Asi deprese - nevím jestli to říct doma

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
27.9.21 00:35

Asi deprese - nevím jestli to říct doma

Ahoj.Byla jsem v pátek u mého terapeuta. Po popisu mých potíží mne poradil nějaké metody, jak si při špatném stavu zkusit zlepšit stav a uvidí se. Ale že to asi vypadá na nějakou nerovnováhu neurotransmiterů nebo tak nějak…Že podle toho, jak budu reagovat na ty strategie které mne poradil uvidíme co dal. Ze kdyžtak léky, AD. Jdu tam za měsíc. Zároveň mne doporučil abych o tom informovala zbytek rodiny, jelikož kvůli tomu jaká jsem a jak se občas chovam mám s nimi akorát rozepře. Když mám depky všechny akorát štvu s tím co mne zase je, že sem otravena, proč se s nikým nebavím a vždy to vygraduje do hádek a nastvanosti na mě. a proto mne doporučil ze by bylo lepší je o cele situaci informovat aby i věděli jak ke mne přistupovat a tak. U nás v rodině ale přístup k těmto nemocem se nikdy nebral vázne, spis se to zlehčovalo a urazelo. Tak se toho bojím. Nemá někdo zkušenost se sdělovanim takových informaci někomu dalšímu?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
Anonymní
27.9.21 04:54

Bohužel, pokud jsi z rodiny, kde se neviditelné nemoci neberou jako nemoci, tak bych jim nic neříkala. Je docela možné, že nejenom, že budeš pro zbytek rodiny ta hádavá a ubrblaná, ale navíc ještě „blázen“ a věř, že ti to dají sežrat.

Osobně jsem měla před řadou let velký problém se sociální fobií, dokonce jsem prošla šestitýdenním pobytem v psychiatrické léčebně, kde jsem svůj tav intenzivně řešila a podařilo se mi dostat fobii pod „kontrolu“ - v té době jsem věřila, že pokud rodina bude vědět, proč jsem jaká jsem, tak mne podpoří - stal se pravý opak, v té době jsem od člověka nejbližšího dostala nálepku blázna, který nemá pražádná práva na cokoliv a jakkoliv můj názor (i po prodělání léčby) byl shozen ze stolu s tím, že se mám vrátit tam kam patřím, mezi blázny. Dnes bych už nikomu z rodiny neříkala o svých pychických problémech.

Jiná situace je v rodinách, kde se i psychické nemoci berou jako nemoci - tam bych si s rodinou sedla a řekla jim, že si uvědomuju své problémové chování ( hádavost, lítostivost, sebelítost) a že s ním již pracuji - a řekla bych jim i jak s ním pracuji. Nepodávala bych to jako jejich povinnost mi pomoci, a ani jako svou omluvu. V rozumné rodině by to měli pochopit. Ovšem v rozumné rodině by si těchto signálů všimli i bez sáhodlouhého vysvětlování a podali by pomocnou ruku i bez toho, aby jim to člověk musel napřímo říkat.

Moc držím palce s kompenzací depresivních epizod a případného braní AD se neboj, dnes už jsou taková, u kterých okolí nepozná, že je užíváš a Ty se budeš cítit mnohem lépe.

  • Citovat
  • Nahlásit
36820
27.9.21 06:43
@Anonymní píše:
Ahoj.Byla jsem v pátek u mého terapeuta. Po popisu mých potíží mne poradil nějaké metody, jak si při špatném stavu zkusit zlepšit stav a uvidí se. Ale že to asi vypadá na nějakou nerovnováhu neurotransmiterů nebo tak nějak…Že podle toho, jak budu reagovat na ty strategie které mne poradil uvidíme co dal. Ze kdyžtak léky, AD. Jdu tam za měsíc. Zároveň mne doporučil abych o tom informovala zbytek rodiny, jelikož kvůli tomu jaká jsem a jak se občas chovam mám s nimi akorát rozepře. Když mám depky všechny akorát štvu s tím co mne zase je, že sem otravena, proč se s nikým nebavím a vždy to vygraduje do hádek a nastvanosti na mě. a proto mne doporučil ze by bylo lepší je o cele situaci informovat aby i věděli jak ke mne přistupovat a tak. U nás v rodině ale přístup k těmto nemocem se nikdy nebral vázne, spis se to zlehčovalo a urazelo. Tak se toho bojím. Nemá někdo zkušenost se sdělovanim takových informaci někomu dalšímu?

Tak se prozatím nesvěřuj. Je na tobě, komu o svém zdravotním stavu řekneš. Měl by to být hlavně manžel nebo rodiče. Teta ze třetího kolena to vědět nemusí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26941
27.9.21 07:10

Je otázkou, kdo je ta rodina a jak fungujete za normálních okolností. Pokud jsou vztahy dlouhodobě problémové až patologické, tak i to může k těm depresivním stavům přispívat. Tam pak asi nemá smysl těm lidem něco říkat.
Pokud třeba kvůli depresivním stavům potřebuješ nějakou úpravu denného režimu nebo aby okolí změnilo trošku přístup, a vztahy jsou tam ok, je tam nějaká úcta a respekt, tak by asi nebylo od věci to oznámit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
18673
27.9.21 08:10

No vyber si toho nejbezpečnějšího člověka z rodiny a prober to s ní/m

Společně vám může pomoci projít třeba tuhle knihu - je tam info i právě pro rodinné příslušníky.

https://www.grada.cz/…epresi-7794/

Jinak nemusíš to dělat hned, prostě si to nech v hlavě a hledej cesty, jak to zkusit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6500
27.9.21 10:40

Bydlis s rodicemi? Ja trpim tezce depresivni chorobou (uspesne lecenou), cela moje rodina o tom vedela a vi. Kdyz jsem onemocnela, tak jsem to primo rekla manzelovi a rodicum. Zbytku rodiny to s mym souhlasem rekla mamka. Nikdo se na me pres prsty nekoukal a nastesti to ani nijak detailne se mnou nemeli potrebu resit. Navic pribuzna je sestra v psychiatricke lecebne.
Na druhou stranu manzelova rodina o mem onemocneni nic nevi, na psychicke nemoci se nekoukaji dobre a jsou zastanci alternativni medici. Meli by tendence mi radit blbosti.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
27.9.21 14:32

V mojí rodině to prakticky nic nezměnilo. Zůstala jsem černou ovcí, za vše můžu já, jakože se kolem mě chodí po špičkách… Ještě vlastně mám na vrub to, že jakože si dovoluji mít deprese když mám přece nejlepší rodinu na světě. No upřímně nepomohlo to ničemu. U partnera to samé, tam tedy stačilo, že jsem dříve, než jsme se dali dohromady, pár měsíců brala sláva antidepresiva a solidně jsem dostala sežrat, jak nejsem normální. No, dnes už je ex.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat