Asi to mateřství nedávám

Anonymní
20.3.20 21:47

Asi to mateřství nedávám

Ahoj, jsem 3 tydny po porodu. Mam chlapecka ale hrozne ubrecenyho. Breci nejvice dopoledne, vecer a ted se pridaly i noci. Chovam ho, na prdiky davam Espumisan, cvicime nozkama, nahrejvam brisko ale nic nepomaha a on neustale breci. Po kojeni vetsinou usne, je prebalenej, nakrmenej, vydrzi chvili a nejvic jede vecer treba 4 hodiny v kuse. Horsi je, ze ja si pripadam, ze to nedavam, proc jsem nesla radeji na potrat, nelituji ze ho mam ale prijde mi ze to proste nezvladnu, a to jsem teprv na zacatku. V noci jsem ho uspavala 45 min, pak se probudil s brekem po hodine, tak uz jsem brecela s nim, unavena, vyrizena, nevyspala, kolikrat jsem na nej i zarvala at uz da pokoj, nechala ho vyrvat, pak si ho vezmu k sobe a rikam si, ze jsem tak rvat nemela, ze me to mrzi, ze to přeháním ale v tu chvíli se neumim ovladnout. Ja jsem povahove nervak, hned se dam do nepohody, vjede do me vztek. Nekdy jsem na nej hnusna, ze rvu at si krici ze me to nezajima, selhavam, nedavam to… Prosim vas, uklidnete me, ze se tyhle stavy zlepsej. Pritel sice pomuze ale hlavni role jsem samozrejme ja, ja ho krmim, uspavam.. Proste 24/7 js nim jsem ja, pritel pracuje. Mam zniceny zada, jak ho nosim, chovam, z jidla je mi blbe pac odbiham k nemu, zas k jidlu, vaha mi jde rapidne dolu. Doufam, ze se to srovna… Zazival nekdo to samé?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

13406
20.3.20 21:50

Holka, tohle zažívá spousta matek. Jsi unavená, vyšťavená a je normální, že na to diltě občas zařveš a ještě normálnější, že si to pak vyčítáš. Neboj, přejde to. Každý dítě se časem zklidní a bude spinkat :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
13771
20.3.20 21:54

Úplně normální situace, takhle jsme padaly na hubu všechny. Mohla bych vyprávět se trema miminama. Vydrž, uvědom si, že za jeho brečení nemůžeš. Zkus různé druhy houpání a když to nezabere, on z brečení vyroste. Neboj.
Mě pomohlo elektrické houpatko, když jeceli dva, aspoň jeden mlčel :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2998
20.3.20 21:55

Ahoj. Dívej já tě neodsuzuju, někdo má diametrálně odlišné představy o tom jak to s dítětem bude a pak přijde tvrdý střet s realitou. Dcera mi probrecela první 4mesice, na prdiky nezabralo nic jen čas. A nebudu lhát občas jsem z toho byla vážně na prášky a psychicky mě to deptalo. Pomohlo mi se občas zavřít na záchod, když jsem měla nervy, jen na chvíli, ale pomohlo. Dcera nae byla hodně nalepena prvního půl roku, nedošla jsem si ani na záchod, nikdy ji nestačilo mne jen vidět, musela být u mě, takže nastoupilo nositko. Odmítala však když jsem něco dělala, takže jsem musela jen chodit a nic nedělat, nachodila jsem v tu dobu vážně hodně. Pak si sedla a od té doby je to jen lepší. Teď má rok a půl a je to úplně jiné, nezávislé batole… Takže vydrž a pokud máš pocit, že to opravdu nedáváš zkus kontaktovat odborníka, treba ti pomůže teď aspoň nějak na dálku…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
23064
20.3.20 21:55
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem 3 tydny po porodu. Mam chlapecka ale hrozne ubrecenyho. Breci nejvice dopoledne, vecer a ted se pridaly i noci. Chovam ho, na prdiky davam Espumisan, cvicime nozkama, nahrejvam brisko ale nic nepomaha a on neustale breci. Po kojeni vetsinou usne, je prebalenej, nakrmenej, vydrzi chvili a nejvic jede vecer treba 4 hodiny v kuse. Horsi je, ze ja si pripadam, ze to nedavam, proc jsem nesla radeji na potrat, nelituji ze ho mam ale prijde mi ze to proste nezvladnu, a to jsem teprv na zacatku. V noci jsem ho uspavala 45 min, pak se probudil s brekem po hodine, tak uz jsem brecela s nim, unavena, vyrizena, nevyspala, kolikrat jsem na nej i zarvala at uz da pokoj, nechala ho vyrvat, pak si ho vezmu k sobe a rikam si, ze jsem tak rvat nemela, ze me to mrzi, ze to přeháním ale v tu chvíli se neumim ovladnout. Ja jsem povahove nervak, hned se dam do nepohody, vjede do me vztek. Nekdy jsem na nej hnusna, ze rvu at si krici ze me to nezajima, selhavam, nedavam to… Prosim vas, uklidnete me, ze se tyhle stavy zlepsej. Pritel sice pomuze ale hlavni role jsem samozrejme ja, ja ho krmim, uspavam.. Proste 24/7 js nim jsem ja, pritel pracuje. Mam zniceny zada, jak ho nosim, chovam, z jidla je mi blbe pac odbiham k nemu, zas k jidlu, vaha mi jde rapidne dolu. Doufam, ze se to srovna… Zazival nekdo to samé?

Zničená záda od tříkilového mimina? Začni jíst. Opravdu. Nebo si hubnutím zničíš svaly a budeš jak stará babička. Chlap se nepostará, když dojde domů? Tak mu ho vraž a v klidu se aspoň 1× denně najez. Tak dva měsíce trvá se s miminkem sžít. To si sedne. Ale nesnaž se vše zvládat sama a neboj se říct si o pomoc.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
761
20.3.20 21:56

To přejde. Ono ještě si vytvoříte tu krásnou společnou cestu :hug: ještě na mnoho věcí přijdeš co a jak :kytka: co ho třeba uspat a nechat spát na sobě, my takhle spali dost často ( přez den) a dá se to. Nechávas ho spát s tebou/v postýlce? Zkus dát misto espumisanu něco jinýho. Mě malýho nadýmal ještě víc. Kup mast pupik.. co vibrační křesílko máte? Jak často kojis?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
LD1
96
20.3.20 22:00

Je to naprosto normální. Měla jsem to podobně. Prcek byl hodně uplakaný, trápily ho prdiky, kolem tři měsíců začaly ke všemu ještě koliky a rapidní zhoršení spánku. Taky jsem na něj občas houkla, taky jsem brečela a říkala si, jestli by mi nebylo líp bez dítěte. Pak usnul a já si zase říkala, že jsem nevděčná a litovala jsem, jaký mám myšlenky. Myslím, že je minimum matek, co tohle nikdy nezažijí… pomohlo mi vědomí, že to nebude trvat věčně. Zkus vysadit espumisan, nám dělal ještě větší zle. Jestli kojis, hlídej si stravu, ať nejis nadymavy potraviny. A nezbývá než vydržet. Jo a jeste platí staré dobré pravidlo spát, když spí dítě. Vykašli se na úklid a jiný kraviny a spi, kdykoliv to jde. Nám zachránilo život nositko, v tom se syn vždycky uklidnil a usnul. Pro mě nepohodlný, ale aspoň bylo chvíli ticho a spal. Drž se, přejde to. Malýmu bude za týden 7 měsíců a je to miláček. Zlepšilo se to někdy kolem 5. měsíce. Teď už se většinu dne směje, v podstatě brečí jen tehdy, když je unavený, takže znamení, že musíme jít uspávat, když má hlad nebo když chce, aby si s ním někdo hrál. I v noci už spí stokrát líp. Někdy ve 4 měsících se mi budil co půl hodiny, myslela jsem, že se složim po pár dnech. Teď ho v noci 2× nakojim a spime dal. Když budeš chtít, klidně napiš SZ a můžeme to probrat. Hodně sil přeju a neboj, bude líp :hug: :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.3.20 22:17

Jsi ještě v šestinedělí, bude to potom lepší a lepší. Ale snaž se na chlapečka neřvat, nezaslouží si to, bobek. Brečela jsem taky, často jsem bulela během dne, ale když byl takto malý, přijde mi už přehnané na něj nějak řvát. Nebo ho nechat vyřvat, jak jsi psala, to je taky nevhodné. Raději ho dej tatínkovi a nech si chvilku pro sebe. Pokud ti vydrží spinkat 4 hodiny v kuse, spi taky. Jinak na uspávání jsem kočárem přejížděla práh a udrncala miminko. Nebo usnul při kojení, já ho přendala. Spala jsem s ním, vedle něj.

  • Nahlásit
  • Citovat
20.3.20 22:17

Ahoj, měla jsem skoro to samé s rozdílem, že jsem na něj tedy nekřičela, já rovnou brečela, též jsem si říkala, že jsem jako matka selhala. Když malej konečne usl, šla jen uklidit či vyprat, naštěstí vařil přítel. Spala jsem jen 3h denně. Nestíhala jsem se najíst, protože malej furt brečel, po 6nedělích jsem přišla o mléko. Přítel mi sice oběd přinesl až před nos ale i tak jsem nesnídala a nevečeřela. No, tak jsem musela dávat UM.. byla jsem tak strašně unavená do toho doma byli nepokoje, protože jsme bydleli s „tchýní“, ta mi též davala čočky, že ona to vše stihala a že já nejsem schopna ani uvařit. Takže jsem byla ve stresu a čím více jsem v tom stresu byla, tím těžší bylo malého uspat a to mě samozřejmně nervovalo víc.. byli dny kdy jsem s pokoje za celý den ani nevylezla, protože jsem neměla šanci.
Malej spal třeba jen 1-2h denně více ne.. takže únava, nervy a stres neskutečný.
Pomohlo až když jsme se odstěhovali. Jsem sice stále unavená ale ne ve stresu.
Malej teď klidně naspí cca 9-13h denně, takže úplně nádherna. Ale to je taky tím, že už je malej o něco větší.
Takže neztracej nadeji, zlepší se to.
Prošli jsme si tím všechny, zvládneš to i ty.
Držím palce ;)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20.3.20 22:32
@Anonymní píše:
Ahoj, jsem 3 tydny po porodu. Mam chlapecka ale hrozne ubrecenyho. Breci nejvice dopoledne, vecer a ted se pridaly i noci. Chovam ho, na prdiky davam Espumisan, cvicime nozkama, nahrejvam brisko ale nic nepomaha a on neustale breci. Po kojeni vetsinou usne, je prebalenej, nakrmenej, vydrzi chvili a nejvic jede vecer treba 4 hodiny v kuse. Horsi je, ze ja si pripadam, ze to nedavam, proc jsem nesla radeji na potrat, nelituji ze ho mam ale prijde mi ze to proste nezvladnu, a to jsem teprv na zacatku. V noci jsem ho uspavala 45 min, pak se probudil s brekem po hodine, tak uz jsem brecela s nim, unavena, vyrizena, nevyspala, kolikrat jsem na nej i zarvala at uz da pokoj, nechala ho vyrvat, pak si ho vezmu k sobe a rikam si, ze jsem tak rvat nemela, ze me to mrzi, ze to přeháním ale v tu chvíli se neumim ovladnout. Ja jsem povahove nervak, hned se dam do nepohody, vjede do me vztek. Nekdy jsem na nej hnusna, ze rvu at si krici ze me to nezajima, selhavam, nedavam to… Prosim vas, uklidnete me, ze se tyhle stavy zlepsej. Pritel sice pomuze ale hlavni role jsem samozrejme ja, ja ho krmim, uspavam.. Proste 24/7 js nim jsem ja, pritel pracuje. Mam zniceny zada, jak ho nosim, chovam, z jidla je mi blbe pac odbiham k nemu, zas k jidlu, vaha mi jde rapidne dolu. Doufam, ze se to srovna… Zazival nekdo to samé?

Jistě že zažil. Tohle zažívá hodně maminek. I já to zažila a bylo to příšerný. Všechno je to prostě nedostatkem spánku. To z člověka dělá trosku. K tomu se pak přidává ten pláč miminka, co maminku dokáže vnitřně hrozně mučit a týrat, a navaluje se to a navaluje… Já jsem povahově naopak klidas, a taky jsem někdy křikla at už spí nebo tak. Je to normální reakce. A ty to zvládneš! Protože se bude vyjasňovat a bude to lepší a lepší! Vydrž to! během pár týdnů si to sedne, najede na nějakej stereotyp, mimčo už s největší pravdepodobností nebude tak plakat atd… takže hlavu vzhůru, vydrž to, bude líp a krásně! :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
513
20.3.20 22:52

Ano, to je realita sestinedeli pro většinu žen. Budeš se muset nadechnou a uklidnit. Promiň, ale neprijde mi normální na novorozence křičet, prostě ne, nic to neomlouvá, ani poporodni deprese. Co budeš dělat později, až bude větší a bude zkoušet tvoje hranice a limity? V mateřství budou další těžké okamžiky. Seber se. K otázce jídla. Já si dala cerealni tyčinky, ovoce, atd. tam, kde jsem kojila. Plánování se vyplácí. Nosila jsem malou v nositku a hlavně když plakala tak jsem si říkala, že to není tím, že dělám něco špatně, nebo tím, že mi to malá dělá naschvál… děti pláčou. Spi, když spí. Vykašli se na domácí práce. Bude lépe.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2016
20.3.20 22:53

Ty nervy k tomu začátku i patří - chvilku potrvá, než se s miminkem sžijete :srdce: můj synek byl do 3 měsíců poděs - blbě spal, blbě přibíral, hodně plakal, hodně ho bolelo po každém krmení bříško, do toho co cca 3 hodiny total prokakanej :zed: ale pak jak když utne, kolem 3. měsíce bolavé bříško přešlo, malý začal líp spát a už to bylo spokojené miminko :dance:
Hodně mi pomohlo v době, kdy malý konečně usnul si jít taky lehnout - bordel nebordel, to je putna :D taky malému hodně pomohly přírodní kapky Baby Calm (ty mohou děti od 1 měsíce) a pak při bolesti masírovat bříško krémem Pupíček - jo a ještě probiotika, např. Biogaia jsou fajn :palec:
Věř že tohle období skončí (i když teď se to jeví nekonečně) a s miminkem si k sobě najdete cestu - jen to chce čas :dance: minimálně až budeš končit šestinedělí, tak se začneš cítit líp :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
6122
20.3.20 23:08

Kapky mě napadají ještě Sabsimplex, to jsme měli na 1., a kluci na ty prdochy trpí údajně víc. Je fakt, že mladší kvůli tomu tolik nevyvadela, /ta prostě měla období, že třeba od půlnoci do 3,4 ráno spát nechtěla a mohla jsem se třeba stavět na hlavu, drncat, houpat, pouštět šum - jakmile se mi zdálo, že už zabrala a lehla jsem si, okamžitě byla vzhůru a řev :zed: Taky jsem to už pak nedávala… Ale do těch cca 4 měsíců než se začaly ozývat zuby, mi spali oba hezky, malou stačilo položit do postýlky, zavinout, dát dudlík a pustit šum - podle knížky od H. Karpa „Každé dítě může dobře spát“ a „Nejšťastnější miminko/ batole/ děťátko v okolí“.Doporucuju!

A drž se, u nás taky musel jít občas uspat táta, když už jsem fakt nemohla a brečela, že si ze mě snad dělá pr.del, ze mi to dělá schválně a chce mě zničit… byl prostě klidnější a já si šla lehnout jinam. Jinak nevím, jak bych to přežila. Aspoň o víkendu by tě měl nechat odpočinout.

Příspěvek upraven 20.03.20 v 23:12

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1906
20.3.20 23:08

Ja si pamatuju tu hruzu, schovavala jsem se v koupelne a delala, ze skladam pradlo, abych nemusela hned zpet a nechala ji s manzelem. Hlavne starsi rvala a rvala, dost pomohlo rourkovani a spani v kocaru pres den. S mladsi uz jsem to davala jinak, kocar jsem si vrazila starej i do loznice, spala tam lip, ze to byl malej prostor, pevne jsem ji zavinovala a poustela fen. Zkus vse mozne. A stridejte se. Muj chlap mel vecerni sluzbu od 18h do pulnoci a ja spala.Pak sel spat on, aby mohl do prace.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
20.3.20 23:27

Jak já rozumím…zažívala jsem rovnou dvakrát šíleně uplakané mimina. V noci jsem malého uspávala, až kolem půl 2 nechtěl vůbec spát..a to přes den spal třeba jen 2 hodiny a jen řval a řval a byl ještě k tomu průtokovej..kojil se co 15-30 min!!! Jinak ječel a pak měl v plíně co 5 minut naloženo…úplně se mi z toho období stahuje žaludek stresem..a strašné, že na sourozence jsem neměla čas, ta to prožívala v necelých dvou letech hrozně..dělala naschvály, když už malý usnul šla ho vzbudit.. :(.divím se, že jsem se nesložila. Taky jsem neměla kdo by mi pomohl, manžel mohl, byl s náma a pomáhal, ale pak byl takynprotivnej, že nemůže nic dělat, že mu práce stojí… já s dvou a prckama nevěděla co dřív :roll: hlavně jak tu bylo zmíněno spi kdy můžeš, pořiď nosítko, jez cokoliv, ale jez klidně na křesle u kojení..malým pomáhal bílý šum..vysavač a ješte jsem s nosítkem stihla aspon uklidit a neslyšela řev :lol: :).vydrž, bude líp :srdce: ale hrozně jsem záviděla všem klidný, spící mimina nebo babičky co povozí…

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama