Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Holky za mě mohu říct, že řada „jezdit jezdit jezdit“ je úplně na prd, pro mě to byl akorát tlak od okolí. V 18ti jsem si udělala řidičák, plný počet bodů, skvělé hodnocení, byla jsem nadšená. Moje první jízda jakožto ŘIDIČKY proběhla s tátou, který je cholerik, křičel na mě a já tak moc brečela, že jsem vůbec neviděla kam jedu, dělala chyby a nakonec jsem i musela vystoupit. Od té doby jsem nevlezla 5 let za volant, měla jsem strach. Milion rad od milionu lidí, jak jezdit, co dělat, nic nepomohlo. Až když se nám s přítelem narodila dcera. Ten strach, že by jsme se mohli vybourat, mě donutil začít řídit, abych ji mohla vozit já a ne partner (ne že by byl špatný řidič, ale občas jsem podvědomě dupadala na brzdové pedály, když jsem s jejím jela jako spolujezdec
), takže nenutit se násilím, ale najít si motivaci:) ať už děti, svoboda v tom si zajet na nákupy kdykoliv vám se chce a ne čekat na přítele, možnost jezdit na kafe za kamarádkama a tak dále
všem přeji hodně štěstí ![]()