Adopce staršího dítěte

Anonymní
3.6.16 18:13

Adopce staršího dítěte

Zdravím.
Nenašla jsem tu toho moc přímo k problematice adopce staršího dítěte, proto se obracím na vás a vaše zkušenosti, znalosti.
Jsme manželé již několik let, máme tři vlastní děti a uvažovali jsme o případném dalším. Napadla mě myšlenka adoptovat si starší dítko, které by tak nějak zapadlo mezi ty naše a tím třeba nějakému pomoct.
Nemířím na novorozence, kojence ani batolata - vím, že je hodně bezdětných párů, které také čekají na to svoje.
Něco málo jsem si načetla, ale spíše se mi zdá, že starší děti jsou spíše vhodné do pěstounské péče kvůli právně nevyřešené minulosti nebo přerušovanému zájmu biologických rodičů.
Ráda bych se zeptala, kdo máte zkušenosti nebo jste toto téma studovali, jak to ve skutečnosti je, jaké jsou šance, čekací doba, realita…
Spíše jsem zvažovala adopci, protože tam jsou ty právní vztahy vyřešené. U pěstounské péče si nejsem jistá, jestli bych se dokázala vyrovnat se situací, kdyby se dítě opět dostalo zpátky k biologickým rodičům, resp. by se s nima muselo stýkat proti své vůli.
Děkuji a prosím o zachování anonymu. Jsem zde docela aktivní a nerada bych, aby byly některé věci vyřčené dřív, než se vůbec nějaký krok podnikne.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Anonymní
3.6.16 18:52

Mam osobni zkušenost, nedopadlo to. Víc psát nechci. Dobře si to promyslete, kombinace většího dítěte s vlastními dětmi přináší spoustu úskalí, která se objeví až později. Je to nepřenosná zkušenost. Anonym myslím netřeba zdůvodňovat v této diskuzi.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
3.6.16 19:10

Mám zkušenost, kdy k nám přišla bydlet trvale holčička školkového věku. V kombinaci s našemi dětmi to je neuvěřitelně náročné. Kdybych měla na výběr, nešla bych do toho. Ale bohužel nemám a musím vše zvládnout i za cenu naprostého psychického a fyzického vyčerpání.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
3.6.16 19:19

Děkuji za názory oboum anonymům. Pokud by někomu nevadilo napsat, resp. popsat i „čekací“ dobu, jak je zhruba dlouhá, jaká jsou školení a co se na nich zdůrazňuje, na co klade předadopční prověrka důraz.
S větší zátěží počítáme. Zaujímala by mě pak i konkrétní komplikace ze života.
Děkuji.

Zakl.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
3.6.16 19:21

Znam dve rodiny, v obou to nedopadlo - jedno osvojeni, dite se vratilo do puv. rodiny, druhy adoptovan, ale utekl jim - neco jako v knize Rok kohouta - pokud jsi necetla, doporucuji. Jinak obe rodiny milujici, vlastni deti starsi a uspesne-asi jako ta vase :), ale nedali to…Jinak hodne stesti. Prosim anonym, nejedna se o mne, ale o zname, tak proto. Anonym M

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
3.6.16 19:36
@Anonymní píše:
Děkuji za názory oboum anonymům. Pokud by někomu nevadilo napsat, resp. popsat i „čekací“ dobu, jak je zhruba dlouhá, jaká jsou školení a co se na nich zdůrazňuje, na co klade předadopční prověrka důraz.
S větší zátěží počítáme. Zaujímala by mě pak i konkrétní komplikace ze života.
Děkuji.Zakl.

Anonym s holčičkou… My nečekali vůbec, to dítě je příbuzné. Prostě jednoho dne zavolali ze sociálky, že její matku zavřeli a abychom si pro dítě přijeli. Přivezli jsme si jí a tím to haslo, žádná pomoc nebo informace, prostě dělejte, jak umíte. Nikdo se už nestaral. Ten první rok byl šílený. Teď už se to trochu utřepalo, ale je to náročné pořád. Ještě, že máme své děti, jinak bychom netušili, jak se o ní postarat.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
3.6.16 20:33

Starší děti jsou většinou na PP. Na telefon jsme čekali nevím přesně, asi dva, tři roky. Na další pokus taky tak. Normálně žádost, socialka, kurzy, psycholog všichni. Průšvih je, že se děti přidělují v rámci kraje. V obou případech by děti měly matku bydlištěm blízko k našemu bydlišti. Poprve pár stanic busem, primo nám z auta ukazovalo dítě, kde máma bydlí. Podruhé to bylo taky kousek od nás. Mohli by se kdykoliv potkat, hlavně starší dítě by si za mámou normálně dvě stanice dojelo busem. To za prvé. Zadruhé to prostě není pak tak růžové, jak v představách. Přichází dítě, které už něco zažilo, má už vytvořeno to svoje. Může se po čase stát, že ho nechtějí váš děti, prostě si uvědomí, že oni jsou ony vase a zarli. Prestoze predtim strasne chtely, v realite to muze byt velky problem. Znam pripad, kdy vlastni kluk po prichodu ado bratra utekl z domu, prestal mluvit a musel resit psycholog, bez kladneho vysledku, dite slo zpet. Pritom brachu strasne chtel, tesil se. A pozor, přestože se i vy moc snažíte, může se stát, že i vy si časem uvědomíte, že to není to pravé ořechové, že své děti máte prostě radši. Starší děti by dle mého měly jít do rodiny bez vlastnich děti. Protoze materska laska je bezpodminecna, vse odpusti, milujete za hrob. Ac se to nezda, tohle silne pouto asi nelze na povel vytvorit. Hezky vztah s touhou pomoci ale ano. Takze pak pestounska pece, zapojeni i vlastnich rodicu se vidat a proste dite provazet, pomoci mu.Ale prava materska laska? Bohuzel u nas a dost znamych, kteri o tomto uvazovali proste nebyla.To je muj názor. S ditetem se vídas dost málo před rozhodnutím, zda ano či ne. Myslím tři měsíce o sobotách, pak jeden, dva zkušební víkend unas tak bylo.

  • Nahlásit
  • Citovat
917
3.6.16 20:36

Můžu se zeptat těch anonymů, co to zažili, čistě z vlastní zvědavosti: není třeba doporučovaný po rok od přijetí dítěte psycholog? Musí to být pro to dítě velká změna a asi toho hodně zažily, chodili jste s nimi k někomu?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.6.16 20:38

Hlavně, pokud už máte tři děti, by budete čekat strašně dlouho. Nebo vám nabídnou děti problematické, o které není zájem. Postižené, jiné etnikum, s jiným problémem. Tři vlastní děti, tipuju i pět let čekání. Leda zkusit profesionální pestounstvi.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
3.6.16 21:30

@KiwiT My vzdali hned zpočátku, takže ne. Výborně propracované má pěstounstí Natama. My jsme neznali, na Natamu jsme narazili až později, škoda. Skuteční profíci, nedá se srovnat se státním systémem přípravy, poradenství, všeho. Na netu je k nalezení, zdarma nezávazné konzultace, kde odpoví velmi ochotně, ale hlavně pravdivě ze zkušeností na všechny otázky, které si pokládá zakladatelka…ještě před tím, než podáte nějakou žádost, pomohou se vám rozhodnout, poradí vám a na rovinu i třeba řeknou " vy nejste připravený, nejděte do toho"
dělají ale jen pěstounství, adopci ne.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
3.6.16 21:43

Ano, Rok kohouta a další knihy od Boučkové jsem četla; viděla jsem i filmové zpracování.

To je zajímavé, že vám přidělili holčičku známé, aniž by se zeptali. 8o Bylo tam nějaké doporučení z její strany, přání, kam mají holčičku umístit? Zdá se mi to nereálné, nezeptat se budoucích rodičů, pěstounů… :think:

Ad anonym 20:33
Určitě máte v hodně věcech pravdu. Jiné etnikum bych asi neobhájila, o tom jsem již hodně přemýšlela. Ač jsem dosti cestovala a žila v zemích, kde žijí hodně vyrovnaně vedle sebe různá etnika bez problémů, nemyslím, si, že je to případ ČR. A to mě odrazuje. Na lehčí postižení, resp. integrovatelné dítě bych si troufla; mám v okolí docela hodně vzorů. Trochu mám obavy z přijetí na vsi, kde bydlíme. Přeci jenom ta anonymita je tu menší.

Ad anonym 20:38
Pět let čekání mi přijde jako dlouhá doba. PP by bylo asi snažší, ale nese s sebou jiné minusy.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
3.6.16 21:54

Díky, na Natamu se podívám. :palec: Právě takový přístup bych očekávala i od státních institucí.

Předškolní věk mi přijde ještě uchopitelný a formovatelný; později již spíše ne, protože dítě již příliš dlouho zažívalo nestabilní a měnící se prostředí a navíc si již utváří svůj názor a představy.

V rodině máme jednu holčinu v PP (asi 2 roky, od jejich 9. let). Je hodná, slušná, výborná žačka, ale bohužel na pěstounskou rodinu již má svůj názor (asi jí nesedla). Je to komplikovanější tím, že si jí vzali do rodiny, kde je jedna starší mentálně postižená dcera (a pak mladší kluk). U nich byly ale jiné pohnutky, spíše finanční a že matka je prakticky doma a pečuje o postiženou dceru.
Já bych si spíš představovala dítě, které lze integrovat jak v rodině, tak i v okolní společnosti. V ostatních případech je nejspíš ta PP vhodnější.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
4.6.16 08:12

Zakladatelko, nešla bych do toho. Sny jsou jedna věc, realita druhá. Strčit ke svým velkým dětem jedno cizí a myslet si, že to bude fungovat, je čirá utopie. V rodině máme pěstouny, dostali skupinku sourozenců, tam je to o něčem jiném. K.

  • Nahlásit
  • Citovat
8804
4.6.16 08:31

Ahoj..mame zkusenost s hostitelskou peci o dve starsi deti..bylo to hodne narocne..do pestounske pece nechteli…jestli mas otazky rada zodpovim… :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
4.6.16 12:30

@kornelije
My máme děti ještě poměrně malé (tři do šesti let), tak jsem spíše uvažovala o předškolním dítku nebo max. v prvním ročníku.
Jak staré byly ty děti? Byli to sourozenci? Měli jste k nim i vlastní děti? V čem to bylo hodně náročné? Díky.

Zakl.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama