letá dcera se bojí kontaktu s neznámým

Ahoj, chtěla bych se vás zeptat, jestli máte někdo stejnou či podobnou zkušenost.
Moje dvouletá dcera často reaguje křikem a pláčem na situace tohoto typu: skáče venku na trampolíně, já na ni koukám zvenku, sousedovic děti vlezou za ní a jakmile jsou bezprostředně blízko, polekaně na mě koukne a chce pryč a brečí. Nebo: nějaké dítě jí vnutí do ruky hračku a ona hračku zahodí a vyloženě se vzteká a brečí. Nebo: moje známá nabídla dceři sklenici s džusem, ta napřed dělala posunky, jako by chtěla, abych si tu sklenici vzala já, ale když jsem nereagovala, začala taky brečet a křičet. Přitom je to známá, kterou moje dcera obvykle oslovuje jménem, usmívá se na ni, dělá s ní legraci. Jsou to podobné situace, ve kterých se ten scénář většinou podobá - někdo (ať už dospělý nebo dítě) se najednou přiblíží nečekaně blízko, někdy se ještě snaží o přímý kontakt (dotkne se či nabídne do ruky hračku nebo jídlo), dcera se mě snaží přimět k tomu, abych ten přímý kontakt „vyřídila“ já (protože ode mě si to pak třeba už v pohodě vezme a scéna se nekoná), ale když to „nevyřídím“ a nechám na ní, tak se buď poleká anebo se vzteká.
Ještě to spojuje třeba i s vyžadováním kojení. Patřím k těm déle kojícím matkám a stále to patří k uspávání a nočnímu probouzení a znovu-uspávání. Poslední dobou ale dcera začala vyžadovat kojení častěji i přes den a vím určitě, že to není hladem, protože jí krásně všechno. Vyžaduje to jenom když jsme doma a ocitnu se moc blízko a ji asi napadne, že by bylo príma se přicucnout, anebo když má dlouhou chvíli, anebo když telefonuju a nesoustředím se na ni úplně anebo když nastane výše popsaná situace. Tak to vyžaduje to prso, protože má asi najednou pocit nejistoty, tak vyžaduje a utíká k tomu bezpečí - to pak je schopná žadonit i venku. Ale většinou když máme tu krizi, tak v kojení nevyhovím a zkouším ji uklidnit jinak. Přece jenom mi ta noční intenzita kojení + 2krát přes den stačí a snažím se ji přemlouvat, že si dá později.
Mám trochu obavy, co se těch reakcí týče. Je vidět, že ji ostatní děti zajímají - mluví o nich, ukazuje na ně, když sousedovic děti na zahradě nejsou, tak k nim pořád kouká.. ale potom vypadá, že se spíš bojí, když tam opravdu jsou.
My žijeme v Německu, dcera se tu už narodila a většinu rodiny a i přátel mám v Česku. Snažím se chodit ven, na hřiště, do hracích skupinek, mám tady i jednu dobrou kamarádku a dětmi, se kterou se vídáme poslední týdny častěji. Ale s tou socializací jsem začala asi pozdě - malá měla dávno rok, když jsem začala chodit aktivněji mezi jiné maminy. Já sama se do toho kontaktu s cizími a v cizí řeči musím spíš nutit, tak si to vyčítám, že jsem měla začít možná dřív se do toho kontaktu nutit a malá by ten svět kolem brala víc v pohodě. Můj muž taky moc nevyhledává nové přátele, je většinu času v práci a moc přátel tu nemá ani nehledá. Doufám, že se to s malou třeba zlepší a nebude takový asociál jako my :nevim: :roll: Díky za vaše příspěvky, zkušenosti a názory :srdce:

Reakce:
pajaja12
Povídálka 45 příspěvků 22.04.19 01:57

Pokud je dvouletá, tak to není nic neobvyklého a má na to právo se tak chovat, patří to k věku. Každé dítě je jiná osobnost a každému se líbí něco jiného nebo některé mají z něčeho úzkost. Vše je v tom věku přechodné. Toto by mělo začít ustupovat kolem 4 roku věku. Doporučuji nechodit do kolektivů a věnovat se ji samostatně, prostě tak, aby si tu úzkost nepřipomínala a časem na toto chování zapomněla…mezitím dojde v mozku zase v posunu a pak už se to srovná. Školku bych odložila na později, nejlépe od 4.roku věku.

Martina84
Ukecaná baba ;) 2203 příspěvků 22.04.19 05:02

Syn se choval ve dvou letech podobně. Dcera taky, ale ta je druhorozena a tudiz zvykla na deti. Na cizi lidi/děti reaguje negativně. Urcite to přejde, ja bych se temto situacim nevyhybala. Dcera se tim učí jak reagovat a pozoruje. To je vše v pořádku.

mrav
Nadpozemská drbna 28080 příspěvků 22.04.19 06:09

K tomuto věku to patří. Pro nás, jako rodiče, je to nepříjemné, pro dítě zdravé. Je to dáno vývojem, třeba jako i separační úzkost. :mavam:

kruzikova
Nováček 4 příspěvky 22.04.19 09:40

Díky za odpovědi, hned jsem o něco klidnější :hug: Tu školku si sama zatím moc představit neumím. Tady chodí často děti už těch dvou let, někdy i dřív, do jeslí. A někdy to na mě dělá takový dojem, že sice je pro ně ten začátek těžký, ale potom jsou tam spokojené a dokonce to má třeba pozitivní vliv na jejich vývoj :nevim: Školku jsme sice plánovali tak od těch tří let, ale přiznám se, že zatím si to vůbec neumím představit. Nevím, jestli bude odloučení těžší pro mě nebo pro ni :D

Ou
Kelišová 7414 příspěvků 22.04.19 10:06

Holt bude úzkostnější - to co je potřeba je pomalu, po malých krůčkách ji vést tomu, že strachu se nepodléhá, ale čelí se mu. Protože pokud člověk dělá to, co po něm strach chce, tak ho jen živí a ten roste.

Nemá smysl chtít po malém batoleti aby bylo odvážné, ale chce to vyprávět příběhy kde hlavní hrdina přemáhá strach a je za to odměněn a pak si o nich povídat, odměnit ji, když zvládne něco, čeho se bála. V okamžiku kdy je zrovna zaplavená strachem, tak se nedá dělat nic jiného, než ji konejšit, ale po té co se uklidní se hodí jít si ověřit společně, že tam vlastně nic strašného není.

Je k tomu pár fakt pěkných knížek - tahle bude fungovat na společné čtení a ukazování si obrázků

https://www.albatrosmedia.cz/…leho-pejska/

Tyhle se hodí jako inspirace a tak za rok, dva přímo.
https://www.kosmas.cz/…rach-strach/
 https://www.kosmas.cz/…neboj-neboj/

a tady je pak přímo rádce pro rodiče - byť tedy pro mladší školáky
 https://obchod.portal.cz/…avy-a-stres/

Ve dvou letech ji do školky rozhodně nedávejte a za rok už může být výrazně zralejší.

Základní výhodou toho, že se člověk snaží pochopit jak úzkost funguje a jak ji u dětí moc nepěstovat, aby je nepohltila, tak se přitom může naučit i spoustu věcí užitečných pro sebe sama…

Lenka_Hal
Echt Kelišová 8688 příspěvků 22.04.19 12:27

Ve dvou letech normalni. Nase takhle uzkostne reaguje na nektere dospelaky, hlavne pokud se ji snazi nejak priblizit. S detma to sice nema, ale to uz je o konkretnim diteti.
Tou pozdni socializaci to nebude, spis je takovy typ. Ja s prvnim synem prvni rok chodila po lese a lidi jsme vubec nepotkavali, prakticky cely rok o samote (to byla parada :D…mimochodem taky v Nemecku), ale jak mel ten rok, prinutila jsem se na hriste, at se trosku zabavi tam a ostatni deti okamzite miloval a nemel vubec problem. Naopak…

kruzikova
Nováček 4 příspěvky 22.04.19 23:33

Díky moc za povzbudivé odpovědi i za knižní tipy.  :palec:

Josef44
Kecalka 182 příspěvků 27.04.19 23:28

Jsou určité struktury osobnosti, pokud Vy i manžel máte schizoidní strukturu osobnosti, pak je to dědičné no a dcera je po Vás jen se to patrně hrotí tím, že nemá zkušenosti s dětmi. Vaše dítě potřebuje opatrný tréning sociálních dovedností, pak bude fungovat. Extrovert z ní ovšem nebude a patrně bude její struktura osobnosti vyhraněnější než Vaše a kdybyste jí nutily přes moc do sociálních kontaktů stáhne se do sebe. Až bude větší, bude vyžadovat přes den určitý čas, kdy bude chtít být sama, což je důležité pro její psychiku aby se srovnala po kontaktu s lidmi.

Váš příspěvek
Reklama