Bojím se, že jednou nebudu mít ráda svoje dítě

3
26.11.19 20:24

Bojím se, že jednou nebudu mít ráda svoje dítě

Ahoj. :)
Potýkala se některá s vás s podobným problémem a vše nakonec dopadlo dobře?
Strašně se bojím, že jednou nebudu mít ráda své dítě. Děti samozřejmě jednou mít chci, ale není to pro mě “životní poslání”, nemyslím na to každou vteřinu jako na svůj celoživotní sen. A necítím se úplně tak, že bych byla ochotná si pro to prožít cokoliv.
Pokaždé, když někdo vypráví o porodu / vidím video z porodu, kde žena fakt trpí / nebo např když se slaví narození miminka, kdy při porodu žena utrpěla nějakou fyzickou újmu, přepadají mě strašně negativní pocity. Probouzí to ve mě jakousi “zlobu” na to miminko, že ji “zničilo”, že se kvůli němu trápila a vůbec nemám chuť slavit, že je na světě - mám pocit, že to je jakýmsi způsobem sobecké vůči novopečené mamince a mám sto chutí jít radši za ní a politovat ji.
Tím pádem se bojím, že pokud budu mít jednou těžký porod, tak budu trpět poporodní depresí a nebudu mít vztah k miminku. Nejsem si úplně jistá, že kdybych věděla, že kvůli porodu budu mít např. doživotní problémy se sexuálním životem a podobně, nedávala bych to za vinu dítěti - alespoň v prvních chvílích.
Samozřejmě vím, jak strašně špatně zní tyhle myšlenky, když je člověk vysloví nahlas, jsou společensky nepřijatelné a sama si vždycky řeknu “ne, to je blbost, přeci budeš mít ráda svoje děti, ať kvůli nim prožiješ cokoliv.” I tak mě ale při nejbližší další takové příležitosti zavalí nejdříve negativní pocity, pak až přijde ten hlas, který říká, že to takhle nemůžu vnímat. Přes to to takhle vnímám.
Dřív jsem si myslela, že to s věkem přejde, ale momentálně jsem ve věku, kdy moje vrstevnice mají děti a pocity mám pořád stejné.
Měla to některá z vás takhle, než jste měly děti?
Dopadlo to nakonec dobře?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2403
26.11.19 20:30

Já se porodu hodně bála, obecně špatně snasim už jen odběry.. Tak jsem se na to začala připravovat a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že jde mít bezproblémovy porod, bez zásahu a jakéhokoliv poranění.. Když jsem o tom četla, tak jsem tomu moc nevěřila, ale začala jsem se o to zajímat a žen se stejnou zkušenosti je hodně.. Je to hlavně o hlavě, třeba kolegyně porodila dítě 4,2 kg bez poranění a hned po bondingu s ním jela domů.. Takze je porod nemusí nutně znamenat špatný zážitek.. A hlavně, své dítě si zamilujes, hormony Ti s tím už pomohou!

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
253
26.11.19 20:31

Az zjistis, ze cekas miminko, jedine, co te bude zajimat, bude to, aby bylo zdrave a budes ochotna pro to udelat a prozit cokoliv. Ver mi :-)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
438
26.11.19 20:37

Z vlastni zkusenosti na tu porodni bolest velmi brzy zapomenes, uz de facto druhy den jsem mela porod cely v mlze a zavalila me laska k diteti. A taky mi predtim biologicke hodiny moc netikaly (takovym tim zpusobem, jak vidis deti na kazdem kroku, na nic jineho nemyslis atd.), i kdyz obecne jsem dite samozrejme chtela. :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
544
26.11.19 20:38

@Elisaaa presne si trafila. V ten den kedy zistí že je tehotná sa jej život otočí o 180° a jediný strach ktorý bude poznať je už len strach o dieťa a na svoje nedospelé a sobecké názory veľmi rýchlo zabudne. Bude jej jedno či bude trošku natruhnutá z pôrodu alebo nie. to je to najmenej.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
26.11.19 20:38

Prave proto ze vim, ze bychom s manzelem nebyli dobri rodice, tak deti mit nebudeme, nemame k detem vztah, vadi nam, vadi nam krik, jak se nemuze jim rict kriveho slova, vadi nam ze bychom se nemohli svabalit a z minuty na minutu odjet na letiste, ano je to pro mnohe sobecke, nepochopitelne ale nase rozhodnuti, lepsi nez aby skoncilo v baby boxu nebo hur, kdybych si nebyla jista ze dite budu milovat a dam mu 110% peci tak bych do nej nesla, tchyne manzele nesnasela, ze ji zkazil karieru, ani jeden jsne to nikdy necihili, potrebu se rozmnozit a nekoho po sobe zanechat… :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit
26.11.19 20:39

Dle meho take hodne zalezi na partnerovi. Byla jsem ve vztahu 11 let a dite bylo temer sproste slovo, nechtela jsem je mit. Pak jsem poznala sveho muze a do roka a pul jsem byla tehotna a hned na prvni dobrou :srdce: deti jsou ted pro me smyslem zivota. Takze za me az se ti sejde spravny partner a aspon trochu prizniva zivotni situace (finance, bydleni,…), budes to videt uplne jinak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10607
26.11.19 20:41

Měla jsem to podobné. Dokonce jsem vždycky tvrdila, že nechci děti. Ale zpětně můžu říct, že to bylo jen proto, že jsem podvědomě cítila, že nemám toho správného partnera. Trvalo to do mých 29 let. Dneska mám dvě, dvouleté a čtyřměsíční. Oba miluju a udělala bych pro ně všechno na světě. Rodila jsem tedy oba sekcí, takže strach z normálního porodu mě minul. Zůstala mi jizva a strie. A je mi to úplně jedno! Nedělej si s tím hlavu dopředu, všechno bude úplně jinak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3
26.11.19 20:42

@včeradneszitra Právě, že mám partnera, pro kterého jsou děti všechno na světě. Určitě by byl lepší máma, než já. :lol: Strašně rád příbuzným hlídá, k dětem má skvělý vztah a strašně po nich touží. Vše nám klape a jsme spolu už 3 roky šťastní. Problém je v mých pocitech, v partnerovi to nebude…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3271
26.11.19 20:43

V zivote je lepsi neresit to, co neni. Vetsinou jsou to zbycne stresy.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
10607
26.11.19 20:44
@Anonymní píše:
Prave proto ze vim, ze bychom s manzelem nebyli dobri rodice, tak deti mit nebudeme, nemame k detem vztah, vadi nam, vadi nam krik, jak se nemuze jim rict kriveho slova, vadi nam ze bychom se nemohli svabalit a z minuty na minutu odjet na letiste, ano je to pro mnohe sobecke, nepochopitelne ale nase rozhodnuti, lepsi nez aby skoncilo v baby boxu nebo hur, kdybych si nebyla jista ze dite budu milovat a dam mu 110% peci tak bych do nej nesla, tchyne manzele nesnasela, ze ji zkazil karieru, ani jeden jsne to nikdy necihili, potrebu se rozmnozit a nekoho po sobe zanechat… :kytka:

Mně to nepřijde sobecké, ale naopak velmi rozumné, pokud to tak hlavně cítíte oba. S tím pocitem, že jste děti mohli mít a nemáte budete muset v budoucnu žít jen vy dva, kašlete na to, co si myslí okolí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16388
26.11.19 20:45

Hele často to souvisí s tím, že rodiče lidí s podobnými strachy jako máš ty úplně nezvládali porozumět a naplnit potřeby svých dětí.

To je něco co nezměníš, ale ty bolavé pocity, co to sebou přinášelo jde vyčistit a proměnit - a tím se dost sníží šance i obava, že vůči svým dětem se budeš chovat poodbně, jako se chovali vaši k tobě.

Nejjednodušší řešení je vstoupit do psychoterapie a řešit to s průvodcem či průvodkyní. Neznamená to že jsi blázen - ona psychoterapie na velké psychozy stejně nefunguje - ale že máš někde v sobě ne moc užitečné dědictví, se kterým se docela dlouho pereš a stálo by za to vzít si někoho na pomoc a dořešit to.

Nebo alespoň mrkni do téhle knihy

https://www.kosmas.cz/…nitrni-dite/

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3
26.11.19 20:52

@Ou Do knížky ráda mrknu. :kytka:
Nad psychoterapií jsem přemýšlela, ale nejspíš až v období, kdyby budu plánovat otěhotnění.
Možná ses opravdu trefila s tím, odkud to všechno pochází, v naší rodině jsem se jako malá cítila spíš jako přítěž, takže je možné, že můj pohled se vyvinul přesně tady. Moc děkuji za rady. :*

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4269
26.11.19 21:28

@domiika za mě si myslím, ze resis teď blbosti. Můžeš z toho mít respekt a bůh ví co ještě, ale jak říkala moje máma: Boj se až to přijde. Tyhle strachy předem a co by a kdyby nemám rada, vždyť nemůžeš vědět, jaké to bude. Nejsem extra mateřský typ, rozhodne se nekocham kočárky a nejihnu nad každým miminem, obecně děti rada nemám. Přesto touha přišla, mám syna, měla jsem velké poporodni poranění, které se zahojilo paradne a x dalších věci které mě trápily a obviňování dítěte mě nenapadlo. Přijde kamion hormonu, které totální ovlivní vnímání dítěte. Syna miluju a položila bych za nej život, každý den na nej čumím a říkám si coooo jaaa?!

Ač je to fráze, kterou jsem predtim neměla rada, teď se s ni 100% ztotoznuju. Až když jsem poznala život s dítětem, tak až teď vím, co je mít naplněny život. Bez syna by byl život mnohem plytsi a to si nemyslím, ze bych před dítětem nějak stradala, naopak. Ale láska k vlastnímu decku je neuvěřitelný úlet :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
971
26.11.19 21:36

Ja deti nemam rada obecne, prijdou mi ukricene, nevychovane atd… tehu jsem nesla dost nemile, zmenila se postava, do niceho jsem se nevesla no hruza… a pak to prislo - podivala jsem se na ten uzlicek a den ode dne ho miluju vic a vic, polozila bych za nej zivot… Takze neres co kdyby, stejne to nevymyslis, musis prozit :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat