Bojím se zodpovědnosti - nástup do práce
- Fotoalbum (0)
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
To je právě ta dnešní doba-budování kapitalismu-jak říká můj muž. Často doma mluvíme o tom, zda ještě v dnešní době existuje nějaká normální práce. Normální myslím taková, kde člověk není ustavičně ve stresu a může v klidu pracovat. Tím nemyslím prokaučování půlky pracovního dne blbinama, ale zkrátka nehonění se a lidský přístup. Myslím si, že takových míst je málo, a proto přibývá pacientů u psychiatrů, protože lidi to tempo špatně zvládají. Ty řeči tvého šéfa by mě také stresovaly. Asi bych se poohlédla jinde. Tvé podvědomí tě správě varuje, tak bych ho poslechla. Pokud zatím stejně chodíš do školy, nechala bych to tak, jak je. Přeji dobré rozhodování.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@carola píše:
To je právě ta dnešní doba-budování kapitalismu-jak říká můj muž. Často doma mluvíme o tom, zda ještě v dnešní době existuje nějaká normální práce. Normální myslím taková, kde člověk není ustavičně ve stresu a může v klidu pracovat. Tím nemyslím prokaučování půlky pracovního dne blbinama, ale zkrátka nehonění se a lidský přístup. Myslím si, že takových míst je málo, a proto přibývá pacientů u psychiatrů, protože lidi to tempo špatně zvládají. Ty řeči tvého šéfa by mě také stresovaly. Asi bych se poohlédla jinde. Tvé podvědomí tě správě varuje, tak bych ho poslechla. Pokud zatím stejně chodíš do školy, nechala bych to tak, jak je. Přeji dobré rozhodování.
souhlas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@carola to je presne vyjadreni. Normalni prace. Lidi by to hned vic bavilo a vsichni by byli spokojenejsi.
Zakladatelko nesla bych do toho. Mas obor kde muzes byt svym panem, co by za to jini dali.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@Ijen Přesně tak. Nikoho, nebo málokoho by bavilo sedět doma a nic nedělat, ale spousta lidí se hroutí pod tím dnešním nátlakem. Už jen ty inzeráty. Požadují xy věcí, dále flexibilita, odolnost prosti stresu a nevím, co všechno ještě a často za mizerný plat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Hele vstup do psychoterapie a ošetři si svoje úzkosti. Introverze není nutně spojené s panikou, nesebevědomím a podobně - to je něco, co se dá zvládnout a minimalizovat.
Jinak to školení rozhodně využij a něco nového zkus. Přinejhodším to nevyjde, ale školení se ti vždycky hodí a nová zkušenost taky. A to že na tom šéf bude případně tratit není tvůj problém, ale jeho, že případně blbě odhadl personální situaci. Ale spíš bych si tipla, že to zvládneš.
Úzkost se krotí jen tím, že zkoušíš věci, které ti zakazuje. Tím se přímo konfrontuješ s faktem, že realita je daleko méně děsivá, než jak ti ji vykresluje úzkost v tvé hlavě. Když naopak děláš to co ti úzkst říká (nelez tam, neozývej se, nezkoušej to), tak ji naopak vlastně krmíš a stále ti okrajuje možnosti co dělat. Protože když ji nakrmíš a uděláš to co chce, tak zmlkne jen na chviličku a pak chce víc a víc.
A teda po zkrocené úzkosti se většinou dost mírní i příznaky autoimunitních chorob. Ona ta chronická úzkost dost niční vntiřní prostředí organismus - protože sebou nese spoustu hormonů, které mají v těle být krátkodobě a pak se vykompenzují, ale při rozjeté úzkosti jsou v těle furt a škodí.
Máš doma tyhle knihy?
https://www.kosmas.cz/…-jeji-smysl/
https://www.kosmas.cz/…e-z-uzkosti/
Vřele doporučuju - a pokud by to nezabíralo na zkrocení té mrchy, tak fakt vstup do psychoterapie - je naprd se nechat takhle ničit něčím, co jde zkrotit.
Příspěvek upraven 05.12.19 v 10:46
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Pokud děláš to co tě baví, nestresuje tě to a uživí tě to, tak proč
to měnit? Sledovat nabídky práce můžeš pořád a třeba se tam jednou
najde to co ti sedne. Ale přes koleno bych to nelámala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Vykašli se na to. To neustále “posouvání” a “výzvy” je pro workoholiky. Normální člověk chce mít klid, dělat co ho baví, za slušný peníze.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
@carola píše:
To je právě ta dnešní doba-budování kapitalismu-jak říká můj muž. Často doma mluvíme o tom, zda ještě v dnešní době existuje nějaká normální práce. Normální myslím taková, kde člověk není ustavičně ve stresu a může v klidu pracovat. Tím nemyslím prokaučování půlky pracovního dne blbinama, ale zkrátka nehonění se a lidský přístup. Myslím si, že takových míst je málo, a proto přibývá pacientů u psychiatrů, protože lidi to tempo špatně zvládají. Ty řeči tvého šéfa by mě také stresovaly. Asi bych se poohlédla jinde. Tvé podvědomí tě správě varuje, tak bych ho poslechla. Pokud zatím stejně chodíš do školy, nechala bych to tak, jak je. Přeji dobré rozhodování.
Ty jo, já mám taky takový pocit a závidím všem, co mají pohodovou
práci. Já jsem levá na všechno, manuál i hlava, takže přesně mám
takovýhle místa. Sice dobrý, protože jsem šikovná a zodpovědná, naučím
se, ale furt je to takovej stres a někdo po mě chce, ať přijdu s nějakým
nápadem a to je pro mě největší zlo . Proto si teď strašně užívám mateřskou a
nechápu ten obrat „do práce si odpočinout“
zakladatelka má skvělou možnost těch jazyků
a určitě i reference, určitě nebude problém sehnat víc firem atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
To jak to vidi sef, nemusi znamenat, ze to tak bude. Treba nastoupis a budes
vsechno v pohode zvladat, zatimco sef si bude myslet jak litas a nezastavis se.
Coz ovsem nevis a nebudes vedet, dokud to nezkusis. Vypadat strasne zamestnane a
pri tom si jen tak v pohode pracovat je nahodou velmi prakticka
dovednost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Nevzala bych práci, být na Tvém místě. Neuvažovala jsi o práci letušky?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
- Nahlásit
Další podobná témata podle názvu
- Učitelky - kdy a jak hledáte práci?
- Prace z domova prodej oblečení a bot
- Přemýšlím o jiné práci
- Karanténa po 1 týdnu v práci
- Malé sebevědomí a problémy v práci
- Návrat do práce po MD - zaměstnavatel mi nedrží místo
- Brigada z domova,prace pri RD
- Nedostatek práce v Jihlavě?
Ahoj, chtěla bych vám nastínit svou situaci. Je mi 24, studuji navazující Mgr obor cizí jazyky. Jsem introvertní, úzkostnější, takže jsem se před 7 lety rozhodla pro OSVČ, abych byla pánem svého času a již 7. rokem doučuji děti anglický, německý a španělský jazyk. Normální zaměstnání při studiu (8-17, řvaní šéfa, neustálé stresy) mi nevyhovovalo. Teď jsem si ale řekla, že by to chtělo nějakou stálejší práci.
Spolupracuji již déle externě s jednou marketingovou agenturou, spolupráce mě baví, ale možná proto, že je externě. Bylo mi kolegy nabídnuto kompletní přeškolení a více práce již v kanceláři - a to od února. Jak to u mě bývá, byla jsem zprvu nadšená, to mě ale brzy přešlo. Šéf mě začal posílat, na jaká všechna školení musím, začal říkat, že od ledna se nezastavím, že toho bude kupa, že doufá, že se mu jeho peníze vložené do mě vrátí. A já najedou cítím, jak bych nejradši bych z toho vycouvala. Problém je tady i v tom, že stále prezenčně studuji a školu mám stále na prvním místě.
Mám se „kousnout“ a jít do toho? Nebo mám prostě takovou povahu a mám to řešit do budoucna jen OSVČ? Od malička jsem byla takový šprt, cílevědomá, což se ve mě nějak ve 20 zlomilo, když jsem si uhnala z práce a školy doživitně 2 autoimunitní nemoce a radši bych někde uklízela, než zase cítila nátlak, abych náhodou někoho nezklamala.
Nevíte někdo, co s tím? Přítel je ze mě nanervy, říká, že to bych nemohla pracovat nikde, a asi má pravdu. Před časem jsem tedy působila jako lektorka NJ ve firmě, a to bylo super, přijela jsem si, odučila a odjela, čistá hlava.