Antidepresiva. Fungují vůbec?

Anonymní
26.3.20 16:55

antidepresiva. Fungují vůbec?

Ahoj. Je mi 18 let a kvůli karantény jsem ted celé dny doma.
Asi nějaký půl rok beru antidepresiva kvůli úzkostem a lehkým depresím. Cítila jsem se po nich dobře. Ze začátku jsem je párkrát si zapomněla vzít, protože jsem nebyla zvyklá jíst nějaké léky. Vždy když jsem ale zapomněla, tak to na mně nemělo negativní učínek. Cítila jsem se víceméně stejně jako s nima. No.. Každopádně od asi začátku prosince to beru fakt každý den. Nezapomněla jsem ani jednou. A ted, když je ta karanténa jsem se jednou vzbudila a byla jsem zvědavá, jestli se budu cítit nějak hůř, vzhledem k tomu, že je moje tělo zvyklé dostávat každý den nějakou dávku AD. A ano! bylo mi fakt hrozně, hned dopoledne jsem dostala nějakou špatnou zprávu, z které mi pak bylo smutno celý den, ale asi to nebylo těmi AD ( že je nemám). Tak jsem si je druhý den vzala a v pohodě. Bylo mi docela fajn. No a dnes jsem si je zase nevzala, protože jsem chtěla vědět, co to se mnou udělá a je mi fakt dobře. Byla jsem na procházce, nakoupit, dokonce jsem doma cvičila, dělala školu,..
No, chci tím říct, jestli ty antidepresiva vůbec nějak fungujou? Jestli to není jenom např. placebo. Moc se v tom nevyznám, ale napadlo mně, že třeba žádné psychické nemoci (neurozy a deprese) neexistujou. Prostě to jsou jenom nějaké přehnané složky naši osobnosti, např. přecitlivělost, která způsobuje potom ty dlohodobé pocity smutku, i když se nám třeba zdají bezdůvodné, ale bezdůvodné asi nebudou. Nebo úzkosti.
Já třeba mám úzkosti už od dětství, v té době jsem ani nevěděla, že se tomu říká úzkost. Měla jsem je opravdu silné, mnohem silnější než ted. Prostě jsem cítila z ničeho nic přehnaný strach, který mi způsoboval hrozné fyzické projevy, kterých si ostatní všimli. Já jsem si v tu dobu myslela, že to nikdo jiný nemá a že je to něco, co musím skrývat a co nejdříve se toho zbavit. Nevěděli to ani rodiče. Bylo mi 7 (2. třída). Já jsem si myslela např. to, že mám nějakou vážnou nemoc a že umírám. Každou noc jsem bečela, že ve spánku umřu. Hrozně moc jsem se za sebe v tu dobu styděla.
No a začala jsem to řešit tedy až mnohem později, když jsem zjistila, že to mají i ostatní, že se tomu říká „úzkost“ a že se to dá řešit. Chodila jsem tedy k psycholožce a ta mi řekla, že by u mně bylo dobře, kdybych si našla i doktora (psychiatra), aby mi napsal nějaké léky.
No a tím, že jsem věřila, že mi ty léky pomůžou, tak mi taky pomáhaly, v tom např. že dokážu tak nějak vidět pozitivně svou budoucnost, protože věřím, že se z toho dostanu. Takže i cvičím, jím zdravě, medituju, atd. Ale úzkosti mám furt. No a když si ty prášky nevezmu, tak necítím žádný rozdíl. Proto si myslím, že to je spíš jen placebo. Třeba všechny antidepresiva obsahují jenom nějaké vitamíny a ví o tom jenom psychiatři??? A my věříme, že nám to pomůže a tak to pomůže??? Např quajacuran je na úzkosti určitě jen placebo, protože to nepůsobí na nervovou soustavu, ale jen to uvolnuje svaly. Uvažuju o tom, že si už žádný nedám,
S lékařem to konzultovat nemůžu, protože je v karanténě a já mám strach telefonovat.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

Ou
11939
26.3.20 17:05

Ano, léky které jsou na lékařský předpis prokazatelně fungují a fungují účiněji než placebo. Bez toho se mezi registrovaná léčvia neodstanou.

Pokud bereš klasická antidepresiva - třeba typu SSRI, tak jeden zapomenutý prášek nic moc neudělá, protože máš vcelku pevněji nastavené hladniny léku v mozku - proto to na začátku trvá déle než zaberou a kdybys je teď vysadila, tak se ti stav začne zhoršovat zhruba po týdnu.

Samotné léky ale hlavně brání tomu, aby se úzkostmi a depresemi neurochemie rozbila úplně - tlumí ty nejhorší propady a největší úzkosti, pokud jsou dobře nastavená, tak srovnávají spánek.

Nenaučí tě jak porozumět úzkosti, nenaučí tě jak vyjadřovat a zabezpečit vlastní potřeby, nenaučií tě komunikovat s okolím. Jen tě drží, aby ses nezhroutila úplně a to na biochemické úrovni.

To ostatní - tedy jak žít, aby ti to prospívaplo, jak se naučit krotit svoje úzkosti, jak převzít zopdovědnost za svůj život i zdraví, včetně psychického - to už je potřeba řešit jinak - vzděláváním se a psychoterapií.

Ostatně z těch výzkumů, které mimo jiné ověřiují jeslti léky skutečně léči vychází, že daleko lepší než jen léky je kombinace léků a psychoterapie.

jinak obvyklá lež „prášky jsou jen neúčiná berlička, víc škodí než pomáhají, musíš to zvldánou sama, léky jsou pro slabochy a podobně“ je nejspolehlivější cesta, kterou ti úzksot/deprese lže ve tvé vlastní hlavě - protože vysadit léky a nebo je brát podle plotu je nejlepší způsob, jak se úzkost/deprese udržuje při moci nad tvou psychikou, nad tvým životem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama