4 roky spolu a stále neví, zda si mě nechce vzít...

Anonymní
7.5.20 12:10

4 roky spolu a stále neví, zda si mě nechce vzít...

Ahoj,
ráda bych se zeptala na váš názor a vaše zkušenosti s muži :-)
Jsme s přítelem spolu 4 roky, je nám 22 a 24. Bydlíme spolu od mých 20 let.

Po celou dobu vztahu jsem to já, kdo je vždycky emočně i mentálně trochu napřed a vždycky jsem to byla já, kdo inicioval např. dovolené, společné bydlení, atd… Vždycky mi děkoval za to, že mu ukazuju jak žít a dávám mu odvahu dělat něco, co by sám nikdy neudělal…
Vím jistě, že když jsme spolu začali chodit, moc vážně to se mnou nemyslel a sám prý netušil, že se z toho vyvrbí pro něj takhle důležitý vztah. Když mi teď povídá, jak na tom je, říká, že občas cítí, že jsem ta pravá a že by si mě měl vzít, protože nikoho lepšího přece nenajde a má mě tak rád, že si nedokáže představit, že by byl kdykoliv s někým jiným… Občas mu ale prý do těhle myšlenek vlezou pocity, že je něco špatně a že si zas tak jistý neni.. A to ho prý děsí.. například když zmíním něco z daleké budoucnosti (moc často to nedělám), sevře se mu prý žaludek a divně ho tlačí pocit, že by si mě měl vzít. Včera jsme o tom měli dlouhou rozpravu a… Když jsme se bavili, jestli to teda má ještě cenu, oba jsme šíleně brečeli, protože rozejít se nechceme ani jeden.
Vím, že jsme mladí a že máme čas… Jenže je vůbec možný, že se u něj někdy něco změní a ty divný pocity přestane mít? Není si prý jistej tím, jestli je to mnou anebo všeobecně tím, že by se měl oženit a mít děti… Říká, že za poslední rok se toho u něj tolik změnilo a představa, že zůstaneme spolu ho „zas tak moc neděsí“ a že si to dovede představit víc, než kdy jindy za celý náš vztah…

Můžete mi někdo říct, zda je tohle u chlapů normální stav? Možná je to taky tím, že je to nás obou jediný dlouhý vztah a neměli jsme nikdy šanci zjistit, co chceme…

Předem Vám děkuji <3

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

7214
7.5.20 12:14

Mně to přijde divný, i vzhledem k jeho věku. Mluvím za sebe, mám o sobě hodně velké mínění a jsem dost hrdý člověk, takže s chlapem, kterého „žít se mnou zas tak moc neděsí“ bych prostě nebyla, protože jsem si vždycky vybírala partnery, co mě milovali a udělali by pro mě všechno. A já pro ně taky. Asi to takhle napsané zní hodně blbě, asi snad je vidět, kam tím mířím. Myslím si, že má čas na to se ještě změnit, takže pokud nikam nespěcháš, proč nepočkat. Ale zároveň by sis třeba mohla najít partnera, co ti ukáže, jak zase umí žít on, místo tohohle ztraceného klučiny, co se s tebou jenom tak veze a ani vlastně neví, jestli s tebou chce zůstat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7214
7.5.20 12:15

Edit dvakrát

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
16407
7.5.20 12:16
@Anonymní píše:
Ahoj,
ráda bych se zeptala na váš názor a vaše zkušenosti s muži :-)
Jsme s přítelem spolu 4 roky, je nám 22 a 24. Bydlíme spolu od mých 20 let.

Po celou dobu vztahu jsem to já, kdo je vždycky emočně i mentálně trochu napřed a vždycky jsem to byla já, kdo inicioval např. dovolené, společné bydlení, atd… Vždycky mi děkoval za to, že mu ukazuju jak žít a dávám mu odvahu dělat něco, co by sám nikdy neudělal…
Vím jistě, že když jsme spolu začali chodit, moc vážně to se mnou nemyslel a sám prý netušil, že se z toho vyvrbí pro něj takhle důležitý vztah. Když mi teď povídá, jak na tom je, říká, že občas cítí, že jsem ta pravá a že by si mě měl vzít, protože nikoho lepšího přece nenajde a má mě tak rád, že si nedokáže představit, že by byl kdykoliv s někým jiným… Občas mu ale prý do těhle myšlenek vlezou pocity, že je něco špatně a že si zas tak jistý neni.. A to ho prý děsí.. například když zmíním něco z daleké budoucnosti (moc často to nedělám), sevře se mu prý žaludek a divně ho tlačí pocit, že by si mě měl vzít. Včera jsme o tom měli dlouhou rozpravu a… Když jsme se bavili, jestli to teda má ještě cenu, oba jsme šíleně brečeli, protože rozejít se nechceme ani jeden.
Vím, že jsme mladí a že máme čas… Jenže je vůbec možný, že se u něj někdy něco změní a ty divný pocity přestane mít? Není si prý jistej tím, jestli je to mnou anebo všeobecně tím, že by se měl oženit a mít děti… Říká, že za poslední rok se toho u něj tolik změnilo a představa, že zůstaneme spolu ho „zas tak moc neděsí“ a že si to dovede představit víc, než kdy jindy za celý náš vztah…

