Asi se brzy psychicky zhroutim

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.05.19 08:36
Asi se brzy psychicky zhroutim

Je mi jasné, ze mi tu adi nikfo nepomůže, ale asi se potrebuju jen vypsat.. ve vsech oblastech zivota mam problem a prestavam to zvládat. Mam dceru ktera trpí autismem, takze mam nervy doma, kolikrat to na me dolehne, ze vecer jak usne nekontrolovane placu, kolikrat placu i pred ni, ona me utesuje.. nastoupila jsem do nove práce, kde kolegove jsou na me hnusni, je to mozna tim, že od postizeni dcery jsem trošku vic uzavrenejsi a divam se na zivot jinak - neresim kraviny, nepomlouvam, drzim se hesla, at si kazdy hledí sveho. S tim souvisí i to, ze lidem nevykladam, co ma dcera za problem, je to pro me moc osobni. Takze se o tom v praci nevybavuju. Vadi mi, ze kolegyne resi same blbosti typu- vis co tamta rekla, to je krava atd… a me toto proste vadi, takue se do toho nezapojuju a jsem jakoby „mimo“ a tim padem me neprijaly a delaji mi same naschvaly :(. Takze v praci stres, chodim tam se sevrenym zaludkem. A doma s partnerem taky na nic. Nerozumime si, nespime spolu, vadi mi, je mi neprijemne, kdyz na me saha, vytaci me. Občas zajdu s kamaradkami posedet a popovidat, to mi vzdy trosku pomuze, ale vratim se domu a je to tam jak to bylo. Neustaly stres :(( do toho se jeste stykam s muzem - beru to jako odreagovani stejne jako on, takova vzajemna „pomoc“. A zacala jsem po vecerech pit vino a je to cim dal castejsi, ja proste nevim, co se svym zivotem, mam pocit, ze je vse proti mne a nic se mi nedari, rikam si, ze jsem na světě asi zbytecne :(
Prosim anonym, opravdu moc osobni…

Reakce:
Zwetta
Zasloužilá kecalka 623 příspěvků 12.05.19 08:48

Já bych asi v prvé řadě začala řešit jinou práci (tohle za ty nervy a stres nestojí.. ;) ) a ukončila vztah, který nikam nevede.. Bude se ti hned lépe dýchat.. :kytka:

Martha03
Zasloužilá kecalka 935 příspěvků 12.05.19 08:50

Tady už pomůže jen terapie. Máš to těžké. Je ale potřeba vidět svět pozitivně. V práci lidi neřeš, ať si říkají co chtějí a nebo ji změn. Na čem bys měla ale zapracovat je vztah s manželem, domácí pohoda je důležitá i pro uklidnění celkově.

mrav
Nadpozemská drbna 28070 příspěvků 12.05.19 08:56

Ahoj. Možná by ti pomohlo se s někým o svých problémech pobavit. Možná je ve tvém okolí plno lidí, kteří tě vyslechnou a podají pomocnou ruku. Vím, v životě jsou překážky a je potřeba se s nimi vyrovnat. Už i tím, že ses' tady svěřila, jsi shodila kus toho svého tíživého balvanu. Nezávidím ti postižené dítě - ale i ono přece potřebuje mámu. A pokud možno mámu v pohodě. Co ti poradit? Začni chodit za psychologem, vypovídej se. On je školený, nestranný a určitě ti dobře poradí a pomůže. :mavam:

Ladein
Stálice 81 příspěvků 12.05.19 09:01

Možná zkusit jestli není v okolí nějaká skupina, kde se sdružují rodiče dětí s autismem nebo nějakým postižením. Tím, že bys byla mezi svými, kteří Ti rozumí, by Ti mohlo pomoci. Asi je důležité někde začít.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.05.19 09:04

Ahoj, no, píšeš přesně o tom, co znám na vlastní kůži. Syn onemocněl a měl diagnózu o které se moc nemluví. Přesně jak píšeš, to, co řešily kolegyně v práci mi přišlo jako naprosto nepodstatné blbosti a protože jsem se, stejně jako Ty, nechtěla se svými osobními věcmi svěřovat, stejně by to nepochopily a jen vy měly o důvod víc k drbum, poslouchala jsem, jak já to mám doma super.Mela jsem to o to lepší, že manžel měl pochopení a neobtěžoval mě svými potřebami. Alkohol jsem nepila, věděla jsem, že by to se jen zhoršilo, kdybych ještě přišla o práci, peníze jsme potřebovali. Cítila jsem ale tlak situace, syn měl většinou horší dny, do toho druhé dítě, které má svůj svět, tudíž je taky jiné než ostatní děti, snažila jsem se držet a pak to jednoho krásného dne přišlo a sesypala jsem se. Manzel mi okamžitě sehnal pomoc a ač jsem se bránila zuby nehty, že nejsem cvok, nepotřebuju antidepresiva, ale klid a normální život, nakonec jsem ty léky začala brát. Trochu jsem se i vyspala. Trvalo než zabraly, ale zase jsem měla dojem, že svět není tak odporné místo. Synuv stal se zlepšil, AD jsem vysadila a naučila se brát vše s nadhledem. A hlavně jsem pochopila, že všichni ostatní, kteří ať si říkají, co chtějí, mají také své problémy, že je to spíš otázka jejich prezentace.Zase mi začal fajn život Nyní se synův stav opět zhoršil, ale už se nehroutim, beru to tak, jak to je s tím, že zase bude určitě lépe. Jen pro zajímavost, psychologové mi nepomohli, ten synův mi volal každý večer a rozvíjel teorie, za které by se nemusela stydět ani FBI, takže měl značný podíl na mém zhroucení. Pomohli až psychiatři, i když je to stále téma, které se dost tabuizuje a nikdo se tím, že k nim chodí, nechlubí. A co jako, s bolavým zubem jdu k zubaři a taky nelezu třeba na oční. Takze bolava duše hold patří ke svému lékaři. Drz se, na alkohol se vyprdni, vím, že s dítětem to nebude jednoduché, ale i dcerka má jistě lepší dny a komunikujte víc s manželem. Pokud by tě měla práce netešit, najdi si jiné místo, ač to není jednoduché. Klidne zkus i psychologa, třeba bude stačit, nebo psychiatra, ale jsou dlouhé čekací lhůty, z akutní fáze ti může pomoct i tvůj praktický lékař, když se mu svěřil. Drzim palce, uvidíš, že bude lépe.

Russet
Neúnavná pisatelka 15942 příspěvků 12.05.19 09:15
@Anonymní píše:
Je mi jasné, ze mi tu adi nikfo nepomůže, ale asi se potrebuju jen vypsat.. ve vsech oblastech zivota mam problem a prestavam to zvládat. Mam dceru ktera trpí autismem, takze mam nervy doma, kolikrat to na me dolehne, ze vecer jak usne nekontrolovane placu, kolikrat placu i pred ni, ona me utesuje.. nastoupila jsem do nove práce, kde kolegove jsou na me hnusni, je to mozna tim, že od postizeni dcery jsem trošku vic uzavrenejsi a divam se na zivot jinak - neresim kraviny, nepomlouvam, drzim se hesla, at si kazdy hledí sveho. S tim souvisí i to, ze lidem nevykladam, co ma dcera za problem, je to pro me moc osobni. Takze se o tom v praci nevybavuju. Vadi mi, ze kolegyne resi same blbosti typu- vis co tamta rekla, to je krava atd… a me toto proste vadi, takue se do toho nezapojuju a jsem jakoby „mimo“ a tim padem me neprijaly a delaji mi same naschvaly :(. Takze v praci stres, chodim tam se sevrenym zaludkem. A doma s partnerem taky na nic. Nerozumime si, nespime spolu, vadi mi, je mi neprijemne, kdyz na me saha, vytaci me. Občas zajdu s kamaradkami posedet a popovidat, to mi vzdy trosku pomuze, ale vratim se domu a je to tam jak to bylo. Neustaly stres :(( do toho se jeste stykam s muzem - beru to jako odreagovani stejne jako on, takova vzajemna „pomoc“. A zacala jsem po vecerech pit vino a je to cim dal castejsi, ja proste nevim, co se svym zivotem, mam pocit, ze je vse proti mne a nic se mi nedari, rikam si, ze jsem na světě asi zbytecne :(
Prosim anonym, opravdu moc osobni…

Zaměřila bych se na rodinu. Napravila vztah s manželem (přestala se scházet s ropzptylovačem) a našla si nějakou skupinu, kde mají autistické děti. Uvidíš, jak to zvládají jiní a třeba poskytnou pomoc. A práce…No, asi bych ukázala trochu pravou tvář. Někomu, kdo se ti úplně neprotiví, se svěř. Občas promluv. Nemusí to být pomluvy, počasí je celkem nezavadné a vděčné téma. Všude asi budou lidi, co jim nepůjde pod nos mlčenlivá a zasmušilá osoba. Až ti bude osobně líp, v práci tě to bude míň štvát. Já se v práci odreagovávám od rodiny a naopak. Taky mi v práci vše nevyhovuje, ale kdybych tam nakráčela a nepromluvila ani slovo, budou na mě koukat divně. Většinou se chechtáme, probereme různé věci, občas se tam ženy chytnou (mně se to zatím vždycky nějak podařilo všechno v klidu vyřešit) a jede se dál. Jsme na jedné lodi. Občas ponorka.

Leni_2019
Stálice 96 příspěvků 12.05.19 09:58

Hlavně přestaň pít.
Dále se zaměř na to, co ve svém životě můžeš ovlivnit.
Můžeš si najít jinou práci?
Můžete s manželem pracovat na zlepšení vztahu?
Může ti někdo z rodiny nebo přátel pomoci?
S mužem, se kterým se stýkáš, musíš dávat pozor. Kdyby to zjistil manžel, mohla bys mít další problém.

Uživatel je onlineLucy75
Zasloužilá kecalka 864 příspěvků 12.05.19 10:07

Nemáš to lehké… holky ti to píšou dobře.. změň, co změnit můžeš - pití je cesta do pekla, takže s tím sekni jako s prvním… pak bych si pořádně rozmyslela ten boční vztah, protože díky němu se ti může rozpadnout rodina (ať je jaká je), což nevím, jak bys aktuálně zvládala..
v práci se trochu snaž - je normální se aspoň trochu zapojit do kolektivu (nemusíš přece hned řešit zdraví dítěte) a já osobně bych si zašla asi pro antidepresiva, není to nic, za co by ses musela stydět.. každopádně takto to celé nechat nemůžeš… hodně sil :kytka:

Uživatel je onlinedivine woman
Extra třída :D 11629 příspěvků 12.05.19 10:07

:hug: :hug: holka ty máš naloženo vrchem. Ale něco se s tím určitě udělat dá. Přestala bych pít, alkohol sice tlumí úzkost, ale ve finále prohlubuje depresi. Potřebuješ se vypovídat, máš nějakou dobrou kamarádku? A uvažovala bych o návštěvě psychologa. A když jsi nešťastná v práci, nebylo by možné ji změnit?

Lada84
Ukecaná baba ;) 2139 příspěvků 12.05.19 11:12

Mohl by ti někdo, paní na hlídání, syna třeba jednou týdně na dvě hodiny pohlídat a ty bys byla, kde by ti bylo dobře? Ta pravidelnost by ti zase mohla vrátit trochu chutě do života, plán na sebe :think:

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.05.19 12:08

Ahoj, jsem na tom podobně, starší syn (5let) má Lehkou mentální retardaci a ADHD, bere léky. Rozumově je na cca 3 letech, děti si s ním hrát nechtějí a odstrkují ho :/. K tomu mám 8 měsíční miminko, které v noci vstává po hodině :zed:. Před dvěma měsíci mi diagnostikovali roztroušenou sklerozu… Takže sesypání se bojím hodně a tak jsem se konečně odhodlala se objednat k psychologovi a myslím, že to bylo to nejlepší co jsem mohla udělat. :) Taky jsem začala chodit na jogu :). Domluv se s prtnerem, že potřebuješ prostě dvakrát týdně volno. Ne občas nárazově, ale pevně dané dny, kdy si pujdeš odfrknout na cvičení, nebo masáž a večer s holkama na víno (to víno si právě dopřej jen když půjdeš s holkama). Mě tohle nastavení hrozně pomohlo, mám pk pocit, že se mám pořád na co těšit:) Včera jsem byl na vínku, dnes jsem tu plně pro rodinu. Zítra si skočím do fitka, v úterý doma a ve středu na jogu a víno. Zkus to taky tak, mě pomohlo už to, žejsem si uvědomila, že vše nestojí jen na mě.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.05.19 15:45

Zakladatelko, bacha na to víno. Přesně tak to začíná. Ze všeho, co jsi napsala, je toto největší problém. Též jsem měla podobný stav kolem rozvodu a nebýt kamarádky, co mi promluvila do duše, kdoví jak bych dopadla. Taky jsem stres zaháněla sklenkou vína navečer. Naštěstí jsem se vzpamatovala a včas to utnula. Kamarádce jsem vděčná, že mi nastavila zrcadlo.

malá_holka
Extra třída :D 11315 příspěvků 12.05.19 16:36

Psycholog, psychiatr. nějaká skupina co je určena specialně pro rodicě takovych detí. přestaň pít, radší mlať pěstma do polštáře, jestli je vztah na nic, chce to skončit. pin.dy v praci neřeš a hleď si svýho. kdyby se to nedalo sníst, poohlídla bych se jinde. neboj se hlavně říct si o pomoc! to neni žádná ostuda. řiď se signaly těla.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 12.05.19 19:15

Doporučila bych ti, popovídat si o tom s psychologem, popřípadě docházet na terapie. Chápu, že to není nejlevnější záležitost, ale nejlepší investice je právě sama do sebe. A existují i levnější psychologové a psychoterapeuti, popř. se zeptej obvodního lékaře a bude ti to platit pojištovna. Sama jsem tam začala docházet, když jsem měla podobné problémy a opravdu hodně mi to pomohlo.

Váš příspěvek
Reklama