Reklama

Baby blues - poporodní deprese

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
 
Theira
Povídálka 16 příspěvků 24.02.17 19:38
Baby blues - poporodní deprese

Milé maminky, před 8 dny jsem porodila krásného a zdravého synka Matyáška, jenomže cca 3 dny od porodu mi začaly nabíhat šílené záchvaty pláče, nostalgie, smutku a stresu… Kolikrát mne napadlo, že malého nechci, že nám s mužem bylo lépe, když jsme měli čas jen sami pro sebe, pak zase, jestli se o malého zvládnu postarat a jak to bude vypadat třeba za půl roku, že si nedovedu představit tak dlouhou dobu ho opečovávat. Navíc jsem vždy šťastná, když usne a já si mohu dělat co potřebuji, když zabere, mám hned automaticky stres z toho, že se vzbudí (a samozřejmě se chvíli na to taky probudí) a vše začíná nanovo. Největší strachy mám vždy večer, kolem 18.-19. hodiny. Mám šílený stres z toho, že se zas v noci nevyspím a budu k němu muset vstávat. Pomáhá mi moje maminka, manžel i sestra (za což jsem jim šíleně vděčná) - maminka častokrát chodí na noc, abych se mohla vyspat, takže mne vždy budí jen na kojení, ale vím, že se tomu musím postavit čelem a mám strach, abych byla schopná to v noci psychicky zvládnout… Navíc šíleně závidím manželovi, že může jít, kam chce, že se v noci může vyspat a nevstávat každou hodinu… Ženušky, prosím, je to normální? Připadám si hrozně… :,( Navíc vnímám, že k malému nemám to mateřské pouto - chybí mi tam takový ten hluboký cit, o kterém se všude píše, že po porodu přichází. Je to normální? Má to některá z vás taky tak?? Jsem z toho zoufalá :,(


Reklama

Reakce:
 
petruska131
Ukecaná baba ;) 1528 příspěvků 24.02.17 19:49

Ahoj, ja mela taky poporodni depresi a byla naprosto identicka, jako ta tvoje :hug: Neboj, to prejde :hug: Me to teda ustavalo az kdyz bylo synovi pet mesicu. Ted mu bude uz 16 mesicu a jsem stastna a uplne v pohode ;) Drz se :hug:

 
AliaAtreid
Kecalka 185 příspěvků 24.02.17 19:52

Ahoj, v sestinedeli je tohle uplne normalni stav, ono se to spravi casem. Super ze ti rodina pomaha a dokonce i v noci.

Spanek je zaklad, ale nezapominej na dobrou stravu, protoze kdyz kojis tak bys mela prijimat vic vitaminu jako pocas tehotenstvi, na to nezapominej at neskoncis jen u sladkosti. Prochazky na vzduchu pomahaji taky. 8 dni po porodu na to asi nemyslis, ale depku zazene jakykoliv sport, budes mit pak i vice energie na peci o miminko…

No a taky casty bonding neni odveci at si vytvoris pouto.. a casem kdyz nabehnete na nejaky rezim tak uvidis, ze ti ani nebude vadit kdyz bude mrnous vzhuru, prave naopak, s detmi je sranda. ten muj ma prave rok. a zkamosili jsme se tak po dvou mesicich asi.. tak nejak :)

:srdce:
 
Huk
Zasloužilá kecalka 596 příspěvků 24.02.17 19:59

Šestinedělí je peklo na zemi, vydrž, bude líp.
Někde jsem četla, je jsou na to homeopatika, ale detaily si bohužel nepamatuji.
Hlavně si nic nevyčítej, máš svaté právo cítit se tak, jak se cítíš. A kdyby bylo opravdu nejhůř, najdi si terapeuta, není to ostuda, pomůže.

 
AliaAtreid
Kecalka 185 příspěvků 24.02.17 20:00

No a ta zavist ze manzel muze kam chce.. to ano, ale jenom vecer, pres den musi byt v praci.Na druhou stranu kdyz chvilku vydrzis a opravdu si udelate s prckem symbiozu ten mesic, dva, tri… tak ty budes moct jit kamkoliv (pokud jeste nemas tak satek je uplne nejvic nejlepsi pomucka, v ktere spinka hooodne dlouho, jen se to treba naucit vazat) a jdes jako s briskem…

navic mit miminko v unoru je uplne supr, protoze v lete se jeste nebude moc pohybovat a tak ho jen polozis na deku a uzijes si treba kazdy den koupak :)… proste budes mit opravdu doooost volno a i volnost pohybu… s kazdym vyvinovym posunem miminka budes mit i vic slobody - a ze to letiii… ted jen spinkej s nim i pres den a dobre papej :D

 
Ajamateridouska
Zasloužilá kecalka 837 příspěvků 24.02.17 20:04

Neboj se, to přejde, maminky to často prožívají. Zvláště u prvního děťátka. Vše je nové a tolik jiné. Šestinedělí samo o sobě je hodně náročné a psychika je jako na houpačce. Nic si nevyčítej, snaž se být víc v klidu. Bude lépe :srdce:

 
Jareach
Kecalka 102 příspěvků 24.02.17 20:15

Měla jsem to stejně. Navíc porod skončil sekcí, kojení téměř od začátku nestačilo, aby přibíral podle tabulek, takže jsme dokrmovali. A byla jsem tak unavená, že mě v noci kolikrát musel budit manžel (i několik minut). Připadala jsem si jak nejhorší matka na Zemi.
Ale postupně se to lepšilo a v půl roce už jsme měli poměrně zajetý stálý rozvrh, kdy jsem věděla, že odpoledne bude spát přibližně odkdy dokdy a budu mít klid. Taky už byl schopný určité komunikace.

 
Helileli
Závislačka 2748 příspěvků 24.02.17 20:15

A opravdu potřebuješ všechnu tu pomoc? Mně to přijde kontraproduktivní, kde máš získat jistotu, že mimco zvládáš?

Já byla s miminkem nejraději sama, většinu dne v posteli, spali jsme spolu, ven se šlo, když jsem měla náladu, když ne, tak se svět nezboril.
Jak mi někdo koukal pod ruce, byla jsem víc nervní, podléhala jsem víc obávám, zda to dělám správně.

Podle mě nejhorší, co můžeš udělat, je nastavit si vnímání dítěte tak, že se ho chceš „zbavit“, honem uspat, honem dat babičce, tetičce.
Nemyslím to nijak zlé, vím, že teď se tě dotkne snadno cokoli, ale to vnitřní nastavení a míra očekávání dělá hodně.

 
Theira
Povídálka 16 příspěvků 24.02.17 20:16

Jste zlaté! Děkuju mnohokrát za podporu, už si opravdu chvílemi připadám hrozně - ve svých očích občas jako krkavčí matka, pak zas jak plačka… Teď zas začíná depka z té noci, nevím pořád, jak se s tím vypořádat - vždy na hrudi cítím takovou tíseň, když se natáhnu, že nakonec ani nemůžu usnout a přijde mi, že tím i malého probudím, no a zas začíná ten známý kolotoč… Už se těším, až to bláznivé šestinedělí bude za mnou (za námi)… Navíc dneska jsem myslela, že si nafackuju - manžel měl přijet z práce, a přijel o půl hodiny dýl, navíc jinou cestou, než jezdí normálně a já hned začala mít podezření, že se raději zdržuje v práci, aby se mnou nemusel být doma a koukat na bláznivou ubrečenou a naštvanou mámu… Byla jsem trochu odtažitá, když přišel, no a on vytáhl malého plyšáka se slovy: „Podívej, co jsem koupil maličkému k svátku!“ Fakt bych si v tu chvíli nejraději nafackovala, co mě to napadá za hloupé věci ( :-) )… Je to těžký s těma hormonama…

 
AliaAtreid
Kecalka 185 příspěvků 24.02.17 20:18

@Helileli to je pravda, ja si zavolala babicky (ziji v zahranici) na navstevu hned tyden po porodu at prijdou pomoct, protoze jsem si neumela predstavit co s ditetem budu delat a nakonec to skoncilo tak, ze jsem se starala o dite i o babicky :D… ale v noci to zas neni na skodu mit nekoho at se muze vyspat…

 
Theira
Povídálka 16 příspěvků 24.02.17 20:21

@Helileli Když je tu se mnou mamka, dost se mi uleví, navíc mi přijde, že i malý je pak klidnější. Na dnešek jsem se rozhodla zvládnout noc sama, tak uvidíme, jak to půjde.. Vím, že se tomu musím postavit čelem a neutíkat od toho, ale nějak vnitřně cítím tu potřebu, aby tu se mnou alespoň někdo byl, jen ten pocit jistoty, že nejsem sama a je tu někdo, kdo případně poradí, je pro mne nyní fakt důležitý…

 
Limi123
Závislačka 3017 příspěvků 24.02.17 21:13
@AliaAtreid píše:
navic mit miminko v unoru je uplne supr, protoze v lete se jeste nebude moc pohybovat a tak ho jen polozis na deku a uzijes si treba kazdy den koupak :)… proste budes mit opravdu doooost volno a i volnost pohybu…

@AliaAtreid Mluvíš mi z duše, také jsem v létě byla celé dny u vody, Honzík je lednový, a v létě už ležel na dece a zabavil se koukáním na lidi, já si četla :-) Večer často s kočárkem na zahrádce do 22h… paráda!

Zakladatelko, tvé pocity jsou normální, ještě teď si vybavuji ten stres, když se malý probudil… „Už zase…“ A ta beznaděj při pomyšlení, že takhle závislý na mně bude od teď už straaašně dlouho, pořád a pořád dokola přebalovat, krmit… Obrovská láska mi naskočila až někdy kolem 3.-5. měsíce, ale o to větší teď je! Vydrž, bude to dobré. A v létě si to už budeš opravdu užívat!

 
Limi123
Závislačka 3017 příspěvků 24.02.17 21:23
@Theira píše:
Vím, že se tomu musím postavit čelem a neutíkat od toho, ale nějak vnitřně cítím tu potřebu, aby tu se mnou alespoň někdo byl, jen ten pocit jistoty, že nejsem sama a je tu někdo, kdo případně poradí, je pro mne nyní fakt důležitý…

Mně návštěvy také obrovsky pomáhaly, i když jsem neměla to štěstí, že by mi někdo (kromě partnera, který ale vstával do práce) pomáhal i v noci. Už jen když se mnou byl někdo jiný, měla jsem pocit, že je malý nějak hodnější (méně mi vadilo kňourání), navíc se dá k návštěvě miminko odložit :-)
Pokud tu možnost máš, minimálně v šestinedělí (spíš první 3-4 měsíce) bych ji využila bez jakýchkoliv výčitek. Čím bude malý starší, tím to bude vše pohodovější, navážete vztah a naučíte se spolupracovat. Teď jde hlavně o to, aby ses dala dohromady, pořádně odpočívej, nic si nevyčítej. Ono to vše přijde samo. Příroda to má dobře zařízené. :srdce:

 
carola
Kelišová 6674 příspěvků 24.02.17 21:23

Já to znám. Bylo mi po porodu hrozně, nechtěla jsem být vůbec sama. Každý večer jsem usínala se smutkem a probouzela se zase smutná. Nechtělo se mi žít. Byla jsem jako robot, trvalo to dlouho, už jsem se bála, že skončím v léčebně. Vlastně jsem si i přála tam skončit, ale nakonec to přešlo ze dne na den. Ale já beru antidepresiva dlouhodobě, jen po porodu jsem brala silnější. Drž se, bude líp, šestinedělí je velikej záhul. Je dobře, že máš pomoc. Časem krásně vše zvládneš sama a cit k malému taky přijde postupně, měla jsem to úplně stejně u obou dětí. :hug:


Reklama

 Váš příspěvek

Reklama

Poslední články

Váháte, zda a kdy nechat děti očkovat? Udělejte si vlastní názor

Neublížím svému miminku očkováním brzy po narození? Otázku, kdy začít s... číst dále >

Co zařídit po porodu: Přehled do konce šestinedělí

Už se miminko klube na svět? Příjemnou novinku je potřeba nahlásit nejen... číst dále >

Články z Expres.cz

Eva Decastelo: Komentují moje tlusté ruce? Musí mít chudý vlastní život!

Patří mezi nejkrásnější české moderátorky. I když před několika dny oslavila... číst dále >

Bučková a Vágner už spolu na ryby nevyrazí. Po třech letech se rozešli

Modelka a náš nejznámější rybář se rozhodli jít od sebe po dvouletém vztahu.... číst dále >

Články z Ona Dnes

Děti rozeznám, i když brečí, říká maminka čtyřčat

Svému synovi chtěli pořídit sourozence, ale příroda tomu chtěla jinak. Místo... číst dále >

Pětkrát o očekávání: Submisivní muž ženě neimponuje, říká psycholožka

„Bez ohledu na proměnu společnosti a generační rozdíly očekává stále žena... číst dále >


Reklama