4/2017 jsem měla rodit. Necítím lítost, ale nasranost...

Anonymní
11.3.17 23:16

4/2017 jsem měla rodit. Necítím lítost, ale nasranost...

Prosím o Váš názor, či jak jste to měli vy.
Přišlo jsme o mimčo v 11týdnu kdy mu přestalo být srdíčko. Měla jsem rodit za měsíc, řekla bych že i po potratu jsem byla se situací rychle srovnaná a těšila se až zas budu v tom. Jenže to se zatím nekoná…
A jak se blíží to datum kdy jsem měli být 4. Častěji se mi krade na mysl že nejen že neporodím, ale ani ještě nejsem v tom a ty pocity nejsou lítostivé, ale nasrané…a mám pocit že se od toho neumím úplně odpoutat a vlastně ani nevím co bych měla cítit…
Naštěstí máme doma jednu neposednou 2letou treperendu…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

6037
11.3.17 23:41

My přišli o první miminko ve 12. týdnu. Mělo dr narodit 2.7. a já znovu otěhotněla až dva týdny po tomto termínu. Dneska máme děti dvě a na to první sem tam vzpomínám…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
12.3.17 00:22

Mám za sebou pět neúspěšných těhotenství… pokaždé mě ty pocity překvapí, pokaždé jsou jiné… ale myslím, že je to normální. Prostě si člověk v této situaci zvyká a vyrovnává se. Vždy je to jiné.
Do dnes si pamatuji termín porodu prvního i těch ostatních, víceméně.
Ale smutná se také snažím nebýt. Občas jsem naštvaná, z různých důvodů.
Když otěhotněla známá a flákala na facebook „těhotenské řečičky“ a fotky už odedne prvního pozitivního tt. měla jsem vztek asi největší. Možná jen o trochu větší když se blížil její termín.
Ale je to normální… ve skutečnosti ten vztek je jen projev lítosti nad sebou samým a nespravedlností co mě potkala.

Není to o tom, že ostatním to štěstí nepřeju, Božínku přeju a jak!!!

Je to o tom, že mám vztek na svou vlastní bezmoc a bezrqadnost.

  • Nahlásit
  • Citovat
12.3.17 07:04

Psychologove tomu říkají pět fázi truchleni.
1. Sok a popreni
2. Vztek a hněv
3. Smlouvani
4. Deprese
5. Smíření

A ono trvá nez si tím člověk projde a smiri se s tím…a o významných událostech a vyrocich se některé fáze mohou vracet. Tvoje pocity jsou normální a cas vše vyleci.

Mrzi me cim jsi prosla a přeji hodně sil :hug: :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
11363
12.3.17 07:08

Vztek je přirozená fáze truchlení, je dost pochopitelné a normální, že to tak vnímáte.

Nejjednodušší způsob jak tím projít je netvářit se, že neexistuje, ale projít jím.

Smutek bude ukrytý za ním a taky se hodí se ho nebát, protože jedině tím, že to odžijete tu ztrátu vyčistíte a nebude vám pak někde v budoucnu strašit jako úzkostné problémy a nebo deprese.

Co s tím? Docela dobrá cesta je psát si deník. Ne každý den co se stalo, ale když těch emocí je najednou příliš, tak se z nich vypsat. Jednou za týdne a nebo klidně třikrát denně.

Jinak právě pro rodiče, kterým se jejich dítě nakonec nenarodilu tu je http://www.prazdnakolebka.cz/

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
427
12.3.17 08:20

Bohužel mám přesně tento pocit taky, akorat jsem měla rodit v červnu.. Když vidím některé holky, jak rodí děti o sto šest a doma na ti nemají podmínky, spíš s tím řeší svoji finanční situaci teď, tak mám vztek ještě větší.. Ale snažím se věřit, že se povede, i když někdy je to na palici, ještě když všichni kolem mě čekají dítě.. :roll:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5330
12.3.17 08:29

@Tšekkin Kulpa pěkně napsáno. Snažíme se 3,5 roku o druhé, 2× jsem potratila, teď už jsem dikybohu v té 5.fazi. Takže čekám, že nebude trvat dlouho a už budu úplně klidná a spokojená s jedním zdravým dítětem. A vlastně se mi uleví. Můžu říct, že nas s manželem tahle krize dokonce sblížila, jsme spolu skoro 10 let.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12.3.17 21:43

Já už po dvou samovolných potratech neměla ani chuť… Při třetím otěhotnění jsem se už neradovala a zrovna se povedlo a doteď je mi líto, jak jsem z té zprávy nebyla nadšená. Ale myslím, že příroda ví, co dělá a má to důvod. Ale je mi to moc líto a vím, jak se cítíš. Není ale všem dnům konec. :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
15.3.17 17:06

Ahojky, mám to samé :,(.V Listopadu jsem přišla o mimi ve 13.tt.Bohužel jsem musela na sál na přerušení kvůli vrozené vadě, které byla neslučitelná se životem. Od té doby jsem byla u kartářky i u psycholožky a stále jsem na tom psychicky dost špatně. Bylo by to naše třetí a hlavně na manželovi vybrečené a vytoužené mimi. Cítím takovou strašnou prázdnotu a bolest, že při jakékoli vzpomínce a připomenutí brečím. Skoro už se ani nekoukám na TV, protože se mi zdá, že jakákoli reklama, film či seriál je propojen s dětskou tématikou. Jo a aby bylo ještě lépe, je kolem mě neskutečné množství těhulek. Moc jim to přeju, ale šíleně mě to štve. Bohužel mě už jiné mimi nečeká. Manžel je rezolutně proti. Takže o to víc to bolí. Šla jsem na sál s vědomím, že to byla poslední šance. :(
Vám všem ostatním přeju ať se bolístka v srdci rychle zahojí spinkajícím miminkem v navoněné postýlce :srdce: :kytka: :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2502
28.3.17 13:28

Ahoj, já mám pocity stejné, měla jsem rodit v dubnu 2016, pak v květnu 217 a pak v říjnu 2017… pokaždé zamlklé… vždy jsem si říkala, že už budu těhotná za pár měsíců, teď už spíš řeším, kde je problém a jestli to vůbec někdy půjde… už se ani nechceme znovu snažit, dokud nebudeme mít za sebou všechna možná vyšetření, která ale doktoři moc nechtějí dělat.
Taky občas cítím beznaděj, vztek, nespravedlnost… nejvíc mě sere, když jsem se začínala snažit, všechny kamarádky se divili, že je ještě brzo, jsem mladá… že s něma nebudu moc pařit když budu mít dítě… od té doby už všechny porodily nebo se chystají a jen já stále nic. :zed:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama