Asi ho tím už nudím, ale nemůžu si pomoct
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
@Anonymní píše:
Ahoj holky. Jsem ve 36 tt a po docela hezkém těhotenství mi nastali fakt nesnesitelný problémy. Je to normální já vím, všechno mě bolí, děsně stydne kosti apod. jak se vše uvolňuje, už nevím jak ležet a vůbec nemůžu tak snadno usnout, protože v noci moje miminko prostě nespí a kope, jenže šťouchá hodně dole až mě to vystřeluje neskutečný bolesti až do spodku a k tomu trpim teď na strašně bolestivé hemeroidy a nic nezabírá k tomu prujmy, zacpa, nadýmání… No jsem z toho už zoufalá a vzhledem k tomu, že jsem opravdu tehu měla fajn se s tím teď nějak nemůžu smířit, hlavně s tím jak mě to bolí a jak jsem skoro nemobilní a unavená. Prostě si pořád příteli ztezuju jak mě to a to bolí a jak trpím, že se chci vyspat, ale že to nejde apod., chodím jak kachna s „au au“ já vím že mu to říkám pořád, prostě si potřebují postezovat jak už jsem z toho mimo a vynervovana. Asi s tím už musím být otravná, protože mě vcelku ani už nevyslechne a to by mi fakt stačilo „to u zvládneš lásko“ a mít se ke komu přitulit. Místo toho se mi teď směje, že si pořád jen a jen ztěžuju na nějaký bolesti. Jenže já už jsem z toho fakt tak mimo, že mám pocit že to do toho porodu nezvládnu. Jsem fakt z těch všech bolesti úplně vyčerpaná. Ale nemůžu si pomoct a pořád ho s tím otravuju, já nevím komu jinému to říct než partnerovi.
Chápu, že to nemá jiný význam než psychický pro mě, ale i tak by mě trocha opory a soucítění pomohla.
Co třeba kamarádce, co nedávno porodila?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nejlepsi je vyrikat si to s jinou tehotnou - kamaradkou nebo tady na emiminu. Bude mit pochopeni, treba i nejake vychytavky, jako treba spat na boku s polstarem mezi kolenama, a chlapa nebudes trapit. On ti stejne nema jak pomoct, a to pro ne neni dobry. Ja bych od nej vecne stezovani taky poslouchat nechtela, takze kdyz uz, tak zadosti o pomoc: namasirovat, sezen citrony, jedem na pohotovost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Parner by to asi mohl chapat, ale asi je takove povahy, ze ho to nebavi resit
nebo ho to nezajima? ja s manzelem takove veci resim, a podporujeme
se. Ale taky se to musel “naucit”. Kazdopadne jeste chvili vydrz, za chvili
bude male venku, tak snad to prejde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Russet Právě že
nerada své až tak intimní záležitosti sdělují někomu cizímu, vždycky
jsme si s partnerem říkali všechno, jen ho tím asi už nudim a ja to chápu
a jsem si vědoma, jen to prostě leze že mě samo jak už nevím kudy kam.
A hlavně mám bezdětné kamarádky. Jen mě prostě zaráží, že mu je to
jedno. Vím, že s tím nic neudela, ale nějaká opora a soucit třeba
nějaký povzbuzení… Mu řeknu, poprosím ať mi koupi v lékárně
mastičku cestou zpět domů až pojede na hemeroidy a to už musí vědět jak
moc mě to bolí, když si furt ztěžuju no a on mi to nekoupí a nechá mě
trpět do dalšího dne, než si zajedu sama.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
@Russet Právě že nerada své až tak intimní záležitosti sdělují někomu cizímu, vždycky jsme si s partnerem říkali všechno, jen ho tím asi už nudim a ja to chápu a jsem si vědoma, jen to prostě leze že mě samo jak už nevím kudy kam. A hlavně mám bezdětné kamarádky. Jen mě prostě zaráží, že mu je to jedno. Vím, že s tím nic neudela, ale nějaká opora a soucit třeba nějaký povzbuzení… Mu řeknu, poprosím ať mi koupi v lékárně mastičku cestou zpět domů až pojede na hemeroidy a to už musí vědět jak moc mě to bolí, když si furt ztěžuju no a on mi to nekoupí a nechá mě trpět do dalšího dne, než si zajedu sama.
Tak to uz je trosku divne. Bud mu to je trapne kupovat, nebo je mu to jedno a mysli, ze je to tvuj problem. Ale musis vedet sama, jaky je. Muj manzel mi se vsim pomaha a kdybych potrebovala nutne neco z lekarny, tak odjede i z prace.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
@Russet Právě že nerada své až tak intimní záležitosti sdělují někomu cizímu, vždycky jsme si s partnerem říkali všechno, jen ho tím asi už nudim a ja to chápu a jsem si vědoma, jen to prostě leze že mě samo jak už nevím kudy kam. A hlavně mám bezdětné kamarádky. Jen mě prostě zaráží, že mu je to jedno. Vím, že s tím nic neudela, ale nějaká opora a soucit třeba nějaký povzbuzení… Mu řeknu, poprosím ať mi koupi v lékárně mastičku cestou zpět domů až pojede na hemeroidy a to už musí vědět jak moc mě to bolí, když si furt ztěžuju no a on mi to nekoupí a nechá mě trpět do dalšího dne, než si zajedu sama.
Jé, těhotná stejně postižená kámoška ti fakt víc pomůže než
mladý chlap, kterého nikdy nic moc nebolelo. Ale když žádnou nemáš, tak
to holt odnese ten chlap. Hodně odpočívej, v tom ti snad nebrání. Jestli
máš doma nafukovací kruh, zkus sedět na něm. Máš to za pár, to už
opravdu musíš vydržet a nic jiného ti nezbyde. Rodit taky budeš sama. Nebo
na tu bolest budeš sama. Uvidíš, jak se zapojí potom, až budeš ještě
nevyspalá a dítko bude brekavé. To bych mu tu zapomnětlivost a
„nezájem“ o bolesti před ráda odpustila. Protože to teprve začne
mazec
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Hlavně. Měla jsem opravdu fajn těhotenství až do tohoto posledního
měsíce dá se říct o nic se nemusel starat, vše jsem zvládala normálně
a bez bolestí. Ze dne na den bum, bolest zad a už to jede a je to horší a
horší az ten nátlak bolesti a nepohodlnosti nezvládám nějak psychicky, asi
a hemoroidy? To mě přivádí k šílenství.
Už to mám venku asi týden a nic nezabírá ani mast ani kůra, zítra jdu
k doktorce nebo se z ty bolesti zblázním, nemůžu se ani bez bolesti
vyčůrat natož sedět nebo ležet. Je to fakt strašný na psychiku. Už chci
prostě rodit a radši běhat kolem mimo, ale ještě měsíc trpět… ou jak
jsme my ženský statečný
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Anonymní píše:
Tak to uz je trosku divne. Bud mu to je trapne kupovat, nebo je mu to jedno a mysli, ze je to tvuj problem. Ale musis vedet sama, jaky je. Muj manzel mi se vsim pomaha a kdybych potrebovala nutne neco z lekarny, tak odjede i z prace.
Tak ten můj by odejít z práce pro mastičku na hemoroidy nemohl. Já mám
naštěstí lékárnu blízko, ale tyhle „radosti“ se mi vyhnuly. Občas
jsem sykla, že mě to někde zabolelo, ale abych mu denně předkládala, co
mě kde píchlo a chtěla chlácholit, na to asi nejsem moc svěřovací typ.
Zvlášť když to má konečné řešení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Když se teď podívám kolik je hodin a to jsem vstávala asi v 10h odpo. a
do teď jsem neusnula. Prostě děsný, to mám kolikrát strach
i o působnost toho na mimco, ale prostě to nejde. A to zkouším
meduňkový čaj před spaním i na procházce jsem byla. Lehnu, ale neusnu a
fakt nevím ani pořádně proč a taky mě to deptá. Ale spala by jsem až bych brečela.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
@Russet Věr, že nejaký au já teda taky ne, ale tohle co teď prožívám je fakt šílený. Kdyby to jen občas bolelo, ale mě už to nejspíš leze na mozek jak to trvá a bolí dlouho.
- načítám...
- Citovat
- Nahlásit
Já si furt stěžuji, že jsem unavená z miminka, jen ať to slyší, ať
si pak za pár let neřekne, že jsem/jsme tím jenom propluli, ale já vím,
že on to slyšet „zvládne“. - jedním uchem tam, druhým ven…ale aspoň
mi pomáhá a bude si pamatovat, že pro mě Růžový sad vypadá jinak
Ty to zvládneš, porod je blízko
Příspěvek upraven 22.10.19 v 06:39
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Kolik ti je? On ten porod taky nebude procházka růžovou zahradou. Dokonce ani péče o mimino. Několik měsíců se nevyspis, budeš podrážděná, v tvém případě to nejspíš odnese chlap. Masticku si můžeš objednat online. Poslední měsíc těhotenství je prostě náročný. Pokud nemáš kamarádky, najdi si je online, ale počítej s tím, že ani ty nemusí bavit věcné knourani a stěžovali si. Ses těhotná, ne nemocná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Vyprášíš chlapovi o hemoroidech a průjmech? Já vím, že ty konce jsou složité, já měla nějak špatně uložené druhé dítě, takže to tlačili na páteř, takže jsem měla nepřestávající bolesti zad, že jsem ani chodit nemohla bolestí, ale všeho s mírou. Polezeš mu na nervy. A v tom stěžování je potřeba zachovat důstojnost a dekórum. Sama víš, že je to špatně, si mu neustále stěžovat, tak to nedělej. Kňourání a dokola potřeba litování fakt nikoho nebaví.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Anonymní píše:
@Russet Právě že nerada své až tak intimní záležitosti sdělují někomu cizímu, vždycky jsme si s partnerem říkali všechno, jen ho tím asi už nudim a ja to chápu a jsem si vědoma, jen to prostě leze že mě samo jak už nevím kudy kam. A hlavně mám bezdětné kamarádky. Jen mě prostě zaráží, že mu je to jedno. Vím, že s tím nic neudela, ale nějaká opora a soucit třeba nějaký povzbuzení… Mu řeknu, poprosím ať mi koupi v lékárně mastičku cestou zpět domů až pojede na hemeroidy a to už musí vědět jak moc mě to bolí, když si furt ztěžuju no a on mi to nekoupí a nechá mě trpět do dalšího dne, než si zajedu sama.
Pokud máš hemoroidy, máš mít tu mastičku doma a ne pro ni posílat muže. Víš, já se moc chlapů nezastávám, jen ať hezky jsou všeho součástí, ale zase na druhou stranu jako nejsi jen ty a tvé bolesti, ale je taky on. Já tedy nevím, ale většina chlapů prostě nepůjde do lékárny tam blekotat něco o hemoroidech. Myslím, že fakt po něm chceš něco, u čeho koukáš jen na sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Nechce byt kocarku, mne uz hrabne!
- Už se nechci bát matky
- Jak se srovnat s tím, že mě nechce/nemiluje?
- Covid doba - uz nemůžu
- Už po několikáté krev v moči po sexu
- Současná situace - už to nezvládám
- Jak mu říct ze už se nevrátím?
- Čištění po zamlklém těhotenství, jak si pomoct? Bylinky?
Ahoj holky. Jsem ve 36 tt a po docela hezkém těhotenství mi nastali fakt nesnesitelný problémy. Je to normální já vím, všechno mě bolí, děsně stydne kosti apod. jak se vše uvolňuje, už nevím jak ležet a vůbec nemůžu tak snadno usnout, protože v noci moje miminko prostě nespí a kope, jenže šťouchá hodně dole až mě to vystřeluje neskutečný bolesti až do spodku a k tomu trpim teď na strašně bolestivé hemeroidy a nic nezabírá k tomu prujmy, zacpa, nadýmání… No jsem z toho už zoufalá a vzhledem k tomu, že jsem opravdu tehu měla fajn se s tím teď nějak nemůžu smířit, hlavně s tím jak mě to bolí a jak jsem skoro nemobilní a unavená. Prostě si pořád příteli ztezuju jak mě to a to bolí a jak trpím, že se chci vyspat, ale že to nejde apod., chodím jak kachna s „au au“ já vím že mu to říkám pořád, prostě si potřebují postezovat jak už jsem z toho mimo a vynervovana. Asi s tím už musím být otravná, protože mě vcelku ani už nevyslechne a to by mi fakt stačilo „to u zvládneš lásko“ a mít se ke komu přitulit. Místo toho se mi teď směje, že si pořád jen a jen ztěžuju na nějaký bolesti. Jenže já už jsem z toho fakt tak mimo, že mám pocit že to do toho porodu nezvládnu. Jsem fakt z těch všech bolesti úplně vyčerpaná. Ale nemůžu si pomoct a pořád ho s tím otravuju, já nevím komu jinému to říct než partnerovi.
Chápu, že to nemá jiný význam než psychický pro mě, ale i tak by mě trocha opory a soucítění pomohla.