Můžete mi někdo říct, zda je tohle u chlapů normální stav? Možná je to taky tím, že je to nás obou jediný dlouhý vztah a neměli jsme nikdy šanci zjistit, co chceme…

Předem Vám děkuji <3

takže ty ho ve 22 tlačíš do svatby a plánuješ občas dalekou budoucnost? :think: se nediv, že má občas sevřený žaludek a paniku. Máte první vážný vztah a jste oba mladičcí. Dej tomu čas, nech to bez nátlaku plynout. Nijak to vyděsíš a otrávíš a uteče, protože bude mít pocit, že ho dusíš a on si nic neužil. A rozpravu, jestli to má ještě cenu? že jako kdo se ve 20 nevdá, tak jejich vztah nemá cenu? 8o strašně to hrotíš, uber, nebo ti fakt uteče…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
7.5.20 12:18
@Anonymní píše:
Ahoj,
ráda bych se zeptala na váš názor a vaše zkušenosti s muži :-)
Jsme s přítelem spolu 4 roky, je nám 22 a 24. Bydlíme spolu od mých 20 let.

Po celou dobu vztahu jsem to já, kdo je vždycky emočně i mentálně trochu napřed a vždycky jsem to byla já, kdo inicioval např. dovolené, společné bydlení, atd… Vždycky mi děkoval za to, že mu ukazuju jak žít a dávám mu odvahu dělat něco, co by sám nikdy neudělal…
Vím jistě, že když jsme spolu začali chodit, moc vážně to se mnou nemyslel a sám prý netušil, že se z toho vyvrbí pro něj takhle důležitý vztah. Když mi teď povídá, jak na tom je, říká, že občas cítí, že jsem ta pravá a že by si mě měl vzít, protože nikoho lepšího přece nenajde a má mě tak rád, že si nedokáže představit, že by byl kdykoliv s někým jiným… Občas mu ale prý do těhle myšlenek vlezou pocity, že je něco špatně a že si zas tak jistý neni.. A to ho prý děsí.. například když zmíním něco z daleké budoucnosti (moc často to nedělám), sevře se mu prý žaludek a divně ho tlačí pocit, že by si mě měl vzít. Včera jsme o tom měli dlouhou rozpravu a… Když jsme se bavili, jestli to teda má ještě cenu, oba jsme šíleně brečeli, protože rozejít se nechceme ani jeden.
Vím, že jsme mladí a že máme čas… Jenže je vůbec možný, že se u něj někdy něco změní a ty divný pocity přestane mít? Není si prý jistej tím, jestli je to mnou anebo všeobecně tím, že by se měl oženit a mít děti… Říká, že za poslední rok se toho u něj tolik změnilo a představa, že zůstaneme spolu ho „zas tak moc neděsí“ a že si to dovede představit víc, než kdy jindy za celý náš vztah…

Můžete mi někdo říct, zda je tohle u chlapů normální stav? Možná je to taky tím, že je to nás obou jediný dlouhý vztah a neměli jsme nikdy šanci zjistit, co chceme…

Předem Vám děkuji <3

mě to divný nepřijde. ten můj si mě nechce vzít ani po 10 letech a 6 letech společnýho bydlení…

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
7.5.20 12:18

@Lalelale Přesně tam je asi náš problém, já, ač bych asi mohla, neb o chlapy jsem nikdy nouzi neměla,… to mínění o sobě nemám… Asi nikam nespěchám, protože mám teď ještě 2 roky školy, ale trápí mě představa, že se mnou neni šťastný na 100%.. Bojim se, aby se mnou nezůstaval jen ze soucitu..

  • Nahlásit
  • Citovat
5
7.5.20 12:19
@Anonymní píše:
mě to divný nepřijde. ten můj si mě nechce vzít ani po 10 letech a 6 letech společnýho bydlení…

A víš z jakého důvodu?… :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15721
7.5.20 12:20

Po 4 letech vztahu a 2 letech bydlení byste se asi měli někam posunout, ale nemusí to být svatba. Znám spoustu párů, které spolu byly 7-10 let a pak se rozešli. Byly to přechozené vztahy.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
7.5.20 12:21

@divine woman A co to podle tebe může být za posun? Je tam nějaký mezikrok mezi svatbou a bydlením?

  • Nahlásit
  • Citovat
15534
7.5.20 12:22

Po čtyřech letech vztahu, dva roky společného bydlení se děsí při představě společné budoucnosti? Jste ještě mladí, času máte dost, ale já bych asi byla jeho slovy zklamaná. Skoro bych řekla, že by si tu budoucnost neměl umět představit beze mě :lol: Ale tady nebudeš problémem ty, jako osoba. Jeho podle mě děsí spíš ty věci okolo. Závazky. Děti, svatba, společná hypotéka… A to je zase pochopitelné. Pokud vám současné žití spolu vyhovuje a není potřeba nutně řešit budoucnost, tak to nech plynout a uvidíte. Mě by ta jeho pasivita asi ubíjela. Ale to je můj boj, váš život žít nebudu :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
16407
7.5.20 12:26
@Anonymní píše:
@Lalelale Přesně tam je asi náš problém, já, ač bych asi mohla, neb o chlapy jsem nikdy nouzi neměla,… to mínění o sobě nemám… Asi nikam nespěchám, protože mám teď ještě 2 roky školy, ale trápí mě představa, že se mnou neni šťastný na 100%.. Bojim se, aby se mnou nezůstaval jen ze soucitu..

proč myslíš, že s tebou není šťastný? :think: ukazatelem štěstí přece není to, jestli se chci ještě během studia vdávat/ženit :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7214
7.5.20 12:26
@Keyllah píše:
takže ty ho ve 22 tlačíš do svatby a plánuješ občas dalekou budoucnost? :think: se nediv, že má občas sevřený žaludek a paniku. Máte první vážný vztah a jste oba mladičcí. Dej tomu čas, nech to bez nátlaku plynout. Nijak to vyděsíš a otrávíš a uteče, protože bude mít pocit, že ho dusíš a on si nic neužil. A rozpravu, jestli to má ještě cenu? že jako kdo se ve 20 nevdá, tak jejich vztah nemá cenu? 8o strašně to hrotíš, uber, nebo ti fakt uteče…

my teda dalekou budoucnost plánovali i s prvním klukem. Hrozně snil o tom jak si mě vezme, i když bylo jasný, že jestli se to vůůůbec stane tak třeba za 15 let. Zase co s partnerem, kterému se stáhne žaludek jen se zmíníš o tom, že s ním do budoucna nějakým způsobem počítáš?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
14525
7.5.20 12:28
@Anonymní píše:Můžete mi někdo říct, zda je tohle u chlapů normální stav?

Není to u chlapů v jeho věku normální stav. Mladí a nezkušení moc nad budoucností nepřemýšlejí a zbrkle jdou do všech rizik, především do manželství. On nad Vaší budoucností očividně přemýšlí a nechce nic uspěchat.
Já třeba nepožádal ani po pěti letech a ani se k tomu nechystám. Tak vyděržáj, ono už moc těch zbrkle sňatkuchtivých chlapů v dnešní době internetu moc nebude.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2318
7.5.20 12:29

Vůbec to nechápu a nechápu, proč se chceš jako mladá hned brát? K čemu je to dobré? V tomto věku se to snad dnes už nedělá ani na vesnicích, ne? Kdyby mi dcera, kterou teda nemám, ve 22 řekla, že se chce vdávat, tak bych si řekla, kam tak spěchá. To už chcete děti nebo proč se chcete brát?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
7.5.20 12:29

@Kakika Taky mě trochu ubíjí, na druhou stranu cítím obrovskou vděčnost, když vidím, že se v něčem překonal a že emočně roste…
Taky bych čekala, že si ze mě trochu víc sedne na zadek :lol:, říkám si, že bychom oba potřebovali zažít nějakou životní ránu, abychom věděli, co vlastně od života chceme… Pak by se nám oběma asi lépe hodnotilo situaci.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama