Budu se někdy cítit na druhé dítě?

Anonymní
17.8.21 13:55

Budu se nekdy citit na druhe dite?

Muzete se mnou prosim sdilet sve zkusenosti s planovanim druheho ditete? Mame s manzelem jedno 27mesicni dite, z meho pohledu moc hodne, zazivame spolu hodne legrace, porad neco podnikame. Poslednich par mesicu konecne spi celou noc, zvlada s nami uz i delsi cesty autem, coz driv nebylo, takze podnikame i ruzne delsi vylety, dlouhe vikendy pryc, u more jsme byli, takova rodinna pohoda. Prvni rok byl ve znameni place, nevyspani nas vsech, cviceni Vojtovky atd. Srovnalo se to a od nejakeho roka a pul se vse lepsilo a ted je to fakt super a ten rok do nastupu do skolky si chci maximalne uzit ;) potud vse fajn, manzel ale chce druhe dite. Mluvi o tom od Vanoc, ze uz se na to citi. Ja ale vubec. Zrovna kdyz si zaciname uzivat pohodoveho maleho partaka, ktery hezky mluvi a leccos uz se domluvime atd, se necitim na to byt tehotna a pak zase vstavat kazde 3 hodiny, nosit a nosit, kojit atd. Je to strasne sobecke ode me, myslim na svuj komfort a pohodu. Jenze manzel hodne pracuje, rano nikdy nevstava, ma porad sve konicky a i kdyz si s malym hraje a tak, tak samozrejme je vse na me, coz je v pohode, ale az to bude s malym miminkem nanovo, nevim, jak to zvladnu. Po prvnim porodu jsem par tydnu mela lehci poporodni depresi a toho se moc bojim, ze se zopakuje, ale ted uz mam doma dite a nechci, aby toho byl svedkem. Nikdo mi tu neporadite, co s tim, to vim, ale mela jste to nektera taky tak, ze jste vahaly, zda uz do toho jit podruhe anebo ne? Co bylo tim momentem, co s vami hnul, ze uz jste se citily pripravene? Manzel na me tedy netlaci, ale sem tam to zmini, ze tedy ted uz budou mezi detmi minimalne tri roky a nebudou si uz rozumet a jak dite potrebuje mit partaka atd a pak mam vycitky, ze co tomu nasemu diteti zpusobim :zed:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
33782
17.8.21 13:59
@Anonymní píše:
Muzete se mnou prosim sdilet sve zkusenosti s planovanim druheho ditete? Mame s manzelem jedno 27mesicni dite, z meho pohledu moc hodne, zazivame spolu hodne legrace, porad neco podnikame. Poslednich par mesicu konecne spi celou noc, zvlada s nami uz i delsi cesty autem, coz driv nebylo, takze podnikame i ruzne delsi vylety, dlouhe vikendy pryc, u more jsme byli, takova rodinna pohoda. Prvni rok byl ve znameni place, nevyspani nas vsech, cviceni Vojtovky atd. Srovnalo se to a od nejakeho roka a pul se vse lepsilo a ted je to fakt super a ten rok do nastupu do skolky si chci maximalne uzit ;) potud vse fajn, manzel ale chce druhe dite. Mluvi o tom od Vanoc, ze uz se na to citi. Ja ale vubec. Zrovna kdyz si zaciname uzivat pohodoveho maleho partaka, ktery hezky mluvi a leccos uz se domluvime atd, se necitim na to byt tehotna a pak zase vstavat kazde 3 hodiny, nosit a nosit, kojit atd. Je to strasne sobecke ode me, myslim na svuj komfort a pohodu. Jenze manzel hodne pracuje, rano nikdy nevstava, ma porad sve konicky a i kdyz si s malym hraje a tak, tak samozrejme je vse na me, coz je v pohode, ale az to bude s malym miminkem nanovo, nevim, jak to zvladnu. Po prvnim porodu jsem par tydnu mela lehci poporodni depresi a toho se moc bojim, ze se zopakuje, ale ted uz mam doma dite a nechci, aby toho byl svedkem. Nikdo mi tu neporadite, co s tim, to vim, ale mela jste to nektera taky tak, ze jste vahaly, zda uz do toho jit podruhe anebo ne? Co bylo tim momentem, co s vami hnul, ze uz jste se citily pripravene? Manzel na me tedy netlaci, ale sem tam to zmini, ze tedy ted uz budou mezi detmi minimalne tri roky a nebudou si uz rozumet a jak dite potrebuje mit partaka atd a pak mam vycitky, ze co tomu nasemu diteti zpusobim :zed:

Podle popisu druhé chceš, jen se trochu bojíš. To je normální.

Já mám jedno, věděla jsem, že chci jedno a čím dál tím víc jsem ráda, že jsem se tak rozhodla. :mrgreen: Ale ty mi znáš jinak.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
481
17.8.21 14:00

Pokud se na to necítíš, tak do toho zatím nechoď. Může to přijít zničehonic za rok, dva i za měsíc 😊 a neboj, mám kolem sebe sourozence i 6 let od sebe a od mala jsou největší parťáci, stejně jako když jsou od sebe 2 roky :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.8.21 14:00

Tady si s dovolením přisednu, máme to dost podobně. Dcera byla teda od narození velmi hodna a nenáročná, ale nějaký problémy jsme taky měly, já psychicky atd… po roce a půl to zaclo být super, teď si to užívám a neumím si nějak představit, že by mělo přijít druhé dítě a vše od znova, přesně jak píšeš :roll: Na druhou stranu si říkám, že ten sourozenec je fakt super pro ni, aby nebyla sama atd., a jestli, tak s menším věkovým rozestupem než třeba za 5 let… ale je to těžké rozhodování, s chlapem to vnímáme stejně, ze 1 je “pohoda”, ale furt tam jsou i ale… přemýšlela jsem nad založením podobne diskuze, tak jsem zvědavá, co ti tu ostatní napíšou :)
Prosím anonym, je to pro mě docela citlivé tema

  • Citovat
  • Nahlásit
5859
17.8.21 14:00

Kolik je ti let? Švagrová má děti o pět let a už jsou to dva jedináčci, co se už od deseti let starší rozcházejí zcela v zájmech. Já mám dva roky a deset měsíců, parťáci pořád. Záleží i na povaze dětí.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.8.21 14:02

@truelly obema nam je 33 ;)

  • Citovat
  • Nahlásit
5859
17.8.21 14:03
@Anonymní píše:
@truelly obema nam je 33 ;)

No už by to chtělo. Nemusí se zadařit hned. Hodně štěstí v rozhodování :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.8.21 14:07
@Anonymní píše:
Tady si s dovolením přisednu, máme to dost podobně. Dcera byla teda od narození velmi hodna a nenáročná, ale nějaký problémy jsme taky měly, já psychicky atd… po roce a půl to zaclo být super, teď si to užívám a neumím si nějak představit, že by mělo přijít druhé dítě a vše od znova, přesně jak píšeš :roll: Na druhou stranu si říkám, že ten sourozenec je fakt super pro ni, aby nebyla sama atd., a jestli, tak s menším věkovým rozestupem než třeba za 5 let… ale je to těžké rozhodování, s chlapem to vnímáme stejně, ze 1 je “pohoda”, ale furt tam jsou i ale… přemýšlela jsem nad založením podobne diskuze, tak jsem zvědavá, co ti tu ostatní napíšou :)
Prosím anonym, je to pro mě docela citlivé tema

Je tam pro me hodne ale, ale ono je to podobne jako s prvnim ditetem, protoze ani to neni nikdy idealni doba, alespon my jsme chteli delat tohle a tamhleto a delali bychom dodnes, kdybychom si pred tremi lety po svatbe nerekli, ze jdeme hned na to, protoze uz nam bylo 30 a kdyby nam to neslo a tak. Nase dite milujeme nadevsecko, ale pro me to je treba opravdu narocna prace byt mama, asi nemam nejaky prirozeny talent a hodne veci resim, jestli delam dobre atd. Tak co si pocnu, az to budu resit dvakrat, aby obe deti byly stastne a spokojene a nic jim nechybelo? Moc to resim, to rika manzel a ma pravdu, ale co kolem sebe vidame sourozence od sebe dva roky nebo tri, co maji kamaradi, tak vzdy vidime ty hadky a strkanice a dohady a malokdo rekne jak je to super mit deti vekem tak u sebe, spis vzdy jen jaka to je fuska, vecny rev, dohady o neco a tak, moc me to neinspiruje k tomu je napodobit :oops:

  • Citovat
  • Nahlásit
AH
272
17.8.21 14:07

Kdyz už jsem začala chtit děti, tak jsem chtěla vždy 2. I když se sourozencem jsem si nerozuměla (po 30 letech se uz mame i rádi), tak mi prislo vzdy smutne nemit sourozence. Jenže jak začal byt vhodný čas, tak sem měla stejné myšlenky. Kdybych čekala, až budu připravená, tak by to bylo myslim tak v 5-6 letech prcka. To už bych zas byla o pár let pohodlnějši a buhví, jestli bych k tomu došlo.
Takže já to vyřešila tak, že co má být se stane. Pokud máme mít druhé, tak at přijde. S prvnim jsme dost řešili problémy s otěhotněním, takže byla i dost možnost, že to bude trvat pár let, pokud to vůbec klapne. Zrovna „na potvoru“ to vyšlo hned první měsíc :lol:, takže mam ještě pár měsíců na to se s tím sžít. Určité myšlenkové posuny už se ale dějí..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19515
17.8.21 14:09

Čím starší bude první dítě, tím méně se ti do toho bude chtít, to mi věř ;) Takže za mě, pokud chcete děti dvě, šla bych do toho ideálně teď, abys navázala rodičáky. Taky jsem si říkala, že nastoupím po dětech do práce a třeba se ještě do toho třetího hecneme, ale je to přesně naopak. Víc svobody, víc seberealizace, děti jsou parťáci rok od roku lepší, mimino by mě položilo :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
33782
17.8.21 14:09
@truelly píše:
Kolik je ti let? Švagrová má děti o pět let a už jsou to dva jedináčci, co se už od deseti let starší rozcházejí zcela v zájmech. Já mám dva roky a deset měsíců, parťáci pořád. Záleží i na povaze dětí.

Jedináček, je člověk, který je jediným dítěm svých rodičů, všechna pozornost je upřená na něj, nemá sourozence, takže neví jaké to je, nikdy nebude mít pokrevní synovce, neteře…

Ne člověk, který má sourozence, žije s ním v jednom bytě, říká mu brácho/ségro, jednou budou mít společné vzpomínky… „Cos dělal o prázninách? "Ále, učil jsem bráchu plavat“ (Ale jsme dva jedináčci, víš.)

Já jsem se sestrou o rok a zcela jsme se rozcházely v zájmech. Jsme teda podle teba dva jedináči?

Zajímavé je, že když má někdo tři děti, tak si obvykle nemyslí, že ten nejstarší a nejmladší jsou vůči sobě „dva jedináčči“.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
17.8.21 14:10
@truelly píše:
No už by to chtělo. Nemusí se zadařit hned. Hodně štěstí v rozhodování :kytka:

Dekuju, samozrejme to vnimam take, ze to nemusi byt jak s prvnim ditetem hned napoprve, ze jsme mezitim zestarli. Asi nema smysl o tom tolik premyslet, pokud vim, ze druhe chci a manzel taky, tak rozdil tri roky, tri roky a pul nebo ctyri je uz asi jedno, cim drive, tim lepe. Cekat na to, ze prvni dite pujde do skolky a bude to jednodussi je asi liche, kazdy mi rika, jak deti hodne marodi a jsou vic doma jak v te skolce ;)

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
17.8.21 14:15

@AH ano, tech 5-6 let by mi asi vyhovovalo, ale kolik uz mi tou dobou bude, ze? Sama mam sestru o 6 let starsi a rozumime si, ale samozrejme jsme vzdy byly v jine zivotni fazi kazda z nas a resily jsme jine veci adekvatne nasemu veku. Byla mym vzorem, oporou, nehadaly jsme se, mamka si to chvalila, i kdyz 6 let rozdil bylo zpusobeno problemy s otehotnenim, chtela urcite mensi rozdil mezi nami. Neprisla jsem si jako jedinacek, vubec, ale mamka byla o hodne mladsi a tenro vekovy rozdil si mohla “dovolit”, u me je to jine.

  • Citovat
  • Nahlásit
33782
17.8.21 14:17
@Anonymní píše:
Je tam pro me hodne ale, ale ono je to podobne jako s prvnim ditetem, protoze ani to neni nikdy idealni doba, alespon my jsme chteli delat tohle a tamhleto a delali bychom dodnes, kdybychom si pred tremi lety po svatbe nerekli, ze jdeme hned na to, protoze uz nam bylo 30 a kdyby nam to neslo a tak. Nase dite milujeme nadevsecko, ale pro me to je treba opravdu narocna prace byt mama, asi nemam nejaky prirozeny talent a hodne veci resim, jestli delam dobre atd. Tak co si pocnu, az to budu resit dvakrat, aby obe deti byly stastne a spokojene a nic jim nechybelo? Moc to resim, to rika manzel a ma pravdu, ale co kolem sebe vidame sourozence od sebe dva roky nebo tri, co maji kamaradi, tak vzdy vidime ty hadky a strkanice a dohady a malokdo rekne jak je to super mit deti vekem tak u sebe, spis vzdy jen jaka to je fuska, vecny rev, dohady o neco a tak, moc me to neinspiruje k tomu je napodobit :oops:

Já třeba vím, že jedno dítě, je moje top. Nejsem mateřský typ. Všechny obíhačky, doktoři, logopedie, třídní schůzky, dětské nemoci, nervy… Jsoiu prostě schopná zvládnout jen jednou, dceru miluju, bez ní by život neměl smysl, ale stačí jednou. (A taky už jsem stará).

Pokud bych měla dvě, asi bych musela, ale bylo by to za cenu kvality „mámování“. Už takhle si umím zařvat :think:

U mě hraje roli i to, že můj vztah se sourozencem nebyl v dětství nic moc. Celé dětství jsem chtěla být jedináček :lol: Zajímalo by mne, jak by moje další dítě vypadalo. Jaké by bylo. Ale úprostě vím, že bych na to neměla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
427
17.8.21 14:17
@unuděná píše: Čím starší bude první dítě, tím méně se ti do toho bude chtít, to mi věř ;) Takže za mě, pokud chcete děti dvě, šla bych do toho ideálně teď, abys navázala rodičáky. Taky jsem si říkala, že nastoupím po dětech do práce a třeba se ještě do toho třetího hecneme, ale je to přesně naopak. Víc svobody, víc seberealizace, děti jsou parťáci rok od roku lepší, mimino by mě položilo :mrgreen:

To se taky může změnit. My máme děti 12 a 9 let a za měsíc čekáme třetí. A já dokonce furt přemítám, jestli si pak ještě rychle (uz mi je 35) neudělat to čtvrtý, aby ten nejmladší nebyl sám, protože ty dva starší byli a jsou parťáci. Sice se perou a hádaj, ale nedaj na sebe dopustit. A taky jsem říkala, jak se mi líbí, že už mám klid. :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat