8-leta dcera se v noci často budí

227
30.5.21 20:30

8-leta dcera se v noci často budí

Prosím o radu. Dcera 8 let v noci 3 krát i víc krát je schopna přijít za mnou do ložnice s tím že se bojí. V pokoji spí s mladší sestrou ktera v klidu prospi celou noc. Tmy se nebojí, noční světýlko odmítá. Špatné sny to taky nejsou. Nějaké zvuky od sousedů taky ne. Už jsem z ní zoufalá.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1691
30.5.21 20:40

Ptala ses jí, čeho se bojí? V 8 letech ti to už určitě řekne. Může to být nějaká snadno řešitelná blbost. Třeba mikina hozena přes židli vrhajici děsivý stín. Nebo ptak zpívající oknem. Zvuk vody ve stupackach…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16869
30.5.21 20:45

No učte se s uzkostí pracovat - přes den. Mrkněte společně na tuhle knížku

https://www.kosmas.cz/…neboj-neboj/

Na večer držet režim, po setmění žádne obrazovky, nějake jedoduche relaxační cvičení, opravdu tma a ticho v pokojíčku.

Před spaním meduňkový čaj

a mrkni třeba sem

https://eshop.prosimspinkej.cz/spankohrani/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.5.21 20:59

Naše 6-ti léta to stejný. Máme i tu knížku, co zmínila Ou. Dělám s ní cvičení, relaxaci, jógu, zkoušela jsem čaje atd. Usínání trvá, neumí „vypnout hlavu“. Už jsem objednaná i k psycholožce.
A já hlavně nevím, zda je to fakt úzkost nebo touha po pozornost, kolikrát je hystericka a vzbudí všechny, když ji jde utěšit manžel (a je na ní milej, snaží se jí pomoc, uklidnit). Prostě mám pocit, že si vydupava moji pozornost. Už toho mám plné zuby, X let empatie a snahy k ničemu a proto jdeme k psycholožkce.
Já osobně už nemůžu, řeším dceři spánek, ale ona v noci neřeší nikoho, klidně vzbudí všechny…
Ale moje dítě je prostě manipulant, chytrá až moc, kalkulujici, spíš sobecka, málo empatie vůči lidem. Kdyby to bylo hodné vystrašené děcko, tak se asi snažím dal být milující i v noci. Jenže ona je náročná i přes den, pořád bojuje o moc, prosazuje se, a pak v noci udělá hysterak a já mám chuť ji spíš někam zavřít než obejmout. A pak mám výčitky a tak, bojují i sama se sebou, jak se chovat, jak i toto ještě přijmout…

  • Citovat
  • Nahlásit
2157
30.5.21 21:07

Já bych souhlasila s tím režimem, aspoň dvě hodiny před spaním žádná televize nebo nedejbože mobil. Syn se v noci budil pokaždé, co si zahrál večer na mobilu hru. Telka mu nevadí. Vysledovala jsem to skoro hned, takže po 17 hodině pro jistotu už na nej vůbec nesahat a spí krásně. Já jako malá jsem měla noční můry o pavoucich nebo zurivych psech a bála jsem se rostliny/stromu co jsme měli v obýváku. A Mamka se ji vůbec nechtěla zbavit, prý ze si vymýšlím :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9965
30.5.21 21:25

Já bych si jí prostě vzala k sobě, do ložnice. Myslím, že je to nejjednodušší a nejúčinnější metoda.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
340
30.5.21 21:44

Ahojky, měla jsem to samé s dcerou…Bála se večer od malička, nechtěla sama usínat, musela na mě neustále vidět, takže jsem stěhovala postýlku vždycky tak, aby viděla na mě do obýváku, když jsem se třeba dívala na televizi.Ale i tak byl problém..Přes den moji společnost potřebovala, ale nijak zvlášť-prostě normální a běžné dítě, ale večer to začalo…Zpívala jsem písničky, říkala pohádky, nechávala světýlka, chodila za ní co pět minut, uspávala jsem ji…Prostě nic nepomáhalo…Bála se a chtěla za mnou…Byly jsme samy dvě a z jejího pokoje, do obýváku to bylo asi deset metrů maximálně…Když jsem si ji vzala do obýváku k sobě do postele, většinou usnula, ale já jsem nechtěla, aby usínala u televize a chtěla jsem, aby spinkala ve svojí postýlce…Ale prostě to nešlo…úplná katastrofa nastávala, když jsme spaly mimo domov…Třeba u kamarádky, na chatě nebo kdekoliv…Dokud jsem si k ní nelehla, neusnula…Když jsem ji uspala, a pak jsem se zvedla, do deseti minut byla pravidelně vzhůru. Asi do 11ti let to prostě takhle trvalo..Dnes je jí 15 a spí naprosto normálně…Ale bylo to šílené, bezmoc a neustálý stres z toho, co bude večer…Když se jí dneska zeptám, proč to bylo, řekne mi, že se prostě bála a chtěla být se mnou…Přeju, ať to co nejdříve přejde…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
30.5.21 22:12

@Titanie takže jsi do jejich 11 let byla milá a milující, chápající máma, vždy k dispozici (každou noc)? Nejezdil na tábory, k babičce atd? Nezkoušela jsi to nějak zlomit?
Uffff… Tak toto jestli mě čeká (viz 3.prispevek), tak to nevím, jestli dám. Už teď vyhrává spíš vztek a fakt ráda bych v noci normálně spala.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
30.5.21 23:32
@Anonymní píše:
Naše 6-ti léta to stejný. Máme i tu knížku, co zmínila Ou. Dělám s ní cvičení, relaxaci, jógu, zkoušela jsem čaje atd. Usínání trvá, neumí „vypnout hlavu“. Už jsem objednaná i k psycholožce.
A já hlavně nevím, zda je to fakt úzkost nebo touha po pozornost, kolikrát je hystericka a vzbudí všechny, když ji jde utěšit manžel (a je na ní milej, snaží se jí pomoc, uklidnit). Prostě mám pocit, že si vydupava moji pozornost. Už toho mám plné zuby, X let empatie a snahy k ničemu a proto jdeme k psycholožkce.
Já osobně už nemůžu, řeším dceři spánek, ale ona v noci neřeší nikoho, klidně vzbudí všechny…
Ale moje dítě je prostě manipulant, chytrá až moc, kalkulujici, spíš sobecka, málo empatie vůči lidem. Kdyby to bylo hodné vystrašené děcko, tak se asi snažím dal být milující i v noci. Jenže ona je náročná i přes den, pořád bojuje o moc, prosazuje se, a pak v noci udělá hysterak a já mám chuť ji spíš někam zavřít než obejmout. A pak mám výčitky a tak, bojují i sama se sebou, jak se chovat, jak i toto ještě přijmout…

Děti volající o pozornost a lásku se právě často nechovají podle našich predstav. Super, že jdete k psycholožce. Urcite přijdete na to, kde je problém. Našemu synovi je 6 let. Usíná tak, že ležím vedle něj, objímáme se, držím za ruku, nebo se prostě otočí a usne. Někdy mě češe a usne u toho, posloucháme audio pohádku…a v noci může za námi kdykoliv přijít. Někdy přijde, někdy ne. Pro mě je to mládě a každý se vyviji jinak..Jsem tu pro něj, potřebuje mě, nevidím takový problém ve společném spaní. V cizím prostředí spí v pohodě…u babičky beze mě apod. Jeho potřeby jsou taky důležité. Mame dve postele u sebe…Jinak v sesti letech chtit po diteti empatii a nesobeckost je docela oříšek si myslím. Všechno tohle se deti teprve učí vnímat. Uvidíte u psychologa :)

  • Citovat
  • Nahlásit
227
31.5.21 06:29
@Midaku píše:
Ptala ses jí, čeho se bojí? V 8 letech ti to už určitě řekne. Může to být nějaká snadno řešitelná blbost. Třeba mikina hozena přes židli vrhajici děsivý stín. Nebo ptak zpívající oknem. Zvuk vody ve stupackach…

Ptala, a neví. Ale než si jde lehnout zkontrolujte topeni jestli je vyple a setobox si nasmeruje tak aby na něj vydela z postele jak svítí. Než vleze do postele tak si narovna peřinu přesně rohy do rohů. Jsme domluveni že když nemůže usnout tak si ještě sama čte. Mladší dcera usne hned.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
340
31.5.21 06:30
@Anonymní píše:
@Titanie takže jsi do jejich 11 let byla milá a milující, chápající máma, vždy k dispozici (každou noc)? Nejezdil na tábory, k babičce atd? Nezkoušela jsi to nějak zlomit?
Uffff… Tak toto jestli mě čeká (viz 3.prispevek), tak to nevím, jestli dám. Už teď vyhrává spíš vztek a fakt ráda bych v noci normálně spala.

Bohužel jsem musela…Jinak to nešlo, nešlo to zlomit…řešila jsem to s psycholožkou, pak s psychiatričkou…dali jí i léky, které jsem ale odmítla…na tábory do těch 11ti let moc nejezdila, byla na jednom, ale prostě tam nemohla spát..Vedoucí o tom věděli, že má ten problém…Ne vždy jsem byla chapající a empatická, ale snažila jsem se, jak jsem mohla…Bylo lepší a horší období, věděla jsem, že to nedělá naschvál, snažila se usnout, ale prostě to nešlo…k mojí mamce jezdila, ale ta u ní seděla, takže ona usnula v pohodě (moje mamka byla ale opravdu výjimka, se kterou to takhle fungovalo).Těžko říct, proč to bylo…Ale bylo to těžké jak pro ni, tak pro mě..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
31.5.21 09:50
@Titanie píše:
Bohužel jsem musela…Jinak to nešlo, nešlo to zlomit…řešila jsem to s psycholožkou, pak s psychiatričkou…dali jí i léky, které jsem ale odmítla…na tábory do těch 11ti let moc nejezdila, byla na jednom, ale prostě tam nemohla spát..Vedoucí o tom věděli, že má ten problém…Ne vždy jsem byla chapající a empatická, ale snažila jsem se, jak jsem mohla…Bylo lepší a horší období, věděla jsem, že to nedělá naschvál, snažila se usnout, ale prostě to nešlo…k mojí mamce jezdila, ale ta u ní seděla, takže ona usnula v pohodě (moje mamka byla ale opravdu výjimka, se kterou to takhle fungovalo).Těžko říct, proč to bylo…Ale bylo to těžké jak pro ni, tak pro mě..

Tak mám asi doma to stejné, psycholožku mám objednanou v červnu. A jaká je dcera jinak povahově? Já strašně bojuji s tím, zda ji to věřím, ona je chytrá až bych řekla manipulant, ta výchova je spíš složitější (oproti synovi), ona je dominantní, hodně pořád zkouší pravidla a co se stane, když je poruší a je prostě náročný furt držet ty hranice a zvládat její mocenské boje. Pak přijde večer a už bych chtěla klid, aspoň některé noci třeba spát v kuse, ale nejde to, každou noc je třeba 2× vzhůru, někdy vzbudí všechny a je bezohledná a já už pak zuřím. Mladší dítě je úplně v klidu, ale dcera spotřebuje mojí energie a pozornosti za tři děcka. Fakt nevím, zda je to úzkost nebo jen manipulace, zda být ta hodná a chapavá nebo ne. A zatím se držím, ale čímdál víc mám vztek a reaguji hůř než bych chtěla.
Samozřejmě s ní mluvím, mám ji ráda, vysvetluji, tulim přes den atd., ale je to náročné a nikdo v okolí to nemá stejně, tak o to víc to na mě padá, že třeba dělám něco špatně já.
Tak jsem se alespoň vykecala tady…

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
31.5.21 10:14
@Anonymní píše:
Děti volající o pozornost a lásku se právě často nechovají podle našich predstav. Super, že jdete k psycholožce. Urcite přijdete na to, kde je problém. Našemu synovi je 6 let. Usíná tak, že ležím vedle něj, objímáme se, držím za ruku, nebo se prostě otočí a usne. Někdy mě češe a usne u toho, posloucháme audio pohádku…a v noci může za námi kdykoliv přijít. Někdy přijde, někdy ne. Pro mě je to mládě a každý se vyviji jinak..Jsem tu pro něj, potřebuje mě, nevidím takový problém ve společném spaní. V cizím prostředí spí v pohodě…u babičky beze mě apod. Jeho potřeby jsou taky důležité. Mame dve postele u sebe…Jinak v sesti letech chtit po diteti empatii a nesobeckost je docela oříšek si myslím. Všechno tohle se deti teprve učí vnímat. Uvidíte u psychologa :)

Já se snažím, fakt, ale u nás je to každou noc, 2× nebo i 3×. Jako ano, chápu, je ještě relativně malá, ale proč u toho někdy dělá scény a vydupavá si mě, proč klidně řve tak, že vzbudí všechny. Ono je to těžký, přes den je jak suverén, oprsklá až drzá, pořád tady bojuje o moc, chce mít poslední slovo, hranice/pravidla spíš zkouší obejít než přijmout a pak v noci zas nějaký problém. Při veškeré mě snaze je to prostě náročné a já jako matka potřebuji taky spát, chodím do práce, nikoho nezajímá moje noc doma.
Jinak dcera umí být i milá, pokud má pozornost, tak je bez problemu, veselá, bavič, vtipná a plná nápadů, pořád v pohybu, pořád je slyšet. Ve školce ok, není problém. Pokud ale dojde na „překážku“ doma, tak bojuje, nepodvolí se jen tak, stojí mě to hodně argumentace a to se fakt snažím nebýt generál, ale domlouvat se, aby nám bylo doma dobře všem.
A prostě v noci se spí a ona tu nemůže bezohledně mluvit, já si v noci nechci povídat, nechci ji hladit atd., chci spát ve své posteli. A chci aby tu byl klid, aby se vyspala i syn a manžel.

  • Citovat
  • Nahlásit
31.5.21 23:07

Nechala bych ji přijít, kdykoli v noci potřebuje, a zalézt spát ke mně. Dělám to taky tak a postupně se to zlepšuje. Navíc se i poměrně normálně vyspíme. U nás je to zvýšenou citlivostí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat