Bakalářka a moje úzkosti

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
2
4.7.22 06:24

Úzkosti z bakalářky

Ahoj, je mi 24 let. Příští rok po velkých peripetiích s covidem a restartem studia konečně dokončuji školu.

Do dokončení mi chybí splnit 3 předměty, abych mohla jít v červnu ke státním a obhajobě. Problém je v tom, že je mi ze všeho strašně zle. Tento rok jsem musela znovu opakovat všechny předměty, ze kterých jsem měla u zkoušek předtím za 3 a zvládla jsem vše skvěle. O dost lépe než poprvé.

Problém je, že co se týče školy, mám velké úzkosti, už teď jsem začala psát bakalářku, ale vůbec nezvládám. Mám hrozný strach a nevím, co se sebou. Za tři dny jsem vypotila v hrozném stresu jednu stránku, chtěla jsem to mít do ledna napsané, abych pak měla čas na učení na státnice.

Vedoucímu jsem se svěřila, ten mi napsal, že se hlavně nesmím hroutit a že mám být v klidu, že jestli potřebuju, mám si dát měsíc klidně pauzu. Když jsem to četla, tak jsem se u toho rozbrečela. Cítím, jako bych v sobě měla nějaký blok, nemám z ničeho radost, nic mě netěší a celou dobu je mi akorát strašně úzko, i když zrovna dělám úplně něco jiného. Vůbec nedokážu vypnout mozek a nemyslet na to. Hlavně už několik dní ani pomalu nespím.

A teď nevím, co se sebou. Mám strach, že když si dám pauzu, budu se akorát nervovat a za měsíc to bude ještě horší.

Neměli byste prosím nějakou radu?

Moc děkuji

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1335
4.7.22 06:29

Je toho na vas asi moc. Co se spojit s nekym, kdo vam pomuze psat tu bakalarku. Na internetu jsou tech lidi mraky - za penize teda. Ze by jste mela cas na ostatni uceni..
Porad lepsi, nez se z toho sesypat..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
273
4.7.22 07:17

Vedoucí má pravdu v tom, že nemá vůbec smysl se kvůli bakalářce hroutit. U bakalářky se nepředpokládá žádná vysoká úroveň, ani badatelsky přínos, takže to zase tak moc nehrot. Co mne pomohlo u všech závěrečných práci od bakalářky po disertacku byl pevný režim, prostě psát každý den stejný počet hodin, měla jsem propcet asi dvě a půl stránky na den vždy dle minimálního rozsahu práce a byly dny jsem stěží vyplodila půl strany, protože se zkrátka člověk někde zasekne u nějakého problému, dohledava zdroje, něco ověřuje. A pak byly dny, kdy jsem dala klidně i pět šest stran a psalo se mi dobře. Je to normální, že to tak je, člověk není stroj. Nemá smysl se hroutit z toho, že jsi dala stranu za den, to je super a jiný dáš I víc. Na bakalářku do ledna más fůru času. Jestli ti vyhovuje spíš kontinuálně pracovat, systematicky každý den, pauzu měsíc bych si nedávala, spíš malé cíle každý den, nemusí to být dve a půl strany ani strana ale klidně půl strany alespoň a uvidíš, že jiný den napíšeš mnohem víc a budeš z toho mít dobrý pocit. Pokud by ty úzkosti byly opravdu nezvladatelne a měla jsi problémy se spánkem, zajdi za obvodní, I ona ti může předepsat něco na zklidnění nebo na spanek na omezenou nejnutnejsi dobu, ono by třeba pomohlo právě to, že budes pořádně spát a dávat si malé cíle. Času máš opravdu dost. Jsou lidi, co napíšou bakalářku za 14 dní až měsíc. To zvládneš úplně v pohode.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
726
4.7.22 08:01

Jak já ti rozumím. Studium pro mě vždycky znamenalo stres. Bakaláře jsem studovala 4 roky. Ve 3. ročníku jsem nebyla schopná na bakalářku pořádně sáhnout. Udělala jsem všechny zkoušky a ve 4. už se soustředila jen na bakalářku. Chodila jsem pravidelně na konzultace ke svému vedoucímu, to mi dost pomohlo. Chce to opravdu se soustředit jen na to. Ale třeba můj manžel dokáže pracovat jen pod tlakem a diplomku psal snad měsíc před termínem odevzdání :lol:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3986
4.7.22 08:15

Asi mě budeš mít za blázna, ale ty potřebuješ nadhled a já bych ti poradila přečíst si knihu Narodily se, aby přežily a zajet si do Terezína. V dnešním světě se lidé hroutí z věcí, které by jim měly činit radost. Jít ven - sociální fobie, napsat bakalářku - by ti mělo činit radost z toho, že čteš literaturu a získáváš nové informace a něco skvělého tvoříš. Měla by ses s radostí soustředit na cíl - vizualizovat si třeba přebírání diplomu a toho, jak se dmeš pýchou, že si to zvládla, nebo třeba tvoje rodiče, že je to těší. Touha po vzdělání a vědění. A proč ten Terezín? Tam to byl totální průser, pro všechny, kdo se tam ocitli, to byly osudy lidí a prostředí, které si zaslouží úzkost. Musíš pochopit, že strach tě ochromuje a zeslabuje a je jenom v tvojí hlavě a naprosto neoprávněně. Potřebuješ nadhled a radost ze života. Co tě bavilo dříve, děláš to stále? Kolik činností a radostí ve svém běžném dni máš? Tohle není o bakalářce, ale celkově o přístupu k životu. Tím, že tu bakalářku odložíš, odsuneš jen řešení potíží na později.

Překonání těžkých věcí nás posiluje. Nikdy nezapomenu, jak jsem šla na velmi těžkou zkoušku na lékařské fakultě, učila jsem se velmi dlouho, profesor mě zkoušel a dával otázky, které se musely vymyslet, ty se nedaly jen vyčíst. Vařil se mi mozek, doslova :D Trpěla jsem šílenými stresy před každou zkouškou. Ale ten výsledek, za to stál. Ta pochvala, že u toho přemýšlím byla víc než nejlepší známka. Dodnes si pamatuji, jak jsem si po zkoušce radostí povyskočila. Bez námahy nejsou výsledky, bez námahy nemá výsledek prakticky žádnou cenu. Je to asi jako rozdíl mezi tím, že si vyděláš milion sám a nebo ho vyhraješ v loterii.

Proto se vykašli na to, aby ti někdo psal diplomku. Začni přemýšlet o tom, že ten obor sis z nějakého důvodu vybrala, je to tvoje vášeň, nebo to, co je prostředek k tomu, abys mohla dělat svoje vysněné povolání a mít skvělý život naplněný tím, co tě baví.

Držím ti palce, abys získala svůj nadhled a radost ze života. Je ti nádherných dvacet+, život máš před sebou, koukej si ho užít a rvi se za to!!!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
59815
4.7.22 08:26

Aby někdo psal tvoji bakalářku, tak to není dobrá cesta. Musíš ty sama, přestože nebude třeba na A. Vezmi si, že někdo ti to napíše. To je sice hezké. Úspora času a práce. Ale u obhajoby budeš v háji. Protože oni se na něco zeptají. A ty začneš koktat, protože nebudeš vědět. Zatnout zuby. A piš.
Mi teda vždycky pomohlo, že jsem se sama na sebe naštvala. Nadala jsem si do chcípáků, když mi něco nešlo podle vlastních představ. Aj slzy byly při psaní. Ale to mi pomohlo. Vyhecovat sama sebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22046
4.7.22 08:36
@Lejlala píše:
Ahoj, je mi 24 let. Příští rok po velkých peripetiích s covidem a restartem studia konečně dokončuji školu.

Do dokončení mi chybí splnit 3 předměty, abych mohla jít v červnu ke státním a obhajobě. Problém je v tom, že je mi ze všeho strašně zle. Tento rok jsem musela znovu opakovat všechny předměty, ze kterých jsem měla u zkoušek předtím za 3 a zvládla jsem vše skvěle. O dost lépe než poprvé.

Problém je, že co se týče školy, mám velké úzkosti, už teď jsem začala psát bakalářku, ale vůbec nezvládám. Mám hrozný strach a nevím, co se sebou. Za tři dny jsem vypotila v hrozném stresu jednu stránku, chtěla jsem to mít do ledna napsané, abych pak měla čas na učení na státnice.

Vedoucímu jsem se svěřila, ten mi napsal, že se hlavně nesmím hroutit a že mám být v klidu, že jestli potřebuju, mám si dát měsíc klidně pauzu. Když jsem to četla, tak jsem se u toho rozbrečela. Cítím, jako bych v sobě měla nějaký blok, nemám z ničeho radost, nic mě netěší a celou dobu je mi akorát strašně úzko, i když zrovna dělám úplně něco jiného. Vůbec nedokážu vypnout mozek a nemyslet na to. Hlavně už několik dní ani pomalu nespím.

A teď nevím, co se sebou. Mám strach, že když si dám pauzu, budu se akorát nervovat a za měsíc to bude ještě horší.

Neměli byste prosím nějakou radu?

Moc děkuji

Ne kazdy clovek zvladne vystudovat vysokou skolu. Je potreba si to priznat. Nez se hroutit a nicit si zdravi, je lepsi nestudovat.
Zkus vyhledat odbornou pomoc. V zivote budes muset zvladnout hodne krizovych situaci. A ty budou narocnejsi nez studium. :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
684
4.7.22 08:40
@sediza píše:
Asi mě budeš mít za blázna, ale ty potřebuješ nadhled a já bych ti poradila přečíst si knihu Narodily se, aby přežily a zajet si do Terezína. V dnešním světě se lidé hroutí z věcí, které by jim měly činit radost. Jít ven - sociální fobie, napsat bakalářku - by ti mělo činit radost z toho, že čteš literaturu a získáváš nové informace a něco skvělého tvoříš. Měla by ses s radostí soustředit na cíl - vizualizovat si třeba přebírání diplomu a toho, jak se dmeš pýchou, že si to zvládla, nebo třeba tvoje rodiče, že je to těší. Touha po vzdělání a vědění. A proč ten Terezín? Tam to byl totální průser, pro všechny, kdo se tam ocitli, to byly osudy lidí a prostředí, které si zaslouží úzkost. Musíš pochopit, že strach tě ochromuje a zeslabuje a je jenom v tvojí hlavě a naprosto neoprávněně. Potřebuješ nadhled a radost ze života. Co tě bavilo dříve, děláš to stále? Kolik činností a radostí ve svém běžném dni máš? Tohle není o bakalářce, ale celkově o přístupu k životu. Tím, že tu bakalářku odložíš, odsuneš jen řešení potíží na později.

Překonání těžkých věcí nás posiluje. Nikdy nezapomenu, jak jsem šla na velmi těžkou zkoušku na lékařské fakultě, učila jsem se velmi dlouho, profesor mě zkoušel a dával otázky, které se musely vymyslet, ty se nedaly jen vyčíst. Vařil se mi mozek, doslova :D Trpěla jsem šílenými stresy před každou zkouškou. Ale ten výsledek, za to stál. Ta pochvala, že u toho přemýšlím byla víc než nejlepší známka. Dodnes si pamatuji, jak jsem si po zkoušce radostí povyskočila. Bez námahy nejsou výsledky, bez námahy nemá výsledek prakticky žádnou cenu. Je to asi jako rozdíl mezi tím, že si vyděláš milion sám a nebo ho vyhraješ v loterii.

Proto se vykašli na to, aby ti někdo psal diplomku. Začni přemýšlet o tom, že ten obor sis z nějakého důvodu vybrala, je to tvoje vášeň, nebo to, co je prostředek k tomu, abys mohla dělat svoje vysněné povolání a mít skvělý život naplněný tím, co tě baví.

Držím ti palce, abys získala svůj nadhled a radost ze života. Je ti nádherných dvacet+, život máš před sebou, koukej si ho užít a rvi se za to!!!

Nekomu prostě nepomůže říct "Lidé v koncentráku na tom byli tisíckrát hůře, " i když je to samozřejmě pravda.
Někoho ten stres tak ovládne, že nedokáže studovat/psát práci. V takovém případě je dobré zvážit, jestli tu školu nevzdat a prestat se trápit.
Já osobně jsem VŠ dokončila a bavila mě. ALE mám i tak problém rozlišovat mezi zdravým stresem, který člověka žene vpred, a tím špatným. Po státnicích jsem v obou případech vždy onemocněla. Tak si člověk říká, zda je to ten zdravý stres a kde je ta hranice

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2
4.7.22 08:44

@sediza Dobrý den, děkuji za radu. Já radosti moc nemám, asi se spíš neumím moc radovat. Ani když jsem udělala těžkou zkoušku, protože jsem měla pocit, že jsem ji měla zvládnout už dávno. Nemám moc pocit, že si zasloužím se radovat a být pyšná, když dělám něco, co jsem měla zvládnout už dva roky zpátky.

Mám skoro pět let přítele, psa, kočičku, rodinu co mě má ráda a nakonec mě vždycky podpořila ve všem, ale nějak se s nikým nedokážu opravdu radovat, pořád jenom myslím na to, co ještě musím udělat do školy, co jsem neudělala a co mě čeká.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10464
4.7.22 08:57
@Lejlala píše:
Ahoj, je mi 24 let. Příští rok po velkých peripetiích s covidem a restartem studia konečně dokončuji školu.

Do dokončení mi chybí splnit 3 předměty, abych mohla jít v červnu ke státním a obhajobě. Problém je v tom, že je mi ze všeho strašně zle. Tento rok jsem musela znovu opakovat všechny předměty, ze kterých jsem měla u zkoušek předtím za 3 a zvládla jsem vše skvěle. O dost lépe než poprvé.

Problém je, že co se týče školy, mám velké úzkosti, už teď jsem začala psát bakalářku, ale vůbec nezvládám. Mám hrozný strach a nevím, co se sebou. Za tři dny jsem vypotila v hrozném stresu jednu stránku, chtěla jsem to mít do ledna napsané, abych pak měla čas na učení na státnice.

Vedoucímu jsem se svěřila, ten mi napsal, že se hlavně nesmím hroutit a že mám být v klidu, že jestli potřebuju, mám si dát měsíc klidně pauzu. Když jsem to četla, tak jsem se u toho rozbrečela. Cítím, jako bych v sobě měla nějaký blok, nemám z ničeho radost, nic mě netěší a celou dobu je mi akorát strašně úzko, i když zrovna dělám úplně něco jiného. Vůbec nedokážu vypnout mozek a nemyslet na to. Hlavně už několik dní ani pomalu nespím.

A teď nevím, co se sebou. Mám strach, že když si dám pauzu, budu se akorát nervovat a za měsíc to bude ještě horší.

Neměli byste prosím nějakou radu?

Moc děkuji

Ahoj, chapu. Klasicka uzkost :think: objektivne neni nic, co bys mela nestihnout, subjektivne jsi uplne doražená :hug:

Reseni se odviji od toho, jaky jsi typ. Jinak nejhorši je ten zacatek, kdy mas pocit, ze jsi uplne blba, tupa, nic ses nenaucila a cokoliv vyplodis, tak je uplne stupidni.

Obecne se zacina tak, ze zacnes popisovat, co konkretne jsi udelala -vyzkum, prameny, cetba… pak popises, na co jsi prisla, k tomu das naprosto konkretni priklady a pripady. Pri tom si vzpomenes, cože jsi to vlastne chtela a proc jsi se tomu vubec zacala venovat. Timpadem mas uvod :P Pak zjistis, ze to cele nejak nedava smysl a pospojujes to dohromady. Pak vypotis zaver. U zaveru zpravidla zjistis, ze jsi na pulku veci v textu zapomnela. Takze to dopises. Nechas si volno, vratis se k tomu a trochu to učešeš. Pak to posles vedoucimu, jestli takhle okey. On by ti mel rict, co s tim z te ‚vedecke stranky‘. To te znovu nakopne…

Az to budea mit cele napsane a odevzdane, tak omdlis, protoze budea mit neodbytny pocit, ze by to chtelo zacit znovu a pořádně :P

Kazdopadne…nechci te strasit, jen rict, ze tyhle pocity, kdy jsou lidi uplne na mrtvici, jsou normalni :hug: :hug: :hug: ma je kazdej krome tech budoucich akademiku ;)

A PRVNI stranka za 3 dny je super vykon, jeste navic o prazdninach :P si pamatuju, jak jsem psala diplomku pri zamestnani, o vikendech a jak jsem plakala, ze tech 5 stranek nevypotim :roll: :roll: :roll: a kolikrat nevypotila, nebo vypotila a 4 promazala :roll:

Drzim palce :hug: :hug: :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
7550
4.7.22 09:25

@Lejlala je to velmi obtížné období. Sama jsem jím pár měsícu zpět procházela.
Jenže je mi přes 40 let, mám dvě děti a u studia ještě pracovala. Tím se nechlubím, tím ti chci říct, že ty podmínky mohou být ještě složitější.
Učit se od ledna na státnice, které jsou kdesi kveten, červen je strašně moc času a dle mého si celou tu situaci děláš kontraproduktivní a nervově zbytečně vypjatou.
Na státnice jsem se velmi intenzivně učila cca 30 dní. Tak i většina mých spolužáků. Víc si neumím ani představit. Jednak nebyl čas, jednak by mi drblo. Posledních 10 stran BP jsem dopisovala cca den před poslamim na zpracování.
Chci ti tím říct, že máš hromadu času, plus podpory a stejně toho všeho nedokážeš využít.
Máš nervy, zajdi si k obvodní pro něco na uklidnění, ať má čas lék zabrat.
BP to u tebe končit nebude. Ono ani to učení kolikrát nepůjde úplně hladce. Jenže to nemůžeš dělat jak dosud, jinak se z toho zbláznis a to za to fakt nestojí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat