Averze na jedno z dětí

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
26.12.21 21:47

Averze na jedno z dětí

Jak říká nadpis, mám bohužel úplnou averzi na jedno z dětí. Syn bude mít 7 a má teď nějaký šílený období, chová se naprosto nepricetne. Naschvál dělá to, co ví, že nesmí. Kouká na mě s tím výrazem "tak co, matko, co s tím uděláš.. ". Řeknu nedělej to, on se usměje a udělá to. A desetkrát dokola. Na všechno má připomínky, hloupý řeči, protaci oči, má potřebu mít poslední slovo. Takovej nikdy nebyl, nechápu to. A já už fakt nemůžu. Ráno vstávám s tím, že zase bude peklo, mám radost, když spí u babičky nebo když ho ráno odevzdam ve škole. Jsem na něj hnusná, nedokážu být milá, vytoci mě úplně všechno, co udělá. Nadrzuju druhému dítěti… já nechci takové pocity, vím, že je to špatně, snažím se být hodná, milá, jít na to po dobrým, nenechat se vytocit,… ale nejde mi to. Věřím, že když se prepnu do klidného a hodného módu, tak i on se za čas sklidni. Nesmim se nechat rozhodit, vždy reagovat klidne, ale rázně. Musím ho víc mazlit, víc mu říkat, jak ho mám ráda… Ale mně to prostě nejde. Musím být láskyplně důsledná, ale jak na to? Nemáte nedko nějakou radu, zkušenost?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
174
26.12.21 21:51

Radu? Jedna výchovná ještě nikoho nezabila, zvlášť pokud to je neunosny :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.12.21 21:56

@Arkedona výchovnou dostal už nejednu, skončilo to jen tak, že uhyba, když k němu rázně jdu nebo když vedle něj rychle zvenku ruku… tohoto jsem opravdu docílit nechtěla. Si připadám jak matka tyranka. Takže ne, žádnou další výchovnou už nedostane. Tudy cesta evidentně nevede.

  • Citovat
  • Nahlásit
26.12.21 21:56

Pevné nervy
Když mě syn hodně naštval - a že mu to hodně šlo - říkala jsem si:
Je to moje dítě, ne nepřítel. Nedělá to schválně, jen si chce ověřit, že i když bude skoro pekelník, pořád ho budu milovat.
Hodně štěstí

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11918
26.12.21 21:56
@Arkedona píše:
Radu? Jedna výchovná ještě nikoho nezabila, zvlášť pokud to je neunosny :nevim:

To dite citi, ze nema lasku od matky..To jeho provokovani je pochopitelnej..
A fakt kdyz bude bitej, tak to fakt se fakt nebude citit lepe..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
174
26.12.21 21:59
@_.Emilyyy píše:
To dite citi, ze nema lasku od matky..To jeho provokovani je pochopitelnej..
A fakt kdyz bude bitej, tak to fakt se fakt nebude citit lepe..

To je asi pravda no.. :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.12.21 22:01

@_.Emilyyy ano, to asi bohužel bude pravda. Mně je to hrozně líto, vůbec nevím, jak jsme se do této situace dostali. A hlavně vůbec nevím, jak z toho ven. Nechci, aby se moje dítě takto citilo. Chci, aby byl šťastný, spokojený a aby vedel, že ho miluju. Říkám mu to téměř denně před spaním, ale nevím, jeslti to nebere jen jako frází, jako součást uspavaciho rituálu.

  • Citovat
  • Nahlásit
6010
26.12.21 22:01
@Arkedona píše:
Radu? Jedna výchovná ještě nikoho nezabila, zvlášť pokud to je neunosny :nevim:
:lol: A kolik toho ta jedna vyřešila? :lol: Ja se uz fakt z toho násilí na dětech pose.ru. Mlatis manzela, kdyz se nechová, jak ty chces? Mlátí te sef, kdyz neplníš? Copak tohle nikdy neskončí?
  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6010
26.12.21 22:04

Jinak k dotazu. Mam syny, 2 a 6. Ten šestilety má nejakou skolkovou pubertu nebo co. Ja mam povahu vznětlivou, jsem si toho vedoma a snazim se to nějak přežít. Deti jsou taky lidi.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11918
26.12.21 22:05
@Anonymní píše:
@_.Emilyyy ano, to asi bohužel bude pravda. Mně je to hrozně líto, vůbec nevím, jak jsme se do této situace dostali. A hlavně vůbec nevím, jak z toho ven. Nechci, aby se moje dítě takto citilo. Chci, aby byl šťastný, spokojený a aby vedel, že ho miluju. Říkám mu to téměř denně před spaním, ale nevím, jeslti to nebere jen jako frází, jako součást uspavaciho rituálu.

No slova opravdu nestaci..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
9845
26.12.21 22:05
@Anonymní píše:
Jak říká nadpis, mám bohužel úplnou averzi na jedno z dětí. Syn bude mít 7 a má teď nějaký šílený období, chová se naprosto nepricetne. Naschvál dělá to, co ví, že nesmí. Kouká na mě s tím výrazem "tak co, matko, co s tím uděláš.. ". Řeknu nedělej to, on se usměje a udělá to. A desetkrát dokola. Na všechno má připomínky, hloupý řeči, protaci oči, má potřebu mít poslední slovo. Takovej nikdy nebyl, nechápu to. A já už fakt nemůžu. Ráno vstávám s tím, že zase bude peklo, mám radost, když spí u babičky nebo když ho ráno odevzdam ve škole. Jsem na něj hnusná, nedokážu být milá, vytoci mě úplně všechno, co udělá. Nadrzuju druhému dítěti… já nechci takové pocity, vím, že je to špatně, snažím se být hodná, milá, jít na to po dobrým, nenechat se vytocit,… ale nejde mi to. Věřím, že když se prepnu do klidného a hodného módu, tak i on se za čas sklidni. Nesmim se nechat rozhodit, vždy reagovat klidne, ale rázně. Musím ho víc mazlit, víc mu říkat, jak ho mám ráda… Ale mně to prostě nejde. Musím být láskyplně důsledná, ale jak na to? Nemáte nedko nějakou radu, zkušenost?

Jak dlouho? Deje se něco? V rodině? Stěhujete se? Nejsi nejak nemocna (zdanlive nesouvisejicne)? Nenarodil se sourozenec?

Myslim, že malokdy se stane, že z dítěte je najednou ďábel :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19594
26.12.21 22:08

Taky jsem měla jednu dobu averzi na jedno dítě. Dopadlo to tak, že jsem po sobě jen řvaly, a pokud možno se spíš vyhýbali. Časem to zmizelo. Teď mi začíná lezt na nervy zas druhé dítě. :nevim:
Já jsem se o tom bavila s kamarádkami se stejně starými dětmi. A všechny jsme měli na ty děti avezry. Asi nějaký blbý věk. A u všech to časem přešlo.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.12.21 22:10

@FlorenceF Jenkins asi to souvisí se stěhováním, stěhovali jsme se v srpnu, navíc nastoupil do první třídy. A on nemá rád změny. Nicméně ve škole se mu líbí, skoro obrecel, že jsou prázdniny, učitelka je skvělá, má kamarády, kroužky..tam taky kamarády.. nevypadá to, že by nezapadl, že by ho něco trapilo. V novém domě je nadsenej, má tu svůj prostor, věci, co v bytě nemohl, rady může, líbí se mu tady, na staré kamarády vůbec nevzpomíná, ani je nechtěl pozvat sem, chtěl pozvat ty nové… radovala jsem se, jak to dobre zvládl, fakt to navenek vypadá dobře. Ale asi to dobré nebude.

  • Citovat
  • Nahlásit
4837
26.12.21 22:11
@Arkedona píše:
Radu? Jedna výchovná ještě nikoho nezabila, zvlášť pokud to je neunosny :nevim:

A čemu to pomůže? :oops:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.12.21 22:13

Můj 6,5 leťák je to samé :roll: Ráno vstane a už buď kňourá, vzteká se nebo se hádá. Okolo všeho má milion řečí, poslechne až na 10 x a to už musím vyhrožovat, odsekává, furt se musí dohadovat, odmlouvat. Je s ním vážně těžké vyjít a dokáže všem vždy totálně zkazit náladu a celý zbytek dne. Přitom když má světlou chvilku, tak je skvělý, šikovný, rozumný. Pomůže, je s ním řec, i se zasmějeme, ale pak mu z minuty na minutu přepne a je zle. A to často kvůli úplným prkotinám, které leckdy ani nejdou ovlivnit nebo to člověk myslel dobře. :roll:
Nejde to s nim po dobrém, po zlém, nějakou domluvou, kompromisem, vysvětlováním. Je takový už od malička, ale myslím, že by se měl už umět trochu ovládat…navíc mám další školkové dítě, s kterým jsou už více jak 2 měsíce doma, protože rýma a novorozence. Druhé dítě samozřejmě také někdy zlobí, ale tak nějak normálně. Dá si říct. Jsem z něj smutná a mám strach, jestli je zdravý :? :think: protože to, co předvádí mi nepřijde normální a už nějaký čas přemýšlím o psychologovi (spíše pro mě, ať vím, jak s ním fungovat).
Ale pořád tak nějak doufám, že z toho nakonec vyroste. Kéž by…protože jestli ne, tak to bude mít v životě hodně těžké.

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat