Bojkot kojení a psychicky na dně a agresivita

Anonymní
27.3.16 16:27

Bojkot kojení a psychicky na dně a agresivita

Dobré sváteční odpoledne přeji,

předem se omlouvám za anonym a věřím, že je to pochopitelné. Předem bych chtěla napsat, že nestojím o reakce kde mě budete soudit a odsuzovat. Hledám někoho, kdo měl podobné problémy a hledám spíše povzbuzení a postřehy jak dlouho to může trvat a jakým způsobem to kdo „vyřešil“. Moc děkuji.

Moje dcera necelých 10 týdnů stará má v poslední době (bude to už týden) problémy s kojením, teda máme ho obě. Začalo to tím, že pila způsobem, že se přisála, 2× potáhla a odpojila se a takto to opakovala a až po 5ti minutách začala sát pořádně, pak jí většinou začaly pracovat střeva, začala prdět, červenat se a kroutit se a s řevem se odpojila a už nechtěla a většinou už ani druhé prso. Dospělo to až do fáze, že úplně odmítá pravé prso, protože s ním jsem více často začínala (kojím z obou prsů většinou) protože se v něm tvoří méně mléka. Podle mě si v hlavně usmyslela, že krmení = bolení bříška.
Vyzkoušela jsem různé fígle z kojeni.net, jsem ve spojení s laktační poradkyní, ale veškeré rady se zatím míjejí účinkem. Z pravého prsa pije pouze při jednom kojení v noci když je „oblblá“, u dalšího nočního kojení už jej nechce. Párkrát se mi ji podařilo oblafnout tak, že jsem jí levé prso vyměnila za pravé tak, že jsem se úplně naklonila na levou stranu a skoro si vyvrátila bok, ale většinou to prso také vypila, ovšem teď v poslední době i tento fígl podle mě pochopila :(. Snažím se vždy ke každému kojení přistupovat pozitivně s úsměvem, ale po chvíli kdy mě začne odmítat (strašně se vzteká, řve až tuhne krev v žilách) se to bohužel vždycky změní ve vztek z bezmoci a pláč.. Navíc už skoro 2 týdny bojuji s nějakou virózou, o to si myslím jsem „psychicky“ labilnější…
Dnes ráno jsem ji odložila se slovy "když nechceš ty mě, nechci ani já tebe… " strašně jsem se lekla, když jsem si uvědomila co jsem to vlastně řekla a v ten moment jsem to tak i myslela…
V životě bych ji vědomě neublížila, ale když jsem vzteklá, tak s ní zacházím hrubě, určitě ji to nebolí, ale vždycky u toho na mě tak kouká, ale já si prostě nedokážu pomoct…
Když se situace nějak uklidní - teda já se uklidním - tak většinou řvu jak kráva lítostí, trhám si vlasy a bouchám hlavou do zdi (opravdu).

Kojení mě stálo strašně moc úsilí, ze začátku jsem vybojovávala každý mililitr, tak se toho prostě nechci vzdát, navíc v dobách kdy to ještě bylo bez scén, tak věřím, že jsme si to obě užívaly. Teď je to noční můra.

Myslím, že jsem zralá i na psychiatra a antidepresiva, ale to bych pak stejně nemohla kojit.

Je tu někdo kdo prožíval něco podobného (klidně i anonymně)? Já se strašně moc za svoje chování a vlastně i za sebe stydím. Svoji dceru strašně miluji, ale když na mě přijde ta bezmoc a vztek, tak mi v hlavě prostě něco zkratuje :,( :,( :,(.

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

18343
27.3.16 16:35

Ukoncit kojeni a psycholog. Pokud si rves vlasy a mlátíš hlavou do zdi, i psychiatr by nebyl od věci. Vyprdla bych se na to kojeni a budes v pohode, kdyz ti to dela takovyhle stresy, nema to vyznam.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8400
27.3.16 16:41

Okamžitě ukončit kojení a objednat se k psychologovi. Žijeme ve 21. století, nepotřebuješ si v době UM nic dokazovat kojením.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1866
27.3.16 16:44

Nasadila bych UM a přitom dál zkoušet nabízet prso, hlavně v noci. Dcera může být na obojím. Případně, pokud ti fakt záleží na kojení, můžeš odsávat a dávat jí to flaškou (ale je to pruda).
Udělala jsi maximum, netrap sebe ani dceru. Pokud bude holka na UM, svět se nezboří. Kojila jsi hezké tři měsíce, dál můžeš UM dokrmovat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
281
27.3.16 17:00

Ahoj, podle mě nechce pít právě protože cítí ten vztek… a určité, i když nechtěné, obviňování od tebe, takhle malé děti jsou fakt detektory naší nálady. Já když měla zánět v prsu a byla na to vzteklá, tak také moc nechtěla pít. Podle mě pomůže jedině uklidnit se, takovéhle psycho když od tebe cítí, tak se ji popravdě ani nedivím.. Udělala bych to tak, že jestliže kojení fakt chceš zachránit, půjč si odsávačku a kup um. Dítě pár dní krm um, sobě odsávej a pij kojo čaj, aby se mléko nezastavilo (prý stačí 6× denně odsát) až se zklidníš, zkus ji prso zase nabídnout, rozhodně to nelámej přes koleno, já bych ho asi také nechtěla, kdyby mi ho mermomocí někdo takhle cpal. Navíc můžeš kojit jedno, pak druhý až na další pokus…když to nepůjde, tak to nepůjde.. :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3418
27.3.16 17:01

Jsi zralá do blázince. Běž do lékárny, kup si homeopatika na zastavení laktace a krabici UM. Kojení je super, ale ne za každou cenu.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
106
27.3.16 17:03

Vykasli se na kojení a dej UM. Budeš v pohodě ty i miminko…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
147
27.3.16 17:08

Psychiatra si myslím nepotřebuješ, staci když koupis UM a das ji ho uleví se jak tobě tak ji a bude to v pohodě. Za každou cenu kojit nemusíš.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
27.3.16 17:10

Bojkot kojení jsme zažili třikrát a dvakrát úspěšně překonali. Po třetím bojkotu, jsem se rozhodla pro dobro všech kojení ukončit. Naprosto vím, o čem mluvíte a plně Vás chápu, je to neuvěřitelně stresující a psychicky náročné. Syn začal poprvé bojkotovat cca v 6 měsících. Ze dne na den, z minuty na minutu přestal pít. Do té doby byl výhradně kojen. Došlo to až tak daleko, že už když mě viděl, že mu nabízím prso na kojení, tak hysterčil…pro matku žádná velká vzpruha, že jí dítě nechce :( Něco jíst musel, takže jsem odstříkávala a krmila z lahve, to pil bez problémů.
Asi už máte nějaké tipy od laktační poradkyně. Problém je, že to může být úplně vším. Změna parfému, mýdla, náběh menstruace, jiný tok mléka, růstové spurty atd. Největší roli hraje psychika.
Co nám pomohlo: zklidnit se (vím, jde to těžko, ale jde), nic nevyčítat sobě ani malé, nikdo není viníkem. Zalézt si na celý den s malou do postele, mít jí nahou (třeba s plínou) u sebe na vlastním nahém těle. Ať cítí Vaše teplo, vůni. Nic neřešit, o nic se nestarat, nechat jí, ať Vás ońuchává, třeba si přileze k prsu atd. Prostě takový ten proces skin to skin, kterým se rozjíždí laktace po narození. Něco jako bonding. Nabízet a kojit hlavně v noci, v polospánku…prostě než se rozkouká, tak zjistí, že vlastně pije i z toho prsa, co nechtěla. Mezitím odstříkávat a dávat mléko. Možná pro Vás pít čaj na podporu kojení, je možné, že jí z jednoho prsa špatně teče, tak se vzteká.
U nás se to cca po 14 dnech bojů ustálilo a syn se zase chytil a pil krásně.

Velmi s Vámi soucítím, opravdu vím, co prožíváte…a lehké to není!!! Překonat bojkot chce hodně lásky, vůle a sil. Naše kojení nakonec takovým třetím bojkotem skončilo. Připadala jsem si hrozně. Že jsem selhala, že jsem neschopná, že mé dítě nechce ani mé mléko. Zároveň co teď s tím mlékem…takže další problémy s odstavením ze dne na den. Totální rozhození hormonů atd.
Dnes po dvou letech mi to někdy zabyde líto. Ale už to neřeším…hlavní je být v pohodě, takže pokud by to mělo negativně ovlivnit Vás nebo miminko, tak ukončete kojení, nasaďte UM a buďte v pohodě :) Kojení je nádherný dar, ale za tolik smutku a trápení nestojí nic.
Z celého srdce Vám přeji hodně sil!!! Teď se Vám to nezdá, ale jsou to jen maličkosti, hlavní je pohoda Vaše a dcerky!!!

  • Citovat
  • Upravit
1640
27.3.16 17:12

Kamarádka koji z jednoho už dva roky :palec:
Jestli to pomůže, tak jí dávej MM přes láhev nebo nějakou dobu UM a odsavej. A hlavně klid ať se ti nerozjede nějaká laktační psychóza :)

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
237
27.3.16 17:24

Kup UM a flašku. Kojení nemusíš vzdát úplně. Ale hlavně jdi na prochazku, s kámoškou na kafe, kup si něco pěkného, pošli na prochazku s kočárem tátu a odpocin si, zapoj babičku a užívej si, že máš krasne dítě. Nemusíš být dokonalá, dítě potřebuje lásku a pocit jistoty.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Poison Eve
27.3.16 17:30

Kdyz mi takto hrabalo, sla jsem do UM. Hrabani zmizelo :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
753
27.3.16 17:34

Jako já tohle měla u první dcery, kojení bylo naprosto otřesný, odstrkovaůla mě, sundavala mi klobouček, smaozdřejmě se celá zmáčela, a pak to vygradovala že řvala, jakmile jsem jí k prsu dala - jedno prso jsme měla o 2-3 čísla větší jak ho preferovala, no nic, vydržela jsem 3 měsíce a zabalila jsem to, co já se budu stresovat a přenášet to na dítě… ted kojim druhé dítě, kdyby byla situace stejná, opět volím flašku

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1670
27.3.16 17:40
@Anonymní píše:
Dobré sváteční odpoledne přeji,

předem se omlouvám za anonym a věřím, že je to pochopitelné. Předem bych chtěla napsat, že nestojím o reakce kde mě budete soudit a odsuzovat. Hledám někoho, kdo měl podobné problémy a hledám spíše povzbuzení a postřehy jak dlouho to může trvat a jakým způsobem to kdo „vyřešil“. Moc děkuji.

Moje dcera necelých 10 týdnů stará má v poslední době (bude to už týden) problémy s kojením, teda máme ho obě. Začalo to tím, že pila způsobem, že se přisála, 2× potáhla a odpojila se a takto to opakovala a až po 5ti minutách začala sát pořádně, pak jí většinou začaly pracovat střeva, začala prdět, červenat se a kroutit se a s řevem se odpojila a už nechtěla a většinou už ani druhé prso. Dospělo to až do fáze, že úplně odmítá pravé prso, protože s ním jsem více často začínala (kojím z obou prsů většinou) protože se v něm tvoří méně mléka. Podle mě si v hlavně usmyslela, že krmení = bolení bříška.
Vyzkoušela jsem různé fígle z kojeni.net, jsem ve spojení s laktační poradkyní, ale veškeré rady se zatím míjejí účinkem. Z pravého prsa pije pouze při jednom kojení v noci když je „oblblá“, u dalšího nočního kojení už jej nechce. Párkrát se mi ji podařilo oblafnout tak, že jsem jí levé prso vyměnila za pravé tak, že jsem se úplně naklonila na levou stranu a skoro si vyvrátila bok, ale většinou to prso také vypila, ovšem teď v poslední době i tento fígl podle mě pochopila :(. Snažím se vždy ke každému kojení přistupovat pozitivně s úsměvem, ale po chvíli kdy mě začne odmítat (strašně se vzteká, řve až tuhne krev v žilách) se to bohužel vždycky změní ve vztek z bezmoci a pláč.. Navíc už skoro 2 týdny bojuji s nějakou virózou, o to si myslím jsem „psychicky“ labilnější…
Dnes ráno jsem ji odložila se slovy "když nechceš ty mě, nechci ani já tebe… " strašně jsem se lekla, když jsem si uvědomila co jsem to vlastně řekla a v ten moment jsem to tak i myslela…
V životě bych ji vědomě neublížila, ale když jsem vzteklá, tak s ní zacházím hrubě, určitě ji to nebolí, ale vždycky u toho na mě tak kouká, ale já si prostě nedokážu pomoct…
Když se situace nějak uklidní - teda já se uklidním - tak většinou řvu jak kráva lítostí, trhám si vlasy a bouchám hlavou do zdi (opravdu).

Kojení mě stálo strašně moc úsilí, ze začátku jsem vybojovávala každý mililitr, tak se toho prostě nechci vzdát, navíc v dobách kdy to ještě bylo bez scén, tak věřím, že jsme si to obě užívaly. Teď je to noční můra.

Myslím, že jsem zralá i na psychiatra a antidepresiva, ale to bych pak stejně nemohla kojit.

Je tu někdo kdo prožíval něco podobného (klidně i anonymně)? Já se strašně moc za svoje chování a vlastně i za sebe stydím. Svoji dceru strašně miluji, ale když na mě přijde ta bezmoc a vztek, tak mi v hlavě prostě něco zkratuje :,( :,( :,(.

Kaslat na kojeni neni to spasne propoha nez se zblaznis…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2888
27.3.16 17:49

Tak za
a) hod se do klidu,– lehce se to pise, sama si to nekolikrat za den rikam uz pul roku (neskutecne urvany mimino). Kdyz je nejhur, tak ho polozim do postele a jdu se vyzurit do koupelny. Ale ja kopnu do kupy rucniku, oplachnu si oblicej studenou a jdu.
b) asi bych kojeni omezila a dokrmovala um. Budto by se mala k mm vratila. Anebo taky ne. Kojeni za kazdou cenu nema smysl.
Mas male mimino, urcite jsi si zacatky predstavovala jinak. Rozhodne si neublizuj. Niceho tim nedosahnes. Drz se.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama