Bojím se, že si nikoho nenajdu.

Anonymní
5.11.19 05:47

Bojím se, že si nikoho nenajdu.

Já vím, jsem mladá, před měsícem jsem slavila 17, ale takovej ten pocit samoty, i když mám kamarádů dost blízkých, je šílený…
Včera se semnou rozešel můj kluk. Ono to vážně bolí. Ale zvládnu uznat, že je asi dobře, že se semnou rozešel. Teď budeme snad jako kamarádi fungovat líp. Kdybych mu dávala na jevo, že ho miluju, tak by to tak asi nedopadlo… Jenže já jsem by ta, co tu psala diskuzi „Nepřitahuje mě můj přítel…“ Podle mých občasných myšlenek, jsem ho nemilovala a od toho se odráželo moje chování. Ale i tak jsem si říkala, že když už jsem ho ztratila, tak by to bylo tentokrát jiný a už ho ztratit nechci… Prostě první láska, nevím jak to přetrpět. (Mimo to, mě mnohem víc bolí, že i asi pár dni/týdnu byl během našeho vztahu zakoukanej do mé kamarádky… Což byla pro mě skoro vždy nejhorší věc, co se může stát… ) Poraďte mi, jak se přesto vše přenést…
Já vím, že mě ještě čeká VŠ a tam dost kluků… Ale furt si přijdu, že budu ten vyjmecnej člověk, co se nikdy nezamiluje do někoho, kdo miluje jeho. Respektive, mně se nikdo nelíbil na 100% nikdy
Vždycky se mi někdo líbil vzhledově a „nálepkama“, ale ne povahově, a nebo jako můj ex, povahově, ale vzhledově a tím dalším jsem tam necítila tu vášeň.
Achjo, přála bych si jen abyste mi dali jiskru do života, ať si nemyslím, že už se nikdy nezamiluju a hlavně ať se přenesu přes to, jak budu koukat na mou kamarádku se svým ex, kteryho mám pořád ráda…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

19245
5.11.19 06:18
@Anonymní píše:
Já vím, jsem mladá, před měsícem jsem slavila 17, ale takovej ten pocit samoty, i když mám kamarádů dost blízkých, je šílený…
Včera se semnou rozešel můj kluk. Ono to vážně bolí. Ale zvládnu uznat, že je asi dobře, že se semnou rozešel. Teď budeme snad jako kamarádi fungovat líp. Kdybych mu dávala na jevo, že ho miluju, tak by to tak asi nedopadlo… Jenže já jsem by ta, co tu psala diskuzi „Nepřitahuje mě můj přítel…“ Podle mých občasných myšlenek, jsem ho nemilovala a od toho se odráželo moje chování. Ale i tak jsem si říkala, že když už jsem ho ztratila, tak by to bylo tentokrát jiný a už ho ztratit nechci… Prostě první láska, nevím jak to přetrpět. (Mimo to, mě mnohem víc bolí, že i asi pár dni/týdnu byl během našeho vztahu zakoukanej do mé kamarádky… Což byla pro mě skoro vždy nejhorší věc, co se může stát… ) Poraďte mi, jak se přesto vše přenést…
Já vím, že mě ještě čeká VŠ a tam dost kluků… Ale furt si přijdu, že budu ten vyjmecnej člověk, co se nikdy nezamiluje do někoho, kdo miluje jeho. Respektive, mně se nikdo nelíbil na 100% nikdy
Vždycky se mi někdo líbil vzhledově a „nálepkama“, ale ne povahově, a nebo jako můj ex, povahově, ale vzhledově a tím dalším jsem tam necítila tu vášeň.
Achjo, přála bych si jen abyste mi dali jiskru do života, ať si nemyslím, že už se nikdy nezamiluju a hlavně ať se přenesu přes to, jak budu koukat na mou kamarádku se svým ex, kteryho mám pořád ráda…

V sedmácti a den po rozchodu má člověk pocit, že už nikdy nebude mít vztah. A drtivá většina ho má. Zkus se zaměstnat něčím příjemným, odžij si ten smutek, naštvi se na něj a pak budeš připravená na něco nového. Jak budeš dospívat a získávat zkušenosti, uvidíš, že kvůli jednomu chlapovi nepadá svět.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1692
5.11.19 06:31

Jj, je to těžké. To zažije asi každej. Taky se mi to stalo v 17, on mě podvedl s jinou a já blbka mu to chtěla odpustit. Naštěstí se mnou fakt nechtěl být, takže jsem pak tři týdny hledala svou ztracenou sebeúctu. Pomohlo mi se na všechno vykašlat, všechny povinnosti, pomoc rodičům doma,… jen jsem celé dny trávila venku se psem než se mi to srovnalo v hlavě. A potom jsem prožila ty nejlepší prázdniny. Takovou svobodu a radost ze života jsem nezažila. Doma jsem byla všehovšudy 2 dny (ani nevím jak se to povedlo, protože jsem neměla ani korunu :think: :lol: ), jinak jsem jezdila sama po akcích, kde jsem si vždy našla nové přátele. A na jedné chatě jsem se seznámila s mým manželem :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.11.19 07:00

V 17 se se mnou taky rozešel přítel…a taky jsem si myslela, že už žádného nenajdu a že snad ani nikoho takového nepotkám. Blbost!! :lol: Pak jsem ještě pár potkala a rozešla se a ted mám nejdelší vztah, co jsem kdy měla, máme už společné bydlení, společné plány do budoucna. Jak by řekla moje maminka ( ty jsou někdy opravdu moudré)…,, takových rozchodů ještě bude'' ale možná taky ne…třeba toho pravého potkáš teď hned…nebo za pár let nebo za pár dalších vztahů, které tě někam posunou. Vím, že se mi to teď říká, že tobě je 17 a právě teď cítíš tu bolest, ale věř mi bude líp a pak ještě líp a pak úplně nejlíp. :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
5.11.19 07:10
@zuzikka píše:
Jj, je to těžké. To zažije asi každej. Taky se mi to stalo v 17, on mě podvedl s jinou a já blbka mu to chtěla odpustit. Naštěstí se mnou fakt nechtěl být, takže jsem pak tři týdny hledala svou ztracenou sebeúctu. Pomohlo mi se na všechno vykašlat, všechny povinnosti, pomoc rodičům doma,… jen jsem celé dny trávila venku se psem než se mi to srovnalo v hlavě. A potom jsem prožila ty nejlepší prázdniny. Takovou svobodu a radost ze života jsem nezažila. Doma jsem byla všehovšudy 2 dny (ani nevím jak se to povedlo, protože jsem neměla ani korunu :think: :lol: ), jinak jsem jezdila sama po akcích, kde jsem si vždy našla nové přátele. A na jedné chatě jsem se seznámila s mým manželem :srdce:

To jak se ti povedlo jezdit sama po akcích? :D já si to nezvládnu představit, ale chci se odreagovat a taky klidně začít sama takhle někam jezdit…

  • Nahlásit
  • Citovat
1692
5.11.19 07:44
@Anonymní píše:
To jak se ti povedlo jezdit sama po akcích? :D já si to nezvládnu představit, ale chci se odreagovat a taky klidně začít sama takhle někam jezdit…

Moje dvě nejlepší kámošky spolu začaly chodit, takže jsem jim nemohla pořád dělat křena :mrgreen: Tak jsem začala jezdit sama. Chtěla jsem jet třeba na fesťák, ale neměla jsem prachy na vstupné, takže jsem tam jela o týden dřív pomáhat chystat a pak jsem to měla zadarmo. Tam jsem se seznámila s různými lidmi, na pití mě vždy někdo pozval sám od sebe. Žila jsem dost nízkonákladově. Pak jsem jela na dobrovolnickou akci, za kterou jsem nakonec dostala pětikilo (ó :potlesk: ), takže bylo na jízdenku na další akce. Jak jsem žila ze dne na den, tak mi vždycky přišla do cesty další možnost a já řekla OK, jdu do toho. :dance:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
5.11.19 07:58
@zuzikka píše:
Moje dvě nejlepší kámošky spolu začaly chodit, takže jsem jim nemohla pořád dělat křena :mrgreen: Tak jsem začala jezdit sama. Chtěla jsem jet třeba na fesťák, ale neměla jsem prachy na vstupné, takže jsem tam jela o týden dřív pomáhat chystat a pak jsem to měla zadarmo. Tam jsem se seznámila s různými lidmi, na pití mě vždy někdo pozval sám od sebe. Žila jsem dost nízkonákladově. Pak jsem jela na dobrovolnickou akci, za kterou jsem nakonec dostala pětikilo (ó :potlesk: ), takže bylo na jízdenku na další akce. Jak jsem žila ze dne na den, tak mi vždycky přišla do cesty další možnost a já řekla OK, jdu do toho. :dance:

Já jsem po tom rozchodu taky začala sama jezdit po akcích. Hlavně teda na brontosauří tábory, kde jsem si našla plno podobně naladěných přátel, posléze i svého nyněnjšího partnera. Jezdila jsem sama i na fesťáky ( jako dobrovolník) nebo na výlety. Zkrátka takový nějaký podobný styl jak tu zuzzika píše. Bylo to super, dodnes na to s láskou vzpomínám, hodně to člověku rozšíří obzory, posune, potkáš podobně naladěný lidi, zvedne Ti to sebevědomí.

  • Nahlásit
  • Citovat
1692
5.11.19 08:14
@Anonymní píše:
Já jsem po tom rozchodu taky začala sama jezdit po akcích. Hlavně teda na brontosauří tábory, kde jsem si našla plno podobně naladěných přátel, posléze i svého nyněnjšího partnera. Jezdila jsem sama i na fesťáky ( jako dobrovolník) nebo na výlety. Zkrátka takový nějaký podobný styl jak tu zuzzika píše. Bylo to super, dodnes na to s láskou vzpomínám, hodně to člověku rozšíří obzory, posune, potkáš podobně naladěný lidi, zvedne Ti to sebevědomí.

Přesně. A na ty brontíky jsem taky dost jezdila. V tomhle období se ze mě stal čistokrevný pankáč :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
34700
5.11.19 08:19

Věnuj se sobě, svým koníčkům. Zajdi si s kamarádkou na vínko. Neboj, ten pravý se včas objeví. Není kam spěchat, jak říká můj otec- i když o ženských, tak to samé se dá říct i o chlapech: Ale chlapů je… :lol: :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama